Miss taneční!

Taneční magazín se stal jedním z mediálních partnerů nesmírně zajímavé soutěže pro absolventky a účastnice tanečních škol a kurzů „Miss taneční 2017″… Bude probíhat ve známém zábavném středisku Boby Centrum v Brně již v druhý únorový víkend. Čtěte, kdo se probojoval do finále!

V sobotu 11. února proběhne v Laser Show Hall Boby centra v Brně již druhý ročník velice úspěšné soutěže „Miss taneční“ pro dívky ve věku od šestnácti do osmnácti let. Jedinou soutěžní podmínkou je být kurzistkou respektive absolventkou některé z tanečních škol, působících na území Čech a Moravy. Jedná se již o druhý ročník soutěže, jejímž iniciátorem a hlavním organizátorem je taneční škola Dynamic. Slavnostní finále bude součástí prestižního brněnského „Tradičního plesu“ a diváky během něj čeká řada překvapení. 

V letošním ročníku, který měl uzávěrku koncem loňského kalendářního roku – přesně na Silvestra 2016. Do užšího výběru se probojovalo jedenadvacet dívek, z nich se po dalším výběru střetlo patnáct semifinalistek v sobotu sedmého ledna v předposlední fázi soutěže. Před zraky organizátorů a rodinných příslušníků i dalších členů doprovodu soutěžících se v „Malém sále pod hradem“ v neveřejném semifinále probojovalo do závěrečného vyvrcholení soutěže deset finalistek. Současně byly vybrány – pro každý případ – i dvě finálové náhradnice.

Finalistkami „Miss taneční“ se jmenovitě staly (řazeno abecedně): Magdalena Al Masany, Adéla Barabášová, Dominika Foletarová, Kateřina Freynová, Barbora Chládková, Lucie Pokorná, Michaela Sedláková, Lucie Svobodová, Klára Vajdová a Pavlína Valjašková. První náhradnicí se stala Helena Bagárová a jako druhá náhradnice byla pro finále vybrána Barbora Šíblová.

Tyto vyjmenované štastné postupující se už jistě těší na ateliérové fotografování, které proběhne ve čtvrtek 2. února.

Pokud jsme u výčtu jmen, tak se pochopitelně nemůžeme nepozastavit ani u poroty soutěže. Předsedkyní celé jury bude půvabná Miss High School 2011, Miss Jihlava 2012 a Hosteska roku 2016 v jedné osobě – Dominika Prchalová. Ta působí souběžně i ve funkci vedoucí soutěže. Vedle ní zasedne v porotě i známá muzikálová herečka Městského divadla Brno, nositelka ceny Thálie, úspěšná vítězná soutěžící z „novácké“ show „Tvoje tvář má známý hlas“ Hana Holišová, známá také z nekonečného seriálu TV Nova „Ulice“, seriálu „Velmi křehké vztahy“ TV Prima a nejnověj i cyklku „Četníci z Luhačovic“ České televize a mnoha dalších filmů i televizních inscenací. Taneční odborníky by v porotě měli zastupovat rovněž Doc. Ing. František Dařena, PhD. – trenér a rozhodčí soutěží společenského tance a mistr světa ve Show-Dance Marek Křenek. Vedle nich v jury „Miss taneční“ zasednou také zástupci parnerských a sponzorských organizací: Simona Šaurová, reprezentantka obchodu „Simi Secret“ s luxusním dámským spodním prádlem „Werso“. Za organizaci „Brno Party Life“ budou v porotě zastoupení pánové Jakub Knopp a Tomáš Novák. Porotu doplní i úspěšné účastnice loňského premiérového ročníku Mi ss taneční 2016“ . Jmenovitě vítězka Natálie Stravová, první vicemiss Sabina Hochmanová a Iveta Maurerová, která se v loňském roce stala druhou vicemiss, tudíž obsadila příčku bronzovou. V jednání jsou i další členové poroty.

Dominika Prchalová – předsedkyně poroty „Miss taneční 2017“.

Sponzory a partnery soutěže jsou: Party Life, Simi Secret, Laser Game, PoshMe, Naše Triko, Foto Brno, Netbox, Kuki, Tana Cosmetics, 4comfort, Nost Brno a Rádio Kiss-Hády. Vedle této rozhlasové stanice je mediálním partnerem soutěže i  Taneční magazín.

