Konkurz

Znáte výběrová řízení? A chcete se stát akrobatem?

V rámci Letní Letné, která každý rok přiláká tisíce diváků (tato novocirkusová show je v krásném prostředí, skvěle připravená   a umělci dělají svou práci s láskou), se letos hrálo od Losers představení Konkurz (mimo to  také Grandiózní).


Kdo nezná situaci kolem výběrových řízení? Kdo nezná nekonečné hodiny čekání, než se dozví, že nebyl vybrán? A kdo by nechtěl být úspěšný? Jenže – vítěz je jenom jeden. Této myšlenky se chytili Losers – a jak jinak, s humorem a s akrobatickými výkony. I podle principála Petra Horníčka je představení pro akrobaty opravdu mimořádně náročné.

Na začátku představení se otřepe hrůzou každý divák, který nechce být vyzván, aby šel na jeviště. Ale někdo si přeje jít na jeviště… A tak se tu ocitne pěkných pár lidiček, co plní různé úkoly (např. musí předvést nafouknutý  igelitový pytlík, na který hodně fouká vítr a jiné dovednosti). Každý dělá, co umí. Až po vybrání hrstky  tzv. úspěšných uchazečů, divák náhle zjišťuje, že jsou to akrobaté sami… Tento překvapivý začátek nikdo nečeká a je to poměrně silný moment, kdy umělci nastupují na scénu. A pak se už dějí věci…

Začíná akrobatické představení a současně se také umělci svěřují se svými pocity: „Nikdy jsem neuspěl na konkurzu, ale na doporučení se to povedlo pokaždé“. Neznáme tu větu  trošku každý z nás?

Celým představením nás vede drsný „porotce“, který si tedy nenechá nic líbit. Všichni musí makat, až se z nich kouří…. Ale adepti se zdají nezdolní.  Někdo zvládá své pocity neúspěchu a strachu smíchem, brekem,  jiný sebevědomím, další medituje, jeden z uchazečů se neustále touží seznámit a nepřetržitě brebtá…. Pocity lidí mohou být různé. Toto vše je doprovázeno robotickou výzvou a doplňujícími informacemi. A jaké že to jsou? Např. Napoleon Bonaparte – „Dělá-li soupeř  chybu, netřeba ho rušit“. A v praxi nám to umělci předvádí. A také – „Úspěšný člověk nestoupá na vrchol nikdy sám. Ale je tam místo jen pro jednoho!“  Historie se neptá, jak jsi dosáhl vítězství, ale kdo!“  A další rozumné poučky, které bychom měli mít na paměti během našich kariér. Opravdu?

Ne vždy každý hraje fér, zejména, jedná-li se o druhé pohlaví… A tak muži obdivují, jak je mladičká dívka „šikovná“ a zřejmě vyhraje, ale její kamarádka si stěžuje, že „toto“ dělá při každém konkurzu…“ (inu, vřele se kamarádí s porotcem).

Každý tedy čeká, že dívka vyhraje. Jenže? I ne. Mužský svět je tvrdý a neúprosný. Musí to být ten nejlepší. Nakonec rozhodnou diváci. O jejich přízeň dva poslední bojují také po svém.

I poslední vyřazovací kolo nezná slitování…. Snaží se každý, ale vítěz je opravdu jen jeden.

Diváci si ho nakonec zvolí sami – jenže! Je opravdu dobré vyhrát tak náročný konkurz???? Jak to asi dopadne???? … A jsme bez vítěze.  A je tu další kolo. Je libo se účastnit? A chceme opravdu být vždy ti nejlepší? Už Waldemar Matuška řekl: „Jsem rád, že jsem druhý. Nezávidím Karlu Gottovi, že je první, nezávidím mu  tu dřinu“.

Myšlenka samotná tohoto představení možná není až tak nabitá emocemi, ale o to více je tu akrobatických výkonů. Umělci jsou více „ve vzduchu“ než na zemi. Vidíme  vzdušnou akrobacii na šále, pyramidy z lidských těl, skoky či pády, při kterých se tají dech, akrobaté létají vzduchem právě tak lehce, jako ty tenisové míčky, co byly součástí konkurzu na začátku. Ke konci se navíc umělci svléknou do trikotů, takže diváci mohou lépe  obdivovat napjaté svaly, které vydávají maximum, co lidské tělo dokáže.

Nesmíme opomenout  vyzvednout ještě jeden překvapivý moment. „Porotce“ hraje na kytaru a tím udává rytmus ostatním, je důležité dělat vše správně…kytara občas zní až agresivně a zlomyslně.  Divák s porotcem  určitě nesympatizuje.  Ale  divák otevře ústa v okamžiku, kdy si dotyčný „tyran“ vyleze po pyramidě z lidských těl až ke stropu, tam si stojí a tvrdohlavě si hraje na svou kytaru….! No, páni!

Dramaturgie se ujal Matěj Randár, režie Petr Horníček. Hudba: Kirill Yakovlev (skvělý výkon), choreografie opět milý Radim Vizváry a Tomáš Pražák.  Pokud jde o akrobaty samotné, nazvali se „baby losers“, neboť patří spíše k mladší generaci umělců (Karolína Křížková, Ester Josefína Vandasová, Sára Stoulilová,  Petr Dlugoš, Adam Rameš, Jiří Bělka, Petr Dvořák a Lukáš Borik).

Představení je tak nabité akrobacií, že divák tají dech od začátku do konce, vlastně ani na chvilku nevydechne. Nevím tedy, co to potom musí udělat s akrobaty samotnými. Na konci je čeká ještě jeden „stupidní“ úkol, vyběhat si prvenství. A postupně odpadávají…. Jak je zvykem, s humorem. („Ty vole, nezdržuj, protože my tady běháme..“)

Konkurz neobsahuje nijakou hlubokou myšlenku, spíše popisuje s humorem situace, které každý moc dobře zná, představení je nabito akrobatickými figurami a divák by si tento kousek z díly Losers rozhodně neměl nechat ujít.

A jak jsme už zvyklí – závěrem potlesk ve stoje!!!! Bravo! a utíkejme do divadla Bravo!

Foto: Letní Letná

Eva Smolíková

Taneční magazín

ADAM PLACHETKA, jeho hosté a jedno splněné přání

Hvězdy české hudby zahájily festival Zlatá Praha, hvězdy Stardance předvedly své nové i staré choreografie, proběhla tu eurovizní soutěž mladých tanečníků a nechyběly taneční filmy a baletní představení. Zlatá Praha jak má být.

Při příležitosti zahájení Festivalu Zlatá Praha, jediného mezinárodního festivalu hudby, tance a divadla na světě, se tentokrát představil nejslavnější český basbarytonista Adam Plachetka.

(Adam Plachetka vystudoval Pražskou konzervatoř a HAMU. Je laureátem řady soutěží, v roce 2005 debutoval v Národním divadle. Vystupuje pod taktovkou slavných dirigentů, výčet jeho závazků je dlouhý, uveďme např. jen Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Duetsche Staatsoper v Berlíně, Carnegie Hall v New Yorku, Teatro alla Scala  v Miláně, Metropolitan Opera v New Yorku aj.)

Adam dostal od České televize možnost vybrat si  účinkující podle svého vlastního uvážení. A vybral dobře, pozval si své spolužáky z konzervatoře – zpěvačku Dashu a Jana Smigmatora. Další z hostů, Štefan Margita skvěle doplnil Adamův basbaryton svým tenorem. Jejich hlasy se nádherně prolínaly v árii z opery Prodaná nevěsta. Setkání s dalším hostem, Evou Pilarovou,  bylo  možná  překvapením pro Adama Plachetku i  Evu Pilarovou. Jak k němu vlastně došlo? Eva  v jednom ze svých rozhovorů vyjádřila  přání zazpívat si  ještě právě s  Adamem Plachetkou (zpívala s našimi nejlepšími zpěváky – Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou).  Kdosi toto přání Adamovi sdělil a ten se rozhodl je splnit. Václav Kopta napsal text plný lásky k Praze a píseň _‘Mám ráda svítání‘, kterou Eva Pilarová zazpívala společně s Adamem Plachetkou  nás doslova dojala. Krásné  a cituplné podání písně se snoubilo s jejím  obsahem.

Dasha, která pro tanečníky neodmyslitelně patří ke Stardance a orchestru Moondance,  si pro tentokrát vybrala písně spíše ve veselejším a rychlejším duchu a byla báječná jako vždycky.

Princ swingu Jan Smigmator se během večera přiznal, že ve školních letech se vlastně lépe znal se ženou Adama Plachetky, neboť od ní neustále opisoval a vděčí jí za to, že své vzdělání vůbec dokončil.

Leoš Mareš a Adam Plachetka se postarali o vtipné  komentáře. Že Leoš je dobrý moderátor se všeobecně ví, ovšem  Adam  byl ve své nové roli moderátora také jako doma.

Festival začal v příjemné atmosféře,  a všem  účinkujícím za tento krásný zážitek děkujeme.

 

Zeptali jsme se …

Jak vnímáte svého spolužáka  Adama  Plachetku nyní?

Dasha

„Setkali jsme se po mnoha letech, vlastně jsem si vůbec neuvědomovala, jak je  slavný. Má opravdu velmi silné charisma.“

Jan Smigmator: „Beru ho stále jako spolužáka“.

Pro zapálené tanečníky  nechyběli na festivalu hvězdy Stardance, např. vítěz posledního kola Zdeněk Piškula a Veronika Lálová, Jan Onder a Lucie  Slouková, Marek Dědík a Olga Šípková, Dana Batulková, Roman Vojtek a Kristýna Coufalová, Šárka Kašpárková a Jan Tománek. Účastníci se mohli dozvědět ledacos ze zákulisí Stardance, obhlédnout nové choreografie a něco se přiučit od samotných tanečních hvězd.

Česká televize hostila již podruhé Eurovizní soutěž mladých tanečníků. Finále soutěže se bude konat 16. prosince 2017 v Kongresovém centru v Praze. Předcházelo jí ale veřejně přístupné české národní kolo, které proběhlo 29. září v Národním divadle. Choreografii pro finálový večer vytvořil Petr Zuska, jeden z nejznámějších českých tanečníků a choreografů.

Tento rok byly  k vidění taneční filmy 420 People, Zavřeno, Jiří a Otto Bubeníček, Ingmar Bergman očima choreografa, Sekyra, Historický striptýz aj.  Milovníci baletu si během festivalu také přišli na své.

A nám nezbývá, než těšit se na Zlatou Prahu v příštím roce

 

Eva Smolíková

Taneční magazín