12. října proběhla v divadle Ponec premiéra Terezy Hradilkové a kol. pod názvem Švihla.
Švihadlo. Nástroj k vyjádření emocí celkem netradiční. Myšlenka vpravdě nezvyklá a originální.
Zvuk švihnutí protíná vzduch. Myšlenky cvičící osoby probleskují hlavou stejně rychle jako kmitají nohy po parketu. Jednotvárné, rovnoměrné poskoky. Ještě roztočit švihadlo, obtočit a znovu do jednotvárných neúnavných skoků. Osoba si promítá dějiny Česko-Slovenska. Už je to jinak. Také jeden konec , také jeden rozpad. Ještě skok do strany a výš, rozběhnout a skákat pozpátku… a nezapomenout skákat „vajíčko“. Trochu se ty ruce zamotaly! „Mrsk“ švihadlem do kouta.
Zuřivá osoba boxuje do prázdna. Lítý boj, pád. Bezvládně leží. Ale vstává se znovu. Znovu cvičit, znovu švihadlo. Hlavou bzučí nekonečný koloběh – práce, kavárna, děti, rodina, stále dokola…, práce, kavárna, děti, rodina…. už nikdy! Pád na zem a těžké oddychování. Není divu.
A znovu do skoku. Pořád se zvedat, padat a zvedat se, to je lidský úděl.
Na představení Terezy Hradilkové upoutá pozornost samozřejmě v první řadě její sportovní výkon, obzvláště sedíte-li blaženě v hledišti. V duchu jásáte, že nemusíte skákat právě Vy. Na cvičící osobu se obvykle dobře dívá. Nemůžeme ale příliš mluvit o nějakých silných emocích, které by toto dílko přeneslo na diváka. Budeme-li ovšem spravedliví, sport je tu celé věky právě od toho, aby člověka emocí zbavil a vyčistil mu mysl i tělo. A přesně to se vlastně v představení „Švihla“ odehrává. Možná tedy byl i záměr autorky a performerky tentokrát neútočit tolik na divákovy city a nenechat se jimi ani sama „válcovat“. Hlavní hrdinka tedy statečně překonává rozchod díky sportu. Chcete-li tedy zažít osvěžující představení a relaxovat při pohledu na tvrdě cvičící osobu, nenechte si „Švihlu“ ujít.
Tereza Hradilková přiznává, že inspirací pro její představení byla práce na tanečním filmu „Beating“, natáčeném v boxerském zázemí Palaestra. Terezu fascinovalo úsilí boxerů, kteří neúnavně trénovali a skákali přes švihadlo. Střídali rytmus, variace různých skoků a přeskoků, tak lehce, jejich pohyb vlastně připomínal tanec.
Zeptali jsme se….
TM: Jak dlouho jste se připravovala na takové fyzicky náročné představení?
Tereza: „Přibližně rok přípravy to byl. Možná jsem i zhubla“, směje se Tereza Hradilková.
TM: Cítíte nohy po takovém vystoupení?
„No, nohy bolí. Jsem opravdu unavená, nemůžu říct, že bych tento výkon nepocítila“.
Přejeme Tereze hodně výdrže
