Gourdain – Baumann – Pocketart – Viňarský

Podzimní premiéry v Ponci

Nestabilní scénografie jako metafora našich časů a taneční úvaha o dopadu korporací na lidskou telěsnost

Rezervujte si své místo na blížící se premiéry 

22. 11. Marie Gourdain & Felix Baumann: Seismic

9. 12. POCKETART & Jaro ViňarskýBodies Together

Marie Gourdain & Felix Baumann: Seismic

Nejistá základna, na níž se s nasazením vlastního života postavy pohybují samy, v páru či jako skupina. Čelí úskalím v podobě vzájemných vztahů a neúnavně hledají cestu nejistotou, která je obklopuje.

Popis současné reality? Nebo projektu Seismic? Nejspíš obojího.

Premiéra 22. 11. ve 20.00

POCKETART / Jaro Viňarský & kol.

Jeden z několika významů pojmu korporace je ten, že několik osob-těl se propojí, aby se zformovaly do jednoho těla-osoby, sjednotily se a staly se kolektivem. .

Lze v korporátu vůbec nalézt svého druhu poetiku? Nebojte se hledat odpovědi v lehce imerzivním představení pro komornější skupinu diváků.

Premiéra 9. 12. ve 20.00

 

Divadlo Ponec, Taneční magazín

Parsifalov tanec a Parsifalovo procesi

Festival Slovenská Tepláreň – Koncerty pre Matúša a Juraja

22.11.2022 o 17:00 a 19:00 uvedie Kino Úsmev v Košiciach krátky film  Parsifalov tanec  (réžia Liza Nedayvoda, produkcia Katarína Zagorski a Michal Kaščák/Festival Pohoda)  a v nedeľu 27.11.2022 o 14:00-15:30 pôjde zo Zámockej cez ulice Starého Mesta a späť na Zámockú k Teplárni v Bratislave Parsifalova procesia  (Samuel Kmotorka, Adam Druga, Greta Grega a Katarína Zagorski) trasa: Zámocká-Kapucínska-Župné námestie-Michalská-Ventúrska-Pánska-Rybné námestie-Hviezdoslavovo námestie-Rybárska brána-Laurinská-Kamenné námestie-Námestie SNP-Klobučnícka-Primaciálne námestie-Františkánske námestie-Zámočnícka-Baštová-Klariská-Sedlárska-Pánska-Rybné námestie-Hviezdoslavovo námestie-Rybárska brána-Laurinská-Námestie SNP-Klobučnícka-Primaciálne námestie-Hlavné námestie-Pánska-Ventúrska-Michalská-Župné námestie-Kapucínska-Zámocká-Tepláreň

Ak by ste chceli osobne podporiť LGBTI+ ľudí a podpísať výzvu Ide nám o život, na tomto linku nájdete aj všetko info: https://idenamozivot.sk/

Vyhlásenie organizátorov Slovenskej Teplárne:

Chceme vyjadriť spolupatričnosť rodinám a blízkym Matúša a Juraja, ktorí boli zavraždení z nenávisti v bare Tepláreň v Bratislave. Chceme vyjadriť úctu a rešpekt tým, ktorí z Teplárne vytvorili otvorené miesto na stretávanie sa slobodných ľudí.  Chceme vyjadriť podporu LGBTI+ ľuďom. Chceme, aby bolo Slovensko krajinou, kde sa každý a každá môže cítiť bezpečne a kde je príslušnosť k akejkoľvek menšine prijímaná s rešpektom ako prirodzená súčasť spoločnosti.
Chceme dosiahnuť zmenu legislatívy tak, aby zabezpečila plnohodnotný život všetkým ľuďom na Slovensku.

Chceme kráčať cestou nenásilia, spolupatričnosti a tolerancie a preto organizujeme festival Slovenská Tepláreň.

 

Kata Zagorski
pro Taneční magazín

I ve 42 letech lze tančit na vrcholu

Nový projekt 42+PEOPLE tanečního souboru 420PEOPLE je důkazem!

Premiérové představení WHERE s Václavem Kunešem a Helenou Arenbergerovou přiblíží nový projekt 

Nový projekt etablovaného tanečního souboru 420PEOPLE otevírá obávané a intimní téma všech profesionálních tanečníků – konec kariéry. Prostřednictvím mezigeneračního dialogu nazvaného 42+PEOPLE chce demonstrovat, že tanec není pouze pro mladé a fyzicky nejzdatnější tanečníky. Chce proto inspirovat a šířit myšlenku, že i „služebně starší“ tanečníci mají na scéně své místo. V novém projektu 42+PEOPLE tak během následujících čtyř let budou postupně účinkovat tanečníci ve věku 42+, kteří boří zažité věkové limity této profese. Pilotní ročník představí choreografie WHERE v podání interpretů Heleny Arenbergerové a Václava Kuneše.

Nejnovější projekt 42+PEOPLE souboru současného tance 420PEOPLE oslavuje mezigenerační dialog tanečníků a přináší jedinečný pohled na vrchol taneční kariéry interpretů po 42. roce života. Václav Kuneš, umělecký šéf souboru, se při tvorbě projektu inspiroval myšlenkou Nederlands Dans Theater 3 Jiřího Kyliána, jehož byl součástí při jeho jedenáctiletém působení v Holandsku.

Řada tanečníků se obává konce své kariéry. Toho, že je na vrcholu zastoupí mladší generace a oni si budou muset zvolit jiný kariérní směr. Prostřednictvím našeho nejnovějšího projektu chceme ukázat, že tomu tak nemusí být! Chceme vzdát hold těm, kteří to vydrželi, tanci se věnují nadále a ukazují jiný pohled na pohyb,“ říká o záměru nového projektu Václav Kuneš.

Kuneš se společně s Helenou Arenbergerovou ujal jak choreografie, tak performance pilotního představení WHERE, které bude mít premiéru 19. listopadu ve Studiu Maiselovka. „Naše choreografické spojení nepřináší společný příběh, ale rozehrává intimitu každého z nás v ryze osobní taneční výpovědi. Bez klišé. Bez nutných anotací. Přesto však evokuje velmi známý renesanční obraz plný neuchopitelného napětí mezi stabilními i rozestřenými životy, napětí v blízkosti dvou cizích lidí… A stále hmatatelnější skrze současný tanec,” přibližuje Kuneš.

WHERE bude, stejně jako další premiéry projektu, i filmově zpracováno. Režie se v prvním případě chopí Jaroslav Brabec. Pro další části 42+PEOPLE plánuje soubor oslovit  choreografy i divadelní režiséry, kteří budou práci s tanečníky 42+ vnímat jako novou příležitost, jak na jevišti pracovat s lidským tělem.

Choreografie: Václav Kuneš & Helena Arenbergerová

Dramaturgie: Lucie Němečková

TANČÍ: Václav Kuneš & Helena  Arenbergerová

HUDEBNÍ KOMPILACE: Exhausted Modern & další interpreti

HUDEBNÍ SUPERVIZE: pierre Urban

Kostýmy: Olo Křížová

Scénografie: Lucia Škandíková

Light design: Jan Mlčoch

Produkce: Martina Laštovková, Aneta Jochim

Marta Lajnerová, David Borovský, Anna Borovská

PR: Agentura PIARISTI

Photo: Adéla Havelková

Grafický design: Marie Holečková

Premiéra projektu WHERE se uskuteční 19. listopadu 2022 ve Studiu MaiselovkaPrvní reprízy budou následovat 20., 21., 26., 27. a 28. listopadu.

Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.420people.org.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín 

Roztančené divadlo – Rozhovor se soutěžícím Šimonem Bilinou

„Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně“

Šimon Bilina – soutěžící 

Nejvíc do povědomí českých divaček a diváků jste se zatím dostal díky roli Haďáka v primáckém seriálu ZOO, kde vaše postava pracuje v oddělení plazů. Jaký máte ke zvířatům vztah vy osobně, a kdybyste si mohl vybrat, do jakého zvířete se proměnit, jaké by to bylo?

„Miluji zvířata stejně jako vše živé. Jde o bezpodmínečnou lásku, kterou zvířata šíří. Nemá hranice a žádné komplikace. Při vytváření rolí občas pracuji s vnitřní představou nějakého zvířete. Jdu po temperamentu, vzhledu, pohybu atd. Jim Carrey například hovořil o tom, jak pro roli Ace Ventury použil vnitřní představu papouška aru. Já jsem  si zkusil ještě na Jamu například krokodýla. Dá se to i kombinovat. Od pasu nahoru budete slepice a od pasu dolu jste například želvou 😀… Takhle jsem pracoval při vytváření představení ‚Raději zešílet v divočině‘ v divadle Marta. Je to celkem legrace. Ale kdybych si měl vybrat, bude to buď lev nebo gorila. Absolutní přesnost v pohybech, vnitřní klid. Snad se to promítne i v tom tanci 😀…

Vaše postava Adam je pořádný tvrďák, respektive má pro strach uděláno. Umíte si představit, že byste podobně jako on sloužil v armádě a bojoval v Afghánistánu?

„Někteří moji předci si vojnou prošli. Pradědeček sloužil jako dragoun v pluku Jana Jiskry z Brandýsa. Podařilo se mu zachránit i menší jednotku před zajetím. Mám barvité sny.. a pravidelně se mi zdá o tom,  že jsem ve válce. Mám za sebou základy ovládání zbraně a občas si zajdu i zastřílet na střelnici. Realita se ovšem nedá představit. Chovám absolutní respekt k těm, kdo se postaví za svou vlast před egoistickým poblouzněným agresorem a chrání své rodiny. Bůh je ochraňuj. Toto umocňuje i fakt, že mám pradědečka z Užhorodu, z Ukrajiny.“

V Divadle Na Fidlovačce (a o prázdninách také na Letní scéně Voděrádky) Vás můžeme vídat v muzikálu Branický zázrak. Co bylo pro Vás při zkoušení největší výzvou?


„Odmyslet si alespoň částečně, že jsem v místnosti s držitelem Oscara ( Jan Svěrák). Hned jsem pochopil, že Jan Svěrák je jeden z nejklidnějších, nejotevřenějších a nejlaskavějších lidí co znám, a že se neni čeho bát. Přirostl mi k srdci, stejně jako Tomáš Klus a celý tým Branického Zázraku.“

Je už na obzoru nějaká další role na prknech, která znamenají svět? Případně něco jiného, na co se těšíte?

„Hudba. Miluji ji odmalička. Život mi ukazuje cestu i tudy. Těším se jak malý kluk, až začneme vydávat písně. Teď 17. listopadu budu hrát a zpívat například vlastní píseň na hlavním náměstí v Brně při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii před lidmi. To je velká pocta.“

Nyní jste součástí projektu Roztančené divadlo, a tak mě napadá – jaký vztah jste měl k tanci před soutěží? A změnil se nějak nyní?


„Tanec je život a tak čím víc tancuji, a ještě s tak skvělou taneční partnerkou, tím víc mě to baví. Nechápu často, že moje nohy a tělo umí tancovat tak prazvláštní kreace v nějakém rytmu. Ať už to znamená cokoliv 😀

Jak Vaši účast v Roztančeném divadle komentovalo Vaše okolí, tedy rodina, přátelé či kolegové v divadle?  A přijdou Vás podpořit a fandit Vám ve finále?

„Hned si koupili lístky. Myslel jsem,  že bude chtít jít jen babička, ale přidal se celý zbytek rodiny. Bude to ‚výživný‘  večer. Modlím se, aby mě Bůh tance vedl správně 😀

Veronika Jirků –  taneční partnerka 

Jak jste se dozvěděla, že Vaším tanečním partnerem v Roztančeném divadle bude právě Šimon Bilina? Jaká byla Vaše první reakce?

„To, že je mým partnerem Šimon, jsem se dozvěděla na první úvodní schůzce k Roztančenému divadlu. Nejprve Martin Šimek (autor) představuje celý projekt, vysvětluje vše podstatné a až následně se všichni dozvídají, s kým z té partičky vlastně tančí. ☺ Šimon je vždy pozitivně naladěný, takže i první seznámení bylo moc příjemné a na následném focení už mi připadalo, že se známe mnohem déle.“

Znala jste Šimona už předtím, respektive slyšela jste o něm, nebo jste ho viděla v některé z jeho rolí?

„Doma nemám televizi, takže všechny seriály jdou tak trochu mimo mě. Ani v žádných pracovních projektech jsem do té doby neměla tu čest potkat se s ním.   Samozřejmě mě ale neminul Branický zázrak, na který jsem se bohužel ještě nestihla dostat, ale asi to tak mělo být. Myslím, že si ho teď užiji ještě o trochu více, když se  známe  se Šimonem osobně a moc se na vše těším.“

Jak ho vnímáte nyní a co je Vám na něm nejvíce sympatické?

„Nejvíce mě na Šimonovi baví jeho bezprostřednost, je vždycky takový, jaký v danou chvíli chce být a neřeší kdo nebo co je kolem. Taková dětská uvolněnost a radost. Na druhou stranu přijde na trénink připravený, má nalezena různá taneční videa s variacemi, které se mu líbí a chce se je naučit. A nemá v tom malé cíle, někdy se musím hodně smát, co chce za tak krátkou chvilku stihnout. Ale makáme, zkoušíme, vymýšlíme možné i nemožné a uvidíte sami, co na galavečeru zvládneme.“

Jak probíhají Vaše tréninky? Co všechno vlastně musíte společně natrénovat – jaké tance a podobně?

„Máme vylosované dva tance, jeden standardní a jeden latinskoamerický. Nevím, jestli smím prozrazovat, které tance to jsou. Každý z nich má asi dvě minuty, což není úplně málo. Týden před finálovým galavečerem nám k tomu ještě přibude úvodní společná choreografie, kterou tančíme se všemi ostatními páry a otvíráme jí celý večer.“

Je něco, co podle Vás Šimonovi vyloženě jde a naopak něco, s čím třeba zatím hodně bojuje?

„Šimonovi jde vše, něco rychleji, na něco potřebujeme a budeme potřebovat více času.. ale nedovolila bych si soudit kohokoliv, kdo najde odvahu a v podstatě s minimem tréninku předvede vyprodanému divadlu taneční show s variacemi, ke kterým se my tanečníci dostáváme klidně roky. Každopádně,  co musím ‚vypíchnout‘, jsou různé ‚zvedačky“ a akrobatické prvky, které chce Šimon do show zařazovat. Je opravdu šikovný a silný a já si připadám, že mám asi 30 kilo, jak je schopný mě lehce zvednout. S čím trošku bojujeme,  je náš standardní tanec, u kterého mi Šimon řekl, že si připadá, jak hopsající poník.. 😀 Tak snad se nám to společně nakonec podaří trošku elegantněji..“

V předchozích ročnících jste se již dvakrát stala vítězkou Roztančeného divadla, a to po boku Oskara Hese či Jiřího Hány. Jak na své někdejší taneční partnery s odstupem vzpomínáte?

„Velmi hezky, s oběma jsme stále v kontaktu a věřím, že se třeba ještě v nějakých dalších projektech potkáme, to bych si moc přála. S Oskarem jsme dokonce spolupracovali na filmu Bratři, kde má se  svojí filmovou partnerkou Alžbětou Malou taneční scénu.“

A jak zpětně vnímáte ta vítězství jako taková? Je to důvod k nervozitě a ještě větší zodpovědnosti, nebo je berete naopak spíše jako „nakopnutí“ a výzvu potřebnou k dalšímu úspěchu?

„Já jsem nikdy nešla do Roztančeného divadla s tím, že bych ho chtěla vyhrát. Užívám si, že mám tu možnost potkávat se s velmi zajímavými a inspirativními lidmi, mám ráda celý proces vymýšlení a učení chorografií a miluji ten poslední den, od ranních příprav až po večerní galavečer. Nikdy jsem s žádným ze svých hereckých partnerů neřešila, jestli chce nebo nechce vyhrát. Snažím se z nich na trénincích dostat maximum a myslím, že náročností choreografií jim to nedělám jednoduché, ale v ten poslední večer chci, aby si tanec užili a aby diváci viděli spíš radost z pohybu než správný nášlap. To, že pak dostaneme pohár je jen třešnička na dortu a moc jsem to vždy svým tanečním partnerům přála. Nevnímám to tak, že bych vyhrála já, je to hlavně o hercích a já se jen snažím je k tomu jejich výbornému výkonu dovést.“

Foto: Roztančené divadlo

Nikol Heřmánková Kouklová

pro Taneční magazín