Rubrika: Novinky z tanečního světa

SE.S.TA má na Vysočině nový domov

Co se odehrálo a co nás čeká?

Milí přátelé,

od prosince loňského roku k nám v rámci programu Hubu 800 v Kulturně-kreativním centru Vysočina jezdí umělkyně a umělci z celého světa na rezidence. Teď je čas ukázat, co za tu dobu vzniklo, a pozvat vás dovnitř.

 

Program Hub 800 otevírá pro veřejnost

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA slavnostně otevírá veřejnosti Hub 800, mezinárodní program v nově vzniklém Kulturně-kreativním centru Vysočina v areálu zámku Žďár nad Sázavou. Slavnostní otevření pro veřejnost se koná v pátek 17. července 2026 od 18:00 v rámci festivalu KoresponDance. Pro SE.S.TA jde o zásadní milník: po letech práce v regionu dostává organizace vlastní domov, ze kterého může naplno rozvinout to, co umí nejlépe.

 

Publikum uvidí premiéru komunitního tanečního projektu INSANE, na kterém se s desítkami obyvatel Vysočiny podíleli choreografové Viktor Černický, Agáta Jarošová a Hana Polanská Turečková.
Nabitý festivalový víkend pak v neděli 19. července uzavře koncert Her Country, hudební setkání klavíristky Nikol Bókové, mezzosopranistky Belly Adamové a hornisty Radka Baboráka.

 

Hub 800 otevírá dveře umělkyním a umělcům, performerkám a performerům, kteří přijíždějí na rezidence, ale také vědeckému sektoru, vyučujícím a firmám, které hledají nový pohled na svou práci prostřednictvím kreativních procesů. Dveře otevírá i mladým tvůrkyním a tvůrcům do 28 let, kteří tu najdou svou první velkou profesionální příležitost, i místním komunitám, které se stávají součástí projektů vznikajících přímo na Vysočině. A otevírá je publiku na koncertech, výstavách, masterclass i work-in-progress ukázkách, při kterých je možné nahlédnout přímo do srdce tvůrčího procesu.

 

Program festivalu KoresponDance
Co všechno v Hubu už proběhlo

První rezidence se sešla s kolaudací budovy v polovině prosince 2025. Přijel na ni architekt Gilles Marty, aby tu dokončil knihu Nejkrásnější metry čtvereční jsou ty, které se nepostaví. Vyšla v nakladatelství Éditions Hermann a představí ji přímo na červencové oslavě otevření Hubu.

Na konci února přijela malířka a bývalá tanečnice Agnieszka Karolak, dnes profesorka architektury. Dokončila malby klavíru určeného pro centrum a připravila fresky, které v roce 2027 uvedou budovu do pohybu.

Začátkem dubna centrum na pár dní zaplnilo pět souborů nového cirkusu, aby společně s produkčním a dramaturgickým týmem otestovaly, co všechno prostor umí. Vznikla tak první komunita umělců kolem projektu ještě předtím, než se Hub oficiálně otevřel veřejnosti.

Jedním z prvních komunitních projektů, které v programu Hubu dostaly prostor, je Voda a paměť, dvou až tříletý projekt festivalu KoresponDance propojující vědu, vzdělání a pohyb. Mentorkou je americká choreografka Sue Schroeder, která za čtyři desetiletí své práce opakovaně využívala vodu jako umělecký i aktivistický jazyk. Spolu s tanečnicemi Barborou Látalovou, Katarzynou Pastuszak a Katarínou Brestovanskou pracovala s obyvateli Žďáru nad Sázavou, generací Z, vědci i pedagogy, na představení šitém na míru městu a jeho vztahu k vodě. Výsledek rezidence se představil 25. 6. před Domem kultury ve Žďáru v rámci dnů festivalu KoresponDance.

Souběžně v prostorách zámku roste projekt INSANE, mezinárodní taneční dílo francouzského choreografa Albana Richarda, které poprvé dostává českou podobu šitou na míru Žďáru. Choreografové Viktor Černický, Agáta Jarošová a Hana Polanská Turečková tu s asistentkami Magdalenou Vykydalovou a Ladou Jasanskou od dubna postupně zapojují místní obyvatele různých věků a příběhů, kteří společně zaplní prostory zámku a vytvoří živý obraz svého místa.

Hub hostil i první krok dvou nových mezinárodních partnerství. V červnu tu pět tchajwanských choreografů a umělců nového cirkusu spolu se dvěma francouzskými umělci adaptovalo představení La Main de l’Homme díky spolupráci s centrem Weiwuying National Kaohsiung Center for the Arts na Tchaj-wanu. A díky obnovenému partnerství s Centre National de la Danse odjela česká umělkyně Jitka Sara Páníková na rezidenční program Camp In do Bordeaux.

Sport potkal tanec na rezidenci francouzsko-polského dua Oktawia Ścibior a Samory Ba, bývalých medailistů v krasobruslení. Jejím výstupem byl workshop Skluz a tanec a představení Within a Thousand Suns na festivalu KoresponDance.

Hub se stal i zastávkou na cestě k jiným festivalům a partnerstvím. V březnu tu měli prostor pro soustředěnou přípravu umělci mířící na pražský festival Bazaar. V polovině června se tu zase zrodila zvuková procházka Voices of Meadows, kterou pro festival Bazaar připravil kolektiv Divadlo Setkání a která zkoumá příběhy motýlů, rostlin a dalších obyvatel luk. Na začátku července k nám na krátkou manažerskou rezidenci přijela Cecile da Costa.

 

Vedle umělců centrum hostí i firemní rezidence, při kterých týmy sledují otevřené zkoušky a diskutují s umělci o kreativním procesu, a projekty kreativního vzdělávání, například Škola tančí. Nechybí ani hudba: centrum má sál navržený pro komorní i větší produkce a na zakázku pro něj firma Petrof z rezonančního dřeva z lesů Kinských vyrobila klavír. První koncert na něm zazní 17. září 2026.

Koncerty v Hub 800
Co se chystá dál

 

Do konce roku otevíráme rezidenci Co přináší performance vědě, mezinárodní pobyt na pomezí umění a vědy, který proběhne od 22. listopadu do 1. prosince. Odborná komise nyní prochází přihlášky a výsledky open callu zveřejní v průběhu srpna.

Na podzim nás čeká i návštěva Johany Pockové, která přijede na obhlídku prostor v rámci přípravy adaptace představení, jejíž realizace je plánovaná až na teplejší měsíce roku 2027, a francouzská rezidence ve spolupráci s EMHK České Budějovice.

Od konce srpna do poloviny září u nás bude pracovat slovenská choreografka Soňa Kúdeľová na projektu Collective Tense: How to Touch and Enjoy Laughter, podpořeném Visegrad Fund. A na září jsme přesunuli i rezidenci poezie Aleny Brindové v rámci Zlaté vlny, spojenou s lekcemi kreativního psaní pro školy a setkáním s literaturou ve spolupráci s Knihovnou Josefa Matěje Sychry.

Další projekty oznámíme brzy.

Těšíme se na vás na festivalu KoresponDance nebo na některé z dalších akcí v rámci programu Hub 800.

 

 

SE.S.TA

pro Taneční magazín

 

Když nemusíte vůbec nic, jen být

Festival o ničem v srpnu promění letenskou Vodárenskou věž v oázu nicnedělání

Nebyl jsem běhat. Zapomněla jsem si vzít hořčík. Už tři měsíce jsem nepřečetla žádnou knihu. Neměřím si kvalitu spánku. Nedaří se mi meditovat… No a co? Co na chvíli úplně vypnout a připomenout si radost z obyčejných věcí? Příležitost k nicnedělání nabídne Festival o ničem, který se odehraje od 17. do 23. srpna 2026 ve Vodárenské věži Letná. Pořadatelem je nezisková organizace MILA, která se dlouhodobě věnuje tématu péče o seniory. Prostřednictvím festivalu chce připomenout, že důležitá je péče nejen o druhé, ale i o sebe sama. Historická věž se tak na týden stane místem bez nároků na pozornost, kde nemusíte vůbec nic. Jen být.

Festival o ničem představuje protiklad k současnému tlaku na neustálý výkon, biohackingu, kurzům seberozvoje a dalším prostředkům, které nás mají udržet v pohodě, ale spíše nás naopak vyčerpávají. „Kvalitní život ani vnitřní klid si v lékárně nekoupíme, přestože nám to reklamy tvrdí. Klíč ke spokojenosti je v nás samých a skutečným lékem na přetížení bývá prosté zpomalení, které je pro řadu lidí obtížné. Tak jim s tím trochu pomůžeme. Chceme lidem nabídnout luxus odložit slovo ,musím‘ a na chvíli jen prostě ,být‘,“ vysvětluje Simona Bagarová, zakladatelka organizace MILA. „Pokud chceme mít sílu starat se o své blízké nebo o stárnoucí generaci, musíme se nejdříve naučit postarat se o sebe. A začít se dá tím, že na moment vypneme hlavu.“

Místo, kde se neděje vůbec nic

Dramaturgie záměrně rezignuje na tradiční festivalový ruch. Jediným cílem akce je připomenout radost z obyčejných věcí: z dobré kávy, hudby, ležení a koukání do stropu nebo do nebe. Ze zastavení. A zjištění, že základem péče o druhé je péče o sebe sama. Prostor historické Vodárenské věže Letná se tak promění v offline zónu, kde mohou návštěvníci (budou-li sami chtít) odložit své telefony nebo strávit čas v čekárně, kde se však nečeká na žádný spoj ani schůzku.

„Inspirací k uspořádání Festivalu o ničem nám byli návštěvníci naší loňské výstavy Institut blízkosti. Zde mimo jiné odpovídali na otázku, co jim pomáhá, když je jim těžko. Drtivá část zmiňovala úplně obyčejné věci, a tak jsme takové místo, kde se lze zastavit a načerpat energii, letos vytvořili,” dodává Simona Bagarová. Vizuální stránky akce se opět chopí přední český scénograf Marek Cpin, který byl za loňskou podobu výstavy Institut blízkosti nominován na cenu Czech Grand Design.

Tanec, meditace a koncerty

V průběhu srpnového týdne na zájemce čeká komorní program, který podtrhne atmosféru zpomalení. Všechny smysly zklidní akustické zážitky – třeba i vleže. Z pohodlí podlahových futonů a polštářů bude možné se zaposlouchat do koncertů violoncellisty Jiřího Bárty, pianistky Beaty Hlavenkové nebo zpěvačky Lenky Nové. Svou poezii přednese Kateřina Pokorná aka Svojost, zpět do dětství účastníky přenese herečka Martha Issová spolu se svou maminkou, herečkou Lenkou Termerovou, které budou předčítat ze svých oblíbených pohádkových knih.

Pohybovou linku festivalu definuje absolutní absence tlaku na výsledky. Každé ráno odstartuje jógovým probuzením s Lucií Königovou na střešní terase, zatímco večerní uvolnění a radost z čistého pohybu přinesou taneční lekce s hercem Janem Cinou. Program myslí také na propojování skrze dotyk a balanc. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet somatický dialog s Pavlou Beretovou nebo se zapojit do pohybových workshopů od cirkusové školy Cirqeon. Ty se zaměří jak na rodinnou souhru dětí s dospělými, tak na mezigenerační sdílení v rámci Cirkusu třetího věku, kde senioři objevují balanční techniky společně se svými dospělými dětmi.

Festival o ničem v neděli uzavře komentovaná prohlídka doprovodné výstavy se Simonou Bagarovou z pořadatelské organizace MILA a akustické vystoupení Báry Polákové se Štěpánem Urbanem.

Všechny části programu jsou zdarma, jejich kapacita je ovšem omezená. Registrace na jednotlivé akce budou spuštěny 1. srpna 2026. Všichni registrovaní navíc dostanou něco dobrého od letenské pekárny Eska, která ve Vodárenské věži Letná bude mít pop-up po celou dobu festivalu. Každý den tak bude návštěvníkům připravovat snídaně i odpolední občerstvení.

Kompletní program je dostupný na www.festivalonicem.cz

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

Lži, které muži říkají

DEKKADANCERS vstoupí do nové sezony premiérou, ale i derniérou

 Taneční soubor DEKKADANCERS zahájí divadelní sezonu již 8. září blokem koprodukčního projektu Má vlast. V plánu má také benefiční představení pro Lékaře bez hranic, ale i derniéry and a Tramvaje do stanice Touha. První polovina sezóny bude pro soubor vrcholit 4. listopadu, kdy na Jatkách78 uvede premiéru Lži, které muži říkají, večera složeného ze dvou choreografií Ondřeje Vinkláta a Štěpána Pechara. V repertoáru pak Dekkáči protočí i A.I. a Studio 54, které mělo premiéru v listopadu 2025 v ARŠE+. Pro tuto divadelní scénu připravují i již třetí ročník open callů projektu DEKKA KICK-OFF, jímž cílí na mladé tvůrce.

V loňské divadelní sezoně DEKKADANCERS oslavili 10. výročí vzniku souboru a odehráli 80 představení a přivítali více než 38 000 diváků v divadlech a kinech po celé ČR. Obdobně ambiciózní program čeká soubor i letos. Již 8. září v Azylu 78 odstartuje sérii téměř třicítky představení Mé vlasti, koprodukčního projektu s Českou filharmonií a Divadlem bratří Formanů.

Následovat budou dvě uvedení and 13. a 14. října v divadle Jatka78. Inscenace v choreografii Jiřího Pokorného, která pojednává o samotě mezi námi, bude mít současně derniéru. 16. a 17. října DEKKADANCERS odehrají A.I., které v loňském roce v obnovené premiéře převedli na velkou scénu Jatek78. Výtěžek z představení 16. října přitom věnují Lékařům bez hranic. S organizací soubor spolupracuje již od roku 2016.

Mezi 4. až 8. listopadem vyvrcholí přípravy premiéry Lži, které muži říkají. Inscenace se skládá ze dvou choreografií, které nespojuje láska ani naděje, ale prachsprostá lež. DEKKADANCERS se podívají pod pokličku toho, proč lakujeme věci na růžovo, ohýbáme pravdu a jaké následky může mít i zdánlivě nevinná lež. V prvním kusu pojmenovaném Sobě se Ondřej Vinklát bude zabývat tím, jak naše ego lže nám samotným či jak nepravda hýbá děním ve společnosti:

„K tvorbě choreografie Sobě mě přivedla fascinace lidskou myslí, egem, a jeho manipulacemi. My, lidé, máme tendenci se vymezovat vůči celku a stavět se do nadřazené pozice nejen vůči druhým lidem, ostatním živočichům, přírodě, planetě Zemi, ale také vůči Bohu, ať si pod tím slovem představujeme cokoliv. Často si do důsledku neuvědomujeme, že je vše propojeno, a že jedinou možnou cestou je rovnováha. Mysl je mocný nástroj, který může sloužit dobrým věcem, spojovat a kultivovat. Pokud je ale slepě řízena pouze osobním prospěchem, je to cesta do pekla,” vysvětluje choreograf.

Druhá choreografie Štěpána Pechara, která dala název celé inscenaci, nás zavede na filmový plácek. Inspirací pro Lži, které muži říkají se stala povídka Snubní prsten brazilského spisovatele Luise Fernanda Verissima, která s humorem a lehkostí zachycuje častá nedorozumění mezi muži a ženami. „Právě její svižnost a nadhled mě inspirovaly v tom choreografii připravit. Zajímá mě vyprávění příběhů, práce s napětím a pohybovou nadsázkou, ale hlavně situace a role, se kterými se diváci mohou ztotožnit či v nich poznat vlastní zkušenosti. Ve své tvorbě si rád hraji také s vnímáním času a tempa. Jejich proměna dokáže výrazně ovlivnit humor i význam celé situace,” dodává Štěpán Pechar.

V obou choreografiích vystoupí kmenoví tanečníci souboru Patrik Čermák, Florian Garcia, Albert Kaše, Natalia Metodijeva, Alex Sadirov a Nela Štarková. Ve druhé choreografii pak těly tanečníků budou promlouvat i hlasy Jiřího Lábuse, Jakuba Žáčka, Radúze Máchy, Filipa Kaňkovského, Anny Prášilové Fialové a Jany Čermákové Kotrbaté.

18.–20. listopadu pak bude scéna Jatek78 patřit rozloučení s ikonickým představením Tramvaj do stanice Touha, které pro soubor připravil světoznámý choreograf Arthur Pita. Inscenace měla premiéru v listopadu 2023 a získala Cenu Divadelních novin. Patrik Čermák a Klára Jelínková za ni získali užší nominaci na Thálii, přičemž Klára Jelínková ji za roli Blanche převzala.

Koncem roku se DEKKADANCERS přesunou do ARCHY+, kde odehrají Studio 54. V závěru roku oba subjekty rovněž plánují, že vyhlásí další ročník open callu pro mladé tvůrce DEKKA KICK–OFF. Platforma poskytuje možnost choreografům a tanečníkům připravit jejich vlastní celovečerní inscenaci pod supervizí DEKKADANCERS.

Projekt je zaměřen na prezentaci talentovaných tanečníků směrem k profesionálům v oboru a tedy i k nastartování jejich kariéry. Někteří z bývalých účastníků dnes studují na prestižních zahraničních školách, jiní se začali věnovat choreografii a např. Klaudia Sojková, tanečnice z letošního projektu Distortion, se od příští sezony představí v inscenaci Studio 54. Nahrazuje zde Kláru Šléglovou, která byla přijata ke studiu na Arts Umbrella ve Vancouveru.

 Foto: Pavel Hejný

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

Nový cirkus na lávce HolKa

Pocta přátelství a riziku

Zveme  na work in progress připravovaného duo-rope projektu _PHILIA_ souboru Cie Pieds Perchés, který bude mít v září premiéru, a to na lávce HolKa a následně v pardubických Automatických mlýnech.

KDY | pátek 24. července po 18:15
KDE | lávka HolKa, ostrov Štvanice

Work in progress představení _PHILIA_ proběhne v rámci letní slavnosti 3 břehy lávky.

_PHILIA_ spojuje ve work in progress tři performerky, které se na lanech spustí z lávky HolKa. Představení je ale koncipováno pro pět akrobatů, kteří se vzájemně jistí. Zvyšuje se tak nejen počet lidí zavěšených na lanech, ale také výška, ve které se pohybují.

Jedná se o in-situ představení, které spojuje nový cirkus a živou hudbu. Inscenace zkoumá vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi člověkem a místem. Akrobaté se pohybují ve velké výšce a promění architekturu mostu v živý scénický prostor. Jde o poctu přátelství a riziku, které jsme ochotni podstoupit, abychom udrželi naše vztahy.

 

 

Kristýna Sudková

pro Taneční magazín