Piknik s Jihočeským divadlem

Jihočeské divadlo vstupuje do 100. sezóny. A to za účasti členů baletního souboru Jihočeského divadla i studentů Tanečního centra Praha – konzervatoře!

Zimní sezóna 2018/2019 je za námi a Jihočeské divadlo pomalu vstupuje do 100. jubilejní sezóny. Než odstartujeme 61. sezónu na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, čeká Jihočeské divadlo ještě pestrý program.

Závěr divadelní sezóny vyvrcholí opět velkolepým koncertem baletní školy 26. května od 18.00 hodin v DK Metropol. Hlavní část programu bude tvořit celkem 13 choreografií právě žáků baletní školy pod vedením baletního mistra Sergeje Škalikova. I letošní devatenáctý ročník se může pyšnit účastí členů baletního souboru Jihočeského divadla i studentů Tanečního centra Praha – konzervatoře. Zájem o baletní školu v Českých Budějovicích se rok od roku zvyšuje, v současné době ji navštěvuje 130 žáků od 5 do 25 let.


29.květen bude patřit čtvrtému ročníku sousedské slavnosti –POSOUSEDSKU IV.I letos pokračujeme ve spolupráci s místními organizacemi, institucemi a společnostmi nebo také s provozovateli podniků v sousedství, představíme výstupy z celoročních divadelních kurzů Ateliéru 3D, vystoupí sbory českobudějovických škol, i letos se do programu zapojí Jihočeské muzeum, otevřeme výstavu k výročí 100 let Jihočeského divadla, nebudou chybět komunitní procházky, dobročinný charakter vnese spolupráce se Střediskem pro ranou péči, Cyklobudějovice zde zakončí opět svůj projekt Do práce na kole, představíme zážitkový program Napříč divadelní Evropou, který připravuje Ateliér 3D ve spolupráci s brněnským divadlem Polárka a Hradeckým divadlem Drak, akce se zúčastní také společnost Post Bellum prostřednictvím regionální pobočky Paměť národa.

V den naší sousedské slavnosti budou mít možnost první diváci nahlédnout do narozeninové Maringotky Malého divadla, které na podzim oslaví 70 let výročí od jeho vzniku. V maringotce divák zažije interaktivní zvukovou instalaci, v níž se díky binaurálnímu zvuku – což je snímání zvuku napodobující lidské ucho – dozví, co se stane, když se spojí genius loci maringotky po slavném loutkáři Matěji Kopeckém s loutkami ze starých inscenací Malého divadla a nová zvuková technologie schopná simulovat 3D prostor. Instalace je určena pouze pro jednoho diváka.

Se stou sezónou přichází i novinky v našem divadelním předplatném. Předplatné bude možné na pokladně Jihočeského divadla zakoupit od 3. července do 30. září 2019. Pro diváky, kteří mají rádi své jisté místo v hledišti vznikla skupina předplatných NAJISTO, která zahrnuje nabídku premiérové, základní a hudební řady. Pro ty diváky, kteří divadlo milují, ale chtějí mít svou svobodu ve výběru termínu, je určena skupina BEZ LIMITŮ aneb Stále s námi, pokaždé jinde.
I v této skupině si najde to své opravdu každý.

Absolutní novinkou pro mladého diváka je PŮDA ONLY (#saveforstudent #6+1)

  • Klubová karta na Půdu je určena pro každého studenta do 26 let, který má rád neformálnost
    a život bez plánů na rok dopředu
  • Zvolte si termín a titul, na který se půjdete na Půdu podívat. Zajděte na pokladnu, kupte si první představení bez slevy a dostanete klubovou kartu. Poprvé zaplatíte plnou cenu
    a pak už jdete s cenou každého následujícího představení níž a níž
  • Čím více chodíte, tím méně platíte
  • Stanete se majitelem karty, na které je 6 kupónů + 1 vstupenka zdarma
  • Karta platí 365 dní od prvního nákupu vstupenky na Studiovou scénu na Půdě
  • S touto kartou ušetříte

Otáčivé hlediště Český Krumlov 2019

Na naší letní scéně na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově se mohou v letošním roce diváci těšit na 99 letních večerů s námi. Celkem uvedeme 8 inscenací, z toho 2 premiéry. 61. sezónu tohoto jedinečného fenomému zahájíme 5. června muzikálem Divotvorný hrnec v režii Josefa Průdka.
18. června se Bellárie promění v tajemný hrad hraběte Draculy v režii autorského tandemu Martin Glaser, Olga Šubrtová, z jejichž dílny jsou všechny letošní činoherní tituly. Od 10. července se přesuneme do Florencie. Komedie Dekameron divákům zaručeně rozechvěje jejich bránice.

