Rozhovor s baletkou a módní návrhářkou Annou Homola

„Miluji malovat svým tělem hudbu“

„Miluju malovat svým tělem hudbu. Stát se její součástí. Splynout s ní,“ přiznává někdejší baletka, která se našla ve své druhé kariéře módní návrhářky Anna Homola, která svá módní umělecká díla tvoří pod značkou Annlock. Tanec ale úplně neopustila a začala tančit ve Folklor Gardedn.

Baletu jste se začala věnovat již v dětství. Jak jste se k němu dostala?

„Byla jsem velmi aktivní dítko a tak mě rodiče ve třech letech přihlásili do ZUŠ na tanec. Bavilo mě to a v šesti letech jsem udělala konkurz do přípravky Národního divadla. Tam jsem měla příležitost vystupovat na prknech, co znamenají svět. Já vlastně začínala ve zlaté kapličce. 🙂

Tančila jsem dětské role v představeních baletu ND. Moje první role byla beruška v představení Z pohádky do pohádky.“

Čím Vás balet nakonec tak okouzlil, že jste jej nakonec vystudovala na Taneční konzervatoři hl. města Prahy?

„Mě divadlo prostě vonělo… Bavilo mě, že každé představení bylo jiné, pokaždé se něco stalo, bylo co vyprávět. Nefungoval výtah, někdo byl nemocný, spadla kulisa… Bavilo mě být toho všeho součástí.“

Jako baletka jste tančila na Nové scéně Národního divadla v Praze, Laterně Magice, také v zahraničí. Zatančila jste si v Malém princi, Podivuhodné cestě Julese Verna, Vidím nevidím, Kouzelný cirkus, Casanova, Graffiti … Splnila jste si své taneční sny?

„Moje první angažmá bylo v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Tam jsem měla to štěstí být u nastudování Labutího jezera v choreografii pana Němečka. Při nastudování byla i Ingrid Saidl, která nám krásně vysvětlila všechny pohyby, co znamenají a jak je udělat správně… dokonce jsem tančila Pas de Trois v prvním jednání. Od té doby je Labutí jezero moje srdcová záležitost. A proto jsem byla velice ráda, když jsem dostala nabídku tančit Odílii. Další mojí srdcovkou je Venuše v Kouzelném cirkuse. Myslím, že jsem si během své kariéry zatančila mnoho krásných rolí… ale ještě bych si jednu roli, klidně více hereckou, pohybovou, zatančila. Ráda bych byla součástí nějakého pěkného projektu.“

S aktivní taneční kariérou jste se sice rozloučila, nadále se ale nějakým způsobem věnujete tanci – děláte černé divadlo, folklor, představení pro děti např. Vánoční příběh nebo Jak Koblížek baletku potkal. Čím je pro Vás tanec dnes? A jak říkáte, stále trochu tancujete, protože tanec je pro Vás droga.

„Miluju malovat svým tělem hudbu. Stát se její součástí. Splynout s ní.“

A je tu Vaše druhá kariéra. Vše začalo, když jste si začala šít oblečení pro sebe. A protože Vaše modely byly zajímavé, měly o ně zájem i Vaše kamarádky a kolegyně. Také jste dělala kostýmy pro inscenaci Dance Laboratory. Jako garderobiérka jste pracovala na inscenaci Kniha džunglí. Co Vás přivedlo k šití? Věnovala jste se šití nebo jiným ručním pracím již předtím nebo šila oblečky pro panenky?

„Šít oblečení jsem začala z vlastní potřeby. Potřebovala jsem nějaké oblečení, které bude pohodlné, originální ale také bude jednoduché na oblékání a zároveň podtrhne ženskost. Několikrát denně jsem se převlékala – ráno v divadle do cvičebního na trénink – civil, do cvičebního na učení dětí – civil, do cvičebního v divadle na rozcvičení před představení a během představení jsem někdy oblékala i devět různých kostýmů – civil. Proto jsem si šila jednoduché topy a šaty „oblíknu a jdu”. Vždy měly něco zajímavého. Zajímavá látka, drobný detail… Šít jsem se naučila jako holčička na mámině stroji. Šila jsem si a batikované sukně a šaty, abych nemusela nosit jen poděděné oblečení po starších bratrech.

A pak si kamarádky začaly ode mne objednávat. A tak jsem se přihlásila do kurzu šití a později i ke studiu na Scholastice – ateliér textilní a oděvní tvorby. V té době mě oslovila tanečnice Tereza Kučerová, zda bych ji vytvořila kostýmy k její choreografii do představení Dance Laboratory. Po mateřské dovolené jsem se rozhodla založit svoji značku a postupně jsem ji začala budovat. Navázala jsem spolupráci s obchodem Cvrk na Letné, kam dodávám své zboží a začala svoji značku prezentovat na designových trzích. V listopadu 2023 jsem spustila e-shop.

Také jsem začala tančit ve Folklor Gardedn, kam jsem si ušila kostým. Spolupracuji s projektem Filharmoniště – koncerty pro rodiče s dětmi 0 – 3, kde tančím. Pro tento projekt jsem, vymyslela ve spolupráci s Gabrielou Vermelho dvě představení pro školky: Vánoční příběh a Jak Koblížek baletku potkal, ke kterým jsem si navrhla a ušila kostýmy.

Ke spolupráci mě přizval spolek Dekkadancers, kde jsem při představení Kniha džunglí dělala garderobiérku – kostymérku. Na tuto sezónu chystají opět ve spolupráci s Matějem Formanem a Českou filharmonií představení Má vlast. Už se na toto představení moc těším. Je to už taková tradice, zahájit letní sezonu v šapitó ve Stromovce. Chodí tam se mnou i moje dcera, která to tam taky miluje.

Na šití mě asi nejvíc chytlo to, že na konci procesu mám něco hmatatelného. Začíná to myšlenkou v hlavě, pak placatou látkou, z které moje ruce vytvarují 3D oblečení. Je to krása pozorovat, jak vše postupně vzniká. A ten výsledek? Když si kousek obléknu a ono to funguje, vypadá krásně a někdy i líp, než jsem si dokázala představit. Ta radost, když vám někdo oblečení pochválí. Nebo když vidíte svoji práci, jak jí obléká někdo jiný a vykouzlí mu úsměv na tváři a dělá mu radost. To pak vždycky radostně poskakuju a pištím radostí. V divadle člověk trénuje, dře, odtančí představení, sklidí potlesk a výsledek není viditelný.“

Šít oblečení Vás tak zaujalo, že jste se přihlásila do kurzu šití a později i oděvního návrhářství a v novém oboru začínala úplně od začátku a učila se za pochodu. Založila jste módní značku Annlock. Říkáte, že tanec a móda mají hodně společného. Obojí je o kráse a eleganci, také vyžaduje hodně úsilí a trpělivosti. Co všechno šijete? Někde jste řekla, že šijete i kroje.

„Z baletky jsem se stala módní návrhářkou. Na jevišti jsem pochopila, že kostým dotváří roli, stejně jako oblečení formuje naši osobnost v životě. Vše, co tvořím, v sobě nese principy ladnosti, preciznosti a sebevyjádření. Mým cílem je navrhovat modely, které ženám dodají sebevědomí a pomohou jim vyjádřit, kým opravdu jsou. Pod značkou Annlock navrhuji oblečení, které je tvořené pro ženy, jež chtějí být elegantní, ale zároveň si váží praktičnosti a pohodlí. Hlavní myšlenkou mých návrhů je variabilita – jeden model, mnoho příležitostí. Každý kousek z kolekce Annlock je navržen tak, aby se dal snadno přizpůsobit různým situacím během dne:

– Ráno do kanceláře – s jemnými šperky a minimalistickými doplňky

– Na obchodní schůzku – stačí přidat formální obuv a sako, a jste připravené udělat dojem.

– Odpoledne na procházku – s teniskami

– Večer do společnosti – doplňte vysokými podpatky, psaníčkem a výrazným šperkem a oblečení získá zcela jiný, elegantní look.

Mým cílem je, aby se ženy cítily sebevědomě a pohodlně ve všech rolích, které během dne hrají.“

Na jevišti Vás fascinovala nejen ladnost pohybu, ale i role, kterou kostýmy hrají k dotvoření příběhů. A Vaše modely jsou inspirované baletem. „Každý nese jméno baletního prvku, jako připomínku mé taneční cesty.“ Co Vás baví na navrhování kostýmů?

„Jak říkáte. K oblečení přistupuji jako ke kostýmu, který dotváří naše role, které nás během dne čekají. Baví mě vymýšlet takové kousky, které budou jednoduché, nadčasové a hravé. Kostýmy do představení jsou pro mě výzva. A někdy se u toho vyblbnu. Jako u kostýmů do představení Jak Koblížek baletku potkal: kočička myška, medvídek, veš, vrána…“

Dělat módu Vás velice baví. Říkáte:  „Móda by měla být nástrojem, který podtrhne naši jedinečnost a dodá nám pocit jistoty v každém okamžiku. A přesně to nabízím. Oděvy, které vám pomohou cítit se skvěle a vyzařovat sebevědomí, ať už jste kdekoli a děláte cokoli. Každý kousek, který tvořím, je navržen tak, aby ženám dodal sebevědomí, zdůraznil jejich osobnost a umožnil jim cítit se krásně a pohodlně.“ V jakém oblečení se nejlépe cítíte Vy?

„Haha. Hezká otázka. V takovém, které odpovídá situaci a roli, ve které se zrovna nacházím. Mám ráda kalhoty a triko, ale v divadle bych se v tom dobře necítila. Miluju večerní šaty, ale přes den bych se v nich cítila jako blázen.“

 A co zájmy a koníčky, máte na ně čas? Jak ráda trávíte volný čas?

„Teď nejvíce času trávím podnikáním a s rodinou. Dceři je 6 a tak s ní chci trávit čas, dokud o to má zájem. Chybí mi denní kontakt s hudbou, ideálně živou. Vždyť už od konzervatoře jsem byla zvyklá, že celá budova školy zní hudbou. Z každé místnosti, i ze záchodu, se ozývala hudba (muzikanti trénovali, opravdu kde se dalo i nedalo). Moc ráda zajdu do divadla, nebo na koncert. A další velkou radost mi dělá příroda, kytičky. To vám je taková krása a radost. Tolik barev, tvarů. Jsem ráda, že u domu mám zahradu, kde mám možnost pěstovat kytky. Je to radost se s dcerou starat záhonky a sledovat, jak postupně rostou a dozrávají jahody, borůvky… už teď se u toho culím, jen na to pomyslím. Hudba a kytky mě vždy rozzáří.“

Děkuji za rozhovor. A všem přeji, ať hrají krásné role v krásných kostýmech. Jak na jevišti, tak hlavně ve svém životě.

                                 

Anna Homola:

Narodila se 4. 3. 1983 v Praze jako Anna Dvořáková.

Balet vystudovala na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy.

Tančila v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem, Nové scéně Národního divadla v Praze a v Laterně Magice.

Věnuje se módě a založila značku Annlock.

Foto: Archiv Anny Homoly 

           

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s baletním mistrem, výtvarníkem a bývalým vedoucím souboru Laterny Magiky Pavlem Knolle

„Mám rád nové výzvy a rád potkávám nové lidi“

Začínal v dětském sboru Boráček, pak vystudoval Taneční konzervatoř a po té nastoupil do Laterny Magiky, kde byl 35 let a posledních deset let jako vedoucí souboru a baletní mistr. Dnes působí Pavel Knolle hlavně jako výtvarník scény a kostýmů a v této pozici se podílí na projektech taneční skupiny DEKKADANCERS a spolupracuje s různými divadly.

Od mala jste hodně sportoval, dělal sportovní gymnastiku, orientační běh, jezdil na kole, byl jste neustále v pohybu, ale s tancem jste se setkal až ve svých třinácti letech. Jak k tomu došlo?

„Upřesnil bych, že s tancem jsem se potkal již dříve, v dětském souboru Boráček u nás na severu. Ostatně to zapříčinilo, že mě na jedné přehlídce oslovila skvělá paní profesorka z konzervatoře, Míla Urbanová, která náhodou seděla v porotě a pozvala mě, abych se přijel ukázat na konzervatoř. Přijel jsem, prošel jsem a poprvé si obul piškoty a stoupl k baletní tyči vedle svých nových spolužáků, kteří tu studovali již 4 roky.“

Pavel Knolle – příprava inscenace Popelka – ND Brno – foto Zuzana Kernová

Tanec Vás tak zaujal, že jste z Nového Boru odjel do Prahy a studoval jej na Taneční konzervatoři. Nelitoval jste svého rozhodnutí? Volil jste správně? Vy jste také rád maloval, kreslil a chodil na keramiku …

„Na začátku se mi ukrutně stýskalo. Každou chvíli jsem chtěl utéct zpátky k rodině a kamarádům. Nebylo to pro samotného, třináctiletého kluka úplně jednoduché odejít do cizího prostředí bez rodičů a kamarádů. Nakonec jsem neutekl, vydržel celé čtyři roky studia a dokonce bych řekl, že jsem si školní dobu dost užíval. Vlastně si myslím, že kdyby existovala hypotetická možnost rozhodnout se znovu a to i se zkušeností, kterou mám za sebou, volil bych stejně. Co se týká malování, to jsem nikdy nemusel opustit, naopak je to věc, kterou jsem i díky svému studiu a práci mohl kombinovat a rozvíjet.“

Po škole jste nastoupil do souboru Laterny Magiky v Praze, kde jste tančil jako sólista ve většině představení (Odysseus, Kouzelný cirkus, Minotaurus, Hra o kouzelné flétně, Past, Graffiti, Casanova …) V Laterně Magice jste byl 35 let a posledních deset let jako vedoucí souboru a baletní mistr. Jak na tuto plodnou dobu vzpomínáte? Splnil jste si své taneční sny?

„Byla to krásná doba. Nikdy jsem se tam nenudil. Tančil jsem  skoro každý večer a tančil všechno, co bylo na repertoáru. Potkal jsem skvělé lidi, kteří posouvali vnímání divadla a byli mi velkou inspirací. Laterna byla divadlo s obrovskou vizí a navíc bez problému ty vize financovat. V době, kdy nebylo standartní pracovat s choreografy ze západní Evropy, tady se to dělo. To všechno jsem navíc užíval s lidmi, kteří se u práce uměli bavit. Legrace je totiž v mém životě základní potřeba. To, že jsem nakonec dostal šanci se 10 let spolupodílet na vedení tohoto souboru a navíc být jako spoluautor a výtvarník několika laterňáckých projektů, byl opravdu splněný sen.“

Pavel Knolle – foto Pavel Hejný

Spolu s choreografem Davidem Slobašpyckým   jste po listopadu´89 založili zájezdový soubor Pražský festivalový balet, s nímž jste se zúčastnil několika zahraničních turné (USA, Portugalsko, Turecko, Čína). Co Vás vedlo k založení tohoto souboru?  

„Po revoluci, když se všechno otevřelo, tak jsme byli plní pocitu, že všechno můžeme a hlavně, že to chceme udělat jinak a daleko lépe než se v Čechách děje. Chtěli jsme tvořit jako za hranicemi v Evropě, spolupracovat s tanečníky a choreografy z venku. Využili jsme svých kontaktů na tanečníky a choreografy z Brna, z Vídně, z Tel-Avivu, vytvořili přes prázdniny celovečerní program a vyzkoušeli si ve vlastní produkci odehrát několik představení v Praze a následně v Londýně. Upozorňuji, že nám všem bylo maximálně 25 let a měli nulovou zkušenost. David Slobašpyckyj byl obrovský hnací motor a spolu s naším nasazením jsme to dokázali. V následujících letech se to prostě a krásně nabalovalo. Noví, skvělí tanečníci, nové programy, nová prestižní pozvání na festivaly a zájezdy. V té době o nás psali jako o novém baletu pro novou Evropu. Byli jsme první soubor, který dokázal fungovat bez jakékoli státní podpory.“

Láska k výtvarnému umění Vám zůstala. A dnes působíte hlavně jako výtvarník scény a kostýmů. Spolupracujete s různými divadly. A za kostýmy k představení Klíče odnikud Jihočeského divadla v Českých Budějovicích jste získal Cenu Asociace tanečních umělců ČR. Co Vás přivedlo k tomu dělat právě divadelní kostýmy?

„Na začátku to byla právě spolupráce na projektech Pražského festivalového baletu. Většinu všeho jsme si zařizovali a vytvářeli sami, takže návrh loga souboru a návrhy kostýmů, to všechno bylo něco, co jsem si tady vyzkoušel poprvé. V zápětí přišla první celovečerní choreografie Davida Slobašpyckého vytvořená pro ostravské divadlo, kde jsem už navrhoval celou výpravu. To byl začátek, jen taková příležitostná radost vedle mé kariéry interpreta. Dnes je to jedna z mých hlavních pracovních činností, i když si stále snažím udržet rozmanitost v tom, co právě dělám. Já prostě rád sedím na více židlích, rád pokouším nové výzvy a potkávám nové lidi.“

Od roku 2017 spolupracujete s taneční skupinou DEKKADANCERS, kde působíte hlavně jako výtvarník a začalo to Poslední večeří, pokračují Návštěvníci, HornyBach 18+, A. I., Proměna, Muž z Malty – one man show, Stabat Mater, Strašidlo cantervillské. Nemáte někdy chuť opět stát na scéně a zatančit si s kluky z DEKKADANCERS?

„Dobrá otázka, kdo by neměl chuť být s nimi na jevišti. Doufám, že si to přečtou :)“

Pavel Knolle – děkovačka Muž z Malty – DEKKADANCERS

Během své taneční kariéry jste byl nejen tanečníkem, ale také jste zkusil asistenta choreografie, vyzkoušel režii (Cube, Zahrada). A co pedagogická činnost, neláká Vás?

„Vlastně i to jsem si vyzkoušel. V Laterně jsem občas dával trénink. Hodně jsem se věnoval repetování představení a to považuji také za pedagogické vedení. Předávat zkušenosti a vést interpreta mě moc baví. Nevím, jestli jsem úplně typ na učení dětí a studentů, ale ladit formu hotového tanečníka pro představení je moc hezká práce, kterou jsem dělal rád.“

Pavel Knolle – zkouška – CUBE, Laterna magika – foto Serghei Gherciu

S dcerou Annou, která kráčí ve Vašich tanečních šlépějích, jste během covidové doby v březnu 2021 online provázeli dvoudílným programem Taste Ballet Ostrava (Baletní hostina z Ostravy), který mohli diváci shlédnout na YouTube a v sítích NDM. Byla to Vaše první spolupráce. Jak se Vám spolu pracovalo?

„Ostravský balet, je další moje srdcovka. Vytvořil jsem pro ně výpravu pro Balady, spolupracoval na projektu Roztančené mosty, nikdy neváhám tam s nimi něco nového spáchat. Moderování byla speciální kapitola, bylo to moje další poprvé. Smět udělat něco v době covidové byl zázrak, navíc něco tak smysluplného a zábavného s lidmi okolo ostravského baletu a jako bonus se svojí dcerou? Nádherná příležitost. Měli jsme na to po odvysílání krásné ohlasy. Nevím, co více si přát … jen houšť a větší kapky :)“

Jak rád odpočíváte?

„Mám dvě polohy odpočinku. Buď hodně aktivně na kole, na lyžích, miluji badminton a saunu nebo jen tak několik hodin ležím a bez řečí koukám do zdi, to bych řekl, umím excelentně.“

Pavel Knolle – DEKKADANCERS – foto Pavel Hejný

Děkujeme za rozhovor

Pavel Knolle

Narodil se 8. ledna 1967 v Novém Boru. Vystudoval Taneční konzervatoř v Praze. Jako tanečník byl od roku 1985, 25 let v Laterně Magice a v letech 2010 – 2020 vedoucím souboru. Spolupracuje s DEKKAANCERS. Dnes působí více jako výtvarník scény a kostýmů.

V roce 2002 byl nominován na Cenu Thálie za výkon v duetu Les Bras de Mer v inscenaci Graffiti.

S manželkou, bývalou tanečnicí Kateřinou má dvě dcery – Josefínu a Annu a starší Anna je členkou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Foto: Serghei Gherciu, Pavel Hejný, Zuzana Kernová 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

„Kouzelný cirkus“ Laterny magiky

Výjimečné uvedení filmového záznamu on-line

Laterna magika připravila pro své diváky prázdninový dárek: filmový záznam legendární inscenace „Kouzelný cirkus“, který si budou moci po celý červenec a srpen pustit na stránkách Národního divadla. Od 1. července bude možné zakoupit on-line e-vstupenku.

Filmový záznam inscenace Laterny magiky „Kouzelný cirkus“ si budou moci diváci pustit z pohodlí domova kdykoli během celých letošních prázdnin. Cena základní e-vstupenky je 100,- Kč. Legendární dílo režisérů Evalda Schorma, Jiřího Srnce, Jana Švankmajera, scénografa Josefa Svobody a plejády dalších tvůrců, je po právu emblematickou inscenací Laterny magiky. Nyní je nabízíme okem kamery, jímž vynikne mnoho detailů projekcí i hereckých a tanečních akcí, které během představení divák někdy ani nezachytí. Tým režisérky Renaty Šáchové vsadil na dynamický střih a vyčistili jsme i zvuk použitých nahrávek pro plnohodnotný zážitek z hudby.

Inscenaci jsme natočili v zimě, v době lockdownu, abychom po delší době zachytili její aktuální podobu. Jako každá jevištní dílo i představení. „Kouzelný cirkus“ totiž stále žije. Navzdory tomu, že je svázáno časovým kódem a filmovými projekcemi, každá generace tanečníků mu vtiskne jinou atmosféru. V záznamu, který nabízíme divákům, účinkují v hlavních rolích Eliška Kolářová, David Stránský, Libor Kettner a Viktor Svidró.

Kouzelný cirkus“ měl premiéru v dubnu roku 1977 a nikdy nebyl stažen z repertoáru. Počet repríz se blíží kulatému číslu 6 500, v zahraničí se na zájezdech uskutečnilo kolem 550 představení v 17 zemích a více jak 50 městech. Od počátku se ve čtyřech hlavních rolích představilo 32 Venuší, 22 Veselých klaunů, 25 Smutných klaunů a 25 Svůdců.

V době premiéry udivoval „Kouzelný cirkus“ dokonalými triky s přechody postav mezi projekčním plátnem a jevištěm, ale to by samozřejmě bylo málo. Jeho esencí je laskavá režie Evalda Schorma a námět, který je v českém prostředí velmi oblíbený, takže „Kouzelný cirkus“ je skutečně inscenací pro celou rodinu. Zatímco nejmenší diváci sledují jednoduchou dějovou linku, fandí dobru, smějí se nemotorným klaunům a jejich kouskům, dospělý vycítí onen nostalgický podtext, jenž neplyne ze stáří inscenace, nýbrž z oblouku, který jí Evald Schorm vtiskl.

Dychtivost po poznání a dobrodružství, touha po nedosažitelném, sentiment utichlého potlesku, ale i smíření a dobrácké pomrkávání po ztřeštěnosti nové generace, to vše je v postavách klaunů obsaženo a to vše v nich pozorný divák může vyčíst.

»Kouzelný cirkus«

Režie: Evald Schorm, Jiří Srnec, Jan Švankmajer

Scénografie: Josef Svoboda

Kamera: Emil Sirotek

Choreografie: Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František

Pokorný, Inka Vostřezová

Kostýmy a masky: Zdenek Seydl

Hudba: Oldřich F. Korte, Vlastimil Hála, Jaroslav Krček, Jiří Srnec, Jan Švankmajer

Účinkují:
Eliška Kolářová (Venuše)

David Stránský (Veselý klaun)

Libor Kettner (Smutný klaun)

Viktor Svidró (Svůdce)

Dále tančí: Pavlína Červíčková, Kateřina Hanousková, Zuzana Herényiová, Tamara Kšírová, Tereza Kučerová, Natálie Paulasová, Patrik Čermák, Ondřej Martiš, Alexandr Sadirov

Černé divadlo: Zuzana Hrzalová, Patrik Čermák, Ondřej Martiš, Alexandr Sadirov

Režie filmového záznamu: Renata Šáchová

Hlavní kamera: Vladimír Holomek

Střih: Dalibor Lipský

Zvuk: Martin Ženíšek

Záznam představení 30. listopadu 2020

Zpřístupnění on-line záznamu: 1. července 2021, 18.00

Cena e-vstupenky: základní 100 Kč

Foto: Sergej Gherciu

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN