Odešla múza Pavla Šmoka

Zemřela Marcela Martiníková, hvězda Baletu Praha a múza Pavla Šmoka

S  velkým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás  18. července opustila Marcela Martiníková, vynikající tanečnice, múza Pavla Šmoka a nejvýraznější tvář souboru Balet Praha.

Marcela Martiníková v choreografii Sněť (foto J. Kokštain, archiv IPŠ)

Marcela Martiníková se narodila 31. října 1940 v Opavě. Byla žačkou Borise Slováka, v roce 1958 absolvovala pražskou taneční konzervatoř. Praxi ale získala jako sólistka už v sezoně 1953/54 v Opavě. Jejím prvním angažmá byl ostravský balet (Ostrava 1958 64), kde začínala pod vedením Emmericha Gabzdyla a kde se seznámila s Pavlem Šmokem. S ním odešla jako jeho hlavní tanečnice do Baletu Praha, kde ztvárnila řadu významných rolí a zůstala se skupinou, která se s Pavlem Šmokem přesunula do Basileje. Po dvou sezonách se vrátila do Prahy, kde pak v letech 1972–88 tančila v baletu Národního divadla. V letech 1985–88 byla i taneční pedagožkou Laterny magiky.

Přitažlivý zjev spolu s dobrými fyzickými předpoklady a všestrannou vyspělou technikou ji záhy přivedly k lyrickým rolím: Kateřina v Kamenném kvítku (1958), Mášenka v Louskáčkovi (1959), Feliciana ve Florelle (1960), Desdemona v Othellovi (1963); její osobitý dramatický talent odhalil Pavel Šmok již v Ostravě v roli Svědomí v Hirošimě (1964) a rozvinul v Baletu Praha. Z těch nejvýraznějších rolích to byla hlavní ženská úloha ve Freskách (1965) a ve Sněti na hudbu Ch. Minguse (1966). Jejími stěžejními postavami se staly dívka v Podivuhodném mandarínovi choreografa Luboše Ogouna (1964) a role Matky-Milenky-Inspirace-Smrti v Listech důvěrných v choreografii Pavla Šmoka (1968, Basilej 1971), v Basileji také výrazná ženská role v choreografii Opilý koráb, nebo titulní role v Šeherezádě.

Marcela Martiníková s Petrem Koželuhem v Podivuhodném mandarínovi (foto archiv IPŠ)

K významným úlohám v ND Praha se však dostávala již jen výjimečně: Žena ve Svěcení jara (1972), Dorotka v Ondrášovi (1974), Carabosse v Šípkové Růžence (1974), Carmen ve Vášni G. Bizeta/R. Ščedrina (1976), Vévodkyně v Doktoru Faustovi (1977), Stella v Hoffmannových povídkách J. Offenbacha/J. Lanchberyho (1981), Lilith ve Věčných písních (1982). Pro její dramatické postavy byl příznačný hluboký prožitek, mimořádná intenzita výrazu, osobitý vášnivý patos a psychologická přesvědčivost. M. Martiníková patřila k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry.

V choreografii Listy důvěrné, která patřila k jejím emblematickým, se objevuje celý koloběh života. Může zde tedy zaznít úryvek z recenze od Věry Petříkové:

Rodí se dítě. Žena, mladá matka, dává v bolestech i naději život balvanu, který svírá mezi koleny. Z balvanu se vybatolí dítě, chlapec. Tápavě, bezmocně, okouzleně začíná žít. Vzhledem dospělý muž, v pohybech však samá něha, batolecí hravost, tklivá závislost na matce. A matka se znovu stává hravým dítětem s ním. Chlapec však dospívá, nabývá pevnosti a síly, kdežto matka ji ztrácí. Nemůže ho už sledovat všude, kam jde, a chlapec jako by se jí za svou samostatnost omlouval. Matka zavírá oči, umírá. Končí list prvý: Matka.

Muž a žena jako by se vraceli do minulosti, kdy se zrodila jejich láska. Hrají si spolu jako děti, škádlí se, pronásledují, unikají, až je náhle překvapí, přemůže, přiková na místě a k sobě milostný cit. Budou se milovat, budou svoji, bude svatba a v budoucnu opět děti, život, smrt. A toto je list druhý: Láska.

Člověk je proto na světě, aby něco stvořil. Muž tvoří hudbu. Žena je hudba. Je jí posedlý, myslí jen na ni, domnívá se, že ji drží v hrsti, ale ona se mu hravě vyhýbá, uniká a opět se vrací, dává se polapit, ale jen na chvíli. Je to věčný zápas, je to život. Ten třetí list se jmenuje Hudba.

Kruh se uzavírá. Muž zápasí se smrtí a smrt je žena, milenka, matka. Hraje si s ním jako s děckem, jako s milencem, táž gesta se vracejí, ale naplněná nyní jiným smyslem, hrozebným, avšak posléze uklidňujícím. Není zbytí. Ten úděl čeká každého z nás. Podvol se. Milenka, matka, smrt nakonec stejně pevně objímají a tisknou člověka. Je dopsán list čtvrtý: Smrt.

Marcela Martiníková a Marta Synáčková v choreografii Ticho a hluk (foto archiv IPŠ)

Zdroj:

Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 191

Petříková, V.: Pavla Šmoka Listy důvěrné, Květy, 17. 5. 1969, s. 10–11.

Marcela Martiníková a Petr Koželuh v Listech důvěrných (foto K. Čejka, archiv IPŠ)

 

Foto: Archiv IPŠ

 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

 

 

 

 

Festival Tanec Praha 2024 uvedl 61 představení

Téměř 160 umělců, 15 zahraničních inscenací a 4 mezinárodní koprodukce, to vše nabídl letošní festival

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2024 od 2. do 27. června uvedl celkem 61 představení, včetně 15 zahraničních inscenací a 4 mezinárodních koprodukcí. Na několika pražských scénách vystoupilo 127 umělců a dalších přibližně 30 umělců zamířilo do 22 měst a obcí po celé republice.

Letošní ročník měl mimořádnou energii díky hostování umělců z Brazílie, Afriky, ale i originálním konceptům evropské taneční scényŘada děkovných vzkazů od účinkujících i diváků je pro nás velkou motivací do dalších let,“ rekapituluje Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka festivalu TANEC PRAHA.


36.ročník festivalu TANEC PRAHA představil to nejzajímavější z aktuální domácí a zahraniční taneční scény v podání vycházejících i stávajících hvězd světového formátu. K těm nejzářivějším patřila prosluláLia Rodrigues. Ikona brazilské taneční scény se v Praze představila vůbec poprvé, a to hned na úvod festivalu. Na TANEC PRAHA přivezlaEncantado plné exprese, tělesnosti a živelnosti. Také o závěrečný večer se postarala výrazná choreografka – Erika Zueneli. V díle Landfall prostřednictvím deseti mladých tanečníků a tanečnic otevřela skrze dynamický, rytmický a živelný tanec otázky týkající se našeho světa a budoucnosti. Věhlasný britský tanečník a choreograf bangladéšského původu Akram Khan nadchnul festivalové publikum napříč generacemi snovým a dojemným příběhem chlapce, který si, tak jako každý z nás, hledá místo v dnešním chaotickém světě – Chotto Desh. V neposlední řadě portugalský tvůrce Marco da Silva Ferreira přinesl strhující zážitek s představením Carcass, ale i open-air duetem Fantasie Minor. Tři pondělní večery náležely umělcům evropské platformy Aerowaves, jeden z nich, od choreografky Emmy Martin, patřil i dětským divákům. Ti si užívali také norský roztančený koncert Rock me BabyNaopak Příběhy Afriky diváky vtáhly komorními sóly, rezonoval i osobní výkon Amaly Dianora.

V programu samozřejmě nechyběli tuzemští tvůrci. Například Spitfire Company uvedla premiéru Vivat Messi v koprodukci festivalu. Mistr světa ve freestyle fotbalu Daniel Pražák se na jevišti paláce Hybernia potkal s DJ a hudebníkem badfocusem a talentovaným tanečníkem Taro Troupem, aby vyprávěli příběh o odhodlání, vůli a touze jít za svým snem – v režii Petra Boháče a Miřenky Čechové.

Speciálním zážitkem pro diváky i účinkující bylo také Okřídlení v choreografii Jara Viňarského, kterým vrcholil dvouletý evropský projekt Dance Well. Dance Well umožňuje pravidelná setkání s tancem lidem, kterým do života vstoupila Parkinsonova choroba, a nejen jim.

Další úspěšné koprodukce Womanhood a Fantasmas vznikly v brazilsko-české spolupráci. Soubor Pocketart uvedl českou premiéru Fairy Tales v koprodukci tří evropských festivalů tance.

Děkujeme všem partnerům a podporovatelům festivalu:

Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Kreativní Evropa (Big Pulse Dance Alliance, Aerowaves, Dance Well)

Hlavní mediální partner: Česká televize

Statutární města Plzeň, Brno, Ostrava a Plzeňský kraj, IDU a mnozí další.

Foto: Adéla Vosičková, Adam Mráček, Barbora Doleželová 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Návštěvnost kulturních zařízení vzrostla

Kultura hlásí více než desítiprocentní nárůst návštěvnosti

Návštěvnost kulturních zařízení vzrostla podle předběžných údajů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) v roce 2023 o více než deset procent oproti roku 2022 ve všech sledovaných oblastech kultury. Stále však zaostává za hodnotami roku 2019. Nejvíce se hodnotám roku 2019 blíží oblast památek, kde se návštěvnost pohybovala okolo 92 % předcovidových hodnot a meziročně vzrostla z 12,1 na 13,7 mil. návštěvníků.

Aktuální vydání brožury Kultura v číslech přináší předběžné údaje o výkonech vybraných kulturních zařízení (muzea a galerie, divadla, památky a knihovny) v roce 2023. V meziročním srovnání došlo ve všech sledovaných oblastí k nárůstu návštěvnosti – nejvíce v oblasti muzeí a galerií, kde se návštěvnost oproti roku 2022 zvýšila o 14 % z 11,2 na 12,7 mil. návštěvníků a nejméně v oblasti divadel a knihoven (nárůst o 11 %). Ve srovnání s předcovidovými hodnotami se hodnotám roku 2019 nejvíce přiblížila oblast památek, kde návštěvnost dosáhla na 92 % hodnot roku 2019. Naopak nejvíce za rokem 2019 zaostává oblast divadel (o 16 %), která byla však nejvíce zasažena opatřeními proti šíření pandemie. Ve čtyřech sledovaných oblastech vzrostl počet návštěvníků kulturních zařízení ze 45,8 mil. v roce 2022 na 51,6 mil. v roce 2023.

V souvislosti s energetickou krizí a nárůstem průměrné roční míry inflace v roce 2023 (meziročně o 11 %) došlo také k navýšení vstupného v kulturních zařízeních. „Průměrná cena vstupenky na divadelní představení vzrostla v roce 2023 v porovnání s předchozím rokem o 13 procent a její procentuální nárůst mírně převýšil úroveň inflace,“ uvádí Juraj Gerbery z Centra informací a statistik kultury NIPOS. Průměrná cena vstupenky na divadelní představení dosáhla v roce 2023 úrovně 313,40 Kč.

Ve sledovaných kulturních zařízeních došlo také k nárůstu pořádaných kulturních akcí. Počet odehraných představení profesionálními divadelními soubory a počet expozic a výstav v muzeích a galeriích vzrostl v obou případech o 2 %. Provozovatelé památek s kulturním využitím uspořádali o 6 % více kulturních akcí než v minulém roce, přičemž přibylo hlavně koncertů (o 11 %). Největší meziroční nárůst kulturních akcí zaznamenaly knihovny, kde jejich počet vzrostl přibližně o pětinu z 59,6 tis. na 71,8 tis. akcí. „Knihovny dnes v některých obcích plní roli kulturních center a počet kulturních akcí v roce 2023 převýšil i předcovidové hodnoty,“ dodává Helena Grycová z Centra informací a statistik kultury NIPOS.

Další předběžné údaje z každoročně sbíraných kulturních statistik jsou ke stažení v aktuálním vydání brožury Kultura v číslech na webu NIPOS.

Jana Moravcová

pro Taneční magazín

Genderová rovnost ve filmovém průmyslu existuje

60 % budoucí filmařské generace nevidí žádnou diskriminaci

Pouze necelá čtvrtina respondentů průzkumu vnímá ve filmové branži genderovou nerovnost, a to zejména v oblasti odměňování, diskriminace pohlaví či nedostatku mentoringu

  V pohledu na přítomnost i budoucnost českého filmu jsou optimističtější ženy, stejně tak na zájem zahraničního publika o český film

Téměř 60 % mladých lidí v České republice, kteří mají zájem pracovat ve filmovém průmyslu, považuje tuto oblast z hlediska genderové rovnosti za vyváženou. Naopak nerovnost, která má nejčastěji podobu diskriminace na základě pohlaví nebo nerovného odměňování, zmiňuje pouze necelá čtvrtina respondentů průzkumu společnosti Allwyn, který vznikl ve spolupráci s výzkumnou agenturou STEM/MARK a mapoval postoje zájemců o filmové obory.

Právě zmíněnou čtvrtinu, která považuje situaci ve filmovém průmyslu z pohledu genderové rovnosti za problematickou, reprezentuje 20 % mužů a 29 % dotazovaných žen. Ženy z této skupiny považují za projev nerovnosti zejména oblast odměňování, ale také diskriminace na základě pohlaví, zatímco muži vidí jako problematický nedostatek mentoringu.

„Vytvoření inkluzivního a rovného filmového průmyslu je základem všech iniciativ pro rozvoj talentů,“ říká Pavel Turek ze společnosti Allwyn Entertainment Group, která již druhým rokem podporuje mladé filmaře z celé Evropy prostřednictvím programu Future Frames. „Účastníci vybraní do letošního programu prokázali, že rozhodujícím faktorem, pokud jde o úspěch ve filmové tvorbě, je skutečně talent, nikoliv pohlaví.“

Průzkum zjistil, že vnímání nerovnosti pohlaví se liší i v závislosti na konkrétní oblasti filmu, v níž chtějí začínající filmaři pracovat. Diskriminaci na základě pohlaví uváděli nejčastěji zájemci o scenáristiku, nedostatek rovnoměrného odměňování zase častěji registrovali respondenti věnující se animované tvorbě, nedostatek mentoringu je pak problémem zejména pro ty, kteří se zaměřují na zvukovou produkci.

Obecně však mezi mladými filmovými adepty panuje víra v lepší zítřky: rovnost žen a mužů ve filmovém průmyslu, kterou vnímá většina respondentů (59 %), je součástí obecně optimistického pohledu mladých lidí na český filmový průmysl. 68 % respondentů si totiž navíc myslí, že je v něm dnes více příležitostí, než měly předchozí generace – tento názor je navíc obzvláště častý mezi ženami.

Ženy mají navíc optimističtější pohled i na současnost a budoucnost českého filmového průmyslu, častěji než muži jej vidí jako zajímavý pro zahraniční publikum a také jako atraktivní pro filmové talenty ze zahraničí. To ostatně podporuje i další zjištění**, že filmové publikum v USA a Spojeného království stále častěji vyhledává cizojazyčné filmy tvorbu, zejména mladší publikum má větší zájem o poznávání nových kultur a neodrazuje je sledování filmů s titulky (36 % respondentů ve věku 16-24 let z USA a Velké Británie dnes sleduje více cizojazyčných filmů než před pěti lety, zatímco mezi respondenty staršími 55 let je to jen 10 %. U tohoto mladšího publika je to podle 39 % z důvodu zvýšeného zájmu o nové kultury a příběhy, zatímco u osob starších 55 let je to jen 26 %. A zatímco více než polovinu (53 %) diváků starších 55 let odrazuje od cizojazyčných filmů nutnost číst titulky, u diváků z generace Z to je méně než třetina (29 %).

Jak ženy, tak muži však nevnímají nedostatečnou podporu talentů ze strany odborných institucí, pouze 28 %      z nich se domnívá, že podpora mladých lidí, kteří se snaží vybudovat úspěšnou filmovou kariéru, je dostatečná.

„Český filmový průmysl je jedním z našich nejcennějších kulturních statků,“ říká Pavel Turek společnosti Allwyn Entertainment Group. „Budoucnost tohoto úžasného odvětví je v rukou mladých lidí, kteří se dnes zdokonalují ve svém řemesle, a o to důležitější jsou iniciativy podporující a rozvíjející talenty filmového průmyslu, jako je tomu v programu, Future Frames‘.“

Filmy nominovaných studentů v programu „Future Frames“ byly představeny na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde vítěz, William Sehested Høeg z Dánska, získal prestižní hollywoodské stipendium programu.

*Průzkum provedený agenturou STEM/MARK v České republice na vzorku 358 osob, zájemců o práci ve filmovém průmyslu ve věku 15-34 let, termín sběru dat 31.5. – 1.6. 2024

**Zahraniční průzkum společností Allwyn na 2002 respondentech ve Spojeném království a USA provedený v červnu 2024

Nina Černá

pro Taneční magazín