Štítek: bedřich smetana

ČESKÁ CENTRA SLAVÍ 30 LET

REPREZENTUJÍ ČR V 26 ZEMÍCH NA 4 KONTINENTECH!

V týdnu od 12. do 16. června se do Prahy sjedou ředitelé a ředitelky zahraničních poboček Českých center, aby společně jednali o programových prioritách a partnerské spolupráci při prezentaci Česka ve světě na následující sezonu. V průběhu jednoho roku se v zahraničí uskuteční téměř 1 700 českých akcí, které navštíví více než 7,5 mil. návštěvníků. Hlavní náplní letošního setkání ředitelů bude především příprava aktivit na nejbližší období, sdílení zkušeností, rozvoj partnerské spolupráce a diskuze nad prezentací zásadních témat, jakými jsou udržitelnost či boj s dezinformacemi.

Z chystaných nejbližších programů lze zmínit např. tradiční Noc literatury, která se v letošním roce uskuteční kromě Prahy (20. září) také v Amsterdamu, Bratislavě, Budapešti, Mnichově, New Yorku, Sofii, Tel Avivu, Vídni a řadě dalších měst. České centrum Tbilisi chystá na podzim uvedení muralu Daniely Herodesové, v Bukurešti představí one-woman show „Sádlo“ Ridiny Ahmedové a v rámci projektu „Moje tělo je moje“ nabídnou vzdělávací aktivity o bodyshamingu. České centrum Londýn připravuje na podzim již 27. ročník kulturního festivalu Made in Prague. V programu Českých center se objeví také tradiční síťové projekty jako např. výstava České hrdinky o inspirativních ženách české historiei současnosti, výstava „SDGs: Innovations for a Sustainable Future”, reflektující 17 cílů udržitelného rozvoje nebo diskusní cyklus Evropské dialogy Václava Havla. Začínajícím překladatelům je pak již téměř 10 let věnována soutěž Cena Susanny Roth. Pro sezonu 2024 se pak dominantním fokusem stane očekávaný Rok české hudby. Podrobné plány jednotlivých poboček jsou postupně zveřejňovány na www.czechcentres.cz.


V letošním roce si Česká centra navíc připomínají výročí 30 let svého novodobého působení. Novinkou je i chystané rozšíření o pobočku v Bělehradě a na počátku roku se do sítě připojila Kancelář generálního komisaře účasti ČR na EXPO.

„Kulturní diplomacie je důležitou součástí prezentace jakéhokoli státu v zahraničí, v případě těch menších o to podstatnější. V naší práci se velmi často setkáváme se zažitými klišé o Česku, která se snažíme měnit a posouvat prostřednictvím nejrůznějších projektů z naší programové nabídky. Důležité je hledat porozumění s místním publikem a propojovat českou a zahraniční kulturní sféru,“ uvádí Ondřej Černý, generální ředitel Českých center.

Na druhou polovinu roku je plánováno otevření Českého centra v srbském Bělehradě. Ředitelkou centra se na základě výběrového řízení stala Lucie Orbók, která v letech 2015–2020 vedla České centrum Budapešť.

„Naši přítomnost na západním Balkáně považuji v současné, politicky nestabilní době, za velmi důležitou,“ dodává Ondřej Černý.

Česká centra v lednu 2023 rozšířila své řady o Kancelář generálního komisaře účasti ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO. Obě instituce si od jejich nového společného působení slibují prohloubení vzájemné spolupráce a také spojení sil při prezentaci Česka v zahraničí. EXPO 2025 se bude konat v japonské Ósace.

ROK ČESKÉ HUDBY

Zásadní programovou linií bude v roce 2024 Rok české hudby, do které se Česká centra zapojila i v předchozích letech a připomínat si budou také 200. výročí narození Bedřicha Smetany. V nadcházejícím roce oslav české hudby plánují Česká centra zahraničnímu publiku představit nejaktuálnější českou hudební tvorbu v průřezu všech žánrů – od soudobé vážné hudby, jazzu až po hudbu elektronickou – včetně doprovodných programů z oblasti filmu, divadla, literatury a dalších.

„Česká centra vnímám jako důležitého partnera, který dokáže (často na neformální rovině) důstojně reprezentovat naši zemi ve světě. Díky této spolupráci vznikají nové kontakty, dochází
k hlubšímu propojení s kulturními instituty, které však současně svou mezioborovou činností čistě kulturní výměnu přesahují a posouvají spolupráci do dalších rovin,“ uvedl Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR.

30 LET ČESKÝCH CENTER

Před 30 lety, na počátku roku 1993, se započala nová éra kulturních institutů pod značkou Česká centra. V průběhu té doby se síť Českých center významně rozšiřovala, a to nejen do západní Evropy (v 90. letech minulého století), ale postupně také na další světadíly, ať už do Severní Ameriky, Asie nebo nově na africký kontinent. Pro tuto příležitost připravila Česká centra speciální stránku 30years.czechcentres.cz mapující historii organizace.

V průběhu tří dekád připravila Česká centra více než 50 tisíc akcí prezentujících Česko zahraničnímu publiku, a to prostřednictvím nejrůznějších programových formátů konvenujících místním kontextům a ve spolupráci se širokým spektrem partnerů. Neopomenuta zůstala významná výročí, včetně průběžné připomínky odkazu vybraných českých osobností. Významnou součástí programové práce sítě Českých center je i mezinárodní networking, iniciace dlouhodobých partnerství či podpora mladých talentů. Řada projektů či programových aktivit se stala přirozenou součástí místních festivalů a veletrhů či jiných oborových a profesních příležitostí. Z významných projektů, které se prezentovaly prostřednictvím sítě Českých center můžeme připomenout například expozice věnované fenoménu českého skla Brilliant by Design a Handmade Dreams. Českou hračku připomněl projekt Mini Wonders, oblast vědy, výzkum a inovace akcentoval projekt Czech Innovation Expo. Vedle fyzických prezentací byly divácky atraktivní také on-line programy nebo podcasty. Za všechny je třeba zmínit pořad Czech Next Wave ve spolupráci s Radio Prague International věnovaný mladým talentovaným Čechům. Další vybrané projekty k dispozici na www.czechcentres.cz/projekty.

ŘEDITELÉ/ŘEDITELKY ČESKÝCH CENTER

ATHÉNY – Lucie Kuligová; BĚLEHRAD – Lucie Orbók; BERLÍN – Jiří Rosenkranz; BRATISLAVA – Monika Koblerová; BRUSEL – Kristýna Halounová; BUDAPEŠŤ – Adéla Gálová; BUKUREŠŤ – Robin Ujfaluši; KÁHIRA – Tereza Svášková; KYJEV – Tereza Soušková; LONDÝN – Přemysl Pela; MADRID – Jana Polívková; MILÁN – Simona Calboli; MNICHOV – Blanka Návratová; NEW YORK – Miroslav Konvalina; PAŘÍŽ – Jiří Hnilica; ROTTERDAM – Hana Schenk; ŘÍM – Robert Mikoláš; SOFIE – Radka Rubilina; SOUL – Michal Emanovský; STOCKHOLM – Michal Brenner; TBILISI – Ivana Bursíková; TEL AVIV/JERUZALÉM – Jan Štern; TOKIO – Eva Takamine; VARŠAVA – Petr Vlček; VÍDEŇ – Sandra Dudek

 

Petra Přibylová

pro Taneční magazín

Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka

Křest nové biografie jednoho z nejvýznamnějších tanečních tvůrců 20. století

31.května od 17 hodin proběhnev malém sále Městské knihovny na Mariánském náměstí speciální odpoledne věnované Pavlu Šmokovi. Na programu bude projekce dokumentárního portrétu „Fenomén Šmok“ (2017) v režii Ondřeje Kepky, po něm bude následovat křest publikace „Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka“ taneční publicistky Lucie Kocourkové (2023). Nová publikace o Pavlu Šmokovi přináší souhrnný pohled na jeho choreografické dílo. Klíčem jsou jeho nejslavnější a nejvýznamnější choreografie a proměny jeho rukopisu i přístupu k tanečnímu umění.

„Po téměř roční práci se nám podařilo uspořádat a vydat kompletní biografii choreografa Pavla Šmoka, která má za cíl provést čtenáře různými obdobími jeho tvůrčího života,“ říká Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Nadačního fondu a institutu Pavla Šmoka, který se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu této výrazné osobnosti české choreografie a v jehož ediční řadě kniha vychází.

 „Autorka publikace Lucie Kocourková pracovala s více jak 150 českými a zahraničními články, recenzemi, objevila dosud nepublikované rozhovory a shrnula ohlasy na Šmokovo dílo od padesátých let až k poslední tvorbě. Knihu doprovází bohatý obrazový materiál a velmi si vážím toho, že její vydání podpořily Nadace Český literární fond, Nadace Český hudební fond, Státní fond kultury a řada jednotlivých dárců a podporovatelů v rámci kampaně na Donio.cz. Děkujeme všem za podporu, bez jejich přispění by kniha nemohla být vydána ve formátu a kvalitě, kterou jsme si od začátku nové edice v rámci vydavatelství Balet Praha nastavily.“

„Rozhodla jsem se zmapovat uměleckou kariéru Pavla Šmoka od samotných počátků, najít a připomenout, čím bylo jeho dílo v tom kterém období charakteristické,“ uvádí autorka nové knihy, taneční historička a publicistka Lucie Kocourková. „Je jiný Pavel Šmok, který v začátcích Baletu Praha experimentuje s novými tvary, jiný Pavel Šmok si v Basileji užívá technických možností velkého divadla, a od něj se zase liší Pavel Šmok, který divákům zpřítomňuje skrze tanec hudbu Bedřicha Smetany… Na druhou stranu jsou jisté znaky, které všechnu jeho tvorbu spojují a rámují a podle nichž bychom jej poznali vždy.“

Biografie vychází z materiálu, který Pavel Šmok sám připravil jako souhrn svého života a kariéry a který laskavě poskytl jeho syn Martin Šmok. Kniha příliš nezabíhá do osobní roviny, ale drží se především písemných pramenů, rozhovorů, desítek a desítek článků a recenzí včetně zahraničních.

„Mým záměrem bylo podat nejen analýzu jeho díla, ale také pokusit se odhalit zdroje jeho mnohočetného talentu a vlivy, které byly rozhodující pro celé jeho umělecké směřování. I proto dávám větší důraz i na dobu, kdy jako choreograf začínal a jeho myšlení o tanci se teprve formovalo. Kniha ukazuje Pavla Šmoka jako všestranného tvůrce, který čerpal z mnoha znalostí a zkušeností z mimotanečního světa, díky nimž získal osobitý pohled na režii divadelního tance anebo vztah k technologiím a filmařině. Věřím, že i znalci objeví v nové publikaci nové zdroje a materiály, které podnítí jejich zájem. A každý milovník tance bude rád krok za krokem sledovat osudy této významné osobnosti. “

Novou biografii Pavla Šmoka bude možné si zakoupit na místě s osobním věnováním autorky, stejně tak publikaci mapující historii souboru Balet Praha v šedesátých letech.

Vstupenky na „šmokovské“ odpoledne jsou k zakoupení pod tímto odkazem: https://bit.ly/Listky_na_krest

Mgr. Johana Mravcová

Taneční magazín

Biografie Pavla Šmoka

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka vydává biografii legendárního choreografa

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, který se věnuje vybudování archivu a digitalizaci odkazu slavného choreografa, vydává jeho knižní biografii. Zájemcům o dějiny tance a baletu a svým fanouškům nabízí možnost předprodeje přes crowdfundingový portál Donio. Čtenáři mohou získat také pilotní publikaci shrnující historii Šmokova prvního souboru, Balet Praha. Nová biografie se věnuje celé jeho umělecké kariéře, kterou sleduje krok za krokem od studijních let až po vrcholná choreografická díla, která jsou uznávaná v mezinárodním měřítku.

„Kampaň přes ověřený crowdfundingový portál garantuje přispěvatelům, že organizátor projektu je spolehlivá instituce, a příspěvek je možné zaslat doslova na pár kliknutí, zatímco my touto cestou získáme část prostředků na finální tisk, který je při produkci nové knihy tou nejnákladnější fází. Navíc nám kampaň pomáhá odkaz Pavla Šmoka více zpopularizovat, protože kromě historického výzkumu nám jde také o to ukázat, které aspekty Šmokovy tvorby jsou nadčasové,“ vysvětluje autorka nové publikace, taneční historička Lucie Kocourková.

Pavel Šmok (1927–2016) patří k našim nejslavnějším a nejvýznamnějším choreografům, kteří po 2. světové válce změnili podobu tanečního umění na jevišti. Po krátké kariéře tanečníka se začal od konce 50. let plně věnovat choreografii a v 60. letech založil spolu s Lubošem Ogounem soubor Balet Praha, obdobu divadla malých forem, ale pro moderní balet. Zahraniční úspěchy Baletu Praha následovalo tříleté angažmá Pavla Šmoka na postu uměleckého šéfa baletu v Basileji. V polovině 70. let založil v Praze další soubor, který proslul pod názvem Pražský komorní balet a který dosud pokračuje v jeho stopách.

„Choreografie Pavla Šmoka vynikají muzikalitou, humorem a specifickým druhem režijního myšlení,“ vyjmenovává Lucie Kocourková. „Jeho úspěch byl dán obrovskou mírou přirozeného talentu i životních okolností. Díky studiu herectví a přátelství s režiséry si osvojil divadelní přístup k choreografii, studium techniky a zájem o fotografování a film byly zase předpoklady pro jeho inovátorství a pro to, aby se stal i prvním autorem tanečních filmů u nás. Velmi brzy propadl kouzlu české hudby a jeho zásluhou se na jeviště dostala ve formě tanečních děl řada skladeb Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka.“

Publikace se soustředí na charakteristiku jeho tvorby v různých obdobích, ať to byla experimentální 60. léta plná hledání nových tvarů a témat, později lyrické choreografie oslavující hudbu českých skladatelů, nebo tanečně divadelní kusy. Z nejslavnějších choreografií Pavla Šmoka jistě mnoho diváků zná například Listy důvěrné, Sinfoniettu, Zjasněnou noc, Trio g moll, Americký kvartet, Z mého života, Po zarostlém chodníčku, Stabat či Holoubka. Jeho tvorbu oceňovali i zahraniční taneční teoretici jako Horst Koegler nebo John Percival. A nejen tvorbu, ale také úsilí, s jakým se staral o chod Pražského komorního baletu jako nezávislého tanečního tělesa bez stálého zřizovatele.

„Vedle životopisu Pavla Šmoka vydáme v příštích letech také kompletně zpracovanou historii samotného Pražského komorního baletu a nechceme zapomínat ani na výročí choreografa a spoluzakladatele Baletu Praha Luboše Ogouna, od jehož narození uplyne sto let v roce 2024,“ doplňuje ředitelka Institutu Pavla Šmoka, Ladislava Dunovská Jandová. „Pokračujeme v pořádání besed s umělci spojenými s tvorbou Pavla Šmoka a jeho souborů, které nabízíme především konzervatořím. Publikaci o Pavlu Šmokovi plánujeme pokřtít v květnu,“ dodává.

Institut a Nadační fond Pavla Šmoka spravuje a uchovává kompletně dílo choreografa Pavla Šmoka a buduje archiv tvorby souborů Balet Praha a Pražský komorní balet. Sídlí v Domě tanečního umění v Braníku a vytváří postupně archiv a videotéku zaměřené na tvorbu umělců soustředěných kolem těchto souborů, online databázi choreografií a osobností dostupnou na stránkách Ballet Prague Heritage a mnoho aktivit, které uchovají taneční umění stále živé. Pod nakladatelskou značkou Balet Praha vydává řadu „Studio balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti“, životopis Pavla Šmoka bude jejím druhým svazkem.

Vydání publikace je možné podpořit na portálu Donio zde: bit.ly/Pavel_Smok_Donio

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Moravská filharmonie spojila hudbu Bedřicha Smetany, Karla Kovařovice a Antona Brucknera

Koncert pro klavír a orchestr f moll, Orchestr povede Robert Jindra

Na čtvrtek 12. ledna pozvala Moravská filharmonie cenami ověnčeného klavíristu Marka Kozáka, který přednese Koncert pro klavír a orchestr f moll Karla Kovařovice. Koncert s titulem Hledání kořenů a patriotismus v hudbě zahájí Předehra k opeře Tajemství, jedno z nejdokonalejších děl Bedřicha Smetany, zazní také Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera. Symfoniky povede dirigent Robert Jindra.

Moravská filharmonie v Redutě znovu přivítá jednoho z nejvyhledávanějších tuzemských dirigentů Roberta Jindru. Od sezony 2022/2023 je hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze a je také hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Patří k nejoblíbenějším dirigentům jak olomouckého orchestru, tak publika.

Zakladatel moderní české národní hudby Bedřich Smetana sice nedosáhl takového mezinárodního uznání jako Dvořák, Janáček či Martinů, jeho tvorba se však ve zdejších zemích stala svrchovaným kulturním a politickým symbolem – byl nazván „duchem země“. Tuto skutečnost lze zdůvodnit zejména jeho schopností propojit své veřejné působení s aktuálním společenským děním a také jeho pečlivým výběrem námětů pro své opery, které zblízka znázorňují národní obsah. V létě roku 1877, kdy již zcela ztratil zbytky sluchových vjemů, se Smetana ujal dalšího libreta proslulé básnířky Elišky Krásnohorské. Vzniklá cituplná operní komedie o malých a velkých tajemstvích a o hledání skutečných pokladů. Opera Tajemství tehdy rozšířila námětový rozsah českých hudebně-dramatických děl o příběh z maloměstského prostředí, ve kterém vystupují rázovité postavy, jako jsou zedníci, děvečky, myslivci, družičky či pouťový zpěvák. Předehra k opeře Tajemství byla komponována jako poslední část díla, Smetana coby mistr polyfonních technik se do ní odvážil vložit rozsáhlou komplexní fugu. Ačkoliv je zřídka hranou Smetanovou operou, hudebními znalci je jednoznačně považovaná za skladatelovo stavebně nejdokonalejší a nejzralejší operní dílo.

Jméno skladatele Karla Kovařovice je širšímu publiku méně známo. Tento všestranný hudebník výtečně ovládal hru na klavír a také působil v mnoha českých orchestrech jako klarinetista či harfista. Není bez zajímavosti, že Kovařovic byl prvním interpretem Smetanova dua pro housle a klavír, a že 11. června 1881 při otevření nové budovy Národního divadla hrál klarinetové sólo za scénou ve Smetanově Libuši. Svou jedinou koncertantní kompozici Koncert pro klavír a orchestr f moll op. 6 napsal ve věku pětadvaceti let, a to pro svůj oblíbený nástroj – klavír. S olomouckým orchestrem jej přednese Marek Kozák: „Je to tak trochu unikát. Forma klavírního koncertu přilákala u nás v druhé půli 19. století pouze Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a právě Kovařovice. Jeho koncert je dle mého názoru srovnatelný s ostatními velikány. Má vše, co pozdně romantická hudba může nabídnout,“ uvedl k dílu pianista.

Jméno Marka Kozáka je obvykle spojováno s neomylnou technikou, smyslem pro proporce a gradaci, s bohatou paletou rejstříků, obrovskou muzikalitou a vnitřní pokorou k notovému zápisu. Hudební cesta devětadvacetiletého pianisty se dlouhodobě pojí s úspěchy v mezinárodních soutěžích. Nedávno se stal laureátem mezinárodní klavírní soutěže Gezy Andy v Curychu, jedné z nejprestižnějších a nejobtížnějších.

Koncert uzavře Symfonie č. 4 Es dur „Romantická“ Antona Brucknera. Skladatel se dočkal prvního značného veřejného uznání teprve ve svých pětasedmdesáti letech, kdy už měl na kontě pět symfonických děl a mnoho chrámových kompozic. Bylo to na premiéře jeho Romantické symfonie, kterou v únoru 1881 provedli Vídeňští symfonikové pod vedením slavného dirigenta Hansa Richtera. Úzkostlivý a nadmíru sebekritický skladatel začal dílo komponovat už v roce 1874. Zmíněným vídeňským orchestrem byla tato první verze skladby odmítnuta a označena za zmatenou a šílenou, pouze první věta se hráčům zdála životaschopná. Následovaly několikanásobné radikální úpravy symfonie, Bruckner dokonce znovu zkomponoval některé věty. Úpravy skladatele však neměly konce, nicméně verze z roku 1880 se stala nejčastěji uváděnou. Vídeňští symfonikové si tehdy uvědomili, že na notových pultech mají vskutku mistrovské dílo, publikum bylo zcela nadšené a potleskem vyvolávalo skladatele po každé odehrané větě, ovšem názory kritiků byly značně rozdělené. Hlavním důvodem zřejmě bylo Brucknerovo favorizování tvorby Richarda Wagnera, což mu „antiwagneriáni“ v čele s Eduardem Hanslickem nemohli odpustit. Není bez zajímavosti, že tvůrčí odkaz obou těchto skladatelů byl oblíben v nacistickém Německu, a že zrovna Brucknerova „Romantická“ zazněla jako poslední dílo před pádem Berlína a stala se tak symbolem pádu nacismu.

Koncert začíná v 19 hodin, veřejná generálka se uskuteční tentýž den od 9.30 hodin. Beseda s umělci se koná od 18.00 hodin v Mozartově sále. Provede jí Veronika Paroulková, předplatitelé na ni mají vstup zdarma.

Podrobný program a vstupenky naleznete na webových stránkách Moravské filharmonie Olomouc www.mfo.cz.

Klára Mars

pro Taneční magazín