Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pro vás připravilo ve Žďáru nad Sázavou sérii MasterClass
16.–18. července Žďár nad Sázavou
MasterClass
Každý den jiná lekce s některým z našich festivalových hostů.
Včas si rezervujte místo, kapacita je omezena.
PÁROVÁ AKROBACIE
pátek 16. 7. 14.30
Lekce akrobacie pro tanečníky, performery a další zájemce s pohybovými zkušenostmi s Antoniem Airbuesem, umělcem, který nový cirkus studoval v Portugalsku a Francii. Antonia na festivalu uvidíte v představení Fling. Lekce bude rozdělena do dvou částí; nejprve si každý sám vyzkouší základní akrobatické dovednosti, následně budete pracovat ve dvojici a zkoušet, jak funguje přenášení váhy či různé zdvihy.
Na workshopu budete pod vedením australského choreografa Jamese Batchelora experimentovat s tím, jak může tělo mapovat prostor. James od svého působení na subantarktické expedici zpochybňoval, jak tělo vnímá, měří a mapuje neznámé. Vše pak vložil do představení HYPERSPACE, které bylo zařazeno do výběru Aerowaves a uvidíte ho na letošním festivalu. Workshop je určen zájemcům s pohybovými zkušenostmi, profesionálům či studentům.
Na workshopu s tanečníkem a choreografem se zaměříte na celistvé uchopení tančícího těla; od jeho naladění na taneční pohyb, přes oslovení hrubých a jemných tělesných vrstev a imaginace až k základům instantní taneční kompozice. Budete pracovat s prvky bojových umění, street dance i současného tance. Roman je držitelem ceny Jarmily Jeřábkové, spolupracoval s řadou etablovaných tvůrců, učí na konzervatoři Duncan centre a na festivalu ho uvidíte v performanci Ferst Dadler není sám. Workshop je určen tanečním profesionálům, performerům i dalším zájemcům s pohybovou zkušeností.
Noční bouřka, hromobití a popadané stromy přes silnici doslova uvěznili zpěváky na Lipensku
Dobrodružné zpívání po pandemii
Už podruhé se na Lipensko dostavili zpěváci, aby podpořili po nouzovém stavu českou kulturu, cestovní ruch a především znovu potkávání se lidí mezi sebou v rámci akce „Jedeme dál“ Lipensko 2021. A tak tuto sympatickou akci v letošním roce, která se konala pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje Martina Kuby a ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové přijeli tripovat a zazpívat Heidi Janků, Martin France, Yvetta Blanarovičová, Petr Vondráček, Zbyněk Drda, Anna Julie Slováčková nebo Radka Fišarová.
A na interprety tak čekala nejen propagace jihočeských a především lipenských lokalit za účasti novinářů, ale i nějaká ta kultura. Hned v pondělí vyjeli lanovkou na Stezku v korunách stromů a absolvovali nádherný výhled z jejího nejvyššího bodu a poté buď mohli po svých sejít nazpět a nebo sjet tubusem, který je součástí stezky. A zde už byly pro výletníky připravené koloběžky a na nich se sjíždělo na centrální parkoviště města Lipna. A za odměnu jim byla připravená úžasná večeře v Amenity resortu přímo u vodní nádrže Lipno. Poté se interpreti vrátili do vzhledem ne úplně české lokality Lakeside Village, kde byli celou dobu účastníci ubytováni.
Druhý den je po snídani čekal celodenní výlet vláčkem do šumavských Českých Žleb, kde se všichni věnovali minigolfu a výletu přes Stožecké luky do Stožce a Horní Plané, kde navštívili park Adalberta Stiftera.
No a ve středu čekal na účastníky tohoto zájezdu odjezd do Vyššího Brodu, kde si zpěváci zapůjčili rafty a sjížděli Vltavu 2,5 hodiny až do malebného města Rožmberk, kde navštívili starobylou věž Jakobínku, která byla v loňském roce poprvé otevřena pro veřejnost po 100 letech, naobědvali se a vrátili se převléknout na večerní koncert na hladině Lipna.
A další adrenalinový zážitek nenechal na sebe dlouho čekat a autobus, který pro interprety přijel do resortu, kde bydleli, se nemohl na místě kvůli své délce otočit a zapadl do vyhloubené jámy připravené na doúpravu chodníku. Po několika pokusech vyjet z této šlamastiky se chtělo tomuto autobusu asi 4 x přepadnout na bok. Ve finále se tomu tak nestalo a interpreti trochu se strachem v očích odjeli zazpívat na parník.
Zde odzpíval jeden účinkující za druhým a plavba po Lipenské přehradě utekla opravdu jak voda. Jako překvapení večera se na parníku objevila známá travestie skupina Screamers nebo zpěvačka Jarmila Zedníková, která zároveň předávala dárkové tašky společnosti Dermacol.
Poté se všichni přesunuli na společenské setkání do resortu Hotel Relax a zde v nočních hodinách uvěznila velmi silná bouřka, přívalový déšť a hlavně popadané stromy přes silnici všechny zúčastněné. Po 2 hodinách se podařilo stromy ze silnic odstranit a tak se mohli interpreti vrátit přibližně hodinu po půlnoci do svých příbytků u Lipna.
No a teď už po dohodě se všemi nezbývá nic jiného, než pomalu začít s přípravami nového ročníku 2022
Jaksi symbolicky, právě když Konzervatoř Duncan Centre slaví 30 let od svého založení, vyhlásila Rada hlavního města Prahy, na začátku března 2021, konkursní řízení na funkci ředitele, popřípadě ředitelky této příspěvkové organizace.
Podle zápisu z jednání Rady hlavního města Prahy dne 14. června 2021 byl jmenován novým ředitelem tanečník, pedagog a choreograf Petr Tyc. Od 1. srpna 2021 tak nahradí tak stávající ředitelku PhDr. Romanu Lisnerovou.
PhDr. Romana Lisnerová
Petr Tyc absolvoval Taneční konzervatoř Praha roku 1983. Pak v roce 1992 obor choreografie na HAMU a dále stáž u Merce Cunninghama v New Yorku v létě 1993. Jako tanečník byl angažován v Pražském komorním baletu (1983–1992), Rambert Dance Company Londýn (1992–1994). Později působil jako nezávislý choreograf pedagog. V roce 2000 rovněž jako šéf baletu v libereckém divadle.
Petr Tyc
Jako choreograf Tyc debutoval „Etudami pro Bambini“ M. Smolky (PKB 1984). Na celostátní baletní soutěži Bratislava 1985 získal za, choreografii 2. cenu. V roce 1994 v Londýně inscenoval „Hymnus“ na hudbu G. I. Gurdieffa. Za jeho nezávislé a grantové projekty lze jmenovat: „Příběhy k nedovyprávění“ (1994), s hudebním seskupením Agon a tanečníky PKB. Anebo dílo „Ithaka„na grafickou partituru A. Logothetise (1996).
Byl rovněž interpretem sólových choreografií N. Vangeli, P. Zusky a S. Sandroniho ve večeru „Znásobeně sám“ (1998). Apodílel se na režii minimalistické opery P. Glasse „Pád domu Usherů“(1999). V Liberci nastudoval „Čtyři biblické tance“ a „Sáře bylo devadesát let“při zmíněném angažmá roku2000.
Petr Tyc vždy inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. Od 1995 se věnoval i výuce moderní techniky. A to externě na TKP, TK HAMU, DAMU i v jiných vzdělávacích institucích.
Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. Anyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu, uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.
Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.
Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…
Všichni čtyři samojediní aktéři dramatu
Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.
Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.
Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)
Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži“ potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.
Jiří Panzner se spotřební rekvizitou
Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.
Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.
Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.
„Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.
»Osobní Fudži«
Scénář: Lucie Ferenzová
Režie: Jiří Ondra
Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová
Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová
Hudba: Václav Hoskovec
Projekce: Ondřej Belica
Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec
