Když jsem jel tramvají na dětské představení letošního festivalu LETNÍ LETNÁ „Kyklopci“, tak tramvaj zastavila před stadionem fotbalové Sparty a dlouze zvonila. Jakoby chtěla probudit zdejší fotbalové hvězdy poněkud ospaleji startující sezónu. A bylo to symbolické – divadlo na které jsem jel se jmenovalo jako věhlasný brazilský fotbalista – KAKÁ!

Kyklopci i s otci

Divadlo, které se jmenuje stejně jako nezapomenutelný brazilský borec fotbalových trávníků, tvoří dvě absolventky „loutkárny“ DAMU Štěpánka Vanická a Jana Kollertová.

Pro děti od tří let věku si tentokrát připravili milou férii s loutkami. Přenesli jsme se s nimi do světa fantaskních Kyklopců. Trochu nemotorných, poněkud udivených, ale kouzelně živelných a pořádně bláznivých. Až tak trochu „cákle praštěných“.

To vše v autorském představení plném písniček, břitce vypointovaných scének a bláznivých akcí. Děti se nenásilnou formou naučily titulní píseň. Pravda, ty menší pouze její refrénový slogan, ale i tak to pro ně určitě stálo za to. Koneckonců, bavily se i doprovázející maminky či babičky. A kupodivu i hodně tatínků!

„Kyklopci“ byli milou parafrází na současné muzikály. A jemně parodickou formou jejich některé méně podařené „exempláře“ i mile shazovali. Písničky měly melodické nápady. Dobré slogany v textech a hlavně – dokázaly oslovit už diváky od tří let.

Pouze bych měl menší výtku k poněkud dlouhému úvodu do děje. Tak trochu připomínal pověstné úvody „Cimrmanů“. A třeba dotaz do nejmladšího přeškolního publika, zda není „emočně netečné“ trochu oslovoval přece jen poněkud starší cílovou skupinu.

Celé bezmála hodinové představení zvládly obě herečky, režisérky, dramaturgyně i producentky brilantně. Velkou měrou jim k tomu pomohla i originální výtvarná spolupráce Světlany Khalecké.

Pro úplnost musím dodat, že „Kyklopci“ vznikly i díky podpoře Hlávkovy nadace.

Andělská pírka

Když si dám do mobilního jazyku psaní SMS jméno „Vanda“ nejdříve mi tam naskočí slovo „Tanec“. V případě herečky Vandy Hybnerové by to spíš mělo být slovo „pantomima“.

LETNÍ LETNÁ představila Vandu spolu s přední tanečnicí, performerkou a současně mimkou Lucií Kašiárovou (také ještě ředitelkou studia ALTA). Obě vystupující se dokážou na scéně skvěle doplňovat, ale rovněž patřičně a potřebně odbourávat, když je toho třeba.

Na celém autorském projektu je cítit silný vliv Vandina otce – legendárního Borise Hybnera. To nikterak ve zlém. Naopak, Vanda jeho dopad na práci na „Angelkách“ nepopírá a hlásí se k ní.

Lucia Kašiárová se v této, pro ni, méně obvyklé poloze cítí jako ryba ve vodě. Není pouhou „nosičkou vody“, naopak. Řadu gagů Kašiárová iniciuje či ty Hybnerové dovádí k překvapivým pointám.

Nikterak náročná, ale působivě hravá scéna s dvěma stylizovanými popelnicemi a obrovskými dveřmi pochází z autorské dílny Michala Kábeleho a Hynka Dřízhala. Obě interpretky andělů v neforemných oranžových kostýmech s masívními černými křídly na zádech se v ní plně realizují.

Toto představení zákonitě nemusí být určeno pouze nejmladším dětem. Děti si z něj odnášely pošimrané bránice od smíchu a pírka z andělských křídel obou hlavních protagonistek. A ti starší? Impulsy k zamyšlení. Hravou náladu. A vesměs dobré pocity.

Angelky patřily k tomu nejlepšímu, co dětská nabídka LETNÍ LETNÉ 2017 přinesla. Samotný festival toho – mimo divadelních představení – pro děti přinášel daleko více. Rozpustilé výtvarné kreativní dílničky. Dětské taxi s kozou. Netradiční „rolovanou“ zmrzlinu – a samozřejmě spoustu neopakovatelných zážitků. Jen tak dál.

Foto: LETNÍ LETNÁ

Michal STEIN

 

TANEČNÍ MAGAZÍN