Taneční magazín se osobně účastnil besedy s uměleckým šéfem baletu naší první scény Petrem Zuskou. Jak se vyjádřil ke své zbrusu nové inscenaci „Chvění“? Co očekává od svého nástupce ve funkci? Jak vedla besedu Nina Vangeli – Hrušková? Kdo v rámci besedního odpoledne vystoupil s baletní ukázkou? Čtěte už právě teď a tady!
Těsně před premiérou nového baletu „Chvění“ se odehrála na Nové scéně Národního divadla v Praze vskutku zajímavá beseda. Byla věnována uměleckému šéfovi zdejšího baletu Petru Zuskovi. Vedla ji uznávaná kritička, publicistka a choreografka Nina Vangeli – Hrušková. Během akce došlo i na ukázku z inscenace „Chvění“.
Uznávaný tanečník, choreograf a umělecký šéf baletu Národního divadla v Praze Petr Zuska se bilančně zamýšlel nad svými úspěchy, prohrami i životními uměleckými peripetiemi. Měl k tomu ostatně důvod, po patnácti letech totiž končí v pozici uměleckého šéfa baletu naší první scény.
Valná část úvodu úterního odpoledního setkání byla věnována aktuální premiéře „Chvění“. Petr Zuska se obšírněji věnoval zejména koprodukci hudby od dvou autorů, polského komponisty moderní hudby (již zesnulého) Henryka Góreckého a našeho soudobého barda moderního folklóru Jiřího Pavlici. Ostatně, „Chvění“ se jmenuje i právě Pavlicovo hudební album z roku 2007 s podtitulem „Suita dialogů“. A právě dialog byl jedním ze zásadních stavebních kamenů nové baletní inscenace ND. Dialog mezi tanečníkem i hudbou, dialog mezi duem tak rozdílných komponistů, dialog mezi tancem a verši Vladimíra Holana a Jana Skácela, dialog mezi hudbou a sochami Olbrama Zoubka. Pro úplnost dlužno podotknout, že „Chvění“ již Petr Zuska inscenoval v Brně. Avšak v úplně jiném aranžmá.
Paní Nina Vangeli – Hrušková byla trpělivou zpovídající. Dávala Petru Zuskovi svým barvitým spektrem otázek mnoho nových impulzů. Možná, že pouze v několika místech zbytečně „utnula“ Zuskův slibně se rozvíjející monolog?
Krátkou ukázkou ze „Chvění“ si posléze publikum Nové scény podmanila Nikola Márová s Giovanni Rotolou. Oba v praxi dokázali, že Zuskovy choreografie mají neopakovatelný rukopis. Sám jejich autor dodal, že jedna z jeho zásad zní: „Nesklouznout k patosu.“ Samozřejmě, není míněna dogmaticky a bezezbytku na jakýkoli titul.
Velice taktně se spíše po špičkách přešlapovalo kolem osobnosti Zuskova nástupce Filipa Barankiewicze. Ačkoli v rozhovoru publikovaném roku 2014 jej Petr Zuska plně podporoval, nyní se nestavěl ke všem jeho uvažovaným krokům úplně kladně. Ale projevil diplomatický takt a jejich názorový střet příliš nerozmazával.
Řeč se stočila i na nový dokumentární film České televize, který o Zuskovi a hlavně se Zuskou natáčí renomovaný režisér baletních a tanečních profilů Martin Kubala.
Končící šéf baletu se nemohl nevěnovat ani svému dalšímu autorskému projektu „Sólo pro nás dva“, který připravuje ve spolupráci s hudebníkem, písničkářem a textařem Jaromírem Nohavicou. Bude v něm i tančit.
Celá beseda, včetně odpovědí na divácké dotazy, již poněkolikáté dokázala, že Petr Zuska je citlivý umělec, ale i schopný manažer s potřebnou vizí a léty prověřenými zásadami.
Balet populárnější než kdy dřív! Věděli jste, že na Instagramu je více než 5,9 milionu příspěvků týkajících se baletu?
Balet patří mezi velmi populární motivy fotografií – věděli jste, že na Instagramu je více než 5,9 milionu příspěvků týkajících se baletu?
Právě této vznešené taneční disciplíně se věnuje exkluzivní série snímků uvedených společností Nikon, v níž se na pódium vydává balerína Nizozemského národního baletu Melissa Chapski (na Instagramu jako ballerinachi), aby zatančila vůbec první ztvárnění Tance Cukrové víly z baletu Louskáček v téměř úplné tmě.
