Budete S dovolením! někde Inbetween a možná dojde i k Průniku díky třem premiérám v divadle PONEC

Listopad přináší hned 3 premiéry!

Všudypřítomný spěch, hledání rovnováhy ve společenském systému a koncept hranic jako někdy vtipná, jindy více alarmující výpověď o stavu naší doby ve třech listopadových premiérách slibují umělecký zážitek, který ještě při odchodu z divadla zůstává pod kůží. Ve dvou premiérách PONEC dává prostor autorům z mladé nadějné generace, Inbetween je česko – slovenský projekt.

S dovolením!

Nikdo nemá čas na nic čekat. Občas se sice zastavíme, ale všudypřítomný stres a spěch nás nutí běžet dál. Inscenace jako zrcadlo odrážející jednu z tváří dnešní doby s lehkostí a humorem je dílem sdružení Spolk.

Představení vyhrálo 2. místo v soutěži Tanečních aktualit Divoká karta 2020.

Inbetween

,,Jsme propojenější víc než kdykoli dřív, měníme se na masu, která se snaží najít rovnováhu. Taháme a tlačíme.“ Představení inspirované aktuálními společenskými změnami a našimi reakcemi na ně.

Koncept z dílny tří autorek: Soňi Ferienčíkové, Márie Júdové Alexandry Timpau je inspirovaný interaktivní architekturou. Čtyři tanečníci tak pracují s materiálem, který se vznáší nad nimi.

Spára: Průniky

Ocitli jsme se tam, kde po doteku zůstává jen prázdná stopa. Realita a sen se smísily dohromady. Už nerozeznáváme hranici našich těl od okolního prostoru. Něco se muselo stát. S námi, se světem, se mnou. Představení nechává nahlédnout do témat současné generace dvacátníků. Vzniklo v rámci projektu Nezřízeni, jehož koncepci vytvořil tandem uskupení Pulsar – Honza Malík a Tereza Krčálová. Choreografka Barbora Ptáčková je letošní absolventkou Konzervatoře Duncan centre v Praze.

Více na:  www.divadloponec.cz

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

„Alter Ego“

Epos 257 & M. Čáslavka feat, Jan Lesák

Výstava  ALTER EGO umělců Epose 257, Miroslava Čáslavky a Jana Lesáka, která probíhá od  21. 10. 2021 od 19:00 v Galerii NoD do 21. 11. 2021

Projekt ALTER EGO, na kterém v uplynulých letech spolupracovali umělci Epos 257 s Mirkem Čáslavkou, protagonistou kultovního filmu Wiktora Grodeckého Mandragora, umělec Jan Lesák a kurátor Pavel Kubesa, se pohybuje na nejasné hranici mezi anonymními autentickými příběhy a dokumentární fikcí, prostřednictvím které nahlížíme do sociální periferie a kulis drsného nočního života porevoluční Prahy. Výstava uspořádaná v pražském legendárním prostoru NoD/ROXY, který je neodlučně spjat se zakládáním a rozvojem klubové scény a subkultury, chce být živoucím monumentem temného prostředí “divokých devadesátek”.

Epos 257 se profiluje jako umělec, který svými intervencemi často reflektuje citlivá společenská témata nebo opakovaně komentuje problematiku veřejného prostoru a dění v něm samotném. Jeho práce se vyvinula z pouliční graffity scény a dosud se přirozeně pohybuje v urbanistickém prostředí, přičemž často používá různorodou ikonografii města.

Během jednoho z průzkumů metropole, umělec, jehož identita zůstává dosud neznámá, našel anonymní zápisníky a VHS kazety, které v jistém smyslu navazují na příběhy odehrávající se v Praze v letech okolo natáčení kultovního filmu režiséra Wiktora Grodeckého Mandragora (1997). Epos 257 v nalezeném materiálu vypozoroval podobnosti s hlavní postavou zmíněného filmu, mladým Markem, kterého ztvárnil tehdy začínající herec Čáslavka. „To co jsem objevil mě natolik fascinovalo a zároveň přinášelo úzkostlivou tíseň. Otevřel se přede mnou příběh, který se začal sám vyprávět. Vzpomněl jsme si na období, kdy mě jako teenagera zasáhl film Mandragora, stejně jako celou dospívající generaci klubové scény té doby. Z Mandragory se postupem času stal kult a doslova panoptikum 90. let,“ uvádí umělec EPOS 257.

Umělec s Čáslavkou následně navázal kontakt, který vyúsťuje právě v projekt ALTER EGO, do nějž společně přizvali ještě konceptuálního fotografa Jana Lesáka, aby po téměř tříleté spolupráci připravili společnou výstavu.

Hlavní postava Marek a jeho představitel Miroslav Čáslavka inspiroval vizuální umělce Epose 257 a Jana Lesáka skrze náhodně nalezené osobní věci a řadu zápisníků k takřka archeologickému průzkumu. Umělecký výzkum archivních materiálů se tak autorům stal odrazovým můstkem pro kolaborativní rozplétání složité struktury sociálních a subkulturních souvislostí,“ přibližuje výstavu kurátor Pavel Kubesa z pražského Experimentálního prostoru NoD.

Experimentální výstava ALTER EGO tak zpracovává nejen nalezený materiál, ale navazuje volně také na samotný film Mandragora, snímek zachycující poměry první poloviny devadesátých let v Česku, kde kulisou je pražské Hlavní nádraží a někdejší svět mladých prostitutů. „Výstava z inspiračních materiálů přejímá spíše emocionální energii a současně i určitou formu filmové imaginace, která je pro snímek Mandragora charakteristická. Autoři společně prezentují jistou spekulativní mez mezi skutečností a fikcí, která místo aby poodkryla skutečný příběh, nabízí divákovi plastický multimediální obraz jedné pomalu zapomenuté a temné éry porevoluční noční Prahy,“ dodává Kubesa.Toto je váš nový textový blok a v něm první odstavec.

 

Galerie NoD EPOS 257 & MI(A)REK ČÁSLAVKA feat. JAN LESÁK Alter Ego Kurátor: Pavel Kubesa

Vernisáž: 21. 10. 2021, 19:00

Výstava potrvá do 21. 11. 2021

NoD, Taneční magazín

 

Losers jak je známe a milujeme

Vtipní, plni energie a skvělých akrobatických výkonů, zkrátka grandiózní

V divadle Bravo, domovské scéně Losers Cirque Company, proběhla 26.října  premiéra inscenace Grandiózní.  Premiéra byla měsíc odložena, protože jeden z performerů se zranil. Dílo Grandiózní  v režii Matyáše Ramby (Principál Petr Horníček pracoval na jiném projektu) nese všechny prvky pro Losers typické.  Inscenace má vtip, šmrnc, nadsázku, skvělé akrobatické výkony.  Možná jedinou její malou slabinou je, že divák, který o práci akrobatů moc neví, nemusí ihned plně  porozumět hlavní myšlence příběhu.

Podle slov Matyáše Ramby patří toto dílo k nejúpřímnějším. Matyáš říká: „Když jsme začínali, byli jsme parta studentů, neměli jsme žádné závazky, trávili jsme veškerý volný čas v tělocvičně. Ale zestárli jsme, založili jsme si rodiny a naše priority se změnily. Nechci si stěžovat, ale finance v divadle nejsou dobré. Stojíme v současnosti  vlastně před určitým rozhodováním kudy dál.“

Příběh Grandiózní vypráví o tom, jak profesionální akrobaté (Vítězslav RambaLukáš MacháčekJindřich PanskýMates PetrákJuliette Jean) touží vytvořit velkolepé dílo.  Soubor se pomalu rozpadá a  naši hrdinové se snaží získat peníze pro svůj projekt. Ale jde to ztuha.  Přesto se s vervou pustili do práce, dalo by se říci, že cokoliv najdou, přitáhnou na jeviště, zejména lampičky, světla a vznikne třímetrová stavba obsypaná vším tímto haraburdím. Svému snu jsou ochotni obětovat cokoliv, vlastní finance,  zdraví, kombinovat práci a divadelní zkoušky.

Každý z těchto aspektů je divákovi přiblížen  nějakou scénou, za zmínku nepochybně stojí momenty, kdy se jeden z akrobatů dostane do nemocnice. V podání Losers je léčení nezapomenutelné. (Trošku smutek ve mně vyvolala jen představa, že někteří lékaři takto skoro doopravdy zachází s pacienty… ale snad to budu v budoucnu snášet lépe, rozpomenu-li se na zraněného akrobata).

Jemný ‚loserovský‘  humor se promítá v každém okamžíčku, ať už jeden ze členů souboru vaří a ostatní mu vehementně pomáhají, nebo trénují s akrobatkou, nebo právě staví své   grandiózní dílo a věci se jim trošinku komplikují, nejen tím, že žárovka svítí jen občas, ale třeba i tím, že jeden ze členů se zamotá do lan  a ostatní ho nemohou dostat dolů atd.

Hlavní postava  to ale nevzdává a s nasazením vlastního života (možná i s ohrožením životů všech ostatních členů) si svůj sen samozřejmě nakonec plní. A právě v tomto okamžiku slávy a vrcholné blaženosti, mu jeho žena oznamuje, že on teď  bude v jiné roli, v roli otce. Tma.  Konec. To totiž  často znamená pro umělce dokonce  i ukončení kariéry, protože potřebují více financí.

Během představení se diváci těší opět z velkolepých akrobatických výkonů, většinou mají ústa roztažená do širokého úsměvu a po představení – jak jinak- následují bouřlivý řev, potlesk ve stoje, tak jak je pro Losers typické. Grandiózní – to znamená Losers jak je známe a milujeme.

Foto: archiv Losers Cirque Company

Eva Smolíková

Taneční magazín

Král Šumavy

Taneční večer v Jihočeském divadle

 

O víkendu si přijdou na své milovníci dobrodružství a pohybu. Divadlo představuje dvě premiéry mladých autorů plné tvořivé energie.

Návrat Krále Šumavy / David Jan Žák, Lukáš Brutovský

Premiéra 29. 10. v 19:00 v Jihočeském divadle

Činohra pokračuje ve své jihočeské trilogii. Do repertoáru si kromě Café Groll a Selskýho baroka přidá letos ještě jednoho knižního autora z jižních Čech – Davida Jana Žáka. Už 29. října poprvé uvede na divadelní scénu legendu šumavského pohraničí. Osudem zkoušený, odvážný a nepolapitelný – takový byl Josef Hasil. Sama StB ho označila jako Krále Šumavy. Jak se vlastně pohraničník stane převaděčem? Činoherní novinka na motivy knižního bestselleru vychází z archivních dokumentů, svědectví pamětníků i vlastních vzpomínek Josefa Hasila. Neskutečný příběh, který vzbuzuje zvědavost i po tolika letech, převedl do divadelní podoby slovenský režisér Lukáš Brutovský. Hlavní roli šumavského hrdiny si zahraje Tomáš Drápela.

3+1 / Sebastiano Mazzia, Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek, Viktor Konvalinka

Premiéra 30. 10. v 19:30 Na Půdě

Roztančená, energická, nabitá! V sobotu nás čeká další odložená premiéra.

Během baletního večera představíme 4 nové autorské choreografie, které rozproudí vás i vaše emoce. Tři z nich si pro diváky připravili tanečníci jihočeského baletu Sebastiano Mazzia, Béla Kéri Nagy a Zdeněk Mládek. Čtvrtou s názvem Vzpomínky staré paruky roztančí balet pod choreografickým vedením Viktora Konvalinky, bývalý sólista Národního divadla a člen uměleckého uskupení Dekkadancers.

Návrat Krále Šumavy, foto Alexandr Hudeček
3+1 ,foto Petr Zikmund

Gabriela Veselá

pro Taneční magazín