Jedinečný Gangnam Style je světová senzace

Song Gangnam Style od hip-hopového umělce jménem Psy se stal kulturním fenoménem.

 

 

 

Song Gangnam Style od hip-hopového umělce jménem Psy se stal kulturním fenoménem.

 

Kdo by řekl, že jihokorejský tanec zasáhne i mezinárodní zprávy? Hip-hopový umělec Psy boural svým videem žebříčky hitparád,  svým surrealistickým tanečním stylem inspiroval spoustu imitací i  parodii.

Na tanečním festivalu v Soulu byla nedávno předvedena celá škála různých tanečních stylů napodobujících  Gangnam Style. Na Novém Zélandu baletní režisér Ethan Steifel a tanečník a choreograf Johan Kobbog právě uveřejnili hru Giselle s tvůrcem Psy místo hlavní taneční hvězdy Adolpha Adama. Na Filipínách zase tisíce vězňů přivedly k dokonalosti svou vlastní poctu tomuto videu tím, že přijaly tanec jako osobní rehabilitaci a fyzický trénink. (Taneční teoretik Rudolf Laban, který na počátku 20. století organizoval masové amatérské hnutí a prosazoval myšlenku, že svobodné a elegantní tělo je cestou k svobodě ducha, by byl jistě potěšený.)

Gangnam Style je jedinečný. Stal se kulturním fenoménem. Jihokorejský  hip-hop představuje nepřehlédnutelnou obrovskou sílu  už od 90. let.  Vláda aktivně podporuje tanec coby klíčovou uměleckou formu  a sponzoruje národní soutěž, která se koná každý rok a kde je možné vidět nejlepší korejské tanečníky. Vláda vyzvedá do popředí skupiny, které vloží do svého tanečního projevu výraznou korejskou „příchutˇ.

Hip hopový  Gangham Style je barevná postmoderní fantazie.  Staví vedle sebe tradiční korejskou citeru a zároveň tlukot elektrické hudby.  Je to jako spojení baletu, hip-hopu a  Tai Chi, vskutku jedinečná kombinace. A také samozřejmě obsahuje svou vlastní unikátnost. Bláznivě výbušná energie, pulzující radost, neuvěřitelné kombinace, ať už barev, či kostýmů, účesů, typů tanečníků, situací. Divákovo oko se nenudí ani na chvilku.  Videa nabízí také notnou dávku humoru “naservírovanou”  s vážnou až posmutnělou tváří zpěváka Psyho.

Je ještě nějaký styl v historii tance, který by se dostal tak daleko? Gangnam Style absorboval celou škálu barev, stylů a kombinací a oběhl téměř celý svět.

Eva Smolíková

 

 

 

Taneční magazín

Premiéra Jezdci – první počin nově ustavené taneční skupiny Lenka Vagnerová & Comp.

Divadlo Ponec uvádí…

 

 

 

Divadlo Ponec uvede 13. a 14. listopadu premiéru tanečně pohybové inscenace Jezdci,
jejíž producentem je o. s. ProFitArt a koproducentem o. s. Tanec Praha. Choreografie
je výsledkem několikaměsíční práce přední české choreografky Lenky Vagnerové a bude
uvedena jako první samostatný počin nově ustaveného tanečního souboru Lenka
Vagnerová & Comp., mezi jehož kmenové tanečníky patří Pavel Mašek, Andrea Opavská,
Lacko Cmorej nebo Tomáš Červinka.

Projekt Jezdci navazuje na téma choreografčina předchozího mezinárodně úspěšného
autorského díla Mah Hunt a opět se zabývá přenositelností zákonů zvířecí říše do
světa lidí. Jezdci jsou inspirováni tématem ptáků a jejich úlohou v lidské kultuře
a tradici. Ptáci jsou výjimečnými tichými pozorovateli příběhů v dějinách lidstva,
vždy byli součástí naší mytologie, víry i duchovního bohatství.

„Projekt Jezdci rozkrývá téma tolerance, schopnosti člověka existovat v symbióze s
ostatními živými organismy na naší planetě. Respektovat říši všech bytostí, vážit
si jedinečnosti druhů a snažit se o jejich zachování,“ vysvětluje choreografka
tematickou ideu projektu.

Inscenace Jezdci vzniká spoluprací uměleckého a realizačního týmu, který tvoří
Lenka Vagnerová jako autorka konceptu a choreografie, autor hudby Ivan Acher a
španělský světelný designer David Alcorta Ruiz, který byl vybrán v rámci evropského
projektu M4m – M 4 mobility, jehož je o. s. Tanec Praha hlavním koordinátorem.
Projekt Jezdci bude první kreací pod hlavičkou souboru a v produkčním zázemí
ProFitArt, o. s.

 

 

Taneční magazín

Jezdci a Orbis pictus – listopadové premiéry v divadle Ponec

Listopadové premiéry v divadle Ponec

 

 

 

 

Žižkovské divadlo Ponec uvede v listopadu dvě světové premiéry tanečních inscenací.
Obou je občanské sdružení Tanec Praha plným nebo částečným koproducentem. První
premiérou bude choreografie Jezdci vznikající v rámci evropského projektu M4m,
druhou taneční introspektivní pouť Orbis pictus.

13. a 14. listopadu od 20.00 budou moci diváci zhlédnout výsledek několika měsíčních
příprav tanečně-pohybové inscenace Jezdci přední české choreografky a tanečnice
Lenky Vagnerové. Choreografie vznikla jako první samostatný počin letos nově
ustaveného tanečního souboru Lenka Vagnerová & Company, mezi jehož kmenovými
tanečníky jsou Pavel Mašek, Andrea Opavská, Lacko Cmorej nebo Tomáš Červinka.
Lenka Vagnerová byla se svým novým projektem Jezdci vybrána Tancem Praha o. s. v
rámci evropského EU Culture projektu M4m – M 4 mobility, jehož je občanské sdružení
hlavním koordinátorem. V průběhu připravovaného inscenačního projektu bude Lenka
Vagnerová pracovat s vybraným light designérem Davidem Alcorta Ruizem ze Španělska, jehož pobyt a tvorbu bude financovat v rámci koprodukce Tanec Praha.
Choreografie Jezdci jsou intenzivním a alegorizujícím výstupem. „Jsme rychlí,
respektujeme vítr. Jsme silní i zranitelní. Rádi vás pozorujeme, vy nás často
nevnímáte. Vaše osudy neměníme, vy naše mnohdy ano. Sdílíme stejný svět, ale díváme
se na něj z jiné perspektivy,“ charakterizovala choreografka „její jezdce“.

27. a 28. listopadu od 20.00 uvede divadlo Ponec choreografii předního českého
tanečního souboru NANOHACH & Lenky Bartůňkové a Michala Záhory, který se po dvouleté
přestávce opět představí na jevišti právě v nové inscenaci Orbis pictus. Duet,
inspirovaný Červenou knihou Carla Gustava Junga, dekonstruuje přirozenost lidství
pomocí vědomých i nevědomých binarit. „Má řeč je nedokonalá. Mluvím v obrazech ne
proto, abych se blýskal slovy, ale z neschopnosti nalézt slova. Jinak než v obrazech
nejsem schopen slova hlubiny vyslovit.“ Inscenace Orbis pictus je introspektivní
taneční poutí, která si pohrává s obrazy kolektivního nevědomí.
Tanec doplní surreální hudba italského hudebníka Carla Natoliho a světelný design
Jana Komárka. Choreografie aktuálně vzniká mj. během rezidence umělců v jihlavském
divadle DIOD a plzeňském prostoru Pap-rna a představena bude na premiéře 27. a 28.
listopadu v pražském divadle Ponec.

 

 

 

Taneční magazín

Je čínský tanec ještě tanec nebo spíše akrobacie?

Co je to tanec?

 

 

 

Co je to tanec?

A měl by tanec být opravdu akrobacie? Nejde u tance o něco jiného?

Pro některé znamená tanec kouzlo okamžiku, emoci, kterou předává tanečník svým divákům, cit, radost. Oproti tomu akrobacie zaujímá své nezpochybnitelné místo v  trošku  jiné oblasti umění. Ovšem tyto dva pohledy, řekněme druhy tance by měly být správně pojmenovány a chápány.  Právě tak soutěžní tance jsou taneční sport, divák je nemůže vnímat jako prožitek plný emocí.  Nelze porovnávat neporovnatelné.

Pokud tvůrce uvede v baletu akrobacii, může to být sice krásné a dech beroucí, ale divák, který se jde podívat na balet, nenachází vůbec nic z toho, co očekával. Odchází z divadla sice ohromen, ale kde je emoce, pro kterou vlastně divadlo navštívil?

Nový proud umění, které spojuje tanec s akrobacií by mělo také nést nový název.

Eva Smolíková

Scéna z Rouge, Queen Elizabeth Hall, Londýn

Foto: Tristram Kenton

 

Taneční magazín