Balerína Melissa Chapski komentovala po dokončení fotografování: „Tanec ve tmě byl skutečně náročný – v některých částech představení jsem neviděla dobře na podlahu, abych se orientovala, kam se pohybuji. Bylo působivé vidět, jak se vše nakonec podařilo, což by nebylo možné bez tvůrčího přístupu choreografa, fotografa i mě samotné – výsledné dílo bylo vytvořeno na základě spojení několika tvůrčích myslí.“
Melissa je zachycena při tanečním ztvárnění světoznámého klasického vánočního tance fotoaparátem Nikon D3400, což je digitální jednooká zrcadlovka formátu DX pro začátečníky. Úžasné fotografie ukazují, že za nízké hladiny osvětlení tento fotoaparát umožňuje snadné pořizování vysoce kvalitních snímků a jejich okamžité sdílení pomocí bezdrátové technologie Nikon SnapBridge, spojující fotoaparát s chytrým telefonem.
S lehkým fotoaparátem D3400 je snadné pořizovat vysoce kvalitní snímky díky kombinaci velkého obrazového snímače formátu DX s 24,2 milionu pixelů a výkonného systému zpracování obrazu Nikon EXPEED 4. Objektiv NIKKOR pomáhá získat výsledky s bohatými detaily. Široký rozsah citlivostí ISO v hodnotách 100 až 25 600 znamená, že můžete získat brilantní snímky i v téměř úplné tmě na představení, koncertě nebo venku v noci. Funkce Nikon SnapBridge udržujte spojení mezi fotoaparátem a chytrým zařízením prostřednictvím technologie Bluetooth®, takže jsou snímky plně synchronizovány již během fotografování. Stačí jen uchopit telefon a snímky jsou v něm připravené na sdílení: bez starostí, bez čekání.
Exkluzivní představení Tanec Cukrové víly z baletu Louskáček, které bylo pořádáno v téměř úplné tmě, vytvořili pro Nikon nizozemští choreografovéHouse of Makers.
Použité vybavení
Laurent Liotardo používal při práci na tomto projektu následující vybavení:
* Logotyp Bluetooth® a loga jsou registrované ochranné známky společnosti Bluetooth SIG, Inc. a veškeré jejich použití společností Nikon a jejími pobočkami probíhá v rámci licence.
Laurent Liotardo
Laurent, který původně pochází z města Marseille na jihu Francie, nyní sídlí v Londýně a je více než 10 let profesionálním fotografem specializovaným na taneční fotografii, film a svatební fotografii.
Laurentovu zaujetí pro fotografii konkuruje pouze jeho hlavní inspirace – balet. Od 17 let je profesionálním baletním tanečníkem s kariérou po celé Francii. V roce 2003 se stěhuje do Velké Británie a vstupuje do Anglického národního baletu, kde tančí až doposud. Laurent mnoho let pracuje s fotoaparáty Nikon, zejména s modely D810, D5 a D700, a je nadšeným uživatelem objektivů NIKKOR s pevnou ohniskovou vzdáleností, které upřednostňuje před jinými objektivy.
Melissa Chapski
Devatenáctiletá Melissa Chapski tančí od svých 15 let – což je ve světě baletu relativně krátká doba. Pochází ze státu Massachusetts v USA a studovala profesionální tréninkový program ve škole Ellison Ballet v New Yorku. Nyní sídlí v Amsterdamu, kde od srpna 2015 tančí pro skupinu Junior Company Nizozemského národního baletu. Doposud se zúčastnila mnoha mezinárodních soutěží a získala zlatou medaili v baletní soutěži Indianapolis International Ballet Competition a Youth America Grand Prix v roce 2015.
Rozhovor s Melissou Chapski
Jak jste se stala tanečnicí a čeho jste doposud dosáhla?
„S intenzivním tréninkem baletu jsem začala ve věku patnácti let, což je relativně pozdní věk pro zahájení výuky základních technik. Přestěhovala jsem se do New Yorku, abych mohla studovat profesionální tréninkový program ve škole Ellison Ballet, kde jsem baletu zcela propadla. Během následujících čtyř let jsem tančila, soutěžila v mnoha mezinárodních soutěžích a získala zlatou medaili v soutěži Indianapolis International Ballet Competition v roce 2015. Nyní sídlím v Amsterdamu, kde tančím jeden a půl roku ve skupině Junior Company Nizozemského národního baletu„
Jaké to je tančit v takto jedinečném kostýmu?
„Mnoho baletek tančilo v určitém okamžiku kariéry Tanec Cukrové víly v baletu Louskáček, ale toto je poprvé, kdy jsem tančila za takto nízké hladiny osvětlení v této úžasné na zakázku vyrobené baletní tutu sukni. Musela jsem si zvyknout na pohyb v kostýmu, byla to odlišná zkušenost od toho, na co jsem byla doposud zvyklá. Malá světélka zapletená do kostýmu zvyšovala jeho hmotnost, ale při prohlížení stopáže videa a snímků přidával kostým tanci nový neotřelý rozměr, pro který byl tanec skutečnou radostí.“
Jak byste si chtěla uspořádat svůj profil na Instagramu?
„Pokud jde o můj profil na Instagramu, ráda sdílím to, co právě ve svém životě dělám. Mám ráda videa z představení, protože jde o vzácné okamžiky a já ráda sdílím svůj tanec. Klíčovým prvkem je pro mě autentičnost, protože vše, co umístím online, vidí tisíce lidí. Jsem šťastná, když mám velké množství příznivců, ale jsem si rovněž vědoma, že mohu ovlivnit názory lidí na balet prostřednictvím zveřejňovaných materiálů a že mám potenciál zvýšit význam baletu pro širší publikum. Ráda ihned sdílím své zkušenosti a ráda se vyjadřuji směrem ke svým přízniv cům. Poté, co jsem viděla Laurenta používat při fotografování Nikon D3400 a aplikaci SnapBridge, jsem byla těmito novými technologiemi velmi zaujata. Dostáváte to nejlepší z obou světů – pořizování vysoce kvalitních snímků digitální jednookou zrcadlovkou, které lze ihned sdílet prostřednictvím chytrého zařízení.“
Jaká byla spolupráce se společností Nikon a fotografem baletu, jako je Laurent Liotardo?
„Když mě společnost Nikon požádala o spolupráci na fotografické zakázce, zalíbila se mi myšlenka jiného přístupu k tradičnímu Tanci Cukrové víly a otestování nového fotoaparátu. Spolupráce s Laurentem byla skvělá. Je rovněž baletní tanečník, takže dobře rozumí baletu a instinktivně ví, které snímky a pozice budou úspěšné. Sledovala jsem Laurenta na Instagramu dlouho před touto zakázkou a užívala jsem si jeho působivé snímky.
Fotografie je další formou umění, která mě vždy zajímala, a díky této zakázce jsem se bavila sledováním, jak Laurent maximálně využil možností fotoaparátu za nízké hladiny osvětlení v divadle.“
Jak se vám tančilo za nízké hladiny osvětlení?
„Fotografování za nízké hladiny osvětlení nebylo náročné jen pro fotoaparát, ale rovněž pro mě! Při tak malé hladině osvětlení bylo hlavním problémem vůbec vidět, kde na jevišti se právě nacházím! Jsem zvyklá tančit na jevištích s mnoha různými druhy osvětlení a hledat místa, která mohu použít pro své otáčky a pohyby, ale u této fotografické akce nebyl k dispozici žádný záchytný bod. Musela jsem se ujistit, že jsem dobře vyrovnaná, a spolehnout se plně na svou techniku. Zvyknout si rychle na neznámé okolní prostředí bylo obtížné, ale úsilí se mi vyplatilo, protože výsledky vypadají úžasně.“
Co si myslíte o výsledných snímcích?
„Během fotografování jsem využila každou příležitost, abych se rychle podívala na náhledy snímků na monitoru fotoaparátu. Jsem velmi potěšena konečnými výsledky, protože si myslím, že jsou skutečně velmi hezké. Líbí se mi dramatický kontrast jasného kostýmu na tmavém pozadí a skutečně extrémní osvětlení; snímky tak mají téměř magický vzhled. Již se nemohu dočkat, až budu moci tyto snímky sdílet!“
Podívejte se na krásné snímky i do zákulisí z focení na tomto videu:
Již třiapadesátý ročník mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha se stal pro Michala Steina zamyšlením i k celkové spolupráci České televize jako veřejnoprávního média s tanečními subjekty. Zhodnotil i frekvenci a proporcionalitu přenosů, dokumentů a rozhovorů s tanečními osobnostmi na jednotlivých kanálech České televize. A zároveň se poohlédne do historie Zlaté Prahy…
Je za námi již třiapadesátý ročník mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Taková doba trvání mezinárodní televizní soutěže je příležitostí k reminiscenci. A nikoli pouze k ohlédnutí za festivalem samotným, jeho současným ročníkem, festivaly minulými, ale vůbec za spojením „všelidové“ České televize a baletu, tance, popřípadě i moderních tanečních forem.
Vlastní televizní festival Zlatá Praha mám rád. Před lety jsem na něm byl několikrát akreditován jako novinář. Miloval jsem atmosféru nabitého „Pakulu“, jak se Paláci kultury tenkrát již samozřejměříkalo. A hlavně – tu možnost vybrat si z desítek projekcí. Potkat neformálně i pracovně stovky lidí z televize i filmové branže.
Vybavuji si zajímavé a produkčně náročné setkání v roce 1988, kdy se na jednom pódiu střetli představitelé televizních detektivů. Všem vévodil Yver Renniér jako komisař Moulin. Byl tu německý Derick, tedy jeho představitel Horst Tappert a také Mark McManus interpret anglického detektiva Taggarta. A samozřejmě, že nechyběl „český hlas“ populárního komisaře Moulina v osobní přítomnosti Miroslava Moravce!
Na prvním porevolučním, konkrétně sedmadvacátém, ročníku MTF Zlatá Praha 1990 připravil a moderoval autor článku besedu se slavnou operní zpěvačkou Jarmilou Novotnou. Na snímku zleva autor článku, hvězda Metropolitní opery a La Scaly paní Jarmila Novotná a tehdejší moderátor Televizních novin Československé televize Michal Urválek.
Je zajímavé, že mne to odjakživa táhlo – i když byla přepestrá nabídka dramatických či dokumentárních inscenací – k hudebním či tanečním dílům. Roku 1987 mne například velmi zaujal dokument nizozemské společnosti NOS „Fotbalet“, který porovnával přípravu tehdy špičkového fot balisty Marco van Bastena a tanečníka Clinta Farhy. I jejich trenéra legendárního držitele Zlatého míče Johana Cruyffa a choreografa Rudi van Dantziga.
Když se ledy pohnuly, účastnil jsem se Zlaté Prahy i aktivně. Na jejím sedmadvacátém ročníku jsem jednak režíroval vnitřní televizní okruh v Paláci kultury a ještě jsem si navíc pro festival připravil a spoluodmoderoval jednu besedu. A ne ledasjakou! Na Zlatou Prahu jsem tenkrát, díky tomu, že jsem o ni složitě publikoval již za totality, přivedl legendární operní zpěvačku, hvězdu světové velikosti a léta „první dámu“ newyorské Metropolitní opery Jarmilu Novotnou.
Na piazzettě Národního divadla a Nové scény to žilo! Představil se tam třeba Bollywoodský tanec anebo oblíbený taneční moderátor České televize (a autor pohádkové knížky) Jan Onder.
Že bych se stal prorokem a nějak instinktivně předpověděl, že se později Zlatá Praha zaměří výhradně na hudbu a tanec? Stalo se tomu tak vzápětí – roku 1993.
Od té doby jsem na festivalu paradoxně nepůsobil. Sledoval jsem zpovzdálí výměny jeho ředitelůči stěhování z Vyšehradu na Malou Stranu a pak na Žofín a potom ještě přes půl rameno Vltavy do Národního divadla.
Letos mne na Zlaté Praze zaujala, mezi jiným i spolupráce s nadací zámku Liteň. Právě toho zámku, na němžžila se svým manželem Jiřím Daubkem legendární operní zpěvačka Jarmila Novotná, již jsem osobně krátce před její smrtí († 1994) propojil se Zlatou Prahou.
Třiapadesátá Zlatá Praha je i impulsem k závěrečnému zamyšlením nad propojením veřejnoprávní České televize s tanečním děním u nás. I jeho proporcionalitou. Pokud si pouze zběžně prolistujeme televizní program, tak zjistíme, že na ČT ART se objevují desítky záznamů tanečních inscenací, rozhovory s předními osobnostmi taneční, respektive baletní scény, reportáže, dokumenty o českých i světových osobnostech tanečního nebe. Zejména v „Událostech v kultuře“ bývají zastoupeny i menší taneční žánry. Čas od času se na veřejnoprávní obrazovce objeví i mažoretky. Významné taneční události se také objevují i na kanále ČT 2. A nakonec taneční soutěže v rytmu rokenrolu či breakdance se pravidelně objevují i na kanále ČT SPORT. Česká televize vskutku není k tanečnímu umění macešská!
Již druhý ročník Zlaté Prahy patřilo poněkud industriální prostředí Nákladového nádraží v Praze 3 na Žižkově moderním tanečním formám a stylům.
Bývalý šéf baletu Národního divadla, uznávaný v Čechách i v zahraničí, se rozhodl uplatnit své zkušenosti v politice
Vynikající tanečník, režisér, choreograf, taneční pedagog, dlouholetý člen a sólista baletu Národního divadla v Praze a také herec Vlastimil Harapes přijal předběžnou nabídku kandidovat v letošních volbách do Senátu (za Prahu 6).
Proč se jeho dráha odchýlila od umění směrem k politice? Jaké cíle si klade?
Zeptali jsme se…
Vlastimil Harapes:
„Oslovila mě nabídka kandidovat do Senátu, myslím, že tam není moc těch, kteří by se zabývali kulturou. Cítím, že mohu být prospěšný v oblasti, která je mému srdci nejbližší, ale nejen tam. Rád bych byl přínosem i v oblasti sociální politiky. Mohu čerpat ze svých zkušeností z kulturních institucí a z angažování v zahraničních institucích (např Itálie, Slovensko). Také jsem už 25 let čestným předsedou Českého hnutí Speciálních olympiád. Jsem toho názoru, že správný umělec má rád umění v sobě a ne sebe v umění. To samé platí i o politicích.“