24.června se zámecké zahrady promění v pohádkové království. Baletní pohádka na špičkách Šípková Růženkav choreografii a režii Jaroslava Slavického podle předlohy Maria Petipy patří do zlatého fondu klasického baletního odkazu 19. století. Kostýmy a scénu navrhl renomovaný český divadelní výtvarník Josef Jelínek, který si v mnohobarevném spektru současného divadla stále drží svou osobitou pozici. Šípkovou Růženku uvádíme ve spolupráci s Taneční konzervatoří hl. m. Prahy a s Bohemia Baletem.

Letošní léto bude opravdu pohádkové. 2. srpna se přeneseme do pohádek Tisíce a jednoho dne. Příběh o princezně Turandot, která dávala svým nápadníkům hádanky a nechala je setnout, když je neuhodli, uvedeme v hudebním nastudování Maria De Rose a v režii Tomáše Pilaře.

Kde lépe než právě před Otáčivým hledištěm by měla zaznít nejkrásnější Dvořákova opera Rusalka. Tu uvedeme v režii jednoho z nejvýraznějších českých operních tvůrců Jiřího Heřmana a pod taktovkou generálního hudebního ředitele opery JD Maria De Rose od 13. srpna.

Konec srpna bude patřit české komedii o záletném králi a jeho šesti ženách. Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em)patří k činoherním evergreenům před Otáčivým hledištěm už 15 let.

Po celé léto si přijdou na své i rodiny s dětmi. Dobrodružnou podívanou pro celou rodinu Ztracený svět chystáme v blocích 19. 6. – 8. 9. 2019. Přijďte si i vy chytit do Krumlova svého pterodaktyla!

Už teď můžeme prozradit, že pestrý program nás čeká i v létě 2020. Zahájení prodeje na Otáčivé hlediště 2020 bude 1. 10. 2019.

Jihočeské divadlo oslaví na podzim 2019 100 let od jeho založení. Oslavy jsme zahájili v únoru divadelní přehlídkou v Praze s názvem Jižní spojka a slavit budeme až do léta 2020.

Poslední květnový den slavnostně zahájíme výstavu ke 100 letům Jihočeského divadla –Kabinet zázraků, v níž přiblížíme nejen dosavadní historii JD, ale návštěvníky zavedeme za oponu – do interaktivního sálu, který přiblíží magický, okouzlující a fascinující svět divadla, kde lze cokoliv, protože všechno je jen jako. K výstavě chystáme také komentované prohlídky a divadelní dílny.

K výročí 100. narozenin vzniká také kniha, která mapuje příběh Jihočeského divadla. Křest nově vydané knihy, v níž se představí jedinečné obrazové i textové materiály z uplynulých 100 let existence profesionálního divadla v Českých Budějovicích plánujeme na podzim 2019.

V těchto dnech se na pražském ostrově Štvanice rodí největší koprodukční projekt v historii českého divadla CAMPQ. Jihočeské divadlo spolu s Divadlem LETÍ a Tygrem v tísni bude se svým vítězným projektem reprezentovat Českou republiku na největší světové výstavě scénografie
a divadelní architektury, Pražském Quadriennale 2019. Výstava se otevře již 6. června a na ostrově Štvanice ji bude možné zdarma navštívit až do 16. června.

V expozici  výstavy scénografie se odehraje sedmihodinová imerzivní inscenace, která nabídne možnost strávit noc ve společnosti mimozemšťanů. Tuto příležitost budou mít však diváci pouze třikrát, a to 6., 8. a 10. června. Na podzim 2019 se pak inscenace na dva dny přestěhuje na jih Čech, kde bude 13. a 14. září uvedena na českobudějovické náplavce.

