ISOLE

CIRK LA PUTYKA překračuje hranice mezi koncertem, divadlem a novým cirkusem

CIRK LA PUTYKA V BŘEZNU POPRVÉ NA JATKÁCH78 UVEDE INSCENACI ISOLE

Cirk La Putyka od 17. do 19. března uvede poprvé v Praze novou inscenaci Isole, ve které kmenoví hudebníci souboru s lehkostí, vtipem a virtuozitou překračují hranice mezi koncertem, divadlem a novým cirkusem. Režie se ujal Maksim Komaro, umělecký šéf finského Circo Aereo, který s Cirkem La Putyka v minulosti vytvořil již tři úspěšná představení. Tentokrát do hlavní role postavil ty, kteří doprovází projekty souboru od samého počátku, ale obvykle stoj&iacut e; v pozadí – hudebníky Jana Balcara, Andreje Rádyho, Davida Hlaváče / Adama Novotného, Veroniku Linhartovou, Valentina Verdure, Zbyňka Šporce a Annu Schmidtmajerovou. Maksim Komaro s nimi v úzké spolupráci vytvořil hravé představení plné humorných, nápaditých gagů, poetických obrazů a virtuózní původní hudby a zpěvu. Inscenace Isole měla premiéru 11. února v trutnovském polyfunkčním divadle UFFO, do prostoru Jatek78 se vrátí také v květnu.

“Co Cirk La Putyka v posledních deseti letech nevyužil na maximum? Muzikanti v inscenacích většinou nejsou jen hudebníky, jsou mnohdy součástí pohybových choreografií a hereckých scén. Proto bylo smysluplné jim dát prostor a vytvořit projekt, jehož hlavní složkou bude právě hudba. Isole je takový zvukový nový cirkus,” vysvětluje principál souboru Rostislav Novák ml. “Během inscenace máte mít pocit, že sledujete akrobaty létající vzduchem, přitom se ale díváte na muzikanty, kteří překračují hranice mezi koncertem, divadlem a cirkusem. V Isole se střídají jak sólová vystoupení, tak společné skladby a choreografie,” líčí.

Název Isole vychází z italského termínu pro ostrovy, ale v širší rovině v sobě nese i odkaz na báseň No Man Is an Island od Johna Donnea, jež se stala režiséru Maksimu Komarovi volnou inspirací. “Tento verš se dotýká mnoha věcí, které jsou přítomné v dnešním světě: individualismus, strach z odlišného a nedostatek společné zodpovědnosti. V Isole vlastně nevystupuje kapela, ani nějaký stálý soubor. Spíše zde máme souhrn jednotlivců, kteří spolu strávili hodně času s cílem spojit své dovednosti a vlastní osobnosti,” říká režisér. Při vzniku představení se s hudebníky zaměřil na pohyby, které provází hra na hudební nástroje. “Tímto postupem vznikl y nové nápady. Některé věci, které jsme našli, jsou zábavné, některé pak poetické,” doplňuje. “Isole bude k dívání i poslouchání. Isole je divadelně-hudební představení se silnými odkazy na postupy nového cirkusu,” uzavírá.

ROZHOVOR S REŽISÉREM MAKSIMEM KOMAREM:

V jakém smyslu se stala báseň No Man Is an Island inspirací pro představení?

„Tento verš ze slavné básně Johna Donnea se dotýká mnoha věcí, které jsou přítomné v dnešním světě: individualismus, strach z odlišného a nedostatek společné zodpovědnosti. V Isole vlastně nevystupuje kapela, ani nějaký stálý soubor. Spíše zde máme souhrn jednotlivců, kteří spolu strávili hodně času s cílem spojit své dovednosti a vlastní osobnosti.“

Jak se liší práce s herci, akrobaty a na druhé straně u tohoto představení s hudebníky. Musíte nějak upravit režijní postupy?

„Ve své práci s cirkusovým uměním vždy hledám jiné úrovně výrazu a komunikace mimo samotnou fyzickou cirkusovou akci. V průběhu zkoušení se dívám na akrobacii v té nejsyrovější podobě znovu a znovu. Zkouším najít momenty, kdy by se mohlo objevit něco nového, nečekaného. Podobně jsme se podívali na pohyby, které provází hraní na hudební nástroje. Tímto postupem vznikly nové nápady. Některé věci, které jsme našli, jsou zábavné, některé pak poetické.“

Co mohou diváci očekávat během představení? Jaký druh zážitku? Pohybové divadlo, koncert, nový cirkus?

„Isole je souhrn stylů a nápadů, souhrn individuálních osobností, které spolu tvoří na scéně. Isole je něco k dívání i poslouchání. Isole je divadelně-hudební představení se silnými odkazy na postupy nového cirkusu.“

Jak byste představení popsal?

„ööööööö…ööööööö…öööööööööö… je to donut?“

Existuje pro vás nějaká analogie mezi novým cirkusem a živou hudbou?

„Všechny scény a nápady v Isole s sebou nesou určitý fyzický i vizuální výraz spolu s hudbou. Některé části představení odkazují nebo připomínají cirkus, některé jsou více divadelní. Snažil jsem se zůstat bez vnitřních omezení a neprosadit do tohoto představení jeden žánr, ale spíše jsem se zaměřil na sestavení toku obrazů a akcí, které se liší svým stylem. A to stejné platí pro hudbu v Isole, která sahá od elektronické po klasickou, od popu po jazz.“

Isole / tvůrci a obsazení

Režie: Maksim Komaro

Obsazení: Jan Balcar, Andrej Rády, David Hlaváč / Adam Novotný, Veronika Linhartová, Valentin Verdure, Zbyněk Šporc, Anna Schmidtmajerová

Hudba: Jan Balcar, Andrej Rády, David Hlaváč / Adam Novotný, Veronika Linhartová, Valentin Verdure, Zbyněk Šporc, Anna Schmidtmajerová

Scénografie: Pavla Kamanová

Světelný design: Juho Rahijärvi

Zvukový design: Jan Středa

Kostýmy & make-up: Kristina Záveská

Vizuál: Martin Sršeň, Jakub Jelen

Produkce: David Ostružár

Délka: 65 minut

Jazyk: Bez jazykové bariéry

Více informací: http://www.jatka78.cz/cs/inscenace/isole

Vstupenky na březnová i květnová uvedení Isole jsou k dostání na www.jatka78.cz.

Jiří Sedlák, Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MILENA STEINMASSLOVÁ autorsky i herecky

Dvě samoty v jednom příběhu

Jatka78 během února v Pražské tržnici uvedou nový rezidenční soubor Divadlo 6-16 a s ním i celou plejádu zvučných hereckých jmen. Jako první již 8. února v Holešovicích se svým autorským představením vystoupí Milena Steinmasslová. V minimalistické inscenaci Untitled pro dva herce (vedle Mileny Steinmasslové se na pódiu objeví Jakub Gottwald) je zapotřebí jen málo slov.

Ona je bývalá akrobatka, klaunka, které přerušila mozková příhoda kariéru. Žije mimo společnost, ve staré maringotce při okraji města zcela osamocená. On je typickým synem současného pohraničního města. Bez práce, bez vzdělání, bez příležitostí, bez jakéhokoliv zázemí. Jeho obživou jsou drobné krádeže. A tak se stane, že se jejich samoty jednoho dne zkříží. Dva lidé bez budoucnosti mají na pár chvil společnou současnost.

A i když je téma inscenace hořké, přece jen obsahuje humor. Humor jako nadstavbu myšlení. Humor jako únik před myšlením. A i když životní prostředí obou postav je velmi tvrdé, přesto si dokáží na těch pár chvil vybudovat vlastní poetický svět.

A jak vnímá představení jeho autorka a protagonistka Milena Steinmasslová?

Jaký je vlastně příběh vzniku Untitled?

„Toužila jsem zúčastnit se divadelního festivalu v zahraničí. A protože se mi honilo hlavou téma samoty, začal se rodit příběh. Samota má mnoho podob. Některé nepotřebují k svému životu slova. Takové jsou dvě samoty v našem příběhu Untitled.“

Díky vazbám Divadla 6-16 na anglickou divadelní scénu byla premiéra inscenace na festivalu Hotbed v Cambridge. Po zkušenosti s uvedením Untitled doma i v zahraničí, vnímáte jeho téma jako univerzální pro českého i zahraničního diváka?

„Ano. Samota v našem západním světě je všudypřítomná. Diváci, se kterými jsme mluvili po představeních, říkali to, co jsme si říkali my při zkouškách.“

Většina lidí Vás má zafixovanou jako herečku, u představení Untitled jste se vydala na autorskou dráhu. V čem to pro Vás bylo jiné?

„Untitled není má první práce. Napsala jsem hru – dokument ,Izolovat, ale zachovat´o souboji M. A. Bulgakova a Stalina. Tu jsme hráli dvě sezóny v Divadle v Celetné. Nejsem autorka v pravém smyslu toho slova. Jen mě nějaké téma donutí sednout si a psát.“

V představení hrajete klaunku, jak moc je Vám žánr cirkusu blízký?

„Když jsem byla dítě, k cirkusu jsem nepřilnula. Klauni na mě vždy působili smutně. Pamatuji si, že jsem je litovala. Nový cirkus miluju. A velmi obdivuji míru nasazení, kterou kolegové, třeba z Cirku La Putyka, musí dát do každého zkoušení a představení. V dětství i dnes jsem vnímala lidi v cirkusu jako nezávislé a silné. Proto klaunka.“

Na jevišti tvoříte tandem s Jakubem Gottwaldem. Jak moc se vztah obou postav během inscenace promění a vyvine?

„Velmi. Ale to bych prozradila moc.“

V dalších představeních se na Jatkách78 představí například Kryštof Rímský či Ladislav Hampl (Bull) nebo Petra Špalková a Jan Jankovský (Correspondence).

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Na JATKA78 určitě nikoli na porážku!

V populárním divadelním prostoru v bývalých jatkách a současné tržnici se objeví nejen „domovský“ Cirk La Putyka, ale také Milena Steinmasslová, Vít Neznal či Trygve Wakenshaw i další.

Současná programová skladba Jatek78 je neodmyslitelně spjata s Cirkem La Putyka. Jatka78 jsou však domovskou scénou i jiných souborů jako jsou DEKKADANCERS („Poslední večeře“, „Návštěvníci“), Heaven’s Gate („Amerikánka“) či Vít Neznal & kol („Nesnesitelná tekutost bytí“). Nově bude na Jatkách78 pravidelně vystupovat novozélandský mim a performer Trygve Wakenshaw, díky kterému se v lednu na Jatka78 vrátí i Tomas Monckton („The Artist, Only Bones“, „The Pianist“). Novinkou na repertoáru je i Divadlo 6-16, jež uvede například autorské vystoupení Mileny Steinmasslové „Untitled“.

Na JATKA78 se vrací i populární Trygve Wakenshaw

Trygve Wakenshaw: CABARET BEARS COSTUME

30. 1., 26. 2., 29. 3. JATKA78

Komik Trygve Wakenshaw se vrací na Jatka78. V loňském roce zde odehrál inscenaci „Trygve vs a Baby“, která byla perlou edinburského Fringe festivalu. Na novince „Cabaret Bears Costume“ spolupracuje s Thomasem Moncktonem. Thomasův „The Pianist“ a „The Artist“ patří k nejvíce legendárním vystoupením, která se kdy na Jatkách78 odehrála. Jako host vystoupí Thomas Monckton v Trygveho komediálním kusu hned při jeho premiéře 30. ledna.

V tomto novém projektu se setkáme i s dalšími talentovanými a úžasnými umělci, kteří budou vyzváni, aby vytvořili něco, co nikdy předtím neudělali, a pravděpodobně již ani neudělají. Koncept představení sází na improvizaci, a tak se opravdu nikdy nestane, že by tato show byla pokaždé stejná. Těšit se můžete na odvážnou, překvapující, absurdní, hravou i úžasnou show zároveň!

Divadlo 6-16: UNTITLED, BULL, CORRESPONDENCE, HARD SELL

Divadlo 6-16 vzniklo v roce 2016 a specializuje se na britskou divadelní produkci. Uvádí v Čechách dosud neuváděné texty. Partnerem souboru je Menagerie Theatre ve Velké Británii. Tým 6-16 pracuje ve složení Paul Bourne, Filip Nuckolls, Kryštof Rímský, Jan Jankovský, Jana Polášková a Kristina Žantovská. Ke spolupráci divadlo oslovuje české o sobnosti skrze různé divadelní žánry, a to je právě případ první inscenace, která se v únoru na Jatkách78 představí.

„Untitled“ je autorským představením Mileny Steinmasslové pro dva herce – ONA a ON. ONA je bývalá akrobatka, klaunka, které přerušila mozková příhoda kariéru. Žije mimo společnost, ve staré maringotce při okraji města zcela osamocená. ON (Jakub Gottwald) je typickým synem současného pohraničního města. Bez práce, bez vzdělání, bez příležitostí, bez jakéhokoliv zázemí.

V únoru Divadlo 6-16 na Jatkách78 uvede rovněž inscenaci „Bull“ pojednávající o mobbingu (hrají Kryštof Rímský či Ladislav Hampl) a „Correspondence“, jež je intimním rozhovorem muže a ženy, kteří spolu cestují nočním vlakem (hraje Petra Špalková a Jan Jankovský). Na březen si pak Divadlo 6-16 připravilo premiéru inscenace Hard „Sell“.

Jak vidno, je z čeho vybírat. Určitě si zde svůj žánr i svého interpreta vyberete i vy.

Foto: archiv JATKA78

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Exkluzivní set 12ti předvánočních představení

Cirk La Putyka zahájí oslavy 10. výročí představením Up End Down se symfonickým orchestrem

21. prosince uplyne přesně deset let od prvního uvedení dnes již kultovního představení La Putyka v režii Rostislava Nováka ml. Příští rok v září to pak bude deset let od založení samotného souboru Cirk La Putyka. Oslavy tohoto kulatého výročí zahájí jeho členové speciální verzí úspěšné inscenace Up End Down s živým hudebním doprovodem čtyřicetipěti-členné Filmové filharmonie pod taktovkou dirigenta Chuheie Iwasakiho. Pod názvem Up End Down Symhony bude tento projekt uveden od 7. do 20. prosince pouze dvanáctkrát v pražském prostoru Jatka78.

“Představení Up End Down je pro mě srdcový projekt. Byl riskantní. Navazoval na veselou La Putyku, kde jsme všichni dělali to, k čemu máme předpoklady. Ale v Up End Down jsme chtěli kombinovat divadlo a cirkusové techniky a učili jsme se vše úplně od nuly. Je tam jasný příběh, se kterým se může každý ztotožnit. Představení je inspirací pro filmový scénář a nyní i pro orchestraci. Významné je pro mě také proto, protože stojí pouze na českém týmu, který se mnou před deseti lety začínal,” vysvětluje principál souboru Rostislav Novák ml.

Hudebních aranží pro symfonický orchestr se ujal spoluautor původní hudby Jan Maxián. “Už při vzniku představení jsem cítil, že příběh, způsob vyprávění, hudební téma a vlastně hudba v představení jako taková, je natolik široká a nosná, že by mohla využít širší paletu barev – symfonický orchestr,” říká Maxián na úvod a dodává: “Spojit novocirkusové divadlo s orchestrem může být dost komplikované, neboť hudbu jsme vždy koncipovali tak, abychom mohli ve velké rychlosti reagovat na jakékoliv změny dění na jevišti. Což jsme také vždy dělali. Ve třech. Ale improvizovaně takto měnit hudbu v padesátičlenné bandě… to bude jiná jízda.”
Představení Up End Down v režii Rosti Nováka ml. mělo premiéru v roce 2010, kdy také získalo Cenu Divadelních novin za Inscenaci roku v kategorii Tanec a balet.

Cirk La Putyka: Up End Down Symphony
7., 8. (od 15:00 a 19:30), 9., 11., 12., 13., 15. (15:00 a 19:30), 16., 18., 19. a 20. prosince 2018, Jatka78

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN