ProART festival jubilující

Jubilejní 20. ročník festivalu

ProART zveřejnil VEČERNÍ PROGRAM svého jubilejního XX. ProART Festivalu v šesti městech. Uskuteční se od 15. 7. v Moravském Krumlově, Brně, Slavonicích, Jičíně a Praze. Poslední zastávkou bude Olomouc na přelomu září a října. Večerní produkce představí vyučující lektory a další hosty v tanečních, divadelních, koncertních a diskuzních produkcích. Na účastníky festivalu čekají tradiční umělecké dílny v žánrech tanec, herectví, zpěv, hudba, psaní, fotografie. Vyučovat bude 36 lektorů. Letošní ročník nese motto: „Ohlížej se vpřed“. Je to jistá retrospektiva a bilance festivalu po dvaceti letech.

Ředitel festivalu Martin Dvořák k večernímu programu letošního ročníku: „Je tvrdým oříškem jak s omezeným rozpočtem naplnit naše představy. Nicméně se nám podařilo vytvořit reprezentativní program necelé třicítky večerů za účasti našich lektorů a dalších festivalových hostů napříč všemi žánry. Festival otevře v Moravském Krumlově hvězdný klavírista Lubomyr Melnyk, v Brně naopak zpěvačka Naďa Válová a pěvkyně Kateřina Beranová. Velkou radost mám z projektu BrookDale kubánského choreografa Lazara Godoye, který se k nám vrací asi po sedmnácti letech. ProART Company reprezentuje s projekty Rozhovory s útěkemImmortal Beloved a Bez doteku. Řada večerů je diskuzních nebo plně improvizačních. Setkají se na nich lektoři všech žánrů jako například Veronika Žilková, Zdeněk Bína nebo Nataša Novotná. Věřím, že to bude žhavé léto s XX. vydáním ProART Festivalu.“

ProART Company 14. července uskuteční taneční večer s legendárním klavíristou Lubomyrem Melnykem v Brně (Umprum) a hned 15. července tentýž večer odstartuje celý XX. ProART Festival v Moravském Krumlově.

Lubomyr Melnyk vystoupí v doprovodu tanečníků Nataši NovotnéMartina Dvořáka a Kristýny Vébr. Je klavíristou a hudebním skladatelem ukrajinského původu. Je známý díky svému extrémně rychlému hraní – hraje až 19,5 noty za sekundu, průměrně pak 13 až 14 not za sekundu bez přestávky po celou hodinu. Narodil se v uprchlickém táboře v Mnichově. V roce 1950 se s rodinou usadil ve Winnipegu v Kanadě. Studoval latinu a filozofii na St. Paul’s College a v letech 1969 až 1970 docházel na kurzy pokročilé filozofie na Queen’s University v Kingstonu. V letech 1973 až 1975 žil v Paříži, kde pracoval například s Carolyn Carlsonovou v Pařížské opeře. Později žil znovu v Kanadě a ve Švédsku. Vystupuje po celém světě v největších koncertních sálech jako sólový klavírista.

Přihlásit se na ProART Festival na workshopy je stále možné ZDE. Večerní program je pak podrobně rozepsaný ZDE.

Program představení festivalu aktuální:

ProART ČERVENEC 23

14. 7. BRNO, Umělecko-průmyslové muzeum: MELNYK IN MOTION – tanečně-hudební večer s Lubomyrem Melnykem – VSTUPENKY ZDE

15. 7. MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámek (v rámci ProART Festivalu): MELNYK IN MOTION – tanečně-hudební večer s Lubomyrem Melnykem – VSTUPENKY ZDE

16. 7. MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámek (v rámci ProART Festivalu): Immortal Beloved + Bez doteku

21. 7. BRNO, KUMST na Údolní 19 (v rámci ProART Festivalu): ROZHOVORY S ÚTĚKEM

29. 7. SLAVONICE, Spolkový dům (v rámci ProART Festivalu): ROZHOVORY S ÚTĚKEM

30. 7. TŘEBOŇ, Opera lidem: RUSALKA

ProART SRPEN 23

3. 8. JIČÍN, Valdštejnská lodžie (v rámci ProART Festivalu): BEZ DOTEKU

5. 8. JIČÍN, Valdštejnská lodžie (v rámci ProART Festivalu): ROZHOVORY S ÚTĚKEM

8. 8. PRAHA, Werichova vila (v rámci ProART Festivalu): Immortal Beloved + Bez doteku

10. 8. PRAHA, Werichova vila (v rámci ProART Festivalu): ROZHOVORY S ÚTĚKEM

6. 8. ŽĎÁR NAD SÁZAVOU, Opera lidem: RUSALKA

12. 8. KAČINA, Opera lidem: RUSALKA

31. 8. BRNO, Kabinet múz – MUSIC IN MOTIONS (incl. Bez doteku)Česko-německý hudebně-taneční večer zkoumající hranice taneční a hudební interpretace, hranice pevné choreografické struktury a improvizace, stejně jako akustického a elektronicky upraveného zvuku. Účinkují: Morgan Reid, Martin Dvořák, Kristýna Křemenáková a Jitka Břízová

Program představení a workshopů najdete podle jednotlivých měst zde:

MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámecká kaple: 15. – 18. 7.

BRNO, vila Engelsmann – Palace Hlinky + KUMST: 20. – 27. 7.

SLAVONICE, Spolkový dům: 29. 7. – 1. 8.

JIČÍN, Valdštejnská lodžie: 3. – 6. 8. 

PRAHA, Werichova vila + Skautský institut v Rybárně: 8. – 11. 8.

OLOMOUC, Telegraph: 28. 9. – 1. 10.

Pokud Vám činnost festivalu a Company ProART dává smysl, můžete produkci podpořit na portálu Darujme: https://www.darujme.cz/darovat/1203813

Foto: Jan Mikolášek,  archiv festivalu, Mila Vašíčková

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín 

Rozhovor s baletním tanečníkem, choreografem a uměleckým šéfem ProART Martinem Dvořákem

„Tanec je pro mě životní filozofie“

„Tanec je pro mě životní filozofie, cesta, způsob vyjadřování, cítění, bytí,“ přiznává Martin Dvořák umělecký šéf ProART Company a ředitelem ProART Festivalu, který coby baletní tanečník vytvořil řadu pozoruhodných rolí doma i v zahraničí. Působí také jako choreograf a učitel tance a jógy. V letošním roce připravuje projekty PSOTA a Píseň pro Viktorku s poezií Jaroslava Seiferta.

Již v šesti letech jste začal tancovat ve folklorním Pištělákově souboru písní a tanců. Jak jste se dostal k baletu, který jste od svých deseti let studoval na Taneční konzervatoři v Brně?

„S tancem jsem začal na ZUŠ v Brně – Žebětíně, Pištělák přišel až potom. Byl to krásný čas. Ale k baletu jsem poprvé přičichnul v osmi letech v baletní škole I. V. Psoty, o kterém nyní připravuji představení. Je to opravdu velká osobnost československého baletu a vůbec československé kultury minulého století s mezinárodním významem a mám pocit, že stojí za připomenutí. Možná i nějak splácím dluh za ty své baletní začátky. Mezi mé oblíbené profesory patřili Jarmila Vondrová, Vladimíra Kartouzová, Karel Janečka, Olga Skálová a Jiří Kyselák.“

Již během studií jste vystupoval na scéně ND v Brně a první angažmá jste získal v pražské Laterně Magice. Pak jste byl tři roky (1998 – 2001) v Pražském komorním baletu – Balet Praha a se souborem vystupoval po světě. V té době jste byl nominován na cenu Thálie za roli Svědomí v baletu Hirošima Ludvíka Vaculíka. Od roku 2001 jste pracoval zejména v zahraničí – Vídeň, Bern, Innsbruck… Byl jste prvním sólistou v baletu Landestheater Linz a vytvořil řadu pozoruhodných rolí. Jak na toto intenzivní taneční období vzpomínáte? Splnil jste si všechny Vaše taneční sny?

„Vzpomínám na ně s láskou a vděkem. Byl to intenzivní čas umělecky i lidsky. Pracoval jsem se spoustou choreografů na desítkách rolí a představení. Něco mi bylo bližší něco méně, ale vše mě obohatilo, posunulo. Zásadní pro mě byla Vídeň. Značně inovativní způsob práce, současná hudba, improvizace, nový pohybový slovník. Interpretačně pak byla mým vrcholem éra s Jochenem Ulrichem v Innsbrucku a Linzi. A co mi nenabídli choreografové (bylo jich více než padesát), jsem si nabídnul já sám. Pár snů ještě zbývá… Uvidíme, co se naplní.“

V roce 2009 jste se vydal na dráhu svobodného umělce a spolupracujete s různými světovými soubory. Mezitím jste založil festival Tanec Terezín, spoluzaložil občanské sdružení ProART, kde působíte také jako umělecký šéf ProART Company a ředitel ProART Festivalu. Co bylo impulsem k založení těchto festivalů?

„Vždy jsem měl potřebu se umělecky dál rozvíjet a realizovat nezávisle na ostatních. Paralelně ke své mezinárodní interpretační kariéře jsem proto spoluzaložil s Alenou Pajasovou ProART ve snaze nabídnout lidem umělecké vyžití nejen na poli tance, ale i dalších scénických umění. ProART Company pak ve svých multižánrových projektech tvoří určitý most mezi jednotlivými obory, jakými jsou tanec, divadlo, zpěv, literatura. Doba se radikálně proměnila od dob našich začátků. Není to lehké, ale zatím mám energii k tomu potřebnou. Až dojde, budu muset skončit. Umělecká tvorba je ale zatím mým jediným profesním posláním, které se pro mě otevírá. Pokud se to v budoucnu změní, budu následovat volání odjinud. Zatím vnímám svou práci jako službu společnosti, řekněme kulturně-sociální. Nejsem ale mainstream. Svítím tam, kam není moc vidět😊

V roce 2020 jste se představil v roli Perského prince v opeře ND v Praze v Turandot a na představení jste se podílel také jako choreograf. Co Vás na práci choreografa baví, a máte nějaký vzor? Sám jste spolupracoval s celou řadou mezinárodně uznávaných choreografů? Připravujete nové představení?

„Opera je pro mě vrcholnou symbiózou hudby, divadla, tance, výtvarného umění. Rád spolupracuji s režiséry a zpěváky nebo vytvářím choreografie pro tanečníky sám. Je to inspirující a naplňující práce. Být v kolektivu, vnímat energii lidí a pracovat s ní, vycházet z ní, tvořit. Rád bych vytvořil i nějakou režii opery, ale nikdo mě zatím neoslovil a já asi nejsem ten typ, který klepe na dveře v divadlech. Uvidíme. Co má přijít, přijde. V letošním roce sám připravuji mj. projekt PSOTA a Píseň pro Viktorku s poezií Jaroslava Seiferta. Snad se mi naskytne nějaká další zahraniční nebo kamenně-divadelní spolupráce. Je to vždy existenční injekce.“

Jste autorem a moderátorem diskusního večera v brněnské vile Tugendhat – Setkání ve skleněném pokoji. V roce 2021 jste uvedl ve Werichově vile v Praze sérii rozhovorů V obýváku u Wericha. Čím vás Jan Werich tak zaujal, že jste mu věnoval právě tento projekt? 

„Pro svou moderátorskou činnost jsem nebyl inspirován panem Werichem, spíš domy Tugendhat a Werichovou vilou, kde se ve své době konaly společenské aktivity a události, které sbližovaly lidi a obohacovaly jejich duševní a názorový potenciál. To je i mým cílem – zpovídat osobnosti veřejného života jinak, netradičně, autenticky, do hloubky. Tlachání je všude plno.“

 Mezinárodní kritikou jste označován za tanečního chameleona. Čím je pro Vás tanec tak jedinečný?

„Tak ta mezinárodní kritika byla ke mně vždy o poznání vstřícnější než ta tuzemská, kde jsem někdy i narazil, ale i to se postupně mění. Myslím, že tak jako zraje i má práce, zraje i názorové smýšlení tuzemské kritiky. A to je oboustranně dobře. Každý umělec má svůj subjektivní pohled, svůj svět, své vyznání. Pro mě je důležité, aby umění ctilo řemeslo, bylo poctivé a ne do sebe zahleděné. Mělo přesah a hloubku. I komedie může mít více rovin. Trochu vysoké nároky, vím… A co se týče toho chameleonství… prostě jsem uměl odlišovat styl, být všestranný. Nejen technicky, ale především obsahově. A na tom jsem stavěl a stavím profesně dál. Tanec je pro mě životní filozofie, cesta, způsob vyjadřování, cítění, bytí.“

Co Vás přivedlo ke studiu hatha jógy v Indii?

„Vlastní potřeba. Prohloubení toho, na čem jsem pracoval. Poznání, ze kterého čerpám dodnes.“

Díky své profesi jste procestoval řadu zemí, poznal různé kultury. Co pro Vás znamená domov, kde je ten Váš? 

„Domov je místo, kde mohu být sám sebou. Momentálně takové místo hledám. Žiju dost kočovným způsobem života, ale všeho do času.“

 Jak rád trávíte chvíle volna?

„Svůj volný čas trávím hodně v přírodě, v tichu. Se sebou samým, s rodinou. Hodně se vzdaluju dnešní společnosti a jejím normám, ale vím, že v tom nejsem sám. A to je dobrý pocit.“

Martin Dvořák

 

Narodil se 23. ledna 1978 v Brně, kde také v roce 1997 absolvoval Taneční konzervatoř. V roce 2013 vystudoval pohybový výzkum na Anton Bruckner Privat Universität v Linzi a rok předtím studoval hatha jógu v Indii.

Své taneční umění předvedl na řadě scén doma i v zahraničí. Tančil v Laterně Magice v Praze, Pražském komorním baletu, ve Vídni, Bernu, Innsbrucku, Linzi, Londýně a německých městech. Od roku 2009 působí jako svobodný umělec. Je uměleckým šéfem ProART Company a ředitelem ProART Festivalu. Publikuje na portálech – Opera PLUS, Harmonie, Taneční aktuality. Vyučuje tanec a jógu.

211129_Ludwig B._derniéra_1

Foto: Archiv Martina Dvořáka

Veronika Pechová

pro Taneční magazín