DEKKADANCERS na prknech ARCHY+

Disco is not dead! Strhující mejdan

DEKKADANCERS na prknech ARCHY+ oživí newyorskou legendu Studio 54. Disco is not dead!

Hudební klub Studio 54 fungoval na 54. avenue v New Yorku koncem 70. let pouhé dva roky, přesto v underground kultuře zanechal nezapomenutelnou stopu. Pulzující atmosféru ostrůvku svobody, kde nic nebylo nemožné, přenáší soubor DEKKADANCERS do prostředí ARCHY+ v centru Prahy. Čeká vás strhující mejdan! Bizarní i dojemné výjevy, lahodné drinky a nemilosrdní paparazzi, kteří sledují každý váš krok. Premiéra je na programu v sobotu 8. listopadu, reprízy následují 9., 10. a 11. listopadu.

Vstup do pozlátka showbyznysu není jen tak, a proto je vhodné dorazit na představení do ARCHY+ s dostatečným předstihem. Na spektakulární a blyštivou podívanou navnadí Decompression Room s výstavou fotografií Pavla Hejného. Na cestu do minulosti, která se během pár okamžiků stane současností, diváky vybaví také signature welcome drink. Každý si může vybrat, zda se cítí být více Biancou & Mickem Jaggerovými, disco maniakem, gruppie nebo rookie – podle toho si lze zvolit kategorii vstupenek. Doporučený dress code jednotlivých kategorií se pak stane důležitou součástí představení.

Součástí inscenace je i tzv. Decompression Room s fotografiemi Pavla Hejného, zachycujícími vznik této jedinečné inscenace. A právě Pavel Hejný, nejvýraznější osobnost české taneční fotografie, povede dvoudenní intenzivní workshop KICK-OFF VOL II WORKSHOP. Koná se od 7. listopadu v ARŠE+ a je určen mladým fotografům ve věku 15–29 let, kteří se chtějí ponořit do dynamického světa taneční fotografie a učit se od skutečného mistra.

Online prodej vstupenek: PREMIÉRA: DEKKADANCERS: STUDIO 54 | ARCHA+

Foto: Pavel Hejný  

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Divadelní Má vlast míří do kin

Úspěšný multižánrový projekt se dočká repríz v září 2026

Mou vlast z dílny DEKKADANCERS, Divadla bratří Formanů a České filharmonie čeká tento týden další důležitý mezník. Bude jím filmová premiéra v distribuci Pilot Film. Promítání se zúčastní 95 kin po celé ČR, a to pouze v jeden jediný den – 28. září na Den české státnosti. V souvislosti s projekcí v kinech tvůrci divadelního projektu spouštějí 1. fázi předprodeje na příští rok. Odehrají opět na dvacítku představení a očekávají, že o vstupenky bude mimořádný zájem. Letos v létě Mou vlast v Azylu78 a na Smetanově Litomyšli zhlédlo téměř 15 000 diváků.

Pod multižánrovým nastudováním Mé vlasti jsou podepsáni tvůrci úspěšného projektu Kniha džunglí. Režiséry projektu jsou Matěj Forman, Janek Jirků a Štěpán Pechar. Hudební aranžmá připravil Marko Ivanović. Kostýmy a masky navrhla Andrea Sodomková, která spolupracovala s Matějem Formanem i na scénografii.

Připravit projekt velikosti Mé vlasti v produkci malé neziskovky je velký risk. Musíte zkombinovat atraktivitu a nepodbízet se, srozumitelnost a nepopisnost, téma a tým – dohromady tak, abyste zaplnili divadlo do posledního místa a ještě z toho měli radost. A to vše se nějakým (nejspíš divadelním) zázrakem v Mé vlasti podařilo,” říká producent Štěpán Kubišta.

Má vlast si diváky získala hned několika prvky. Zaujalo například netradiční hudební zpracování Marka Ivanoviće, který do hry zapojil i ty hudební nástroje, které by nejspíš Bedřicha Smetanu ani nenapadlo použít. V šapitó se tak rozezní akordeon, banjo nebo okarína. Extrémně obtížné symfonické básně navíc zahraje komorní sestava České filharmonie v pouhých 16 lidech.

V popředí je i souhra divadelních žánrů, jíž vévodí tanec v podání DEKKADANCERS a v choreografii Štěpána Pechara. Loutkoherecké pasáže režírované Jankem Jirků z Divadla Minor pak nenechají nikoho na pochybách, že tento kus je určen i malým divákům. Vtipnými průvodci po Mé vlasti jsou improvizátoři z uskupení My kluci, co spolu chodíme. Několik akrobatických čísel si pak na svá bedra opět vezmou odvážné ženy z cirkusového souboru Holektiv.

Vše zastřešuje velkolepá scénografie Matěje Formana a pohádkové masky Andrey Sodomkové. Chybět opět nebudou ani workshopy pro malé Blanické rytíře.

„Díky dokumentárnímu filmu, který o vzniku inscenace po celou dobu příprav v naší produkci natáčel režisér Miroslav Janek, jsme velmi brzy dospěli k přesvědčení, že Má vlast zpracovaná tímto týmem bude zcela výjimečný umělecký zážitek. Měli jsme pocit, že ho

 

prostě musíme přinést široké veřejnosti. Pro mladší diváky to může být vstupní brána ke Smetanovi a možná ke klasické hudbě vůbec,“ uvádí k filmovému zpracování Jan Macola z Pilot Film.

 

MÁ VLAST – DIVADLO

BEDŘICH SMETANA & KOL. (FORMAN, IVANOVIĆ, JIRKŮ, PECHAR, SODOMKOVÁ) Sodo

mková)

●        Premiéra: 12. 6. 2025, Azyl78, reprízy: 8.–27. 9. 2026, Azyl78

●        Autor hudby: Bedřich Smetana

●        Hudební úprava, nastudování: Marko Ivanović

●        Scénář, scénografie, režie: Matěj Forman (režie Vyšehradu a Blaníku)

●        Námět, scénář, režie: Janek Jirků (režie básní Vltava, Šárka a Tábor)

●        Choreografie, režie: Štěpán Pechar (režie Z českých luhů a hájů)

●        Kostýmy a masky: Andrea Sodomková

●        Výtvarná spolupráce, tvorba loutek, technologie a výroba: Petr Pasler, Tereza Komárková, Josef Sodomka, Jitka Barnetová

●        Účinkující: Lukas D. Blaha, Patrik Čermák, Florian Garcia, Josef Bobeš Havelka, Albert Kaše, Andrej Lyga, Natalia Metodijeva, Šimon Pliska, Eva Stará, Dora Sulženko Hoštová, Nela Štarková, Adriana Štefaňáková, Ondřej Vinklát, Andrea Vykysalá, Václav Wortner a hudebníci a hudebnice České filharmonie

●        Vizuál: Magdalena Rutová, typo Jan Čumlivski

●        120 min. vč. přestávky / vhodné od 6 let / česky

Více informací & vstupenky: https://www.mavlast.cz

MÁ VLAST – FILM

●      Režie: Adam O’lha

●      Hlavní kamera: Jan Šustr

●      Mistr zvuku: Ivan Horák, Juraj Mišejka

●      Střih: Alan Sýs, Lukáš Janičík

●      Producent: Jan Macola, Mimesis Film

●      Koproducent: Česká televize

●      Kreativní producentka ČT: Kateřina Ondřejková

●      Distributor: Pilot Film

●      V kinech pouze 28. září 2025

Více informací: http://pilot-film.cz/ma-vlast/

Vstupenky jsou k dispozici na https://www.mavlast.cz/#terminy.

Foto: Petra Hajská

 

Zuzana Hošková
pro Taneční magazín

DEKKADANCERS oslaví 10 let na scéně

Dvě premiéry, výstavy i fotografický workshop

DEKKADANCERS otevírají novou divadelní sezónu oslavami 10. výročí od vzniku druhé generace souboru. Vystoupí na dvou scénách, představí dvě premiéry, dvě výstavy a workshop vedený nejvýraznější osobností české taneční fotografie – Pavlem Hejným. Soubor založili v roce 2009 tehdejší tanečníci Baletu Národního divadla Tom Rychetský a Viktor Konvalinka společně s Pavlem Hejným. Oslavy pak směřují k tzv. 2. generaci DEKKADANCERS, kdy se vedení souboru v roce 2015 ujímají Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník. Toto období znamená přechod od příležitostných vystoupení ve formátu sister company Baletu ND k plnohodnotnému tanečnímu tělesu, které má na kontě kolem 80 představení ročně a získalo několik prestižních divadelních ocenění (např. ceny Thálie, Cena Divadelních novin). Dnes soubor vedou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, kteří jsou i autory většiny inscenací.

