Štyrský/Toyen/Heisler

Komorní hra Martiny Kinské o nevšední umělecké trojici

Novou autorskou inscenaci oceňované dramatičky a režisérky Martiny Kinské s názvem Štyrský/Toyen/Heisler uvede 27. března v premiéře Švandovo divadlo na studiové scéně. Hlavními postavami příběhu jsou tři významní představitelé české avantgardy: výtvarník Jindřich Štyrský, malířka Marie Čermínová známá jako Toyen a mladý židovský básník Jindřich Heisler. Inscenace se odehrává během jedné noci v předjaří roku 1942 v žižkovské garsonce. Ta se mění v prostor imaginace a snu, ale zůstává i bezpečným místem pro vzájemnou oporu, přátelství a jemný humor. Sugestivní komorní hra zaujme silným hereckým obsazením: Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, Toyen ztvární Anežka Šťastná a jako Heisler se představí Mark Kristián Hochman.


 

Kde končí jeden, začíná druhý

Podobně jako v úspěšném titulu Pankrác ´45, i ve své nejnovější hře Štyrský/Toyen/Heisler pracuje Martina Kinská s reálnými motivy ze života skutečných osob, jejichž příběh zasazuje do konkrétního historického rámce. Na pozadí faktů a dobových reálií pak rozvíjí fascinující vyprávění o lidech, kteří měli spolu tolik společného, že se nemohli odloučit.

„Provokovala mě představa, co to mohlo být za setkání – ve smyslu fyzickém, psychickém i tvůrčím. Co je to za blízkost, kdy není jisté, kde končí hranice jedné bytosti a začíná hranice té druhé,“ říká autorka hry a režisérka inscenace Martina Kinská. „Stejně tak byl pro mě přitažlivý moment toho, kdy se člověk dobere nějaké hrany vnímání, snad horizontu bytí… A kdy se rozhodne jít na ni za každou cenu, nebo se na ní ocitne souhrou okolností, včetně tlaku dějin,“ vysvětluje Kinská.

„Vycházíme z reálných motivů a někdy i událostí, ale situace ve hře jsou smyšlené. O životech a povahách těchto tří osobností se toho příliš neví, a tam si vyhrazujeme právo na uměleckou svobodu,“ doplňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

 

Erftemeijer/Šťastná/Hochman

„Je zde vážně nemocný Jindřich Štyrský, jehož stav se rapidně zhoršuje, neboť se nemůže v Protektorátu dostat k potřebným lékům. Dále je tu Jindřich Heisler, který se odmítl přihlásit k povinné registraci Židů, tím pádem se ocitl v ilegalitě a většinu času se ukrývá u Toyen v žižkovské garsonce v Krásově ulici; dle legendy tu spal celou dobu ve vaně… A pak Toyen, která se o oba dva starala a, zdá se, neměla tehdy ani později už bližší osoby, než právě je,“ popisuje autorka a režisérka výchozí situaci hry. V ní však podle ní brzy začne jít více o postoj ke světu, o jeho prozkoumávání a uchopení. „Jakou daň si může vybrat odvaha „uvidět“, stát se „vidoucím“ v rimbaudovském duchu… Jak se mohou na světě „střídat“ básníci – básníci slov i obrazu,“ naznačuje Kinská.

Přitažlivost komorního dramatu s prvky magického realismu podtrhuje i jeho herecké obsazení. Jindřicha Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, všestranně nadaný umělec, který je mimo jiné talentovaným výtvarníkem. Toyen, umělkyni z vlastního rozhodnutí záhadnou a nejednoznačnou, ztvárňuje neméně nadaná Anežka Šťastná. Jindřicha Heislera, který s Toyen později emigroval do Francie, ztělesňuje Mark Kristián Hochman. Vycházející herecký talent se od příští divadelní sezóny stane stálým členem souboru Švandova divadla. 

Dojít až na hranici snu

V inscenaci popsané události v noci z 20. na 21. března 1942 jsou vyfabulované, opírají se však o doložená fakta (autorka čerpala mj. z knihy Toyen: První dáma surrealismu Andrey Sedláčkové, která je v inscenačním týmu odbornou poradkyní). V působivém celku využila Kinská i texty Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera, citace z knihy Kašpar noci Aloysiuse Bertranda či Dopis vidoucímu Arthura Rimbauda. „Inscenace pracuje mimo jiné s fragmenty skládanými do koláže, která byla oblíbenou technikou Jindřicha Štyrského,“ upozorňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová a dodává, že jako výtvarnou poradkyni tým přizval Adélu Kostkanovou.

Důmyslně pojatá je také kostýmní a scénická výprava, jejichž autorem je Jozef Hugo Čačko. Ten sklepní prostor Studia rozčlenil pohyblivými paravány tak, aby se divák spolu s hlavními hrdiny postupně nořil do jiné dimenze vzpomínek a snů, přičemž hranice mezi podvědomím a realitou zůstávají volně prostupné. Jednotlivé předěly slouží zároveň jako projekční plocha pro představy ústřední trojice i jako promítací plátno. Čačkovy návrhy kostýmů inspirovaly dobové fotografie, přičemž odkazují na oblíbené barvy Toyen – modrou a zelenou.

Výslednou podobu inscenace dotváří i hudba skladatelky Gabriely Vermelho.

Premiéra se uskuteční 27. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 9., 27. a 31. května 2024.

Víte, že…

… Martina Kinská je jako autorka a režisérka podepsána i pod titulem, který vypráví o osudech pěti žen v pankrácké věznici?

Hra Pankrác´45 byla v roce 2015 nominována na nejlepší původní českou hru a dočkala se scénických čtení v USA a Německu. Inscenace je stále na repertoáru Švandova divadla a bývá pravidelně vyprodána. Za režii hry Agent tzv. společenský (spoluautor Radek Schovánek) získala Kinská Cenu Marka Ravenhilla za rok 2018.

  

… Štyrský a Heisler měli společné nejen křestní jméno?

Oba si byli blízcí s Toyen, jíž Štyrský říkal Manko, oba experimentovali s možnostmi poezie i vizuality, oba zemřeli „na srdce“. Štyrský podlehl vleklé chorobě, jíž patrně trpěla i jeho milovaná, předčasně zesnulá sestra. Heisler zemřel náhle v důsledku srdečního selhání v roce 1953 v Paříži. Bylo mu pouhých osmatřicet let.

… před válkou i po ní, kdy Toyen pobývala nejprve s jedním Jindřichem, a poté i s druhým v Paříži, dostávala za své obrazy minimální částky?

Dnes jde o nejlépe prodávanou malířku nejen na českém aukčním trhu. Nejdražším dílem Toyen v domácí aukci je zatím kubistický obraz Cirkus z roku 1925, jenž byl na jaře 2021 vydražen za 79,56 milionu korun (včetně aukční přirážky). Surrealistický obraz Jindřicha Štyrského Trauma zrození se před nedávnem prodal ve Francii v přepočtu za 92,3 miliony korun.

Magdalena Bičíková     

pro Taneční magazín            

Proč bychom si netančili

Celostátní soutěž v oblasti současného tance

Výběr finalistů celostátní soutěže neprofesionálních tanečníků v oblasti současného tance ve věku od 6 do 26 let Proč bychom si netančili 2O24 byl ukončen posledním soutěžním kolem 27. února ve Smetanově domě v Litomyšli. Do programu oslav Smetana2OO konaných k poctě narození Bedřicha Smetany byl z iniciativy Aleše Březiny, hudebního skladatele a kreativního ředitele celé akce zařazen také tanec jako sesterská umělecká disciplína, která nebyla Bedřichu Smetanovi nikterak cizí. Ke spolupráci oslovil Evu Blažíčkovou a společnou úvahou připravili tvar této mimořádné celostátní soutěže v české polce na originální verze smetanovských polek, ale i jejich nejrůznější úpravy. Jedním z cílů soutěže bylo iniciovat ke tvůrčí spolupráci choreografy a muzikanty.

Veřejně přístupné Představení finalistů soutěže Proč bychom si netančili se uskuteční v předvečer Pražského jara v sobotu 11. května 2024 v 16 hodin v pražském divadle ARCHA.

 

Foto: Vojtěch Brtnický, Petra Malotová 

 

Tomáš Čivrný

pro Taneční magazín

Kde domov můj?

Jevištní podcast 5:59 na scéně uvádí svůj druhý díl

Kde domov můj? Premiéra druhého dílu jevištního podcastu 5:59 na scéně proběhne 20. a 22. března a ožijí v něm příběhy, které opouští domov, aby se zase vrátily zpět.

 

Vršovická kulturní křižovatka ve spolupráci se serverem Seznam Zprávy uvádí další díl experimentu 5:59 na scéně, který kombinuje žurnalistiku a živé umění. Jevištní formát stejnojmenného podcastu vzniká pod moderátorskou supervizí hvězdy českého podcastového nebe Lenky Kabrhelové a jejího dvorního sound designéra Martina Hůly. V této jedinečné události ožívají příběhy za doprovodu videa a hudby. Druhý díl 5:59 na scéně bude mít premiéru 20. a 22. března ve Vzletu a zastřeší ho otázka, kterou všichni dobře známe: Kde domov můj? 

 

V čem bude druhý díl jiný okomentovala dramaturgyně Marta Ljubková: „Čekají nás nové příběhy, nová témata a druhého vydání se chopil nový režisér, takže celé je to úplně nové. Naopak nás čeká ‚stará‘ Lenka Kabrhelová, ‚starý‘ Martin Hůla a ‚stará‘ chuť vyprávět příběhy. Nehledáme závratná divadelní kouzla, ale prohlubujeme svoje zkušenosti s formátem jevištního podcastu. Improvizujeme a necháváme se víc vést slovem, ne nutně obrazem, jak jsme na to v divadle zvyklí.”  

Kromě Martina Hůly si novinářka Lenka Kabrhelová pozvala nové hosty, kteří budou vyprávět své příběhy. Režie koprodukčního projektu Petra Prokopa z Divadla Vosto5 a Vzletu se tentokrát zhostí režisér Štěpán Gajdoš. Ten ve své autorské tvorbě zkoumá nová média například formou interaktivního audiowalku nebo zapojením umělé inteligence v site specific inscenacích. Co přivedlo tvůrčí tým k leitmotivu druhého dílu jevištního podcastu, doplňuje Marta Ljubková: „Kde domov můj? Na téhle písničce je skvělé všechno – její původ, slova anebo současné společenské využití. V prvním díle jsme zkoumali veřejný prostor, tentokrát se díváme na to, co je doma, ale taky, co pro koho tohle ‚doma‘ znamená. Něco jiného pro námezdního dělníka v Indii, něco jiného pro světoběžníka Friče v minulém století a něco úplně jiného pro kořistníka v Lánské oboře.”  

A právě investigativní novinář z redakce Seznam Zpráv Lukáš Valášek divákům představí svá zjištění v kauze Lánské obory a jejich hlavních protagonistů. Valášek za odhalení podezřelých zakázek v Lánech získal v roce 2021 Novinářskou cenu, podílí se na rozkrývání čínského vlivu v Česku nebo odhalování prokremelských obchodníků se strachem. Indolog a politolog z Filozofického ústavu Akademie věd Jiří Krejčík vezme návštěvníky na jízdu po nádražích napříč Indií. Spisovatelka Yvonna Fričová nám ve fotografiích představí osud českého etnografa, cestovatele a novináře Alberto Vojtěcha Friče, který svou první cestu do Brazílie podnikl již v roce 1901. Spanilou jízdu zlaté busty prvního československého prezidenta vlakem odvypráví režisér a dramaturg Divadla Na zábradlí Petr Erbes.

„Mám rád, když se díky projektům, na kterých spolupracuji, setkám s novými zajímavými lidmi. V tomhle případě je to ještě umocněno tím, že hosté pochází jak z divadelního, tak novinářského, literárního nebo vědeckého prostředí. Baví mě, když se divadlo prolíná do jiných médií. Nemluvím jen o kombinaci s podcastem, ale také filmem, protože pracujeme mimo jiné s principem živého snímání. A myslím, že se to prolínání netýká jenom formátu samotného, ale prosakuje až do hlediště, kde se v jeden večer může setkat jak skupina divadelních nadšenců, tak vášnivých fanoušků podcastů,” uzavírá režisér Štěpán Gajdoš.

5:59 na scéně  je zážitek s přesahem, který u nás nemá obdoby. Nenechte si ujít druhý díl ‚oživlého časopisu‘, v němž jednotlivé články dostávají scénickou podobu. Dokonalou žánrovou a mediální fúzi si můžete vychutnat 20. a 22. března ve vršovickém Vzletu.

 

Vstupenky na 5:59 na scéně II koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Lucie Kecová 

 

Hudba jsme my

Rok české hudby v Moravské filharmonii

Moravská filharmonie Olomouc se připojuje k Roku české hudby, který se letos nese v duchu hlavního sdělení Hudba jsme my a zároveň připomíná významných 200 let od narození Bedřicha Smetany. Oslavy nabídnou široké spektrum hudebních žánrů od klasiky přes lidovou hudbu až po jazz a alternativu. Nezapomenutelný jazzově laděný Novoroční koncert byl jen začátkem mnoha dalších koncertních zážitků v Moravské filharmonii Olomouc. Únor zahájil
v olomoucké Redutě jeden z ambasadorů Roku české hudby 2024 houslový virtuóz Josef Špaček. Co dalšího přinese tato koncertní sezóna?

V polovině února program pokračoval třetím koncertem hlavní abonentní řady Moravské filharmonie, kde jako sólista vystoupil barytonista Tadeáš Hoza. Zazněla Orchestrální suita z opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka, jejíž úprava vyšla z pera Václava Talicha. Společnost jí dělala díla rodáka z českých zemí Gustava Mahlera, jehož profesní působení v Olomouci činí neoddělitelnou součást hudebních dějin hanácké metropole. Vedle jeho první symfonie Titan byl zařazen i výběr ze skladatelových Písní z mládí, a to v orchestraci šéfdirigenta Moravské filharmonie Z. Hamara.

Další vrcholný okamžik představuje koncert Něha a temperament české hudby 1. 3. 2024, kdy do olomoucké Reduty dorazí hvězda kontrabasu Roman Patkoló a kytaristka Miriam Rodriguez Brüllová. Společně zahrají Dvojkoncert Bruromano Sylvie Bodorové pod vedením Roberta Kružíka. Beseda s oběma umělci se koná v 18 hodin v Mozartově sále v den koncertu. „Úplnou raritou bude Dvojkoncert Sylvie Bodorové, skladatelky, jejíž tvorba napříč meridiány ohromuje svou bezprostředností a také balkánskými rytmy i židovskou a romskou melodikou, kterými je prosáknuta. Dvojkoncert pro kytaru a kontrabas zkomponovala v roce 2019 přímo na míru dvou umělců, které u nás přivítáme“ sdělila dramaturgyně filharmonie Ivana Kalina Tabak.

Dále Olomouc obohatí brilantní houslista Jiří Vodička 19. 3. skladbami komponovanými pro smyčcový komorní soubor hned tří velikánů české hudby (Dvořák, Suk, Janáček). Spolu s hudebníky Moravské filharmonie Olomouc rozezní Červený kostel v Olomouci.

Finální večer koncertní řady „Patriot“ Moravské filharmonie věnující se tradičněji zaměřenému publiku a nesoucí se ve znamení všeho, na co v Olomouci můžeme být hrdí, přinese vystoupení olomouckého rodáka – pianisty a skladatele Marka Keprta pod taktovkou Petra Vronského 18. 4. 2024 od 19 hodin v Redutě.

V úplném závěru koncertní sezony 10. 5. za klavír usedne Tamara Stefanović, vysoce respektovaná klavíristka, která si získala uznání publika po celém světě díky svým excelentním recitálům, stejně jako svým úspěchům jako komorní hráčka a sólistka při spolupráci s předními světovými orchestry. Je známá nejen svou virtuozitou, ale také schopností promýšlet a interpretovat náročné hudební programy. Moravská filharmonie provede se svým šéfdirigentem Zsoltem Hamarem velkolepou Symfonii č. 7 Antonína Dvořáka.

V oslavách Roku české hudby bude Moravská filharmonie pokračovat po celý rok 2024 i mimo Olomouc. Česká hudba je dlouhodobě jedním z nejdůležitějších vývozních artiklů, proto jsou

naplánovaná zahraniční turné konkrétně do Maďarska, Chorvatska a do Polska, kde bude MFO českou hudbu prezentovat také.

Jonáš Harman

pro Taneční magazín