Podrobné informace o projektu a vstupenky na www.campq.cz.

Hlavním pilířem oslav bude Divadelní areál Bouda na Mariánském náměstí. V historických souvislostech je Bouda symbolem velkých nadějí. Předcházela stavbě Národního divadla a v oblasti živého umění sehrála svou nezastupitelnou roli. “Jihočeské divadlo chce touto originální cestou připomenout, že nová divadelní budova měla na Mariánském náměstí vyrůst už v 60. letech minulého století. To se bohužel nepodařilo, což poznamenalo také Mariánské náměstí, které neplní dobře svou funkci veřejného prostoru. I toto je důležitým tématem, které chce projekt Bouda zdůraznit. Divadelní areál Bouda bude originální připomínkou historie Jihočeského divadla a zároveň odkazem k ´naději pro příštích 100´,” říká ředitel divadla Lukáš Průdek.

Pro realizaci projektu zvolilo Jihočeské divadlo optimální řešení, které zaručí důstojné oslavy s kvalitním zázemím pro divadlo i návštěvníky. Navázali jsme spolupráci s Divadlem bratří Formanů. Využijeme stan, ve kterém svá představení bratři Formanové uvádějí. Toto řešení zcela odpovídá našim požadavkům, a navíc nám tato spolupráce umožní výrazně snížit náklady celého projektu.

Každý ze souborů Jihočeské divadla odehraje v Boudě jednu z premiér v uceleném bloku.

  1. 11. 2019 – 31. 1. 20.20 /Maringotka Malého divadla
  2. – 24. 11. 2019 /Dalibor/ opera

28.11 – 8.12. 2019 / Zadržitelný vzestup Artura Uie / činohra

  1. – 15. 12. 2019 /Taneční showInscenační porada / balet
  2. – 30. 12. 2019/Útěk do Egypta přes Království české / Malé divadlo
  1. 12. 2019 /Silvestr s Jihočeským divadlem

Prodej vstupenek bude zahájen 1. 7. 2019. Podrobný program diváci naleznou na  www.boudajd.cz a na webových stránkách Jihočeského divadla.

Celý program naleznete na webové stránce: https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2310-posousedsku-2019-iv

Náklady spojené se všemi výročními projekty.

 „Výroční rok 2019 se odlišuje množstvím mimořádných projektů a akcí, které jsou popsány výše
a pro jejichž realizaci byl Jihočeskému divadlu v loňském roce schválen rozpočet s příspěvkem od zřizovatele ve výši 119 817 tis. Kč. V posledních měsících však došlo k mnoha okolnostem, které měly na celkovou výši příspěvku od zřizovatele zásadní vliv. Jsou jimi především navýšení mzdových nákladů v souvislosti s nařízením vlády platným od ledna letošního roku, mimořádná dotace Jihočeského kraje ve výši 10 mil. Kč na činnost JD před Otáčivým hledištěm a také významná úspora nákladů spojená s aktualizací příprav všech výročních projektů. V konečném důsledku došlo ke snížení příspě vku zřizovatele o 8 105 tis. Kč na konečných 111 712 tis. Kč. Tato částka je v porovnání s příspěvkem z roku 2018 vyšší jen o 1 702 tis. Kč,
“ doplňuje Lukáš Průdek.

Závěrem je potřeba dodat, že bez zájmu diváků o všechna naše představení a také bez podpory našich partnerů, která je v tomto výročním roce, v porovnání s minulými lety,  zcela mimořádná, bychom výše zmíněné projekty realizovat nemohli.

Všem divákům a podporovatelům Jihočeského divadla děkujeme a těšíme se na setkání v naší mimořádné výroční sezóně.

Mgr. Lenka Cimlová Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festivalová pocta režiséru PETRU WEIGLOVI

Rusalka  na velkém filmovém plátně během televizního festivalu ZLATÁ PRAHA přinesla emotivní zážitky

Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl  se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže…  Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného  českého televizního, filmového i divadelního režiséra.

Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu  (v roce 2016)

Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi.  Na programu byla Rusalka“ – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“

Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka,  vyslechli si  vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.

Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“

Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností.  Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem.  Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘  usmívali.“

Gabriela Beňačková  (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný.  Ale uznávám, že to byl velký režisér.“

Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“

Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů  běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.

A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto  souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám.  Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec,  „Rusalka“ mi pronikla hluboko  do duše a do nejvyšší možné míry  jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová.  Petr  Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové.  Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější  herečky pro roli Rusalky  než Magdy Vášáryové.

Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“.  A to se mu dokonale povedlo.  Při obsazování operních  snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.

Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi.  Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit.  Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou  nestálostí  a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní  aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.

Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka.  Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se  uskutečnila 31. března  1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.

Foto: MTF ZLATÁ PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s herečkou KATEŘINOU MACHÁČKOVOU

„Tančila jsem „domorodce“ a pořádně jsem si zařádila!“

 

 

 

1. Cítíte se být více spisovatelkou, herečkou, nebo režisérkou? K čemu vás to vábí nejvíc?

„Spisovatelka určitě nejsem, vydala jsem 3 knížky. (Cestopis z Bora Bora – „Útěk z ráje“ a dvě knížky o tátovi – „Zápisky z blázince“ a „Téma Macháček“).  Od dětství mám vztah k divadlu, herectví. Vidím sebe jako herečku, možná dramatizátorkou.“

1

2. Co byste jako dramatizátorka ráda ztvárnila na jevišti?

„Když něco čtu, třeba  román, pokud je inspirativní, mám tendenci jej  vidět i na jevišti.“

4

Kateřina s Helenou Štáchovou a Pavlem Dostálem

3. Jaký žánr čtete  ráda?

„Poslední dobou „jedu“ v  severských detektivkách. Říkám,  že si čistím “kazety v hlavě“, přečtu za víkend i dvě  pětisetstránkové knížky a k tomu mám rozečtené nějaké tematické knihy, často týkající se práce, na které zrovna pracuji. Detektivky mi dokonale pročistí hlavu. Tyto příběhy  mají nejen napínavý příběh, ale vypovídají i o lidech, a také  o prostředí severských zemí.

Dánský seriál „Zločin“, který právě běží na ČT 2,  je  ukázkově hraný,  snoubí v sobě napětí a také vypovídá něco o prostředí.  (Na BBC běžel nedávno kriminální seriál podle literární předlohy švédského spisovatele a dramatika Henninga Mankella, s ústřední postavou policejního inspektora Kurta Wallandera s Kennethem  Branagh v hlavní roli. Původní román, který byl napsán hercem a producentem,  ztvárňuje   novodobý typ hrdiny, který se trápí existenciálními problémy, detektivní zápletka není dominantní.)

Tyto detektivky mi možná uhranuly, protože od mládí miluji romány  F.M. Dostojevského, a to jsou vlastně detektivky s úžasnými psychologicky propracovanými hrdiny. Takoví „Bratři Karamazovi…“

4.  Nepokusíte se tedy nějakou takovou knížku ztvárnit na jevišti, režírovat?

„Asi už nemám  sílu režírovat, je to strašně náročné. Herci, lidé, divadlo, všechno zpohodlnělo.  Není tu žádná  disciplína, pokud je člověk trošku pedant, je to nezvladatelné. Nikdo po nikom nic nevyžaduje,  vše jde bez velké námahy, všechno je  rychlé.

Pokud jde o diváky, zhoršil se jejich vkus. Jednoduché seriály komerčních televizí, kde se vše polopatě sdělí divákovi, vykonaly své.  Film režiséra  Františka Vláčila „Holubice“ považuji za  geniální. Tam se řeklo snad osm vět, ovšem všechno  bylo sděleno, a na vysoké umělecké úrovni, za součinnosti kamery, hudby…  Dnes se všechno říká naplno, aby to lidé pochopili. Herci nehrají to, co je pod texty. Režírovat něco z děl, která bych chtěla režírovat,  by bylo obtížné.“

gsd

Kouzelník z Lublinu, divadlo

5. Nemáte pocit, že současné tvorbě vévodí obhroublost?

„V západní Evropě se to drsné nosí, u nás  to diváci ještě nepřijímají, ne v klasickém divadle. Lidé v Čechách mají rádi určité tabu.  Televize ale diváky  zdeformovala, čeština spěje k zjednodušení,  vše spěje k zploštění života. Tento  vývoj nám  vezme estetické cítění. Už před  20-ti lety  Václav Klaus neblaze vytěsnal kulturu na okraj zájmu, „když se maluje, taky jde knihovna na balkón…“. Kultura bohužel upadá, je spíše v troskách, přitom kultura a umění by mohlo zvýšit morální úroveň populace.

Divadlo by mělo mít vysloveně obrodnou funkci, jako  třeba  v době  národního obrození. Člověk, který má rád divadlo, vyznává nějaké hodnoty, nebere život jen naturálním způsobem, nebere jen to zlé, má větší šanci v dnešním světě obstát. V současnosti  je  navíc tendence  stálé divadelní soubory rušit,  divadla by měla být soukromá, komerční, většinou produkující jednotlivé projekty. Divadlo by ale nemělo být jen komerční záležitostí, mělo by být i posláním…“

6.  Jaký máte vztah k tanci?

„Jako dítě jsem chtěla být baletka. Milovala jsem ruský balet, styl Galiny Ulanové. Uznávám  klasiku i moderní tanec, miluji jakýkoliv druh umění, které není samoúčelné a má nějaký obsah nebo  sdělení. Navíc balet na nejvyšší úrovni v provedení talentovaných tanečníků s vysokou technikou… to je silný emocionální zážitek… Ale třeba období Pavla Šmoka a jeho Komorního baletu bylo úžasné.  A  často ti lidé ani nebyli školení. Nebo Hesovo UNO?“

Galina Ulanova – balet

 

taneční skupina UNO

UNO – úvodní znělka

7. Pak jistě obdivujete také čínský  balet, dnes dosahuje špičkové úrovně, až neuvěřitelných výkonů…

„Jistě. Čína mě zajímá, ale bohužel jsem tam nebyla. Byla  jsem ve Vietnamu, v Kambodži,  v Japonsku a ve Francouzské Polynésii.  Viděla jsem ale jen komerční produkce, což je něco úplně jiného, než vidět běžná představení.

Čína, Japonsko – to je stylizace.  Afrika, Jižní Amerika, Tichomoří – to je živočišnost.

Viděla jsem  úžasný čínský  balet, kde baletka tančí partnerovi na hlavě. Rozum zůstává stát, je to tak na zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Ale i tato neuvěřitelná taneční figura  je zároveň také naplněna emocí, má obsah.  Stejnou  hodnotu mají i daleko jednodušší formy, v tanci je důležité sdělení. I  pouliční umělec vám něco předá.“

6

Peer Gynt, Divadlo pod Palmovkou (1998), s Jiřím Langmajerem

 

8. Kam se budou výkony ubírat dál?

„Tohle vezme nějaký konec, někdo spadne, zmrzačí se  a pak to zas začne „od piky“. Ne, spíš se dojde k tomu, že lidé objeví, že síla je vlastně v jednoduchosti, možná i větší…“

7

„Svatá hříšnice 1969“

 

9.  Představte si, že jste agentura a vybíráte tanec … Kdybyste si měla vybrat taneční styl, jaký byste volila?

„Nevím. Muselo by to zajímat lidi, pro které bych ho vybírala,  do prostor, které bych měla k dispozici, opravdu nevím, to není tak jednoduché. Vybrala bych cokoliv, co „rozohní“ ty lidi.“

10. Tančila byste třeba na rytmy  bubnů či tance hula hula?

„Jsem už v letech, ale asi bych to zkusila. Tančila jsem „domorodce“  s Honzou Révaiem v inscenaci „Bouře“  a pořádně jsem si zařádila. Nemám ale ráda, když mě svazují kroky. Spíš preferuji výrazový tanec.“

3

Na Tahiti

 

11. Chodíte ráda do společnosti?

„Dříve ano, teď jsem spíš samotář.“

12. Čím to? Proč přišel takový zvrat?

„Psala jsem knížky.  Mám teď  prostě takové období, jsem raději s knížkou nebo  poslouchám muziku.“

2

13. A jaký druh hudby posloucháte?

„Široké spektrum, snad kromě dechovky. Miluji Queen. Ale hlavně opery, barokní hudbu nebo Beethovena.“

14.  Vaše maminka byla operní pěvkyně. Netáhla vás dráha zpěvačky, nebo operní pěvkyně?

„Maminka zpívala, byla také klavíristka, to ano, ale neměla trpělivost mě učit. Nezpívala jsem s ní, to bych ji rušila. Mámin bratr byl houslista, určitě hudební vlohy  máme v rodě, jsem muzikální, ale zpěvu jsem se nevěnovala.“

15. Rozmlouvala jste Vašim dětem, aby se dali na uměleckou dráhu?

„Vysloveně jsem nechtěla, aby syn dělal divadlo. Je to trápení, není to povolání pro chlapy. Většina mužů v divadle  jsou takoví  „narcisti“,  podle mého názoru muži najdou šťastnější uplatnění v jiných oborech.

Být v divadle, znamená trápení,  většina lidí u divadla se trápí,  všechno příliš prožívají. Třeba mají vlohy, ale nedostanou příležitost hrát, je tady  tolik věcí, které nemůžete ovlivnit.  Minutí se s rolí, partnery, režisérem… Také finanční stránka. Z divadelního  platu jsem kdysi vyžila i zaplatila byt, ale teď herci nemají ani na nájem. Chtěla jsem syna  ušetřit tohoto trápení.“

16. Jak vzpomínáte na seriál  „Život na zámku“?

„Báječné. Je málo „plnokrevných“ ženských rolí pro herečky po čtyřicítce. Maximálně role manželky, co podá večeři, to je všechno. Tato postava  měla své problémy, svůj milostný život atd.

Od té doby jsem takovou roli nedostala.  Říkávám žertem, že jsem ji ztvárnila tak dokonale, že už si mně v jiné nedokáží tvůrci představit…“

8

Život na zámku, s J. Čenským a T. Töpferem

 

17.  A jak vzpomínáte na operu „Rusalka“, zpívala jste také?

„Ne, jen jsem hrála, zpěv byl už předem nazpívaný. Byla to starší, úžasná nahrávka, Rusalku nádherně zpívala Milada Šubrtová a dirigentem byl slavný Zdeněk Chalabala.“

18. Jak vypadá ideální den podle představ  Kateřiny Macháčkové a je takových v roce hodně?

„Ideální den  je málokdy. Je buď strašně moc práce, nemůžete si ji užít a vychutnat, mnohdy ani dotáhnout a potom zase není nic, takže ideálních  dnů moc není. Kdyby byl, byl by spojen s prací, nebo nějakou tvořivostí, zkoušením v divadle, krásně odehraným  představením  a zároveň být u toho zdravý.“

19. Vzala byste taneční roli?

„To záleží na postavě, mám  už věk, ale klidně bych hrála i stařenku, která tančí. Herectví znamená také kus pohybu – práce s rukama, držení těla, jaká je postava, takové je i herecké umění.“

9

Pythagorejci

 

20. Co byste odpověděla, kdyby Vaše dvouletá vnučka chtěla být tanečnice?

„Neměla bych proti tomu nic, miluji tanec, zvlášť balet.

Já jsem kdysi nemohla být baletkou, protože mě maminka ve třetí třídě po odhlášení se ze školní jídelny vykrmila na tlouštíka, který se při přeskoku zastavil před kozou, nesvedl kotoul vzad a při šplhu se na laně škrtil… To byl vtip. Nelituji ničeho, divadlo mi vše vynahradilo.“

21. Je pro Vás úspěch důležitý?

„Je úspěch a úspěch. Důležité je, aby byla odezva u publika. Od kritiky už je mi to jedno, jen zamrzí, že vlastně nejde o kritiku, jen o prezentaci recenzentova ega.“

 

Přeji Vám mnoho úspěchů u publika a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková