Zapomenutý zakladatel Československa

Ernest Denis

Je to jeden z významných mužů naší novodobé historie, jeho jméno však znají zřejmě jen zasvěcení: profesor Ernest Denis, francouzský historik a publicista, který zasvětil velkou část svého života boji za vznik samostatného Československa. Odkaz člověka, jehož přínos pro národní sebeurčení vyzdvihoval i prezident Tomáš G. Masaryk, připomene Česká televize v dokumentu „Zapomenutý zakladatel Ernest Denis“. Ve vysílání se objeví v úterý 24. října ve 21:00 na programu ČT2.

Masaryk a jeho lidé nebyli jediní, kdo se v zahraničí zasazovali o to, aby se na poválečné mapě střední Evropy objevil nový stát. „Těch, bez kterých by v čase Velké války byla myšlenka našeho státu stěží prosaditelná, je celá řada. Masaryk měl partnery v USA, ve Velké Británii, v Rusku, ve Francii. Ale ze všech, kteří mu pomáhali, byl Denis největší nadšenec,“ soudí dramaturg pořadu Martin Červenka.

„Jménem profesora Ernesta Denise svého času pojmenovali v Praze nádraží, na Malostranském náměstí měl s velkou slávou odhalenou sochu. Měrou nebývalou se zasloužil o vznik samostatné republiky. Dnes o něm skoro nikdo neví. Je na čase tento dluh splatit,“ dodává kreativní producentka Lenka Poláková

Zájem činorodého Francouze o českou kulturu se datuje už od 70. let 19. století. Francie tehdy prohrála válku s Pruskem a musí se sklonit před nově vzniklým Německým císařstvím. To Ernest Denis vnímá jako obrovské ponížení. Hledá po Evropě spojence, kteří stejně nelibě nesou německou dominanci, a nachází Čechy. První cestu do Prahy podnikne v roce 1872, potom přijíždí pravidelně. Zaujmou ho české dějiny, studuje osobnost Jana Husa a události spojené se stavovským povstáním a  Bílou horou (1618-20).   Sblíží se s  politickými předáky a významnými představiteli českého národního života. Jako vedoucí katedry moderní historie na pařížské Sorbonně pak propaguje své středoevropské vize. Zakládá časopis La Nation Tchéque, který se brzy stane prestižní publicistickou platformou. Denis je také při tom, když za války vzniká ve Francii československé dobrovolnické vojsko – legie.                                                                               

„Když jsem na jeho osud náhodou narazil, uvědomil jsem si, jaký dluh vůči němu máme. České i slovenské země jeho jméno s úctou vyslovovaly od konce 19. století až do příchodu německých okupantů za druhé světové války. I to, jakou si následující dvě totality daly práci, aby jeho odkaz zmizel z naší historie, mě ujistil, že Ernesta Denise musíme vrátit do povědomí, říká scénárista a režisér dokumentu Jakub Tabery.

Po francouzských a českých stopách Ernesta Denise se Jakub Tabery vydal společně s filmovým štábem. V dokumentu ukazuje, že to byl právě Denis, kdo vysvětlil francouzské veřejnosti, kým jsou Čechoslováci a proč si zaslouží vlastní stát.

Štáb natáčel v Nimes, rodišti Ernesta Denise s jeho prasynovcem. Dokumentaristé navštívili  Darney, místo slavné přísahy československých legií, a samozřejmě také Paříž.  Rozhovor poskytli významní profesoři pařížské Sorbonny a další osobnosti, které se věnují moderní historii spojené se Slovany nebo přímo s českým národem. Dokumentaristé se vydali rovněž do francouzského národního archivu, Českého centra v Paříži i do českých sekcí v Nimes a Dijonu. Část natáčení proběhla v Praze. „V Praze jsme natáčeli v autentickém prostředí památníku Františka Palackého a Ladislava Riegera. Toto místo je zachováno v podobě, v jaké ji při své návštěvě viděl i Ernest Denis. Důležitá byla také spolupráce s pražským Francouzským institutem,“ sděluje vedoucí produkce Jana Urbášková.

Dokumentární film „Zapomenutý zakladatel Ernest Denis“ bude odvysílán u příležitosti oslav 105. výročí vzniku Československa. „Myslím, že pro diváky bude tento zapomenutý zakladatel velkým překvapením,“ uzavírá Jakub  Tabery.

Autoři projektu: scénář a režie: Jakub Tabery // dramaturg: Martin Červenka // kamera: Michael Kaboš // vedoucí produkce: Jana Urbášková // výkonná producentka: Olga Grossmannová //kreativní producentka: Lenka Poláková

Tereza Krumpholzová, Česká televize 

pro Taneční magazín

Laterna magika oslaví 65. výročí na Signal Festivalu

Projekt Citová paměť, spojení historie a současnosti Laterny magiky

Laterna magika, multimediální a multižánrové divadlo, oslaví 65. výročí na Signal Festivalu. U příležitosti tohoto jubilea přichází s projektem Citová paměť, jehož hlavní téma spojuje historii a současnost Laterny magiky.

Instalaci pro Signal Festival připravuje režisérka Tereza Vejvodová spolu s uměleckým šéfem Laterny magiky Radimem Vizvárym. Toto umělecké duo má za cíl posunout hranice umění spolu s technologiemi a ukázat (v prostoru budovy Muzea hlavního města Prahy na Florenci, které bude výjimečně po dobu Signal Festivalu zpřístupněné veřejnosti, protože zde až do roku 2024 probíhá rekonstrukce), jak může být člověk v tvůrčím souladu s moderními divadelními prostředky.

„V rámci jubilejního 65. výročí Laterny magiky jsme se rozhodli technologicky a myšlenkově zhodnotit její nejdůležitější milníky z hlediska historického vývoje až po současnost a vytvořit z nich něco neobvyklého. Budeme nadčasově a svěže pracovat s myšlenkami, přístupy a postupy Alfréda Radoka a Josefa Svobody,“ říká umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Festival nabídne unikátní zážitek, kdy návštěvníci budou moci procházet cyklickými prostory – bezčasím, minulostí, přítomností a budoucností. Ve středu tohoto prostoru, symbolizujícího přítomnost, se odehraje hlavní část instalace.

Motivem instalace je koncept „citové paměti“, termín, který definoval v jednom ze svých textů zakládající člen Laterny magiky, Alfréd Radok. V jeho slovech se citová paměť podobá procesu, kdy dva fotografické negativy zkušenosti reálné a umělé splynou do jednoho pozitivu, na základě kterého je možné rozumět kódům uměleckého vyjádření.

„Všichni v sobě nosíme různorodé obrazy našich procítěných životních zkušeností a právě díky nim je nám umožněno instinktivně vytvářet komunikaci pomocí kódů emocionálního charakteru. A to ať už v pozici diváka, nebo autora. Zároveň vlastníme jako lidé magickou schopnost stavět ze vzpomínek hypotetické projekce budoucnosti. Právě toto téma vysvětluje mou fascinaci nadčasovostí Radokovy myšlenky. Citová paměť má moc spojovat přítomnost (cit) s minulostí (paměť) a je pro Laternu zásadním principem v jehož centru stojí a vždy stál člověk samotný, nikoliv technologie. Pokud se snažíme vizualizovat naši budoucnost i pokračování Laterny magiky, zapojujeme právě naši citovou paměť,“ dodává režisérka Tereza Vejvodová.

Celá instalace bude podpořena živým vystoupením performerů, světelnými a video projekcemi a audio nahrávkami.

Instalace Citová pamět slibuje divákům Signal Festivalu jedinečnou možnost vidět Laternu magiku mimo domovskou scénu, a to ve dnech 12.–15. října 2023.

Signal Festival

Signal Festival vstupuje do druhé dekády své existence. Festival digitální a kreativní kultury bude zkoumat nové ekosystémy plné uměleckých děl z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence, ale i konceptuálního umění. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy.

Více o festivalu na signalfestival.com

 www.laterna.cz

 MgA. Dita Táborová,  MgA. Kateřina Ondroušková

Taneční magazín

Ivana Chýlková,David Krajčo, Iva Kubelková…

Co o sobě prozradily hvězdy letošní StarDance?

Ivana Chýlková, muzikálová, činoherní, filmová i televizní herečka a její taneční partner Jan Tománek

Ivana Chýlková si zažertovala, že tančí pouze, když je pan Honzíček poblíž…potom ale zvážněla, prý si občas tančívala a zpívala, ale to už nedělá. Dokonce prý nebyla ani nikdy na žádném plese, ani žádná disco kariéra, jako dítě chvíli provozovala výrazový tanec, ale i tomu byl rychle konec.  Vlastně se cítí po taneční stránce spíše bez zážitků. Ale byla vždy  okouzlena Michailem Baryšnikovem a také miluje Dv8 Physical Theatre. Tomu říká Ivana tanec! Jinak si o něm myslí, že je to dřina, ale krásná.  Očekává, že StarDance bude pro ni zážitek, na který bude dlouho vzpomínat.  Jan Tománek tančí, když hraje hudba. Protože tanec je jeho životní styl,  tančí si i doma, tančí, když ho něco napadne. Ovšem právě proto, že tančí celý týden, na zábavy už tančit nechodí,  jít na ples jen tak  je pro něj noční můra. Nejraději má takový tanec, který jej něčím překvapí. Přiznal, že mu coby klukovi dali jeho kamarádi z fotbalového prostředí přezdívku Tančící komanč (podle indiánského kmene). Začal tančit úplně sám, i když nikdo kolem něj netančil.


Richard Krajčo, divadelní, filmový, televizní herec, zpěvák a frontman  skupiny Kryštof a jeho taneční partnerka Dominika Rošková

Richard Krajčo  přiznává, že záměrně se vyhne slovu tanec, ale pohyb mu pomáhá dostat ze sebe emoce a navíc je spojen s hudbou, kterou má velmi rád. Pro vyjádření emocí používá tělo.  Na pódiu tančí více pro fanoušky, své niterné emoce ale raději předvede v nějakém tanečním klubu v zahraničí, kde ho nikdo nezná. Sám o sobě říká, že teď během tréninků  začíná tanec poznávat a snad ho může nazvat i přítelem, ale raději nepřemýšlí o tom, jak on sám u toho zvenku vypadá.  Pořádný tanec je ale pro něho strhující fotbalový zápas….   Dominika Rošková tančí, když se cítí svobodná a volná, když může nechat svoji duši volně plout.  Nadchne ji zejména párový tanec, kdy jsou těla propojená a v symbióze spolu i  s hudbou. Vždy vnímala tanec jako vyjádření vztahu dvou lidí a pohybové vyjádření hudby. Ráda by v letošním ročníku dostala do svého tance něco z Richarda a něco ze sebe.

 

Iva Kubelková, moderátorka, zpěvačka, herečka, modelka a její taneční partner Martin Prágr

Iva Kubelková prozradila, že tančí, kdy má kolem sebe lidi, před kterými se může uvolnit. Anebo také, když nemusí ráno brzy vstávat a uslyší správnou hudbu. Za největší tanec považuje období, kdy měla dvě malé děti, dodělávala si magisterský titul a chodila do práce.  Tanec pro Ivu znamená vášeň, emoci, lásku k pohybu, také komunikační prostředek. Ale je to i určitý druh sebereflexe a dokonce i meditace. Člověk musí přestat myslet na všechno okolo a koncentrovat se pouze na přítomný okamžik. Martin Prágr říká zvesela, že tančí, když nespí.  A celý jeho život byl jeden pořádný velký tanec. Chválí i Ivu, po dvou týdnech zkoušek prý už tančili jako sehraný pár.  I pro Martina je tanec především vyjádřením emocí, beze slov, na hudbu anebo dokonce i bez hudby.  V párovém tanci spolu lidé komunikují, aniž by si cokoliv řekli.

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Marek Adamczyk,Eva Adamczyková, Vavřinec Hradilek…

Co o sobě prozradily hvězdy letošní StarDance?

Marek Adamczyk, divadelní, filmový a televizní herec a jeho taneční partnerka Lenka Nora Návorková

Marek Adamczyk prý tančí, když má poblíž svoji ženu, na jejich svatbě protančili asi sedm hodin v kuse! Současně je pro něj ale tanec objevování sebe samotného. Především je to ale radost, bez které by každá snaha byla lichá. Oproti tomu Lenka Nora Návorková tančí prý pořád, její celý život je tanec, každý den tančí. A když ne, tak si aspoň poskočí. Ale nebyla to vždy radost, přiznává. Když závodila, byl to dril, makačka a tančila, protože musela. Teď už se z tance jenom raduje.


Eva Adamczyková, zlatá a bronzová olympionička ve snowboardcrossu, dvojnásobná mistryně světa a čtyřnásobná Královna bílé stopy a její taneční partner Jakub Mazůch

Eva Adamczyková říká, že potřebuje tančit, když má moc energie. Anebo když s partou kámošů vyrazí na koncert nějaké oblíbené kapely, či když hraje v rádiu dobrá hudba. Proto ale, aby Evu ohromil nějaký tanec, musí obsahovat hezký příběh. Zároveň s humorem říká, že když si vyjede na koni, tak je to občas taky pěkný tanec!  Evu prý rozčiluje, že stále netančí tak, jak by chtěla. Tanec je pro ni zábava i frustrace. Jakub Mazůch oproti tomu tančí, když je unavený. Tanec ho nabíjí, ale nesmí se do něj nutit. Nejraději tančí v barech či klubech, kde se nemusí starat o to, aby podal co nejlepší výkon.

Vavřinec Hradilek, vodní slalomář, kajakář. Stříbrný medailista z olympiády v Londýně, několikanásobný mistr světa a  jeho taneční partnerka Kateřina Bartuněk Hrstková

Vavřinec Hradilek vesele říká, že sám od sebe tančí až tehdy, když si to přestává pamatovat! Tedy s nadsázkou, zkrátka nejraději na oslavách či narozeninách, svatbách. Protože je společenský, vnímá tanec jako něco, co k takovým událostem jednoznačně patříPrý také získání své medaile oslavil tancem. Ostatně jízda vodního slalomáře mezi brankami je sama o sobě také docela slušný tanec. Kateřina Bartuněk Hrstková tančí neustále, když se nudí, když jde nakupovat do supermarketu, když je v práci, když hraje hudba… ale tancovat do klubu zase nechodí nikdy. Protože ji tanec živí, když má volno, tak se snaží dělat i jiné věci, než jen tančit. Dodává, že být celý den v kontaktu se spoustou lidí je pořádný tanec!

FotoEva Smolíková

Taneční magazín