Praha hostí semifinále taneční soutěže Best of the Best. Více než 150 choreografií zabojuje o postup do velkého Grand finále
V neděli 22. března 2026 se v pražském Sportovním centru Řepy uskuteční jedno z vrcholných tanečních klání sezóny – semifinále prestižní soutěže Best of the Best. V soutěži se představí více než 150 choreografií moderních tanečních stylů, které zabojují o postup do květnového Grand finále. Diváci se mohou těšit na hip-hop, disco i contemporary.
Best of the Best přináší profesionální zázemí, špičkové technologie a odbornou porotu. Na tanečníky čeká profesionální zvuková i světelná technika, což umožní vystupujícím i divákům zažít atmosféru taneční show světové úrovně.
Výkony bude hodnotit porota složená z respektovaných českých i zahraničních tanečních osobností, mezi nimiž nechybějí jména jako Majka Piskořová Veselá, Monika Rebcová, Michal Černý či Nobru.
Soutěžní turné Best of the Best, která se letos koná již 4. rokem, si klade za cíl přinášet do českého prostředí světové taneční trendy, podporovat rozvoj talentů a popularizovat moderní tanec i mezi širokou veřejností.
„Chceme, aby tanečníci měli co možná nejlepší zázemí a zároveň, aby se moderní choreografie staly populárnější u široké veřejnosti. V zahraničí to funguje, tak veříme, že je potenciál i u nás,“ uvedl Allan Lemaja, spoluzakladatel soutěže a profesionální tanečník a choreograf.
Pražské semifinále je důležitým krokem v cestě do Grand finále, z něhož vzejde vítězný choreograf s možností vycestovat na prestižní taneční pobyt do New Yorku, kde získá příležitost vzdělávat se u špičkových světových lektorů.
Praktické informace:
Datum: 22. 3. 2026
Místo: Sportovní centrum Řepy, Na Chobotě 1420/16, Praha 6
Začátek soutěže: 8:00 (vstup pro tanečníky i veřejnost od 6:30)
Vstupné (300 Kč) je možné zakoupit na místě (děti do 6 let zdarma)
Ocenění za Nejlepší koncept získal český vizuální umělec David Možný
13.června byly předány ceny 15. Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, včetně prestižní Zlaté Trigy, kterou uděluje nestranná odborná porota jedné instalaci Výstavy zemí a regionů či Studentské výstavy. Letos ji získal tvůrčí tým Kypru s instalací Diváci ve městě duchů. Úspěch zaznamenal i český umělec David Možný s prací Limbo Hardware, který získal dvě ceny, včetně té za Nejlepší koncept. Porota vybírala vítěze z téměř stovky výstav z 59 zemí a regionů a celkem bylo během slavnostního večera rozdáno dvacet ocenění za různé obsahové či formální kvality i originální přístupy nebo myšlenky.Ceny putují hned na několik kontinentů, od evropského, přes asijský až po Severní i Jižní Ameriku.PQ 2023 představuje během jedenácti dní tvorbu 2 000 umělců působících v přesahových oblastech scénografie a performance designu, architektury, vizuálního umění a řadě dalších.
Zlatá triga
Uznání za nejsilnější týmovou práci, zhodnocení vizionářských postupů scénografie i reflexe těch ekologicky uvědomělejších výstav. Úterní večer právě probíhajícího Pražského Quadriennale patřil slavnostnímu předávání cen v divadelním sále Jatka78 v Holešovické tržnici. Vítězem hlavní ceny Zlatá Triga byla odbornou mezinárodní porotou jmenována kyperská výstava Diváci ve městě duchů. Minimalisticky pojatá expozice se vyrovnává s geopolitickým traumatem a úderným, ale zároveň citlivým způsobem vtahuje účastníka do záludného narativu „města duchů“ Famagusta, jehož část byla v důsledku turecké invaze na Kypr 46 let zcela opuštěná a uzavřená. Tvůrčí tým v čele s hlavní designérkou Melitou Coutou a pod kurátorským vedením Mariny Maleni, navrhuje koncept tzv. „reverzní scénografie“ a představuje skutečné místo jako dramatizovaný prostor.
Úspěch České reprezentace
Silný dojem zanechala také instalace Limbo Hardware vizuálního umělce Davida Možného, který ve Výstavě zemí a regionů reprezentoval Českou republiku. Jeho precizně zpracovaná instalace, pojatá jako stísněný pohled do šesti fragmentovaných situací, si pohrává s myšlenkou filmového narativu, kulis zhmotněných pro okamžitý vstup diváka, který jím sám dotváří situaci uvnitř díla. Možný pro svou výstavu využívá objekty nalezené v brněnských ulicích, čímž si také vysloužil partnerskou Cenu Volkswagen za nejvíce udržitelnou výstavu.
“Letošní PQ zachytilo nové směry a vývoj způsobené pandemií, která nenávratně změnila podobu scénografie. Druhou silnou rovinu cítím v naléhavosti ekologických a společensko-ekonomických krizí. Dynamické performativní prostory zvou návštěvníky k aktivnímu zapojení, a zároveň využívají materiály s ohledem na životní prostředí. Jiné výstavy zase přichází s konceptuálními přístupy, které přesahují časoprostor festivalu. Tyto směry přichází přirozeně, vzhledem k tomu, že každá země či region účastnící se Výstavy zemí a regionů a Studentské výstavy má plnou tvůrčí kontrolu nad návrhem, sdělením i výsledkem své výstavy. Festival tak přináší rozmanitou scénu nápadů a inspirací z různých zemí a kultur, z níž ovšem vyzařuje i jistý pojící prvek. Tím bude, řekla bych, odklon od tradiční struktury designérského týmu, který se skládá ze čtyř hlavních profesí: osvětlovač, kostýmní tvůrce, scénograf a zvukový designér, k více mezioborové týmové práci. Považuji tuto změnu za osvobozující a osvěžující,” komentuje celkové hodnocení mezinárodní poroty PQ jeho umělecká ředitelka Markéta Fantová.
Studentská sekce
Autorkou libanonské instalace Puzzles (Skládačky), oceněné jako Nejlepší Studentská výstava, je Mara Ingea, absolventka Režie alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU. V díle se odráží nedávná i současná historie jejího domovského města Bejrútu. Prostřednictvím materiálové asambláže a několika jednoduchých mechanismů vyjadřuje chaos a tragickou absurditu některých situací, které se v Libanonu odehrály v posledních čtyřech letech.
Pražské Quadriennale potrvá do neděle 18. června. Návštěvníci tak mají posledních pár dní ke zhlédnutí hlavních výstav v halách 11, 13 a 17 a na náměstí Holešovické tržnice. Kurátorované projekty a výstavy mohou zažít také ve vzdušných prostorech Veletržního paláce Národní galerie Praha a na programu je ještě množství performancí ve veřejném prostoru. V pátek 16. června budou navíc výstavní prostory otevřeny do půlnoci zcela zdarma.Stejný den od 18.00 proběhne také setkání s Davidem Možným a kurátorem Petrem Švecem v prostorách české výstavy v hale č. 13.
Vhled do příprav i zákulisí festivalu pak přinese speciální páteční diskusní panel v rámci série PQ Talks se členy týmu, v čele s uměleckou ředitelkou Markétou Fantovou, od 16:30 v sále divadla Jatka78.
Kompletní seznam ocenění 15. Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru:
Zlatá Triga – Diváci ve městě duchů; Kypr
Nejlepší Studentská výstava – Skládačky; Libanon
Nejlepší koncept Výstavy zemí a regionů – Limbo Hardware; Česká republika
Nejkreativnější koncept Studentské výstavy – Denní snění; Srbsko
Nejlepší scénografie Výstavy zemí a regionů – winterreise.box; Maďarsko
Nejlepší týmová spolupráce ve Výstavě zemí a regionů – ENCRUZILHADAS: Věříme v křižovatky; Brazílie
Vizionářská týmová spolupráce ve Studentské výstavě – Krabice; Gruzie
Cena poroty Pražského Quadriennale – GUT CITY PUNCH; Francie
Cena za nejlepší publikaci – 10 Together Performances by Longva+Carpenter 2010-2020
Cena za nejlepší divadelní prostor – „Divadlo na dvorku: Prostory bezprostřednosti, místa potenciality Jill Planche a Mhlanguli George“, Kanada, JAR
Vizionářské scénografické postupy ve Výstavě zemí a regionů – Divadlo s sebou; Thajsko
Reflexe naléhavých témat ve Studentské výstavě – AZYL; Polsko
Reflexe naléhavých témat ve Výstavě zemí a regionů – Vidím, nevidím; Arménie
Mezikulturní dialog ve Studentské výstavě – Magbigay ayon sa kakayahan, kumuha batay sa pangangailangan. / Dej, co můžeš, vezmi si, co potřebuješ; Filipíny
Zapojení komunit v rámci Výstavy zemí a regionů – Měsíční klavír; Srbsko
Nejlepší performance Studentské výstavy – Laboratoř figurativního myšlení: Máš jenom okamžik; Estonsko
Cena Volkswagen za udržitelnou výstavu – Limbo Hardware; Česká republika
Cena ČT art za společensky odpovědnou výstavu – Sklizeň; Katalánsko
PQ Cena dětského diváka – Polovina minut; Portugalsko
„Kdyby se cokoli stalo, umím si život bez tance představit!“
Simona Švrčková dvakrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a to s herci Jiří Schmitzerem a Davidem Švehlíkem a s oběma se protancovala na třetí místo. Se svým tanečním partnerem Tomášem Hoškem vedou v Tanečním studiu Vítkovice taneční kurzy jak pro děti, tak pro dospělé. Od doby co je maminkou dělí svůj čas mezi práci, která ji stále velice baví a rodinou, která je pro ni tím nejdůležitějším.
S Davidem švehlíkem
Jako dítě jste se krátkou dobu věnovala gymnastice a v deseti letech jste přešla k tanci a začínala s diskotanci. Co vás přivedlo k tanci a proč disco?
„Jako malá jsem se chtěla věnovat gymnastice, teda správně řečeno, moje maminka si představovala, že bude mít doma profesionální gymnastku a šla se mnou v 5 letech na nábor, přímo do sportovního klubu. Tam bohužel po zkoušce řekli mamince, že jsem moc velká a tlustá 😀 , a tak skončila má kariéra profesionální gymnastky 🙂 , a abych aspoň něco dělala, protože jsem doma podle slov mé maminky, já si to nepamatuji, stále skákala a vykrucovala se před zrcadlem, začala jsem s všelijakými tanečními kroužky, jako byla např. gymnastika (spíš tedy pohybová průprava), balet, disco, Ostravička (lidové tance). Zlom nastal ve dvanácti letech, kdy jsem byla přihlášena do tanečního klubu, navštěvovala jsem přípravku a cca po půl roce si mě tam vyhlídl můj první taneční partner, který byl už zkušeným tanečníkem, a tak jsem se dostala k párovému tancování a začala už konečně něco dělat na vyšší úrovni, než jen jako nějaký kroužek pro zábavu a rozjela se moje kariéra latinskoamerické tanečnice.
Takže disco bylo vybráno pouze jako taneční kroužek, který se v dané situaci, době zrovna nabídnul. Tedy jako o gymnastce nebo disco tanečnici určitě o sobě mluvit nemůžu. 😀 !“
Ve třinácti letech jste se dostala k párovému tanci a od roku 2001 se Vaše taneční kariéra rozjela naplno, když jste potkala svého tanečního partnera Tomáše Hoška a protančili jste se mnoha soutěžemi a získali významná ocenění… Byla jste soutěživý typ?
„Byla a stále jsem soutěživý typ. Možná i proto jsem se protancovala tam, kam jsem se protancovala. 🙂 „
S Jiřím Schmitzerem
Zlom ve Vaší taneční kariéře nastal v roce 2007, kdy jste se dostala do TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s hercem Jiřím Schmitzerem jste obsadili 3. místo, stejně tak v roce 2012, když jste byla taneční partnerkou v páté řadě StarDance… herce Davida Švehlíka. Co vám soutěž dala a jak vzpomínáte na taneční partnery?
„Taneční soutěž StarDance mi dala možnost nahlédnout do úplně jiného světa, obrovskou zkušenost s jednáním s lidmi a dala mi také cca 300 dětí v tanečních kroužcích, protože co si budeme povídat, plno tam nemáme k vůli našim výsledkům (teď nechci být důležitá 😀 ), myslím si, že byly dosti velké, ale máme plno díky StarDance!!! Všichni tanečníci (společenský tanec), bychom měli děkovat za to, že tato soutěž byla a snad opět brzy bude. Díky ní se společenský tanec dostal do podvědomí diváků. No a samozřejmě mi dala možnost poznat dva úžasné muže (kamarády). Já tvrdím, že jsem měla to největší štěstí ze všech partnerek. Lepší pánové tam prostě nebyli!!! Když jsem dostala nabídku jít tančit do 5. řady, vůbec jsem si nebyla jistá, zda ji příjmu, protože jsem si stále říkala… už to nebude takové skvělé, nikdo nemůže být jako pan Schmitzer, s kterým jsem se pořád, ale opravdu pořád smála a zároveň dřel jako kůň. Budu zklamaná???? No a díky bohu, naštěstí jsem to riskla a dostala Davida, který samozřejmě nebyl druhý pan Schmitzer, ale úplně stejně mě pobavil a byl stejně pracovitý a dřel. Děkuji jim a stále děkovat budu za to, že byli na mě tak skvělí a udělali StarDance jedním z nejhezčích a nejzábavnějších období v mém životě. Jsou to jedineční a skvělí muži!!!“
Před kamerami
Vystudovala jste Fakultu tělesné výchovy v Olomouci. Řadu let učíte tanec a někde jste řekla, že tanec je Váš život. Čím je pro Vás tanec dnes?
„Tanec je můj život… To jsem řekla? Asi možná bylo jen někde použito jako nadpis s myšlenkou, že tanec mám ráda a že jsem mu věnovala opravdu hodně. Když jsem se začala věnovat párovému tancování, byl pro mě tanec hodně důležitý, dalo by se říct, že byl na prvním místě, ale vždy, kdyby se cokoli stalo, uměla jsem si život bez tance představit. Takže nikdy jsem nebyla tou tanečnici, která by bez tance umřela. Tanec je dnes mou prací a já jsem strašně vděčná za to, že můžu dělat to, co mně celý můj život bavilo a stále baví. Práce s dětmi je neskutečně nabíjecí, někdy sice i dosti vycucávací, ale to nabíjení hodně převažuje. To, co je můj život, je má rodina. Dnes jsem matkou a můžu říct, že to bez čeho bych opravdu nemohla žit, je má rodina a moc děkuji tam nahoru, že mám 2 zdravé (a myslím, že i krásné a chytré:-D ) děti a muže, který mi je pomohl zplodit a snesl by nám modré z nebe.“
Opět ve StarDance
Spolu s tanečním partnerem Tomášem Hoškem jste v roce 2005 založili Taneční studio Vítkovice, které navštěvují páry, věnující se tanci na sportovní úrovni. Také máte taneční kroužky pro děti ZŠ. Co vás vedlo k založení studia a jak se vám daří v současné době? Děláte také on-line výuku tance?
„Taneční studio Vítkovice jsme nezakládali, bylo již založeno a my jsme s Tomášem za něj během naší taneční kariéry několik let tančili. Protože bylo založeno naší velice blízkou osobou, s kterou jsme vždy spolupracovali a stále spolupracujeme, nemuseli jsme pro naše páry zakládat studio nové, ale zaregistrovali jsme je již pod fungující a to pod zmíněné Taneční studio Vítkovice. Protože děti v tanečních kroužcích byli hodně šikovné, museli jsme je posunout už dál a nabídnout jim vyšší level, než jen kroužek, proto ti nejšikovnější přecházejí do studia a tam už trénují na jiné úrovni, aby byli konkurence-schopni. S některými tanečními páry samozřejmě on-line pracujeme, v nynější době máme dokonce i jako tanečník profesionál dovoleno trénovat normálně, takže páry již tvrdě trénují a připravují se na soutěže. S kroužky je to ale složitější. Tam o profesionálním tanečníkovi mluvit nejde, takže žádné trénování se nekoná a nevedeme prozatím ani on-line lekce. Pokud se ovšem situace nezlepší, budeme zřejmě nuceni on-line taneční kroužky spustit. Řeknu vám… díky Bohu, že toto období, trávím doma.“
Do třetice na parketu
Stále se řídíte mottem „Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší“?
,,,Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší.´’’ Bylo to mé motto a stále je to mé motto a kord v této době. Opravdu mě provází celým mým životem, řídím se jím a myslím, že trošku i díky němu, jsem šťastná. 😀 „
V soukromí jste maminkou. Táhne to Vaše děti na taneční parket?
„Nikdy jsem nechtěla své děti brát do práce (trénink). Díky mým rodičům, kteří jsou skvělý hlídací dědeček a skvělá hlídací babička a můj brácha (nesmím ho opomenout) je skvělý hlídací strejda, ty 3 bych nevyměnila za nic na světě, jsem mohla toto mé pravidlo dodržet, a tudíž si myslím, že mé děti to zatím na taneční parket netáhne. Syn se věnuje atletice a dcera má dva roky, tak ta zatím poskakuje a vykrucuje se před zrcadlem 😀 Uvidíme, co bude za pár let. Já ale nechci, aby tančili a pokud by chtěli oni sami, tak jedině někde jinde. Neumím si představit, soudím z mých zkušeností, že bych mohla být skvělá trenérka a skvělá matka zároveň. To dítě si někdy potřebuje postěžovat trenérovi na své rodiče a zase obráceně, někdy si potřebuje postěžovat rodičům na trenéra a komu si budou stěžovat ti naši chudáci, když budou mít trenéry a rodiče v jednom??? „
Jak ráda trávíte chvíle volna?
„Chvíle volna? Co to je? 😀 Po nich nesmírně toužím. Představuji si je hodně často, tak, že si sednu na sedačku obložená svým oblíbeným jídlem, dám si nohy na stůl a koukám na své oblíbené filmy.!
O tomto, si ale zatím, nechávám pouze zdát 😀 Mé nynější chvíle volna jsou třeba hraní si na písku, stavění sněhuláka, bobování, učení mých dětí lyžovat, plavat, stavět lego…. i bez těch nohou na stole, jsem ale šťastná!“
„Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy,“ je motto Veroniky Saic, která si svým dívčím jménem Veronika Šmíková zatančila po boku známého televizního kuchaře Filipa Sajlera v TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí a na soutěž ráda vzpomíná. Dnes se věnuje hlavně dvěma malým synům a trenérství, v němž si rozšiřuje kvalifikaci.
V jednom rozhovoru jste řekla, že Vaše první setkání s tancem, proběhlo již v době, kdy Vás maminka nosila v bříšku. A kroutit do rytmu jste začala dříve, než jste začala chodit. Jak vzpomínáte na svá dětská léta prožité v Liberci? Čím jste chtěla být?
„Ano, je to pravda, tak si na to vzpomínám, pohyb je mou nedílnou součástí a nikdy jsem si neuměla představit, že by mne neprovázel v životě. Myslím, že jsem nikdy neměla představu, čím přesně bych chtěla být a řád nemám. Jen být šťastná a naplňovaná v tom, co právě dělám a mít prostor to dělat na plno a dát do toho vždy něco víc. Pak mi to dává smysl.“
V šesti letech jste se začala věnovat gymnastice. Bavilo Vás to?
„Přivedl mě ke gymnastice můj praděda, který byl trenérem ženské reprezentace ve Volejbale a tak si uvědomoval důležitost prvních kroků ve sportu. Gymnastika mě bavila strašně moc a do teď na ni s láskou vzpomínám a moji oba kluci na gymnastiku chodí od prvních jejich kroků.“
Ve třinácti letech jste se dostala k tanci, jak ke sportovnímu, ale hlavně společenskému. Zúčastnila jste se MČR ve standardu i latině. Co Vás přivedlo k tanci?
„Po gymnastice jsem začala tancovat Disco a Hip-Hop a pořádně ani nevím, proč jsem začala párové tancování, ale myslím, že se mi to někde líbilo a bylo to pro mě zase něco nového a já chtěla pořád umět něco nového (a to mi zůstalo )“
Tanec se pro Vás stal nejoblíbenějším způsobem vyjádření. Čím je pro Vás tanec dnes?
„Tancování mi nikdo neodpáře a od doby co nesoutěžím, tak tančím nějakým způsobem dále, ale samozřejmě už to nikdy nebude vypadat tak, jako když jsem byla každý den na tréninku. Tak je to dnes o tom, že je to pro mě jeden ze způsobů jak vyjádřit sebe sama.“
Ve dvaceti letech, jste pod svým dívčím jménem Veronika Šmíková byla taneční partnerkou kuchaře a podnikatele Filipa Sajlera ve čtvrté řadě StarDance… když hvězdy tančí. Co Vám soutěž dala? Jak na ni vzpomínáte?
„Moc ráda na to období vzpomínám. Dalo mi to hodně v osobním i tanečním životě. A myslím, že jsem tam dospěla, když jsem si po soutěži říkala, jak jsem spousty věcí měla udělat jinak a lépe. Ale jsem za to vděčná, protože to byla pro mne velká životní zkušenost.“
Vyzkoušela jste si také trenérství. Pořád se mu věnujete? Co trénujete?
„Mám trenérské zkoušky ve Fitness a věnovala jsem se mi před dětmi a úplně jsem nepřestala a momentálně si jen rozšiřuji kvalifikaci.“
Působíte jako Fashion Consultant ve společnosti Cavalier Made to Measure. Co je náplní Vaší práce?
„To byla také kapitola, kde jsem se realizovala v oděvním oboru, ve kterém jsem mohla spojit svou kreativitu s komunikací s klienty, a moc mě to bavilo, ale měli jsme odkoupenou franšízu, kterou jsme rádi přenechali zpět majitelům.“
Jednou jste řekla, že Vaším mottem je: „Život je jako omalovánky. Je jen na člověku jaké použije barvy.“ Platí to stále?
„Ano, stále.“
V soukromí jste maminkou. Jak se cítíte v této roli?
„Mít děti má pro mě velký smysl v životě.“
Jak odpočíváte? Dočetla jsem se, že mezi Vaše koníčky patří tenis, plavání, gymnastika, focení, psi a koně…
„Nejvíce odpočívám aktivně na mé oblíbené Bikram józe, která mi připomíná, jak si můžu hrát se svým tělem a posouvat mu hranice, stejně jako to bylo v tancování.“