Studio 54: Nejvýpravnější premiéra v historii DEKKADANCERS

DEKKADANCERS za sebou mají několik náročných a výpravných koprodukcí, ať již s Českou filharmonií nebo Divadlem bratří Formanů, které se těší desetitisícové návštěvnosti (např. Jonathan Livingston RacekMá vlast či Kniha džunglí). 8. listopadu pak soubor v ARŠE+ uvede dosud nejnáročnější inscenaci ve vlastní produkci, kterou si nadělil k 10. výroční. Studio 54 bude postaveno na humoru a blyštivé show, naváže tak na předchozí úspěšné inscenace typu Poslední večeře či Hornybach 18+Studio 54 je hudebně-taneční show na motivu legendárního newyorského klubu z konce 70. let. Autory představení jsou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, kteří se zároveň představí v rolích zakladatelů souboru Iana Schragera a Steva Rubella. Hudbu pro představení skládá Jan Šikl, který stál již za hudební složkou inscenace La Dolce Vita a spolupracuje např. s Orchestrem BERG.

„Téma Studia 54 a jeho příběhu v nás rezonuje dlouho a oslavy 10 let od vzniku 2. generace nám připadají jako dobrá příležitost pro jeho uchopení. Shodli jsme se, že nechceme vytvářet dokumentární představení, které by příběh legendárního newyorského klubu vyprávělo od     jeho počátku do jeho rychlého konce. Hledali jsme dramaturgickou nadstavbu, která by v nás zažehla touhu objevovat víc než příběhy lidí, které jsou se Studiem 54 spjaty. Chtěli jsme si zafabulovat. A tak nás napadla myšlenka posledního večírku před koncem světa. Jak by takový večírek vypadal ve Studiu 54? Jaký by byl program? Kdo by na něj přišel? A co by jeho návštěvníci prožívali během posledních hodin svého života?” přibližuje Ondřej Vinklát.

Součástí inscenace bude i tzv. Decompression room s výstavou fotografií Pavla Hejného, které budou ilustrovat vznik tohoto jedinečného představení.

Zpátky ke kořenům: 10 dkg DEKKA

Sezónu na Jatkách78 DEKKADANCERS zahájí 23. září uvedením La Dolce Vity v choreografii Štěpána Pechara and v choreografii Jiřího PokornéhoDo divadla v Holešovické tržnici, domácí scéně souboru, bude směřovat retrospektivní část programu k 10 letům. Ta vyvrcholí na konci listopadu výstavou Pavla Hejného a show 10 dkg DEKKA. Na jateční scéně se 27. a 28. listopadu potkají zakladatelé souboru a většina performerů a tvůrců, kteří prošli historií souboru. Výstavu zahájí herec Jiří Lábus, který je patronem a významným spolupracovníkem souboru.

„DEKKADANCERS byli pro nás obrovskou inspirací a vzorem už během studií na konzervatoři. Jejich tvorbě jsme rozuměli, a sdíleli podobný smysl pro humor, který místy šel až za hranici absurdna. Premiéra Umíněnosti ztracených, kterou Dekkáči uvedli na Nové scéně, byla pro naší tvorbu zásadní. Jejich profesionalita, obrovský elán, ale také hravost a bezstarostnost byla cítit až do poslední řady Nové scény. Humor střídala tklivost a zase naopak. Měli jsme husinu. Hned druhý den jsme se sešli v parku a vymysleli naší prvotinu, kterou jsme nazvali Červenej čudlik. Po absolutoriu jsme nastoupili do Národního Divadla, kde jsme se všichni potkali, společně natáhli suspíky a bílý kamaše, a sem tam si v rámci Dekkáču zablbli,“ říká k počátku spolupráce s DEKKADANCERS Ondřej Vinklát.

Jakmile Tom Rychetský, Viktor Konvalinka a Pavel Hejný oznámili, že z nedostaku časových kapacit ukládají soubor k ledu, rozhodli se Štěpán Pechar s Ondřejem Vinklátem a Markem Svobodníkem navázat na jeho činnost a pokračovat pod hlavičkou DEKKADANCERS. Dnes ve vedení souboru stojí dvojice Pechar – Vinklát.

10 dkg DEKKA bude večerem, který oslaví nejen působení 2. generace, ale i generace první, bez které by ta druhá nebyla. V celovečerním představení protkaném kratšími i delšími fragmenty prací obou generací vystoupí původní obsazení a věkový rozdíl mezi některými tanečníky bude činit bezmála 30 let

Nejen tanec, ale i fotka dělá Dekkáče tím, čím jsou

Není zcela běžné, že by jedním ze zakladatelů tanečního souboru byl fotograf. Tom Rychetský na založení souboru vzpomíná takto: „V Národním Divadle se jednoho dne zjevil jakýsi `huňáč` s foťákem. Byl to Pavel Hejný. Zpočátku fotil zkoušky baletu a mám takové podezření, že hlavně kvůli baletkám, ale to je vedlejší. Pak fotil i představení a ty fotky byly neskutečný. Jednoho večera jsme zašli na pivo a já mu představil koncept své budoucí choreografie Nedokončený kus – tria dvou tanečníků a fotografa. Nápad se mu líbil, a tak jsme si plácli na spolupráci. Premiéra měla velký úspěch a z toho nadšení jsme společně s Viktorem Konvalinkou založili Dekkáče. Takhle jednoduchý to bylo!”

A protože je taneční fotografie integrální součástí DEKKADANCERS, vyhlásili DEKKADANCERS společně s ARCHOU+ open call Kick-Off Vol. II: Foto Workshop. Jedná se o dvoudenní intenzivní fotografický workshop pod vedením Pavla Hejného, který proběhne 23. a 24. září 2025. Jeho součástí je stage focení inscenace La Dolce Vita i tačníků DEKKADANCERS a následný rozbor fotografií. Zaměřuje se na mladé tvůrce do 30 let.

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. Soubor se zaměřuje na tvorbu, která překračuje běžnou hranici tance a oslovuje tak širokou veřejnost. Autenticky, bez podbízivosti a s jedinečným přístupem ke každému představení. Spolupracuje s nejlepšími ze svých oborů napříč žánry. Patří mezi ně nejen špičkoví tanečníci, ale i populární hudebníci či renomovaní herci, divadelníci a výtvarníci. Divák si z představení DEKKADANCERS odnáší nejen pohybově-taneční zážitek, ale celistvý divadelní prožitek, často okořeněný o specifický druh humoru, který bortí hranice mezi divákem a performerem.

Mediálním partnerem oslav 10. výročí DEKKADANCERS je Český rozhlas Vltava.

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Rozhovor s pedagogem a tanečníkem Dekkadancers Patrikem Čermákem

„Současný tanec vyžaduje být otevřený novým výzvám“

„Být interpretem současného tance vlastně znamená mít široký záběr dovedností a být otevřený novým výzvám,“ přiznává tanečník a pedagog Patrik Čermák, který je v současné době aktivním členem taneční skupiny DEKKADANCERS. A tanec je pro něj nejen práce, ale také koníček a vášeň.

Co Vás přivedlo k tanci? Jak jste se k němu dostal?

„Já byl aktivní dítě a už od školky jsem navštěvoval mimo jiné i různé taneční kroužky od country tanců, přes hip hop až po capoeiru. Když přišel čas, rozhodnout se kam po základní škole dál, rozhodl jsem se pro taneční konzervatoř. Bylo to velmi náročné, ale dnes si neumím představit, že bych dělal cokoliv jiného.“

 V roce 2012 jste absolvoval Taneční centrum Praha a již během studií jste působil ve školních souborech Baby Balet Praha a Balet Praha Junior a představil jste se v choreografiích Attily Egerháziho či Samuela Delvauxe. Co Vám spolupráce s těmito mistry dala?

„Působení ve školních souborech a možnost spolupráce s řadou skvělých pedagogů a choreografů byla naprosto jedinečná. Každý choreograf má svůj specifický pohybový slovník a je zábavné a mnohdy dost náročné tento slovník nasát, převzít a ztvárnit.

Soubor Balet Praha Junior byl skvělou přípravou na profesní život a složitý systém divadelního prostředí. Během školního roku jsme vystupovali v řadě tuzemských i zahraničních divadel a zvykali si na divadelní provoz. Když jsem poté nastoupil do svého prvního angažmá, nebyl to pro mě takový šok. Vlastně jsem tou dobou měl víc zkušeností, než někteří stejně staří kolegové z jiných škol.“

Po škole jste byl v letech 2012 – 2014 v baletním souboru v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Pak jste se stal stálým členem Pražského komorního baletu, kde jste si zatančil např. v inscenacích jako – Mono No Aware, Kdo je na světě nejmocnější?, Z mého života nebo Slovanský kvartet. Spolupracoval jste také se souborem Lenka Vagnerová & company. V současné době jste aktivním členem souboru DEKKADANCERS (Tramvaj do stanice Touha, La Dolce Vita). V čem byste si rád zatančil? Máte nějakou vysněnou roli nebo jste rád za každou příležitost? 

„Momentálně nemám jednu vysněnou roli či inscenaci. Obecně mě ale velmi baví potkávat se na projektech s umělci z jiných odvětví. Hudebníci, herci, zpěváci, vizuální umělci, akrobati… Od každého se můžu něco naučit a nahlédnout jim „do kuchyně”. Bavit se o různých tématech a nahlížet na ně jinou optikou. Takových projektů bych chtěl zažít ještě spoustu.“

 Jak se Vám tančilo v poetické inscenaci Zázrak (s)tvoření v Laterně Magice, věnované dětem? 

„Já mám obecně dětská představení velice rád. Děti jsou velmi upřímní diváci a dají vám často dost hlasitě najevo, co si o představení myslí. Obrovské záchvaty smíchu či naopak pravý a nehraný strach o hlavní postavu. To jsou věci, které mě na dětských představeních baví.

Inscenace Zázrak (s)tvoření byla jednou z těch inscenací, na které se těšíte a užíváte si je od začátku do konce. Potkali jsme se ve skvělém složení a byla sranda na jevišti i mimo něj“

Působíte nejen jako tanečník, ale také jako pedagog. Sám jste vystudoval pedagogiku současného tance na HAMU v Praze. Učíte v letním tanečním workshopu v Litvínově, jste lektorem Contemporary – prostor pro tanec. Učíte techniku současného tance floor work na Mezinárodních interpretačních kurzech v Zábřehu a lekce contemporary dance jste vedl v Pražském komorním baletu. Co Vás přivedlo k práci pedagoga a co Vás na ní baví?  Je to možnost předávání svých zkušeností dále, a přitom se také stále něco nového sám naučit? 

„Je to přesně tak. Baví mě neustále hledat nové způsoby, jak pomoct studentům a kolegům zdokonalit svou techniku a naučit se něco nového. Zároveň mě baví ta výzva v tom smyslu, že to co pomáhá jednomu, nemusí dávat smysl druhému. Hledání různých řešení jednoho problému je to, co mě baví a naplňuje. Zároveň si myslím, že je důležité být neustále otevřený novým věcem a získávat nové dovednosti. Mám pocit, že v dnešním světě už to ani jinak nejde.“

A co choreografie, neláká Vás také? Vytvořit něco vlastního?

„Choreografické ambice jsem nikdy moc neměl. To přenechávám svým kreativnějším kolegům. Ale možná jsem jen zatím nenašel to správné téma ke ztvárnění.“

Jste stále více tanečník nebo Vás to táhne spíše k tomu předávání a sdílení svých zkušeností dále? 

 „Jsem vlastně obojí a baví mě, jak jedno ovlivňuje druhé. V pedagogice využívám své jevištní zkušenosti a jako interpret často mohu těžit ze svých pedagogických zkušeností a to zejména během procesu tvorby.“

Je Vám bližší současný tanec nebo Vás to táhne ke klasice?

„Na klasiku jsem nikdy neměl ideální dispozice. Baví mě současný tanec. Je v něm úplně všechno. Mísí se v něm spousta stylů a přístupů. Být interpretem současného tance vlastně znamená mít široký záběr dovedností a být otevřený novým výzvám.“

Čím je pro Vás tanec dnes?

„Tanec je moje práce, koníček a vášeň.“

Jak rád trávíte chvíle volna? Patříte k lidem, pro které je jejich profese také koníčkem?

„Volno nejraději trávím aktivně s rodinou. Mám rád turistiku, běh, jízdu na kole a sport obecně. S manželkou milujeme deskové hry a už se nemůžeme dočkat, až syn doroste do věku, kdy bude moct hrát s námi.

Moje profese je sice mým koníčkem, ale občas si od něj rád odpočinu.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Patrika Čermáka 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín