Francouzská akademie vzdává nejvyšší poctu českému umělci za posledních 180 let!

Kdo se stal nositelem pocty nedozírného významu? Není jím architekt, filmař, grafik, hudebník, malíř nebo sochař, nýbrž Jiří Kylián, choreograf světového renomé. Díky mimořádnému významu jeho díla navíc navrhla Akademie i novou kategorii – choreografie.

Académie francaise je slovutnou institucí, k níž neodmyslitelně patří Académie des beaux-arts, tedy Akademie krásných umění, založená roku 1816. Stát se členem této Akademie znamená prakticky „nesmrtelnost“.  Přijetí cizince za člena, tzn. membre associé étranger, je ojedinělou událostí, týká se jen pár zahraničních osobností múzických a výtvarných umění. Jednou z nich byl v roce 1835 hudebník českého původu, Antonín Rejcha. Tento pražský rodák byl ředitelem Pařížské konzervatoře, učitelem takových veličin, jako Hector Berlioz, Franz Liszt, César Franck nebo Charles Gounod.

Čerstvý laureát vzácného ocenění Jiří Kylián

Píše se 25. duben 2018 a Akademie krásných umění volí za svého člena druhého Čecha v historii. Následuje schválení návrhu na členství Jiřího Kyliána francouzským ministrem pro Evropu a zahraniční vztahy. 25. května 2018 je oficiálně vydáno komuniké stvrzující tuto výjimečnou poctu. Obrovská gratulace!

Jak píší o životní cestě Jiřího Kyliána v zahraničí?

Cesta k tanci Jiřího Kyliána vedla od akrobacie přes baletní přípravku Národního divadla na Taneční konzervatoř Praha. Stipendium na Královské baletní škole v Londýně znamenalo klíčové setkání s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá v Stuttgart Ballettu. V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluvedení NDT (Nederlands Dans Theater) v Haagu. V roce 1978, po nebývalém úspěchu baletu Sinfonietta byl jmenován uměleckým ředitelem NDT v plném rozsahu. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, už jednoznačně vynesl souboru mezinárodní věhlas. Po období příklonu k abstraktnímu stylu v 80. letech jeho tvorbu zásadně ovlivnilo setkání s domorodci v Austrálii. Jiří Kylián odešel z pozice uměleckého ředitele NDT v roce 1999, ale zůstal ještě rezidenčním choreografem skupiny. Od 70. let minulého století vytvořil stovku baletů, z nichž tři čtvrtiny byly právě pro NDT. Je držitelem celé řady ocenění, včetně Ceny Nižinského udělené v Monte Carlu, nebo francouzského řádu Čestné legie.“

Jiří Kylián

Dodejme, že pražská Akademie múzických umění mu udělila titul Doktor honoris causa. V jednom z jeho vrcholných děl, Arcimboldo, které vytvořil pro 35. výročí NDT, spojil všechny fáze taneční kariéry od 17 do 70 let. Měli ho možnost vidět i naši diváci. Jeho velkou inspirací byla také Zora Šemberová, první světová interpretka Julie v Prokofjevově baletu.

Doposud mělo členství Akademie krásných umění sedm kategorií: Architektura, Film a fotografie, Grafika, Hudba, Malířství, Sochařství, a Kategorie nezávislých členů. 25. dubna, kdy jsem byl zvolen členem Akademie, se choreografie stala její novou kategorií.

Mám z toho radost a snad mají také radost ostatní příslušníci našeho cechu,“ vysvětluje Jiří Kylián a dodává: „Bude vás určitě zajímat, že jediní moji předchůdci z naší profese, kteří se stali členy této instituce, byli Marcel Marceau a Maurice Béjart. Ti byli přijati do kategorie nezávislých členů, protože kategorie Choreografie nebyla ještě založena. Oba tyto tvůrce jsem nesmírně obdivoval. Oni nám otevřeli dveře k magii, inovaci, kráse a fantazii. Byli největšími hrdiny mého mládí. Dodnes si uvědomuji, jak důležité pro mne bylo vidět jejich představení, a později se s nimi dokonce i setkat.“  

Ředitelka organizace i festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová

Festival TANEC PRAHA se rád přidává k nekonečné řadě gratulantů!,  říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu, a doplňuje: Je pro nás o to větší poctou, že právě Jiří Kylián s přesahovým dílem ,East Shadow´ zahájí jubilejní 30. ročník festivalu 1.–3. června v divadle PONEC.

Mimořádnou příležitost seznámit se hlouběji s jeho životním dílem pak přinese retrospektivní multimediální výstava „Celebrating Kylián!“, kterou v úzké spolupráci s Baletem Národního divadla a Kyliánovým nadačním fondem otevřeme příští týden! Veřejnost má možnost ji navštívit od 5. do 10. června a od 11. do 25. 10. 2018 v budově B Národního divadla na náměstí Václava Havla.  

Foto: Eva Smolíková a TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TEREZA ONDROVÁ a také PETRA TEJNOROVÁ jako BUSTER KEATON

Režisérka poprvé na jevišti v roli performerky!

Závěr této sezony čeká velká událost. V rámci 30. ročníku festivalu TANEC PRAHA 2018 bude uvedena světová premiéra představení francouzské choreografky působící v Belgii Karine Ponties s názvem SAME SAME. Duet, v němž vystoupí tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a poprvé na jevišti i režisérka Petra Tejnorová, budou moct diváci poprvé zhlédnout 11. června ve 20:00 hod v divadle PONEC. Projekt vznikl v mezinárodní koprodukci skupin danceWATCH (CZ), Dame de Pic (BE), Festivalu TANEC PRAHA (CZ) a Le 140 (BE). Více na www.tanecpraha.org www.dancewatch.cz.

Koprodukce festivalu TANEC PRAHA přinášejí velké výzvy umělcům, kteří se nebojí nových impulzů, zkoumání neznámého, hledání jiných postupů a třeba i rolí stanovených jinak, než jsme byli zvyklí,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha z.ú. a dodává: „Ne náhodou se tak divadelní režisérka Petra Tejnorová ocitne na jevišti spolu s přední českou tvůrčí taneční osobností Terezou Ondrovou. Jejich společný zájem o hledání hranic jemného humoru, ironie či absurdity při vší úctě ke spletitosti lidskýc h vztahů podtrhuje režijně-choreografické vedení Karine Ponties.“

Režisérka Petra Tejnorová

Performerky, inspirovány osobností Bustera Keatona, přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností.

Tanečnice a performerka Tereza Ondrová

Choreografka Karine Ponties smysl inscenace dále osvětluje:Nic nedefinuje lidskou bytost tak, jako její sklon k absurdním činům s nepravděpodobnými výsledky. Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ říká a doplňuje: „,SAME SAME´ zobrazuje dvě ženy kdesi mezi vyhořením a vyčerpáním, které ztrácejí směr a objevují svou zvířecí divokost.“

Choreografka Karine Ponties z Belgie

Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ dodává významná francouzsko-belgická choreografka Karine Ponties.

Tvůrčí tým:


Koncept a choreografie: Karine Ponties (BE/FR)

Tanec: Tereza Ondrová, Petra Tejnorová (CZ)

Světelný design: Guillaume Toussaint Fromentin (BE)

Světla: Zuzana Režná (CZ)

Produkce: Linda Průšová (CZ)

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová (CZ), Dame d e Pic / Rachel Goldenberg (BE)

Koproducenti: TANEC PRAHA festival (CZ), Le 140 (BE)

Celý projekt vznikl za podpory: Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, ALT@RT z.ú., Ministerstva kultury Valonsko-bruselské federace.

Text a foto: Linda Průšová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Útočistě“ na farmě anebo v jeskyni?

Festival TANEC PRAHA 2018 hned ve svém úvodu útočí na diváky. Synovec Michala Dočolomanského vůdčí silou světové premiéry „Útočiště“! To vše pod producentskou taktovkou Yvony Kreuzmannové.

Viliam Dočolomanský, obdobně jako další slovenští umělci (kupříkladu Richard Müller) dokazuje, že pouze neparazituje na slavném jménu a rodinné tradici. Naopak, dodává divadelnímu rodu další barvy a rozměry.

Synovec Michala Dočolomanského, Viliam, už od počátků svého vstupu na prkna znamenající svět přeludů, obrazotvornosti a divadelních vjemů, prokazoval osobitost, kreativitu i vzácný čich na spolupracovníky. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti porotce jednoho z jeho prvních divadelních představení – ještě v minulém století – na festivalu v moravském Vyškově. Od té doby však už Viliam uběhl velký kus své divadelní cesty. Jeho současným středobodem směřování a doslova srdeční záležitostí je soubor FARMA V JESKYNI, který se formuje a krystalizuje již od roku 2001.

Zhasněte amplióny, já chci vidět tmu

Seskupení FARMA V JESKYNI dokáže zaujmout i šokovat. Nejinak tomu bylo i v první červnové pondělí roku 2018 v pražském DOXu. Problematika emigrace, imigrace a asimilace utečenců v novém prostředí není lídru FARMY V JESKYNI Viliamu Dočolomanskému nikterak vzdálená. Již jeho druhá inscenace s tímto souborem totiž nesla titul – „Emigrantova píseň“.

Vlastní světová premiéra „Útočiště“ se odehrávala v menším (přízemním) sále areálu výtvarného i divadelního umění DOX v Praze 7 – Holešovicích. Multifunkční prostorný sál ve vyšším patře tohoto stánku umění, k němuž vede namísto schodů nakloněná rovina, by sice skýtal větší (a zřejmě i komfortnější) divácký i jevištní prostor. Z druhé strany však onen prostornější prostor nedisponuje takovým technicko-divadelním zázemím jako tento stávající přízemní.

Útočiště“ se nesnaží prvoplánově šokovat. Věrno svému názvu však již od dynamického nástupu herců i živé doprovodné kapely útočí na divácký klid a bohorovnost v sedačkách hlediště.

Viliam Dočolomanský svou hudbou a hudební dramaturgií ostatních autorů hudebních kompozic nechtěně vyzrazuje své muzikantské začátky. Měl naposloucháno množství hodin širokého spektra hudby. Od klasiky po jazz a okrajové žánry. Chtěl zprvu studovat hudební kompozici… A právě to nyní úročí ve svých autorských představeních. V pasáži věnované muzice nesmím opomenout pěvecké kvality Hany Varadzinové.

Jako TANEČNÍ MAGAZÍN bychom měli věnovat samozřejmě prostor i choreografii. Vlastní choreografická práce nese osobitou a nesmazatelnou pečeť Dočolomanského rukopisu. Exotičtí vystupující Rin Kin a Minh – Hieu Nguyen dodali tanečním kreacím jistou rigidní akurátnost. To však neznamená, že by jejich vystoupení postrádala náboj… Naopak! Jejich chladnější až technokratický projev kontrastoval s tanečním projevem ostatních. A právě onen kontrast dvou kultur, dvojího myšlení, různého projevu dodává „Útočišti“ potřebný kontrapunkt. Z celé choreografie je cítit vliv silné Dočolomanského osobnosti, ale zároveň představení – při soustředění se na detail a drobnokresbu pohybového vedení interpretů – prozradí kolektivní spolupráci ostatních na výsledném tvaru.

Vše pak korunuje „choreografická“ práce s amplióny. Obří tlampače zde symbolizují dosah a ozvěnu médií. Zvláště jejich nasvěcování, které z nich doslova vytváří onu „hlásnou troubu“, je vynikající.

Ani východ ani západ

Kdysi jsem na budově zastupitelství jednoho z nejmenovaných arabských států viděl zajímavou vlajku. Byla bílá. A na ní nápis: „Ani východ, ani západ.“

Při inscenaci „Útočiště“ jsem si na toto výstižné motto nemohl nevzpomenout. Viliam Dočolomanský a jeho kolegové, kteří nejsou sice přímými aktéry „imigračního boomu“, se pro toto představení inspirovali v Londýně a rumunském městě Sibiu, kde probíhaly rezidenční zkoušky i konfrontace s diváky.

Kde tedy hledat své vlastní, soukromé útočiště? Anebo obranný azyl? Určitě v žádném případě ani na východě a ani v západním světě. Ale naopak uvnitř sebe. Ve vlastní víře. A toto roz(h)řešení nám přináší i Viliam Dočolomanský, jeho FARMA V JESKYNI a zejména tento nový titul „Útočiště“.

Kdo stojí za „Útočištěm“?

Autorský tým: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh – Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Viliam Dočolomanský

Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský

Dramaturgie: Jana Pilátová

Producent: Yvona Kreuzmannová

Výkonný producent: Tanec Praha z. ú

Asistenti režie a choreografie: Andrej Petrovič, Hana Varadzinová

Hudba: Viliam Dočolomanský a Marcel Bárta, Hana Varadzinová, Vít Halška, Štěpán Janoušek

Hudební konzultace: Jan Rösner

Účinkují: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh – Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Marcel Bárta, Štěpán Janoušek, Vít Halška

Výprava a kostýmy: Lucia Škandíková, Tereza Kopecká

Světelný design: František Fabián

Zvukový design: Eva Hamouzová

Technická realizace: Pavel Kotlík, Hynek Petrželka, Tomáš Vondráček

Inspicient: Juraj Augustín

Produkce: Václav Hodonický, Zuzana Bednarčíková (Tanec Praha); Barbara Tůmová, Miroslava Kobrtková (Farma v jeskyni); Lucie Špačková (DOX)

Výzkum: Kate Saunders, Jindra Bromová, Viliam Dočolomanský, Jana Pilátová, Hana Varadzinová

Zvláštní poděkování: Zuzana Daňková

Představení podpořili: Státní fond kultury MK ČR, ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Fond na podporu umenia u Slovenské republiky a Václav Dejčmar.

Foto: TANEC PRAHA, DOX

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

JIŘÍ KILIÁN coby dárek k narozeninám

30. ročník festivalu TANEC PRAHA zahájil Jiří Kilián se svým představením „East Shadow“!

Třicátý ročník festivalu TANEC PRAHA začal a narozeninovým dárkem bylo představení samotného Jiřího Kiliána – ikonické osobnosti, která v tanci znamená totéž, co Miloš Forman pro film.

Dílo Jiřího Kiliána čítá zhruba stovku choreografií. Jiří Kilián je Mistrem v propojení tance s filmem, ale i jakýmikoli dalšími druhy umění. Z jeho díla dýchá dokonalost, fascinace obrazem a pohybem, lehkost a hloubka.

Ředitelka festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová říká: „Lepší dárek jsem nemohla dostat!“

Projekt „East Shadow“ nás přenáší k myšlence na oběti tsunami. Motiv všeničícího mořského živlu na filmovém plátně je zde propojen s živým představením. Kylián oslovil dva tanečníky tvořící zralý pár (Sabine Kupferberg, Gary Chryst) a japonskou klavíristku žijící v Holandsku (Tomoko Mukaiyama).

Představení „East Shadow“ si pochopitelně nenechala ujít ani Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu TANEC PRAHA

Prvního června, tedy v den zahájení festivalu TANEC PRAHA, nadšené obecenstvo v divadle Ponec dychtivě očekávalo „East Shadow“. Představení zahájila Tomoko Mukaiyama svojí hrou na klavír a ta provázela celé představení. Nejprve začal film, scéna na jevišti věrně kopírovala obrazy na plátně, a tudíž dva tanečníci jaksi „vystoupili z plátna před nás“, doslova se zhmotnili a tančili současně s postavami na plátně, vlastně se obrazy vzájemně doplňovaly.

Co pohyb, a to přesný pohyb, to nápad a sebevyjádření. Divák zírá na sled někdy až absurdních obrazů, ale krásných a dokonalých. Každý moment znamená napětí a očekávání věcí příštích. Jiří Kilián diváka doslova hypnotizuje, jeho obrazy vás naprosto pohltí. V tom se ozve rána, přichází strašlivý mořský živel, který bere všechno. Smutek, ztráta. Přesto dva tančící lidé dávají jakousi naději. Evokují v nás myšlenky na ty, kteří přežili.

Jiří Kylián (druhý zleva)

Na závěr se z velkého plátna běsnící živel „valí téměř až na diváka“, strašné a působivé samo o sobě, v kombinaci s pohybem a jistým tajemnem, které během „East Shadow“ pociťujeme, se celý večer stává něčím mimořádným a neopakovatelným.

Ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová blahopřeje hlavní hvězdě zahájení festivalu Jiřímu Kyliánovi i ostatním účinkujícím

Ovace ve stoje neberou konce, ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová děkuje Jiřímu Kiliánovi za tento krásný dárek k 30. narozeninám festivalu TANEC PRAHA.

Připít si bylo možné alkoholicky i nealkem…

A dále probíhá raut, bujaré veselí a hosté se baví až do pozdních nočních hodin. Přesto asi v každém z nás zůstává myšlenka na oběti tsunami a také na East Shadow, krásně zpracované, oduševnělé dílo plné smutku i naděje.

Pod bohatou nadílkou převážně zdravých dobrůtek se prohýbaly stoly

Zeptali jsme se….

TM: Proč je Jiří Kilián v tanečním světě takovým fenoménem?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha:

Yvona Kreuzmannová

Protože dokáže dokonale propojovat všechny žánry umění. Je absolutně otevřený, a to všemu, je úplně jedno, jestli je to hudba, film, divadlo, výtvarná stránka umění, nebo tanec. Jednoduše řečeno, Jiří Kilián je schopen všechny tyto oblasti umění perfektně spojit.“

Děkujeme.

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN