Přípravy červnového festivalu vrcholí!
Přípravy festivalu Tanec Praha nejsou jednoduché. Práce je nad hlavu a není tedy divu, že ředitelka festivalu Tanec Praha, Yvona Kreuzmannová a spoluředitelka Markéta Perroud občas stojí na hlavě!
Nevšední podívaná, pojící pohybové divadlo s esteticky působivými obrazy, na hranici surreálna a existencialismu
13.května premiéroval herec a performer Ondřej Holba inscenaci Still Life, inspirovanou výtvarným uměním Reného Magritta. Ve spolupráci s finskou klaunkou Heli Väätäinen, která na dílo režijně dohlédla, vytvořili v prostoru La Fabriky nevšední podívanou, pojící pohybové divadlo s esteticky působivými obrazy, na hranici surreálna a existencialismu.
Už při příchodu diváků seděl v šeru jeviště u stolu interpret. Po rozsvícení scény jsme si jej mohli ve statické poloze, v černé buřince a saku, prohlédnout. Následoval black-out – chvilkové zhasnutí – a opětovné rozsvícení, přičemž se obraz změnil jen v detailu – na stole přibyl stojánek na vajíčko. Další black-out a ve stojánku už bylo vajíčko. Tímto obrazovým způsobem se situace vyvíjela, obsáhla několik komických prvků, ale především nastínila výtvarně velmi zdárně zpracovanou poetiku. Brzy se začal ukazovat i celkový surreální, místy až bizarní styl vedení děje. Představení totiž neobsahovalo pou ze obrazové střihy, ale i značné skoky a „střihy“ v chování hlavní (a jediné) postavy. Z člověka, který se připravuje ke snědení vejce, se měnil v ptáka, z melancholické nálady, kdy se utápěl ve své samotě, se hravě změnil v piráta, a to samé platí i o scéně, kdy si zkoušel paletu mimicky vyjádřených emocí, v sedě na židli, s vajíčkem v puse.
Přestože byl Holba fyzicky jediným interpretem, měl partnera v podání dětského hlasu. Dotvářelo to záměr inscenace, v níž se protagonista pohyboval ve vymezeném čtvercovém prostoru, jenž se stal zároveň místem bezpečí – místem vnitřního klidu a hry s dítětem, které se ozývalo skrze reproduktory – zároveň ale i ohraničeným světem, z něhož není snadné vystoupit. Tohoto problému – bezpečí versus svoboda, únik versus potřeba komunikace – se dramaturgie dotýkala nejvíce. Přestože se tak začátek představení mohl zdát značně surreální a vlastně podtrhl performativní tendence současného pohybového divadla (důraz spíše na akci než na děj, spíše na obraz než na myšlenku), závěr už se jasně držel protagonistovy snahy o únik z vymezeného čtverce. Jeho hravost, představivost a schopnost imaginace mu v tom zdá se pomohly nejvíce a při posledním black-outu už jsme na scéně nalezli pouze klobouk. Ondřej Holba se tak jako interpret přemístil zpět do běžného života, mimo hranice pomyslných jevištních stěn, a zda jsme předtím nahlédli do srdce Reného Magritta, finské režisérky Väätäinen nebo samotného Holby, zůstalo nevyřčeno. Co k tomu všemu ale můžeme vyřknout je, že podívat se někdy do světa imaginace, kde přestává platit „obyčejná“ logika, může být osvobozující, a v případě Still Life rozhodně sto jí za to.
32 dní nabitých tancem
Mirka Eliášová: „Náš projekt „Momo“ je inspirovaný knížkou Michaela Endeho „Momo – ukradený čas“, ale není vlastně důležité převyprávět příběh a zabývat se myšlenkou času, důležité je to, jak náš čas strávíme a prožíváme. Připadalo mi to podstatné pro navázání kontaktu s lidmi. Během přípravy představení jsme kladli důraz na interaktivní média, protože to je přesně to, čím se mladí lidé zabý vají, co prožívají. Jejich dospívání je jiné, než bylo třeba moje. Máme zde interaktivní video projekty, pohyb je snímaný kamerou a přenášený na plátno. Někdy se postava předbíhá v čase, rádi bychom našli cestu k divákům a zapojili je do projektu“, vysvětluje Mirka Eliášová.
Mirka Eliášová: „Je to osobní věc (mám dceru v tomto věku). Často pracuji s dětmi a tahle věková skupina je velice zajímavá, snoubí se v nich citlivost a zároveň vše, co jim současný svět nabízí. Veškeré prožívání a oddělení se – tento rozpor je skutečně náročné téma. Málokdo si dovolí s těmito dětmi pracovat, je to opravdu to nejtěžší, i pokud jde o diváky, právě proto nás zaujala myšlenka ztvárnit taneční předsta vení právě pro ně.
Ze zkušenosti vím, že děti strašně rády sedí u počítače, ale zároveň touží se fyzicky pohybovat. Je důležité, aby se rozpohybovaly. Jejich současnost tvoří technika, svět kolem nás je dnes takový, je to jejich současnost, paralelní svět. My dospělí ho nemůžeme chápat, ale můžeme jim ukazovat další možnosti, kam se mohou vyvinout a posunout.“
Mirka Eliášová: „Hm…. My to takhle vnímáme. Oni opravdu stále sedí u mobilů a počítačů. Ale mám současně i pocit, že si hledají určité hranice. Často jsou hranice nesmírně důležité. Musíme si vytvořit systém, který nám umožní vyniknout a vymezit se.
Vypozorovali jsme, že určité skupiny mají své komunikační kanály nastavené, internet není hrozbou, jak se všeobecně uvádí, ale je nutné pracovat se systémem, otevřít se mu a vymezit si své hranice.“
Markéta Perroud: „Je to opravdu geniální tvůrce. Israel se narodil do rodiny, která ovládala flamenco. On sám je dokonale zvládnul a pochopil, nyní si s ním ve své tvorbě už jenom hraje. Baví mě jeho smysl pro humor, využití všech možností a dovedností tradičního flamenca a současně i jeho historie. Israel má také obdivuhodnou schopnost sdělit své vědomosti současnému světu. Fascinuje mě, jak umí pracovat, vyjadřovat se a současně má i dokonalé znalosti a dovednosti.“
Velvyslanec ČR Ivan Hotěk uvedl, že koncerty J. Svěceného výrazně přispěly k rozšíření vzájemných vztahů ČR a Indonésie
Houslový virtuóz Jaroslav Svěcený se právě vrátil z Indonésie do Prahy.Koncertoval v Jakartě i v Yogyakartě, kde jeho celovečerní vystoupení navštívil i javanský sultán Homengku Buwono X., jedna z nejvýznamnějších osobností Jávy i celé Indonésie.
Za doprovodu vynikajícího českého akordeonisty Ladislava Horáka představil Svěcený
tamnímu publiku českou, latinskoamerickou a západoevropskou hudbu několika staletí včetně vlastních skladeb pro sólové housle.
Jaroslav Svěcený sklidil bouřlivé ovace vestoje, a protože součástí těchto koncertů byla i tématicky sladěná prezentace 700. výročí narození Karla IV., tak jeho koncerty výrazně přispěly k rozšíření vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi,“ uvedl velvyslanec České republiky Ivan Hotěk. Interpret obdržel pozvání na další koncertní turné, a to i do dalších zemí tohoto regionu.
