„K sobě“

Nová inscenace mladé generace otevírá téma sebehodnoty

Kulturní stanice Galaxie uvede 31. ledna a 1. února 2026 premiéru autorské inscenace „K sobě“, připravené v režii Anny Klimešové a Petra Erbese. Do projektu se zapojilo osmnáct mladých lidí ve věku 16 – 21 let, kteří se společně s tvůrčím týmem pustili do zkoumání tématu, jež je pro dnešní generaci mimořádně citlivé – sebehodnoty. Výsledkem je představení, které propojuje současné divadlo, tanec, osobní výpovědi i multimediální prvky a nabízí intenzivní zážitek širokému spektru diváků.

Podtitul „Přijď, bude ti líp. Slibuju!“ vystihuje atmosféru celého projektu. Inscenace pracuje s jednoduchým, ale silným obrazem kruhu – prostoru, do kterého je možné vstoupit a být sám sebou, anebo zkoumat, co znamená vystavit svou přítomnost pohledu druhých. „Během zkoušení jsme zjistili, že hodnocení různých věcí nebo i lidí ve stylu „tenhle kluk: sedm z deseti“ se dostalo do běžného jazyka generace, se kterou pracujeme. Pozornost a z ní plynoucí hodnocení se pro nás staly hlavním z témat inscenace. Zkoumali jsme, jaké to je si představit, kým jsme, když se nikdo nedívá a na druhé straně jsme zjistili, jak těžké může být ustát pozornost při úplně obyčejných činnostech, jako je bezúčelné skákání po jedné noze,“ přibližují K Sobě režisér Petr Erbes.

V inscenaci zkoumáme, co se o nás říká ještě, než se narodíme nebo když jsme úplně malí. Jak nás věty, které o sobě slýcháme, formují a ovlivňují až do dospělosti. V rámci zkoušení nás zajímalo rekonstruovat obrazy, které se obtiskly do naší identity. Kladli jsme si otázky, jak se dostat k sobě, mimo hlas vnitřních cenzorů, který znějí hlasem našich rodičů, prarodičů kamarádů, nebo i náhodných pozorovatelů. Co by dělalo naše tělo a mysl, kdyby byly svobodné,“ doplňuje režisérka Anna Klimešová.

Kým jsme? Kým jsme byli, než jsme se stali tím, kým jsme? Jak se vlastně dostat k sobě? Série otázek spojených s tématem vlastní existence je motorem inscenace, která tak není jen divadelním představením, ale také pozváním každého bez ohledu na věk k osobnímu zastavení a zamyšlení na téma sebehodnoty.

Inscenace K Sobě je performativní báseň o vlastní existenci. Performerky a performeři vytvářejí a přepisují obrazy spojené nejen s tématem sebehodnoty, ale i s ní související samotou a svou vlastní svobodou.

Představení K sobě se zrodilo přímo pro Kulturní stanici Galaxie. Je první premiérou festivalu 4 + 4 dny v pohybu v roce 2026 a bude se hrát jen osmkrát,“ říká Denisa Václavová, dramaturgyně a kurátorka festivalu 4 + 4 dny v pohybu / Místa činu. Omezený počet uvedení dodává projektu výjimečnost a vytváří příležitost zachytit vznik nové generace performerů v momentu, kdy se poprvé představují širší veřejnosti.

Otevřená výzva, otevřené příběhy

Projekt vznikl z otevřené výzvy, do níž se mohl přihlásit kdokoli bez ohledu na předchozí zkušenosti. Na jevišti se tak potkávají studenti uměleckých oborů i mladí lidé, kteří nikdy předtím nestáli na scéně. Každý z nich přináší vlastní příběh, pochybnosti, sny i odvahu je sdílet. Kolektivní scénář je výsledkem společné práce, v níž se jednotlivé hlasy skládají do mozaiky generace, která hledá své místo ve světě a učí se rozpoznávat vlastní hodnotu mimo očekávání okolí. Inscenace tak nabízí autentický pohled, jak mladí lidé přemýšlejí o sobě, o vztazích, o tlaku společnosti a o tom, jak se vyrovnávají s neustálým porovnáváním, které je od dětství provází.

Současný vizuální jazyk a silný tvůrčí tým

Výraznou roli v inscenaci hraje vizuální a zvuková složka. Hudbu složil Mikuláš Mio Ekrt, který zároveň patří mezi účinkující, a jeho kompozice vytváří emocionální rámec celého představení.

Scénografka Lucia Krausová (Škandíková) a videoartista Erik Bartoš pracují na scéně s motivem kruhu, ve kterém je možné pracovat s vnitřními pocity performerek a performerů. Ti se tak vracejí do vnitřní krajiny svého dětství, která je utvářela. Prostřednictvím obrazů, fotografií i textů se autorky a autoři ptají, kde jsou zdroje jejich strachů a obav, skrze pohádkové či fantazijní motivy navazují kontakt s archetypy, které jim pomáhají pracovat s úzkostí. Výsledkem je inscenace, která stojí na pomezí několika žánrů a nebojí se experimentovat. Pro odborná média nabízí možnost sledovat práci mladých performerů v profesionálním prostředí, pro kulturní a společenské redakce pak otevírá téma, které rezonuje napříč generacemi.

Anna Klimešová se věnovala režii autorských inscenací již během studia, režírovala inscenace v mnoha pražských divadlech a je jednou ze zakládajících členů skupiny 8 lidí a společně s Petrem Erbesem jsou uměleckým tandemem nové podoby skupiny Zapětdvanáct.

Lucia Krausová (Škandíková) se věnuje divadelní a filmové scénografii a kostýmům a spolupracuje s mnoha režiséry v celé Evropě. V autorské tvorbě se zaměřuje na dokumentární divadlo, instalace a design.

Erik Bartoš se od zvukových a interaktivních instalací a generativních vizualizací, jež vytvářel vlastním softwarem, dostal k animaci a videomappingu, jímž se věnoval na ESAD v Portugalsku. Dnes pracuje na pomezí 2D / 3D animované grafice s přesahem do hyperrealismu. Spolupracuje s režiséry, divadelními soubory i festivaly.

Petr Erbes se věnuje režii a dramaturgii již od studií a také jako autor se podílel na řadě inscenací v mnoha pražských divadlech. Je též autorem dramatických textů, např. Tři smrti Martina Šmída. Zabývá se aktivní rolí diváků a strukturami hry, přičemž jeho projekty přesahují běžný rámec divadla. Patří mezi zakládající členy nezávislé umělecké skupiny 8 lidí a herního studia Palacký Games.

Mladá energie na jevišti

V inscenaci vystupují: Jáchym Benedikt, Evelína Mia Caisová, Hugo Doubrava, Mikuláš Mio Ekrt, Rozálie Fidlerová, Simon Hierman, Adéla Kapková, Maya Kintera, Magdalena Kmochová, Lenka Mazánková, Theodor Mrkvička, Angelika Nguyen, Barbora Ida Ouzká, Mojmír Pěnička, Ester Zoe Pospíšilová, Josefína Prachařová, Tereza Starečková a Mája Veselá. Každý z nich přináší na scénu vlastní energii, osobní zkušenost a odvahu být vidět – a právě tato autenticita je jedním z nejsilnějších prvků celého projektu.

Termíny premiér: 31. ledna a 1. února 2026

Reprízy: 2. 2., 11. 2., 6. 3., 7. 3., 1. 5., 2. 5.

Vstupenky je možné zakoupit  v síti Goout.

Eva Grund

pro Taneční magazín

Asfalt, asfalt, asfalt

Premiéra. o řidičích kamionů a lidském pohodlí

A studio Rubín uvede dokumentární inscenaci asfalt, asfalt, asfalt o řidičích kamionů a neviditelné infrastruktuře lidského pohodlí

Kdo ve skutečnosti stojí za ekonomikou, která nikdy neutichá? Kdo převáží zboží, na němž stojí naše pohodlí – a co to znamená žít na cestě, v rytmu odpočívadel, termínů a dálničních pruhů? Inscenace asfalt, asfalt, asfalt přináší téma zdánlivě neviditelné subkultury, která však zásadně ovlivňuje životy nás všech. Do dokumentárního road tripu obsadil režisér Martin Krupa Lukáše Černocha, Tomáše Červinka a Eliáše Jeřábka. Inscenace vzniká ve spolupráci s Crater Collective z. s. a premiéru bude mít 6. února 2026 v A studiu Rubín.

Tvůrčí tým vedený režisérsko-dramaturgickým duem Martin Krupa – Tinka Avramova vytvořil nový autorský text na základě časosběrných dokumentárních rozhovorů s dopravci, řidiči kamionů a jejich rodinami, doplněných cestami po Evropě a odbornými rešeršemi. Výsledkem bude multimediální inscenace s originální vizualitou, loutkami, projekcemi, autorskou hudbou a performancí, která umožní divákům nahlédnout do života řidičů „z první ruky“ – z perspektivy kabiny kamionu, prostoru o třech metrech čtverečních, odkud se svět i krajina ztrácejí ve zpětném zrcátku.

asfalt, asfalt, asfalt se zaměřuje na často opomíjený, ale nezbytný svět kamioňáků: jejich každodennost, pracovní podmínky, vztahy a osamělost, ale také specifickou subkulturu, ekologické dopady dopravy a mizející krajinu. Inscenace chce divákům zprostředkovat intimní pohled do života lidí, které běžně míjíme na silnicích, někdy s netrpělivostí či nadávkami, ale téměř nikdy bez jejich práce nežijeme,“ přibližuje připravovanou inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Lucie Ferenzová.

„Zajímá nás, proč se někdo rozhodne stát se řidičem kamionu a jak vypadá život na třech metrech čtverečních, kde se příroda mění v romanticky mizející kulisu. Chceme vytvořit inscenaci, která diváka posadí do role spolujezdce a nabídne mu možnost skutečně slyšet a vidět lidi, na nichž stojí náš spotřební komfort, doplňuje režisér Martin Krupa.

Dokumentární road trip byl vybrán ve výzvě RubínLab zaměřené na umělce do 35 let z téměř padesáti přihlášených a byl zařazen do repertoáru A studia Rubín. Na projektu spolupracují umělci (nej)mladší generace metodou devising theatre, tedy divadla tvořeného rovnocenně všemi členy týmu, jak hereckého obsazení tří profesionálních performerů – Lukáš Černoch, Tomáš Červinek, Eliáš Jeřábek, tak audiovizuální složky týmu – Kristýna Khinová, Karolína Jansová, Jan Štulo, Matouš Ondra a Ester Geislerová. Dokumentární materiál (video/audio nahrávky, rozhovory a autentické zkušenosti z cest) se stává „zrcadlem“ projektu a přináší do inscenace surovost a pravdivost.

Součástí projektu budou také odborné diskuze, Q&A s tvůrci a debaty k tématům spojeným s cargo průmyslem, pracovně-právními podmínkami, ekologickými dopady a sociální realitou profese, které zásadně formuje každodenní chod společnosti.

asfalt, asfalt, asfalt

Divadelní road trip založený na dokumentarizaci života kamioňáků. 

Ekonomický růst, vysoká poptávka, nekonečný export a import, který nikdy neutichá.  Ale díky komu vlastně? Kdo to je? Proč to jsou zrovna oni, jaký je jejich příběh a proč jsou pro náš svět tak nepostradatelní?

Novodobé otrokářství, nebo silná láska k těžkým strojům?

Sociální sonda zkoumající identitu řidičů kamionů na třech metrech čtverečních, zaprděném sedadle s krabičkou cigaret, rozpustnou kávou a výhledem na krásnou a romanticky mizející přírodu.

Premiéra 6. února 2026 v A studiu Rubín; vzniká ve spolupráci s Crater Collective z.s. 

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová 

pro Taneční magazín