Rozhovor s tanečníkem a choreografem MARKEM DĚDÍKEM

„Jsem bojovník, ale správňácký“

 

 

 

Porotce, trenér, choreograf, tanečník a člen hvězdného týmu Stardance, to vše charakterizuje sympatického a oblíbeného  Marka Dědíka.  

 

Marka  také zdobí několik titulů

Mistr České a Slovenské republiky v latinsko-amerických tancích

Mistr České republiky v Show dance latin

Semifinalista mistrovství Evropy v  latinsko-amerických tancích

Mistr střední Evropy v latinsko-amerických  tancích

DSC_7713B

Taneční magazín zastihl Marka právě v okamžiku, kdy skončil taneční  trénink a jeho kroky směřovaly  do České televize. 

Vy jste ve  Stardance soutěžil vícekrát,  co Vás přitahuje na tomto pořadu?

„Stardance  je specifická,  ojedinělá show u nás, spojuje profi tanečníky a osobnosti, které jsou ve svém oboru nejlepší. To je jedna zvláštnost, která mě láká – najednou jste s nějakou osobností, kterou vůbec neznáte,  strávíte s ní  čas a musíte pracovat  na nějakém konkrétním  tanci. Takže v tomto okamžiku  se charaktery mnohem více poznávají a to je pro mě zajímavé. A pak je tu celá ta parta lidí. Všech  deset párů, dříve tedy bývalo osm, pracuje na nějaké choreografii   a následně   mezi sebou soupeří. To je  rozhodně  zajímavé. Myslím, že na tomto pořadu je dobré právě to, že je to soutěž.“

Není divné, že jste kamarádi a najednou mezi sebou soupeříte?

„Právě takové to není, všichni jsou na stejné lodi, není tu klasická rivalita.  Všechny celebrity jsou ve stresu,  takže jim ani nevadí, že jde o  soutěž. Bojí se, ale  většinou to zvládnou a  skvěle zatančí. Jsou šťastné, že se jim to povedlo, že nespadly, nebo že se jim něco nezlomilo…., takže  soutěž je pro ně to vedlejší.“

Jak  berou Vaši  účast ve Stardance kolegové z branže? Zažil  jste třeba  nějakou závist  nebo rivalitu? Změnila Vám Stardance život?

„Stardance mi změnila život, hlavně ta  poslední. Jsem více  vnímán okolím, protože jsem došel do finále. Tři měsíce jsme byli každý týden na obrazovce, takže  lidé mě více registrovali. Ale jinak se nic  nezměnilo. Mám spoustu kamarádů ve svém oboru, myslím,  že žádná závist tu nebyla. Tu jsem si pořádně prožil, když jsem bojoval o své mety, tam opravdu byla velká rivalita.“

DSC_0205 DSC_0208 DSC_0209

V prostředí soutěžních tanců panuje rivalita? Velká?

„Panuje.  Já si  myslím, že rivalita je všude, když o něco jde. Tady šlo o tituly. Já  jsem získal pět titulů, dále  titul v show dance, titul Mistr střední Evropy, takže rivalita byla dost velká a ten psychický   tlak od ostatních párů je také dost náročný.“

Jak vnímáte tanec Vy, coby soutěžící?  Je to  sport nebo umění?  Měl by být součástí Olympijských  her?

„Dva  rozporuplné názory teď panují světem. Jedna strana zastává názor, že je tu fyzická síla, rychlosti, dovednosti, zkrátka olympiáda. Druhá strana se zastává umění.  Já se zatím nemůžu stoprocentně přiklonit ani k jedné ani k druhé straně, já bych to nejraději nějak skloubil dohromady. Myslím si, že je těžké rozhodnout. Ale – pokud se dvě těla pohybují a kmitají na danou hudbu, je to  třeba aerobik, nebo něco takového. Tanec by měl zůstat tancem, měl by být naplněn buď samotnou osobností, nebo  herectvím. Tanec není lepší  tím, že zvednu nohu o třicet procent výš a  tím vyhraji. Jsem pro umění.“

IMG_7703

Řadu let jste tančil po boku  profesionálních tanečnic. Ve Stardance, kterou sleduje celý národ, tvoříte choreografii s   partnerkou, které není tanec úplně blízký. Jak to prožíváte?

„Já si to ve Stardance  užívám. Je to pro mě zábavné právě proto, že jsem vždy vystupoval s  profi tanečnicemi. Teď konečně prožívám  zábavu a legraci.  S amatérem nemůžu tančit  naplno,  trošku musím ubrat, ale člověk nachází  jiné možnosti.“

Soutěže si tedy neužíváte?  Jste  nervózní?

„Záleží na tom, jaká je to soutěž. Na Mistrovstí světa je určitě větší psychický tlak a nápor, obecně řečeno, na velkých soutěžích.  Já jsem se ale účastnil soutěží tak často, že se pro mě staly rutinou  a potom  jsem už žádné nervy ani stres neprožíval. Budoval jsem si  nějakou pozici ve světovém žebříčku, jezdil jsem  třeba každý týden, nebo minimálně dvakrát do měsíce, takže mi to už ani nepřišlo. Vůbec mi nevadilo, jestli tančím před plnou halou, před prázdnými židlemi, před kýmkoliv, kdekoliv, člověk má všechno tak zajeté, že ke stresu docházelo minimálně, mluvím tedy za sebe. Spíše při vyhlašování výsledků.  Člověk vše odtančí a v okamžiku, kdy  se čtou jména, jsem stres cítil. Vlastně až ve finálovém kole.“

bez_názvu

Řekl jste také, že tanečník musí být odolný.  Proti čemu?

„Tanečník  musí mít obrovskou odolnost proti všem vlivům, které existují. Jednak fyzickou, ta se dá nějakým způsobem vytrénovat, ale hlavně  psychickou, která je  při top tanci   mnohem důležitější než ta fyzická. A v neposlední řadě také  před svou vlastní osobností. Je  důležité, jak  je člověk uvnitř   silný, jak ustojí všechny  prohry a porážky, nebo vítězství.

Všichni chceme vyhrávat, ale  když  vyhráváme, tak co dál? Jak se dál rozvíjet, jak se dál posunout?  Těžší je vítězství několikrát zopakovat, než jednou vyhrát. Vůči  všem těmto vlivům musí být člověk odolný.“

Souhlasíte tedy s tvrzením, že tanec, uvážíme-li, že musíte podat fyzický výkon a vydat  ze sebe emoce i herectví, je tedy těžší než mnohý sport?

„Hm, myslím, že ano. Tak například atletika. Atleti  mohou během svého výkonu slintat, plivat, nemusí se u toho tvářit , nemusí u toho dobře vypadat, nemusí dělat, že to je zábavné. Po této stránce je tanec těžší.  Samozřejmě extrémní sport klade na člověka  ještě větší zátěž, ale tanec se většinou přirovnává k atletice. Jenže  tanec obsahuje  ještě  navíc divadlo.“

I44A0369

Říká se, že v umělecké branži je  tanec to nejtěžší povolání ze všech. Zranění,  poškození kloubů, krátká kariéra…   Souhlasíte?

„Tomu bych věřil a potvrzuji to. Souhlasím, stoprocentně, opravdu.“

Co je tedy dobré na tom být tanečník?

„Svoboda. Neprodávám hotový produkt, já jsem produkt, můžu se měnit, můžu měnit choreografii a vystoupení,  je to svobodné.“

IMG_7619

Dnes není výjimka, že mladí lidé umírají na kurtech, při  zápasu, při tanci.   Vy jste také během jedné soutěže zachránil život mladému tanečníkovi. Nemáte pocit, že  se  tlak na soutěžící přehání? Co dělat?

„No,  to je  těžká otázka. Problémům se zdravím dost pomáhá životospráva, na kterou mladí lidé často zapomínají.  Je nutné dodržovat pitný  režim a správné stravování, to pomáhá hodně. A nejdůležitější je   nebát se jít k doktorovi, když jsem sportovec.   To bych zavedl jako povinnost.  U  nás ve svazu to povinné není a myslím,  že  je to  velká chyba. To bychom mohli velmi rychle inovovat, každý tanečník  bez výjimky by musel mít nějaký doklad od lékaře, že je schopen vykonávat sport na takové úrovni a  při takové zátěži.  Vrátím-li se konkrétně k p ípadu, který jsem řešil já, to byla vrozená vada, nebylo to přepracováním.“

V případě, že by člověk nebyl  stoprocentně zdravý,  doporučil byste mu tanec?

„Záleží do jaké úrovně. Nejvyšší mistrovskou třídu  bych určitě  nedoporučoval. Ale začátky,  volnější tempo, proč ne. Nemusí se  každý týden  jezdit na soutěž, spíše  jednou za měsíc, zátěže si  může každý vybrat a ubrat. Záleží na každém  jednotlivci, jak často chce soutěžit, zda každý týden, nebo jednou  za měsíc či  za půl roku.“

I44A0376

Tanec, nebo jakýkoliv pohyb, je droga. Mnozí se už nedokážou této drogy vzdát. S tím souvisí i tanec vozíčkářů. Jak jste přijali fakt, že budete tvořit choreografie právě s nimi?

„Jsem fanoušek vozíčkářů,  podporuji jejich aktivity, ale  právě u tance jsou nohy třeba. Nevím,  zda je to právě ta správná činnost. Když jsme se dozvěděli, že budeme tančit  s vozíčkáři, nebyli jsme si zpočátku jisti, zda toto spojení bude to nejlepší. Ale  nakonec to bylo hezké. Při tvorbě choreografie záleží také na zdatnosti  vozíčkáře,  někdo  se umí postavit na vozíčku, někdo ne.  Tomu jsem musel přizpůsobit  choreografii.“

Dodržujete správnou životosprávu?

„Snažím se  vybírat  si jídla, můj jídelníček je daný i tím,  že některá jídla prostě nemám rád. Například  klasické  knedlíky a tučná jídla. Tím je to pro mě asi jednodušší. Vybírám si zeleninu, maso střídám, jím kuře, ryby i hovězí, nejím jenom  kuřecí maso. Nejím pečivo.  Vybírám potraviny, čtu co obsahují, nebo jdu do BIO prodejny  pro oplatky. Snažím  se nepřejídat, to je hlavní.“

DSC_8529

Ale taneční také často říkají, že sílu  potřebují a jí hodně. Je to správné?

„Někdo může i před výkonem sníst řízek a jít  tančit, má  potom  opravdu sílu. Jiný člověk nemůže po řízku tančit ani druhý den. Je to zkrátka individuální.“

I44A0434

Mohl jste pít alkohol před soutěží?

„Mě alkohol neuvolnil, já jsem před soutěží pít nemohl. Nikdy jsem moc  nepil, většinou jsem  až oslavoval vítězství.“

Mohl jste po bujarých oslavách druhý den tančit?

„Mohl, ale  výsledek byl  horší, člověk sám si to úplně neuvědomuje, zkrátka není tak vnímavý.“

IMG_7746

Někteří lidé se mužům-tanečníkům posmívají, pohrdají jimi, dokonce i mnohé ženy říkají, že si nepřejí, aby jejich syn byl tanečník.  Co na to říct?

„S tím jsem se samozřejmě setkal. Vím, že hodně lidí zastává tento názor. Můžu říct jen to, že  já jsem se za to vůbec nikdy nestyděl a také jsem se moc s posmíváním nesetkal. Ale je pravda, že jsem vždy tančil na vrcholové úrovni, za to není třeba se stydět, takže  spolužáci nemohli moc rýpat.“

Někomu se nelíbí mužské kostýmy, protože  prý vypadají nemužně. Jak se na to díváte Vy?

„V dnešní době už to  není pravda, to možná bývalo kdysi.  Dnes jdou  kostýmy  tak kupředu,  vůbec se nenosí  upnuté kalhoty, pokud nejde o  balet. V našem společenském tanci  můžete  dnes tančit  i v roláku, můžete  mít  oblečení zdobené, nezdobené, průhledné, neprůhledné,  je to právě na Vás, tančíte v čem chcete.  Záleží na osobnosti samotné.  V atletice se také nosí  „upnutý obleček“ a nikdo to neřeší. Nikomu nepřipadají atleti  divní.“

Zažil jste někdy trapas, který byste chtěl vrátit zpátky?

„Nemůžu úplně říct,  jednou se mi roztrhly kalhoty, ale dotančil jsem.“

A chtěl jste někdy vyloženě  utéct pryč?

„Prohra. Když jsem  poprvé čelil  velké prohře, to jsem měl chuť s tím seknout a utéct. Ale má láska k tanci mi to  nedovolila.“

image3

Zamilováváte se do svých partnerek?

….“ 🙂 Je pravda, že tanec  dvě osoby sbližuje. Tráví spolu dost času,  připouštím, že zamilovávám. Já jsem s jednou svou taneční partnerkou žil, ale  po čase   jsme se rozešli. Od té doby jsem neměl žádnou svou taneční partnerku jako přítelkyni, nedělá to dobrotu.“

Říká se, že jsou tanečníci ve vztazích nejpřelétavější. Je to tak?

„To není pravidlo.  Je to  individuální.  Fotbalisté a hokejisté také střídají modelky.“

Plánujete  už rodinu?

„Ano. Právě se  s přítelkyní chystáme    koupit nějaký byt, myslíme na společný život.“

Dnes jsou tanečníci v divadlech často vidět nazí, nebo se svlékají. Tančil byste nahý?

„ 🙂 Jedině  ve spodním prádle ale nahatej nikdy :-)“

Proč jste potetovaný?

„Mám na sobě dva citáty, které mě dost  hluboko zasáhly,  tak jsem si je  chtěl zvěčnit na svém těle.“

Jaké máte koníčky?

„Můj největší koníček je běh. Pokud mám čas, tak vyběhnu ven. Druhý koníček jsou pro mě  masáže, na ty  jsem si opravdu zvykl a to si neodpustím.“

Tvrdí se,  že se při běhu ničí klouby. Záleží na zdraví každého jednotlivce, zda vydrží nebo ne?

„Ano. To samé je i u tance. Někdo se tancem zničí. Já  naštěstí ne, tedy musím zaklepat.“

DSC_0547

Ale mnozí ochrnou třeba  za dvacet let a skončí  na vozíčku.  Nebojíte  se?

„Nóóó, nemůžu říct, že se nebojím. Ale nežiju  s tím, že bych se  opravdu bál a chtěl někde ubírat.  Pokud to přijde, tak  přijde. Nebo nepřijde. “

 Vystihuje Vás tedy  „Bojím se, ale neuberu“? Jaký jste?

„Jsem veselý, plný energie a pozitivní, to můžu určitě říct.  Určitě jsem extrovert. Raději  slavím, než sedím doma.“

Jste rvavý?

„Ano, jsem bojovník. Bojuji, ale správně, ne zákeřně, nebo za každou cenu.“

DSC_8599

Děkujeme za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: archiv Marek Dědík, Eva Smolíková

 

Proč jsou ženy choreografky dva kroky za muži choreografy?

Ve světě proběhla diskuse na téma: Profesionální choreografky sklouzly depresivně hluboko!

Ve světě proběhla diskuse na téma: Profesionální choreografky sklouzly depresivně hluboko!

Kam se poděly všechny ženy? V roce 2009 se v Londýně konala konference pořádaná organizací „Dance Umbrella“ a „Dance UK“, kde se diskutovalo o tom, proč ženy choreografky v 21. století sklouzly tak hluboko za jejich mužské protějšky, alespoň pokud jde o jejich profesionální dráhu.

Crystal Pite - nejúspěšnější choreografka současnosti

Crystal Pite – nejúspěšnější choreografka současnosti

Vyvstala celá řada otázek…

Několik diskutujících zmínilo mateřství. Toto období těhotenství, porodu a starání se o děti se u žen příčí s často nejvíce aktivním obdobím choreografů, s jejich pracovním životem a kariérou. Další účastníci diskuse přednesli domněnku, že tanec se stal konkurenceschopnějším na globálním trhu a muži se této situaci zatím lépe přizpůsobili. Muži jsou celkově průbojnější, dravější, dokáží snadněji vydělat peníze.

Crystal Pite - nejúspěšnější choreografka současnosti

Crystal Pite – nejúspěšnější choreografka současnosti

Bylo také naznačeno, že ženy se spíše přiklání k dílům, která byla méně křiklavá nebo virtuózní, a tak bylo také méně pravděpodobné, že přilákají financování a propagaci ve velkém měřítku. Charlotte Vincent, choreografka a režisérka Vincent Dance Theatre, dokládá ze své vlastní zkušenosti, že ženy její generace se rozhodly dělat „menší díla, která jsou více emocionální.“

Každý ovšem byl nucen uznat, že jakákoliv diskuse na téma „žena versus muž a estetické cítění“ obsahovala rozpory a výjimky. Přesto je to problém, který nadále vyžaduje pozornost.

Kate Prince - nejúspěšnější choreografka současnosti

Kate Prince – nejúspěšnější choreografka současnosti

Před dvěma lety byl ve Philadelphii proveden kontrolovaný experiment, ve kterém byla veřejnost vyzvána uhodnout pohlaví umělců, kteří vystupovali při smíšeném představení. Příští týden proběhne podobný projekt v Londýně. Šest anonymních děl choreografů bude předvedeno v jednom programu a diváci budou požádáni, aby odhadli, která díla byla vytvořena mužem a která ženou. Tento program nese název „Experiment.“

Mnozí nevěří, že „Experiment“ může poskytnout přesvědčivý důkaz pro nebo proti mužům či ženám, nemůže ani odhalit případné mezery v tanečním stylu choreografek. Ale pořadatelé přesto doufají, že diváci poskytnou jasné informace o způsobu, jakým lidé reagují na tanec a obohatí tak debatu, proč díla pánů jsou zřejmě mnohem úspěšnější než díla dam.

Marguerite Donlonem - nejúspěšnější choreografka současnosti

Marguerite Donlonem – nejúspěšnější choreografka současnosti

Tato debata je stále hlasitější a důraznější. Nejaktivnější ženy došly tak daleko, že požadují leší podmínky pro choreografky, dokonce financování v době mateřství.

Je těžké posoudit, jaký by to mělo vliv na jejich díla. Mezi nejúspěšnější choreografky současnosti patří Kate Prince, Marguerite Donlonem, Jessica Lang a Crystal Pite.

Jessica Lang - nejúspěšnější choreografka současnosti

Jessica Lang – nejúspěšnější choreografka současnosti

Ovšem v mladší generaci choreografů je pouze jedna žena z deseti. Pokud se tedy blíží nějaká změna, která bude ve prospěch žen, je ještě hodně daleko.

Zahraniční zdroje

Rivalita v ruském baletu vedla k tragédii

Stojí za útokem na šéfa ruského baletu rivalita tanečníků, nenávist nebo láska?

 

 

 

 

Sergej Filin

Šéf baletu moskevského Velkého divadla Sergej Filin opustil nemocnici s černými brýlemi na očích. Po brutálním útoku kyselinou v lednu 2013 jej čekala série náročných  operací. Filin nejprve prodělal plastickou operaci nejhůře zasažených míst v obličeji a specialisté mu odstranili z tváře porušenou tkáň. Pak mu oční lékař provedl zákroky na levém i pravém oku.

g

Na Filina zaútočil maskovaný pachatel, který vychrstnul na jeho tvář kyselinu sírovou.  Lékaři odvedli mistrovskou práci, možná i sám Filin, který se musel se svým kritickým stavem psychicky vyrovnat.  Původně lékaři přemýšleli o převezení do Bruselu, ale nakonec upřednostnili co nejrychlejší záchranu zraku přímo v Moskvě.

h

Sergej Filin

Ihned po propuštění z nemocnice odletěl do Cách, kde ho čeká další léčení. Sám Filin řekl, že byl v okamžiku útoku vyděšený. „Myslel jsem, že mě útočník chce zastřelit“. Přepadení se odehrálo na parkovišti v centru Moskvy, když 43letý Filin vystupoval z auta.  Pachatel na oběť zavolal jménem, tedy ji znal.

j

Filin dostával v minulosti různé výhružné dopisy, výjimkou nebyly ani propíchnuté pneumatiky, kompromitující materiály na webu atd. Filin také uvedl, že výhrůžky násilím dostával už delší dobu a v polovině prosince 2012 požádal vedení divadla o řidiče a bodyguarda, ale neuspěl.

Snad málokdo by čekal, že boj o role skončí zločinem. Boj o peníze, moc, ropu, nemovitosti, to všechno s sebou může přinést i zločin. Ale tanec?

Rivalita v  tanečních souborech ovšem není nic mimořádného.  Navíc si Filin  pravděpodobně udělal napřátele mezi umělci, kterým nedal role, protože nebyl přesvědčený, že jsou dost dobří.

k

Sergej Filin

Některí tanečníci ovšem tvrdí, že svého šéfa všichni milují, protože je to správný  člověk.

Přesto před dvěma lety první scénu země opustil přední taneční pár Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev. Důvodem byla možná  nespokojenost s rolemi, s penězi.

l

Sergej Filin

Týden  před napadením Filina se stal terčem útoků další člen souboru divadla, mim Jevgenij Kuleš. Skupina mužů ho přepadla a brutálně zbila u stanice metra. Kuleš musel být s těžkými zraněními hospitalizován v nemocnici.

Podezření z útoků  musel čelit známý tanečník Nikolaj Ciskaridze. Ten je zároveň členem poradního sboru prezidenta   Vladimíra Putina pro kulturu a umění. Nikolaj  prý vyvolával konflikty v souboru a hádky s šéfem baletu.

Balet je v  Rusku mimořádně oblíbeným  a sledovaným uměním, napadení šéfa nejprestižnější scény vyvolalo velký šok.

Filin tvrdí, že  se vrátí  do funkce v divadle, i když útok na něj nezůstane bez následků.

„V těchto těžkých chvílích musím sebrat veškerou svoji sílu. Ale jsem plný energie, nejsem zoufalý. Vrátím se k práci, jakmile to bude možné. Možná na mě nebude hezký pohled, ale rozhodně se vrátím v plné síle,“ řekl třiačtyřicetiletý otec tří dětí.

Z prvního  manželství se sólistkou Innou Petrovovou má Filin syna Danila, v současné době  je ženatý s balerínou Marií Prorvičovou, se kterou má dvě děti.

Po dobu Filinovy nepřítomnosti zatím balet řídí šestačtyřicetiletá bývalá primabalerína Galina Stěpaněnková.

Poslední dny přinesly rozuzlení celého případu. Policisty na stopu přivedla analýza odposlechů telefonních hovorů, vedených v kritický den z místa činu v centru Moskvy.

Trojici mužů zatkla policie v březnu 2013.

Sólista moskevského Velkého divadla Pavel Dmitričenko se přiznal, že si objednal útok kyselinou na šéfa baletního souboru  Sergeje Filina, informovala agentura DPA.  Muž, který vykonal brutální útok Jurij Zaruckij i řidič, který přivezl útočníka na místo činu, se rovněž přiznali.

m

Pavel Dmitričenko

n

Pavel Dmitričenko

Důvodem nepřátelství emocionálního sólisty a šéfa baletu  prý byla  mladá primabalerina Anželina Voroncovova.  Sám Dmitričenko ovšem tvrdí, že důvodem byla korupce v souboru.

b

Anželina Voroncova

 

Taneční magazín

 

Lionel Blair: “Mé děti trpěly tím, že jsem byl tanečník”

Tanečník stepu, choreograf a moderátor Lionel Blair vzpomíná

 

 

 

 

Dnes již 81-letý Lionel Blair, choreograf a tanečník stepu, jehož taneční kreace  se pravidelně objevovaly v televizi v 60.-tých letech, zavzpomínal na své začátky.

Jeho sláva  coby tanečníka byla zastíněna v 80.-tých letech, kdy  se proslavil jako televizní moderátor.

2

“Narodil jsem se roku 1932 a vyrůstal v Stamford Hill, na severu  Londýna.”

“Od malička mě a moji  sestru  Joyce brali rodiče  do kina. Pořád dokola to samé  – Fred Astaire, Ginger Rogers nebo Shirley Temple. Po návratu domů jsme je kopírovali a stepovali. Takhle jsme se naučili tančit step.”

“Táta zemřel, když mi bylo 13 let. Odešel do divadla  a vrátil se mrtvý.  Byl to strašný šok pro celou rodinu, všechno se změnilo. Nikdy jsem nezažil takovou ztrátu.”

1

“Neměli jsme peníze a tak jsem musel pracovat.  Začal jsem pracovat jako herec. Jenže jsem byl v té době příliš starý na dětské role a příliš mladý pro role dospělých.  Ale mohl jsem tancovat, takže jsem se dostal do muzikálů a tančil jsem s Joyce. Právě v okamžiku, kdy jsme se stávali slavní v televizi, matka zemřela a my jsme  se stali sirotky.  Joyce se vdala a já jsem zůstal úplně sám.”

3

“Partnerka pro mě byla vždy nesmírně důležitá, jsem šťastný, že moje žena je taková “ochránkyně rodinného krbu”. Jsem ženatý 46 let. Tajemství  šťastného vztahu jsou  vzpomínky. Musíte mít společné vzpomínky. Proto kdysi táta trval na tom, že budeme chodit všude spolu. Jsem vděčný, že mám dobré manželství. a tři děti. Miluji je všechny  k zbláznění. Dnes je jim už 43,40, 30 let.”

“Mé děti mě ovšem   v  televizi rády nevídaly. Když začaly chodit do školy, slavný otec nebyl pro ně zrovna to nejlepší. Hodně trpěly, protože jsem byl tanečník. Spolužáci se jim posmívali, a tak  jsme je museli poslat studovat do Itálie.”

Dnes 81-letý Lionel  provádí  každé ráno svůj rituál: kupuje Daily Mail a luští křížovky, nebo jiné rébusy.

4

“Probudí to můj mozek a udrží mou pozornost. Tento princip  “use it or lose it”( používej to, nebo to ztratíš)  platí pro všechno.  Je pravda, že se náš mozek na stáří zmenšuje, ale mozkové buňky nadále vytvářejí nové spoje, pokud je používáme.”

5

Lionel Blair hraje v současné době v show jednoho herce v Londýnském Hippodrome Casinu.

 

Eva Smolíková