Celé finále soutěže je součástí brněnského reprezentačního „Tradičního plesu“, který budou moderovat Evica Šedová a Ondřej Blaho, populární průvodce „Dobrého rána“ v České televizi.

Jak nám oznámil jeden z hlavních organizátorů soutěže Martin Bárány, trochu jej mrzí, že soutěž je zastoupena více moravskými dívkami, než z celého území republiky. Je spokojen, že loňský premiérový ročník se nadmíru vydařil a potvrdil tím, že se jedná o originální a divácky nesmírně zajímavou akci.

I my věříme, že druhý ročník „Miss taneční“ bude úspěšný a o nových aktualitách vás budeme průběžně informovat.

 

Michal Stein

FOTO: MissTanecni

Taneční magazín

Kdo je tady ředitel?

Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel? Dosáhla tak světového rekordu! Jen v Praze ji vidělo 80.000 diváků

Komedie Kdo je tady ředitel? slaví ve Švandově divadle 300. reprízu, dosáhla tak světového rekordu

Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel?,  s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem v hlavních rolích. Hra v režii Daniela Hrbka tak dosáhla světového rekordu: podle agentury Aura-Pont tolik představení tohoto titulu neodehrálo žádné jiné divadlo na světě.

Divadelní přepis stejnojmenného filmu Larse von Triera patří k vůbec nejúspěšnějším titulům Švandova divadla. Od premiéry v roce 2009 ho vidělo jen v Praze téměř 80.000 diváků a další na zájezdech divadla po celé republice a také na Slovensku Málokterá divadelní adaptace slavného filmu dokáže v popularitě překonat originál: tady se to ale povedlo. Na „Ředitele“ chodí diváci opakovaně a mnozí z nich už původní film ani neznají. „Zásluhu na úspěchu inscenace mají zejména herci v čele s Michalem Dlouhým, Kamilem Halbichem a dalšími skvělými lidmi, kteří své postavy hrají s opravdu mimořádným nasazením –  za těch osm let se jich vystřídalo v různých alternacích víc než dvacet,“ říká ředitel Švandova divadla a režisér inscenace Daniel Hrbek.

Zrození v porodních bolestech

Sám režisér ale premiéru svého díla neviděl. „Přímo z divadla jsem ten večer vezl ženu do porodnice, pak se vrátil poklonit se na děkovačce, a pak mi z porodnice volali, ať tam přijedu, že už to začíná. Za nějakých osm hodin, v půl sedmé ráno, přišla na svět Róza Hrbková. 3. února 2017 jí bude už 300 repríz,“ vzpomíná Hrbek, jehož malá dcera se tak stala patronkou představení. „Je to důkaz, že i toto představení vznikalo v porodních bolestech,“ dodává Michal Dlouhý. Ten si v úloze neznámého, ale o to ješitnějšího herce Kristoffera neváhá skvěle utahovat i sám ze sebe a ze svojí herecké profese.

Také Michal Dlouhý zaznamenal od prvního uvedení hry několik zásadních životních událostí. „Za těch necelých osm let jsem přišel o brášku a vzápětí i o tatínka. Ale naopak se mi povedlo zplodit ještě jednu krásnou holčičku do mého zlatého harému. A konečně se nám podařilo udat našeho milovaného kolegu a mého velkého kamaráda Kamila Halbichů! Dokonce jsem měl tu čest být na jeho svatbě svědkem a zároveň i hlavním kameramanem – byli jsme tam totiž tehdy jenom čtyři,“ říká Michal Dlouhý. Což Kamil Halbich rád potvrzuje: „Premiéru jsem nazkoušel ještě jako svobodný chlape c, během repríz jsem se stačil oženit a zplodit úžasného synka – a to vím, že jsem udělal dobře!“

Vzpomínkové foto v bílo-červené

Životaschopnost inscenace dokládá ale nejlépe fakt, že je téměř neustále vyprodaná. To platí i o její 300. repríze, která divákům navíc nabízí speciální dárek: kdo přijde do divadla ve stylovém bílo-červeném oblečení inspirovaném plakátem inscenace (muži s červenou kravatou a ženy v bílém oblečení s červenými doplňky), může se zúčastnit závěrečného fotografování se všemi herci.

Stále svěží komedii o řediteli, jehož nikdy nikdo neviděl a který se před zkoprnělými zaměstnanci náhle zjeví v nečekaném podání, chtějí u Švandů uvádět i nadále.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…?

Ve von Trierově filmu se herec Kristoffer a skutečný ředitel firmy Ravn tajně setkávají v ZOO a v divadelní hře se měli původně potkat v sauně. Po pádu Kamila Halbicha z jeviště během zkoušek však bylo místo jejich srazu změněno na hřbitov.

Mnoho gagů vymyslel při zkoušení Michal Dlouhý, který vyniká pohotovým smyslem pro humor a hru nastudoval se svým oblíbeným heslem „Každej fór dobrej.“

Zájemce o koupi firmy, hrozivý Finnur v podání téměř dvoumetrového Alexeje Pyška, opravdu mluví islandsky: s replikami Pyškovi pomáhala tlumočnice Marta Bartošková. Finnura alternuje Dušan Sitek, který tuto nelehkou řeč zvládl díky stejné úloze v inscenaci Městského divadla ve Zlíně.

Králem přeřeknutí v této inscenaci je jednoznačně Jaroslav Šmíd. Ustát jeho monolog v závěru inscenace se i jeho hereckým kolegům podaří málokdy: většinou je Jaroslav odbourá stejně jako diváky.

Součástí kostýmu Michala Dlouhého jsou tanga, s nimiž odehraje divokou milostnou scénu. Za osm let od premiéry mu prý kostymérka musela pořizovat teprve druhé. „Je vidět, že tento střih spodního prádla vydrží hodně. Zřejmě je to tím minimálním třením“, komentuje to herec, který si – na rozdíl od zneuznaného Kristoffera – neváhá udělat legraci i na svůj vlastní účet.

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Toužíme po totalitě?

Inscenace Shylock, kterou můžete zhlédnout v divadle Na Jezerce, nutí diváka k zamyšlení. Chceme nesvobodu?

17.ledna uvedlo divadlo Na Jezerce svou 17. reprízu hry Shylock. Inscenace v režii Radka Balaše, oblíbeného porotce z pořadu Stardance a známého především díky svým muzikálům (Mýdlový princ, Antoinetta, královna Francie), které jsou obyčejně beznadějně vyprodané, se zabývá myšlenkou přehnané politické korektnosti a přecitlivělostí naší společnosti. (Hru napsal Kanaďan Mark Leiren-Young před dvaceti lety!)

Naše doba by se dala nazvat dobou paradoxu. Na jedné straně naše civilizace touží po demokracii, svobodě svého konání a myšlenek, tvůrčí svobodě, na druhé straně běda tomu, kdo vybočí ze zajetých kolejí. Snažíme se  o maximální bezpečnost,  a to v každé oblasti, koupíte-li si saponát, téměř jej neotevřete, jak je uzávěr bezpečný, ale současně  stále větší množství lidí vyhledává adrenalinovou zábavu, skáče z útesů bez padáku,  dráždí nebezpečná zvířata apod. Lidé chtějí být originální v oblékání, brzy ale zjistíte, že originalita v oblékání  je možná ; jen v případě, že ji přijal dav  jako uniformu. Máte-li na sobě něco opravdu jiného, např. jinak barevné tričko než dav, lidé se vám  posmívají, uráží vás  a snaží se vás téměř vystrčit na okraj společnosti.

Citlivost je dobrá vlastnost. Společnost zjemněla. Už nevrhá slabé a nemocné ze skály.   S citlivostí je ale spojeno odsuzování všeho,  byť sebemenšího prohřešku, vše je tragédie, nad kterou hluboce vzdycháme.  Možná už ani nerozlišujme důležité a nepodstatné věci. Strašné je všechno.  Otřeseme se hrůzou, když pes prožene kočku, protože kočka je přece týraná.

Přesně to se stalo našemu hrdinovi, herci (Milan Kňažko) v inscenaci Shylock, který se provinil tím, že hrál zlého Žida (lichváře, úlisného padoucha, číhajícího na svou kořist jako hyena) ve hře   Kupec benátský.  Ovšem jistá paní novinářka na něho plivla, protože hra uráží  všechny Židy. A tak tento zoufalý herec rozmlouvá sám se sebou a uvažuje, kde se to ocitá. Divadlo prý hru zruší. Je to vulgární, rasistická hra. Inscenace je brutální útok proti židům. Nenávistná inscenace. Židé jsou otřeseni.  Jak to Shakespeare myslel? Byl antisemitista ?  Propagoval rasismus…?

Divadlo nabídlo herci náhradu. Vybral si tedy postavu Othella. Ale to také nebylo vhodné. Othello je černý. A náš hrdina nemá dost pigmentu. Mohla by to být urážka všech lidí tmavé pleti.  ‚Kupec benátský je antisemitistický, Zkrocení  zlé ženy antifeministické,  hra Hamlet  hanobí duševně nemocné, hrbáč Quasimodo uráží shrbené. Co teď?  Co hrát? Vytrhejme tedy urážlivé stránky z dramatu! Shylock je příliš  negativní, komplikovaný. Co lidi dnes nejvíce zajímá?  Ach … Jak dlouho točili postelovou scénu s Johny Deppem!‘

‚Diváci se nedokáží vyrovnat s tragédií, jsou příliš smutní. Musíme  přepsat všechny konce,  třeba …kdyby měl Hamlet protijed, mohl by tu být ještě druhý díl ‚Hamlet se vrací‘. Možná by Shylock měl být  ideál, kterého by rodiče  chtěli za skautského vedoucího svých dětí, uvažuje náš rozpolcený herec.

A jak je to s autory? Jaké hry si může divadlo vybrat?  Mark Twain je také rasista, protože použil slovo negr.   Jack London, Ernest Hemingway –  sebevrazi. Jeden horší než druhý. Možná bychom měli jejich dílo  zničit‘, uvažuje pokrokově náš nešťastný hrdina.

Příběhy jsou nebezpečné, umělci jsou nebezpeční, Galileo byl nebezpečný, Mojžíš byl nebezpečný, slova jsou nebezpečná, spisovatelé jsou nebezpeční, takže konec Romea a Julie. Musí se  přepsat konec hry   na  – ‚žili spolu šťastně až do smrti.‘

„Ale třeba je to účel umění, brát na sebe toto riziko! Umění přece má provokovat!“, zoufá si nebohý herec ve svých myšlenkách. ‚Copak se ihned po zhlédnutí Kupce benátského divák nutně stane členem nového ku klux klanu?‘  Náš herec je opravdu zoufalý, ale ptá se dál: „Je to cíl našich her? Musíme odhadnout dopad toho, co hrajeme? Smíme hrát Zkrocení zlé ženy jen s podmínkou, že nám to schválí  Organizace na ochranu žen“?

Hra Shylock  je doslova klenot, vřele všem doporučuji a skoro bych se přimluvila za to, aby se dostala do osnov učebnic, jako příklad lidského jednání.….. Inscenace Shylock nás přivádí až do zdánlivě absurdních situací, ale musíme si připustit, že někdy se už v naší společnosti podobné věci dlouhodobě  dějí a nikdo se nad tím zas tolik nepozastavuje. Mohli bychom dojít opravdu až do takových konců, které nám tato inscenace  nastínila? A jsme s tím spokojeni?

Divák, který dává pozor, vnímá i to, že v inscenaci jsou některé myšlenky jako perly, jakoby hru napsal život sám.  Např. tvrzení, že ti, kteří nečtou recenze, je většinou znají nazpaměť apod. Ale nejen myšlenky, i situace. Když náš hrdina obhajuje Shakespearovu hru, jeho protivníci buď nepřijdou, nebo ho vůbec neposlouchají a bez konce omílají jen své fráze, svá přesvědčení. Je úplně jedno, zda má umělec jiný názor, zda má pravdu, nebo ne….

Hra psaná z pera života, plná hlubokých myšlenek, nutící diváka přemýšlet o nás samotných, ukazující právě se rodící novodobý problém přehnané přecitlivělosti, navíc umocněná  perfektním výkonem sympatického a charismatického Milana Kňažka.  Bravo Shylocku!

Lidé křičí proti totalitě, ale vlastně si ji vytváří. Totalita nebyla nikdy v režimu, ani kolem nás,  ale je v nás.  A bůh zvaný Paradox, který vládne naší současné civilizaci, se směje.

Foto: divadlo Na Jezerce

Eva Smolíková