Mnozí z nás už mají zimy dost a těší se na jaro. Oslavte je s festivaly Svátek jara a Rozkvetlé Čechy


Festival Zimní pohádka skončil, ale blíží se další dva velké galakoncerty – Svátek jara a Rozkvetlé Čechy
Mnozí z nás už mají zimy dost a těší se na jaro. Oslavte je s festivaly Svátek jara a Rozkvetlé Čechy


Nový rok je tu a s ním i nový ročník festivalu Pressburg Dance Fest. Co se připravuje tentokrát?

Zimní pohádka 2017

Jednotlivá vystoupení byla hodnocena na soutěžní přehlídce, která se konala 6. 1. 2017 v Domě kultury v Teplicích. 8.ledna 2017 proběhl Gala Koncert v Divadle Hybernia. Vyvrcholením festivalu bylo zakončení slavnostním Gala Koncertem 9. 1. 2017 v Ruském domě vědy a kultury v Berlíně, kde si diváci opět mohli vychutnat představení moderního, klasického i folklorního tance, zpěvu a ostatních druhů umění.
Vstupné: Dospělí 150,- / děti 75,-
11:00 Foceni s Mrazíkem a Sněhurkou
11:30-12:30 interaktivní program
12:30-14:00 Galakoncert a rozdávaní cen
DIVADLO HYBERNIA Nám. Republiky 4, 110 00 Praha 1
Vstupné: 150,- Kč – Dospělé, 350,-Kč – dětská vstupenka + dárek od Mrazíka
9.1.2017 17:00 Ruský dům vědy a kultury v Berlíně

Radoslav Piovarči a Petr Ochvat vytvořili dílo bez děje a postav, ovšem plné prvků fyzického divadla a zironizovaných folklórních tanců.
Ve Studiu Alta se už poosmé představil festival současného slovenského tance Hybaj Ho! a přinesl workshopy, diskuze a řadu inscenací. 21. října jsme v podání Tanečné spoločnosti Artyci měli možnost vidět představení, zaměřené na sílu fyzikality s názvem Pure.

Dva autoři a interpreti Radoslav Piovarči a Petr Ochvat vytvořili dílo bez děje a postav, ovšem plné prvků fyzického divadla a zironizovaných folklórních tanců. Na vysoké pohybové úrovni vyjevili řadu scén, které byly propojené zpočátku krátkými, na konci delšími dialogy, obsahujícími nejrůznější témata od účasti na castingu po vztah k muzikálu, přičemž někdy šlo i jen o převyprávění vtipu. Hlavní „postavou“ bylo podle slov tvůrců tělo. A skutečně – tělo reagovalo na různé situace související s dialogy. Koncept byl rozvržen tak, že mluvené a tělesně klidné části představení se odehrávaly v zadním plá ;nu jeviště, kde tanečníci většinou seděli naproti sobě na židlích. Pohybově bohatší a většinou rychle provedené scény na hranici choreografie a improvizace předváděli většinou blíže k divákům (duo občas předvedlo společný výstup, poté se opět rozdělili a každý pracoval s vlastními tanečními prvky, které na sebe vrstvil, opakoval a přecházel zase do jiné části choreografie). Oba tančili s velkým nasazením, zároveň ale s citlivostí vůči svému tělu i okolnímu prostoru a jejich výkonům tak není co vytknout.

Problematičtější byl ovšem celkový koncept. Absence příběhu i jiných postav nežli těl interpretů může být v pořádku a je to zajímavý experiment. Prolínání krátkých dialogů v zadním plánu s akcí vpředu a originalita tance však postupně slábla. Osobně bych ocenil, kdyby autoři představení zkrátili cca. na polovinu. Kratší formát by mu vůbec neublížil, naopak by působilo úderněji. Tak, jak jej předvedli, ovšem už ke konci postrádalo cokoli nového nebo nečekaného, systém fungování interpretů zůstal stále stejný a konec proběhl postupným zhasínáním světel a útlumem hudby, což by snad šlo zpracovat originálněji.

I přes tento dramaturgický nedostatek a přílišnou délku bylo však Pure hodnotnou ukázkou mladé slovenské (v tomto případě slovensko-české) taneční tvorby a pohybové zpracování bylo na nečekaně vysoké úrovni.