SUITY 3/4

Taneční pocta významným českým skladatelům

SUITY 3/4
​​​​​​​
v neděli 3. listopadu od 19 h v Divadle na Vinohradech

Choreografové
Attila Egerházi, Petr Zuska, Šimon Kubáň a Vlasta Schneiderová
​​​​​​​si vybrali hudbu z naši národní „pokladnice“
​​​​​​​českých hudebních skladatelů.

Taneční zpracování hudby českých skladatelů je cestou k hlubšímu pochopení konkrétních skladeb, oslovuje tak kulturní,
​​​​​​​především velmi zkušenou hudební, veřejnost a představí jí
magický svět tanečního divadla.

Interprety večera jsou členové souboru Balet Praha Junior, vybraní studenti a absolventi Konzervatoře Taneční centrum Praha.

MCT, Taneční magazín

Životopisný film o hudebním velikánovi

Smetana se vrací do Plzně

Publikum na festivalu Finále poprvé uvidí životopisný film o hudebním velikánovi

 

Skladatel, dirigent, vlastenec – Bedřich Smetana stojí v samých základech české hudby. Jeho příběh vystavěný na hledání lásky a inspirace navzdory osudové ztrátě sluchu natočil režisér Marek Najbrt. Do titulní role obsadil Václava Neužila, Betty Smetanovou hraje Sarah Haváčová a libretistku Elišku Krásnohorskou Denisa Barešová. Česká televize snímek uvádí v roce dvoustého výročí narození jednoho z nejvýznamnějších skladatelů naší historie. Po uvedení na festivalu Finále Plzeň ho televizní diváci uvidí 3. listopadu ve 20:10 na ČT1.

ČT Smetana Jana Plodková a Denisa Barešová FOTO Pavla Černá

„Seriály či filmy inspirované životními osudy reálných postav naší historie jsou nedílnou součástí původní dramatické tvorby České televize. Z těch, které měly v poslední době značný úspěch u diváků, zmíním například minisérii o císařovně Marii Terezii, dramata Jan Hus či Rašín nebo Americké dopisy, které připomněly Antonína Dvořáka. Teď se k těmto osobnostem přidá Bedřich Smetana, a to navíc v roce, kdy si v rámci projektu Rok české hudby připomínáme jeho významné výročí,“ říká programový ředitel ČT Milan Fridrich.

Pro režii filmu Smetana oslovil kreativní producent Jan Lekeš Marka Najbrta. „Náš film Smetanu představí jako člověka, který ve svém oboru zcela neoddiskutovatelně převyšuje své současníky a kvůli tomu musí bojovat nejen proti závisti okolí, ale i proti vlastnímu pocitu výlučnosti. A také jako člověka donuceného vyrovnat se s postupnou ztrátou sluchu, což v případě skladatele a dirigenta znamená fatální existenciální ohrožení,“ přibližuje Jan Lekeš a Marek Najbrt ho doplňuje: „Děj filmu se odehrává během posledních šestnácti let Smetanova života. Jednalo se o velmi dramatický čas, protože deset let před svou smrtí ohluchl a svá vrcholná díla z té doby komponoval, aniž by je mohl slyšet. Kromě hudby jde v našem příběhu také o Smetanův bouřlivý vztah s jeho druhou manželkou Betty Smetanovou a také o nadstandardní přátelství s Eliškou Krásnohorskou.“

ČT Smetana Václav Neužil FOTO Pavla Černá

Masku s charakteristickým plnovousem připravil Českým lvem oceněný umělecký maskér Martin Valeš pro herce Václava Neužila. Ten po postavě legendárního atleta Emila Zátopka přijal ve své kariéře už podruhé roli historické postavy, tentokrát tedy Bedřicha Smetany: „Když jsem byl malý, hrál jsem na klavír asi deset let, tak jsem to mohl oprášit. Jednu skladbu jsem dokázal zahrát, je to Jiřinková polka, kterou Bedřich učí Elišku Krásnohorskou. Na zbytek skladeb bych neměl, ani kdybych se připravoval dva roky. Taky jsem se spojil s dirigentem Janem Chalupeckým, abych uměl vzít správně do ruky taktovku, a absolvoval jsem taneční výcvik s choreografem Markem Zelinkou, protože se ve filmu vyskytne velká taneční scéna,“ popisuje Václav Neužil, jak důkladná byla jeho příprava na roli.

Autor scénáře Martin Šafránek vystavěl dějovou linku filmu Smetana na milostném trojúhelníku. Do děje tedy vstupuje jak skladatelova žena Betty, tak i o mnoho let mladší spisovatelka a libretistka Eliška Krásnohorská. „O této ženě toho víme hodně, ale v kontextu se Smetanou toho zase tolik není. Ona spálila jejich korespondenci, a vnímáme ji tak hodně skrze Smetanovy oči. Ten film se nejmenuje Eliška Krásnohorská, takže se diváci nedozvědí nic o její tvorbě ani o tom, jak žila. Bojovala tvrdě, ne nadarmo se o ní mluví jako o jedné z našich prvních feministek,“ zmiňuje Denisa Barešová.

Představitelka Betty Smetanové Sarah Haváčová svoji hrdinku popisuje coby pilíř Smetanovy rodiny: „Byla velice chytrá, uměla několik světových jazyků, byla schopná se přizpůsobit. Byla milující matka, milovala i Žofii, dceru z Bedřichova prvního manželství, měla podle mě velké srdce. Žel bohu, Smetanovo divadelní prostředí jí blízké nebylo. Byli hodně jako oheň a voda. Pro mě to byla hrdinka.“

ČT Smetana Václav Neužil FOTO Pavla Černá

Od 3. listopadu 2024 bude film Smetana dostupný také v iVysílání České televize.

Foto. Pavla Černá, Marie Anna Baráková

Vendula Krejčová, Česká televize

pro Taneční magazín

„and“

Jiří Pokorný v nové inscenaci pro DEKKADANCERS zkoumá mezilidské vztahy

Jiří Pokorný a DEKKADANCERS uvedou novou tanečně-pohybovou inscenaci “and” o blízkosti i vzdálenosti mezi námi. Poukazuje na naše sociální prostředí jakožto rozpadající se systém, ve kterém se ztrácejí vztahy. Pokorný, který se jako performer i choreograf proslavil v zahraničí, se ke spolupráci se souborem vrací po 10 letech. Známé jsou především jeho spolupráce s Nederlands Dans Theater či Crystal Pite a její company KIDD Pivot. Do novinky obsadil jádro tanečníků DEKKADANCERS, kteří na domácí scéně aktuálně patří k naprosté špičce. V inscenaci tak vystoupí tři tanečníci nominovaní na letošní Thálie či Ondřej Vinklát, který již laureátem tří ocenění je. And mohou diváci prvně zhlédnout 31. října na Jatkách78. Na premiéru navážou čtyři reprízy.

Jak nejlépe zachytit fungující (nebo naopak zcela nefungující) vztahy pohybem? Odpověď na tuto otázku hledá nová inscenace and souboru DEKKADANCERS, jejímž choreografem je Jiří Pokorný. Písmeno “a” zde reprezentuje symbol propojení. Představuje jednotu nebo místo, ve kterém můžeme objevovat zcela nové obzory v navazování mezilidských vztahů.

„A“ Sjednocuje rozporuplnost našich životů a přivádí nás k vyššímu stavu vzájemného porozumění, protože význam “a” je společný všem bez rozdílu. Vždyť co by byla sůl bez pepře, kdyby mezi nimi chybělo ono zmiňované „a“? And tak v celovečerním představení spojí několik jedinců v jednu velkou rodinu, kdy na základě interakcí mezi nimi budeme mít možnost hodnotit blízkost či odtažitost jejich vztahu. Ke slovu se dostává i téma samoty, vždyť nakonec je přeci „lepší chtít být sám než zůstat sám“, jak praví motto inscenace.

„S tanečníky se společně snažíme najít způsob, jak pohybem ztvárnit jednotlivé charaktery postav bez nadměrné popisnosti, tedy “nevyhrávat” emoce, ale nechat jednotlivé emoční momenty plynout skrze tělo a jeho pohyb co nejpřirozeněji. Je to proces, který se vyvíjí pomalu. I samotný tanec má své limity. Abychom dosáhli určité pohybové diverzity, tanečníci pracují s pohybovou texturou na několik různých způsobů. Dále pracujeme s prostorem a interaktivně i se světlem. Skrze tyto prostředky se snažíme přiblížit i k samotné podstatě “and”, vysvětluje Jiří Pokorný.      

Samota může být restart, nový začátek, nezávislost i síla. Samota nemusí být osamělá. Osamělými se však stáváme, když sami sebe nevnímáme jako součást celku, protože žádný člověk není ostrov.

Pro inscenaci vzniká hudba z pera hudebníka a tanečníka Davidsona Jaconella. Hudbu či zvukový design vytvořil např. pro Nederlands Dance Theater 2, Korzo Theater v nizozemském Haagu, Alberta Ballet v Kanadě, West Australian Ballet v západní Austrálii a několik tanečních institucí v Německu. Spolupracuje nejen s Jiřím Pokorným, ale dále také s choreografy Ihsanem Rustemem, Stephenem Delattrem či Ivanem Alboresim. V roce 2018 absolvoval mentoring u světoznámého skladatele Dirka P. Haubricha, který mimo jiné spolupracuje s choreografem Jiřím Kyliánem.

V inscenaci vystoupí nejlepší tanečníci současné scény: Ondřej Vinklát (držitel tří Thálií za tanec), Patrik Čermák (užší nominace na Thálii 2024 za Tramvaj do stanice Touha), Natalia Metodijeva (širší nominace na Thálii 2024 za La Dolce Vitu), Albert Kaše (širší nominace na Thálii 2024 za La Dolce Vitu), Florian Garcia a mladé talenty Adriana Štefaňáková a Nela Štarková.

DEKKADANCERS: and

  • Koncept a choreografie: Jiří Pokorný
  • Hudba: Davidson Jaconello
  • Tančí: Ondřej Vinklát, Patrik Čermák, Nela Štarková, Florian Garcia, Natalia Metodijeva, Albert Kaše, Adriana Štefaňáková
  • Vizuál: Pavel Hejný
  • Scéna a kostýmy: Jiří Pokorný ve spolupráci s Pavlem Knollem
  • Světelný design: Lukáš Brinda

Premiéra: 31. 10. 2024 / 70 min. / vhodné od 10 let

https://dekkadancers.net/cs/repertoire/and/

Jiří Pokorný (1981) je jeden z nejvýznamnější českých tanečníků, choreografů a lektorů, kteří se prosadili v zahraničí. Jako performer byl angažován v NDT pod vedením Jiřího Kyliána a poté pokračoval ve své profesní dráze s výjimečnou Crystal Pite a její company KIDD Pivot. Je jednou z mála osobností, jež získala důvěru od Crystal Pite k nastudování a předávání jejích choreografií vybraným souborům. Je autorem řady uznávaných choreografií a ke spolupráci s DEKKADANCERS se vrací po 10 letech od svého debutu pro tento soubor s kusem Černé mraky nepláčou.

Foto (© Pavel Hejný) 

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín 

Opening sezony 2024/25 v Ponci

Nové směřování divadla, nové tváře, nový směr

20.září propukl v divadle PonecOpening nové sezony 2024/25.   Historicky první Umělecká rada divadla (Dagmar Bednáriková, Jan Malík, Sylva Šafková) představili  své plány na rok 2025,  nový koncept rezidenčního umělce a další vize.

Večerem bravurně provedl  umělec Michal Sikora.  Představil nové plány, záměry a ohlédl se za historií divadla Ponec a krátce pohovořil i o prostorách divadla. Ředitelka Yvona Kreuzmannová zavzpomínala s úsměvem na krušné roky, kdy divadlo začínalo z ničeho a jaké byly jeho začátky. Yvona říká: „Když jsme začínali, měli jsme tři roky na to udělat nějaký velký počin. Ale za tři roky jsme neměli ani korunu. Stačilo by snad jen málo, jenže na vše bylo třeba třikrát více peněz. Nebylo nic.  Neměli jsme ani střechu.  Natočili jsme „Tance kolem Ponce“, jenže v roce 2002 začaly také povodně. Takže jsme dělali různé věci. Při prvním openingu jsme  nabízeli divákům i přilby na hlavu, protože  to bylo vlastně v té době  povinné. Navíc nad námi jezdil vlak.  Někteří umělci to krásně zakomponovali do své choreografie,  např. slovy: „Archaicky  mi hrabe“ (Archa je taneční prostor v Praze, jméno umělce bylo Hrab, pozn. redakce).

Při openingu se sešla vůbec první umělecká rada a první rezidenční umělkyně – Nataša Novotná. František Ponec by měl radost, že tu pokračuje kinematografie, protože Nataša představila svůj  krátký taneční film New Normal v režii Jakuba Jahna. Vznikal v době covidové pandemie a ani na tento film nebylo dost času, ale výsledek je zdařilý. Nataša vzpomíná: „V roce 2021 jsme neměli moc času, měla jsem určitou vizi a nevěděla jsem, jak to přesně dopadne. Tanečník a mim Radim Vizváry mě upozornil, že máme čtyři měsíce na práci. Půjde to?  Ale dali jsme to dohromady. New Normal, Dance for Camera bylo skvělé v tom, že kamera se hýbala.  V té době začalo něco nového. Dobrého či špatného? Na to si musí každý odpovědět sám. Teď je to poprvé, co je tu rezidenční umělec, začínáme. Jsem potěšená, že mě Ponec oslovil a přizval do umělecké rady. Je to ale taková zkouška a třeba to půjde v budoucnu dělat lépe, kdo ví.“

Dála byla představena nová svěží energie, neokoukané tváře. Sylva Safková, Jan Malík. „Dnes je tu  probublávající konflikt finanční, možná to, co od ledna uvidíte,  nebude vůbec to, co my chceme. Ale jsou sny a realita“, říká Jan Malík. Sám za sebe upřesnil: „Tanec jsem potkal už dávno jako divák,  zažil jsem něco, co se nedá popisovat, ale chci to znovu a znovu  zažít.“ 

Sylva Safková se přidala:  „Tanec dokáže sdělit téměř vše mnoha způsoby, za jeden život to je nevyčerpatelné. Tanec komunikuje beze slov a má v sobě magii.“

S tím nelze než souhlasit.

Druhá polovina večera byla  plná živelnosti a otevřenosti brazilského světa

Solo Clary de Costa ‚Peel the Onion‘ diváky doslova vcuclo do energické show nabité sexualitou.   V kostýmu barvy karamelového  psa nastoupila Clara před diváky, zpočátku mi její show nedávala moc smysl,  ocenila jsem ale  krásný vizuální efekt ke konci. Ale pak je vše jasné. Úvod –„Bála jsem se jí. Silná, mocná, divoká.  Byly to sny mladé dívky a ta se bála reality –  ženy, tance, sexuální energie. Zkrátka celé té magie.

Clara de Costa  studovala klasiku, ale má za sebou i vlastní tvůrčí počiny.  Její dílo  je pozoruhodné, svébytné.  A má v sobě silný náboj.

Tyto  charakteristické rysy se  projevily  v dialogu s ukrajinskou umělkyní a českým tvůrci hudby a designu.   Clara de Costa a Jana Reutová (ukrajinská tanečnice a choreografka, třetím rokem se věnuje tvůrčí i lektorské činnosti v Praze) představily své dílo  ‚Womanhood‘.  Jak už název napovídá, Womanhood je o ženství a ženskosti. Je ale také o silné energii, vzájemné citlivosti a empatii. Možná můžeme vidět matku s dcerou, malé i velké počiny, vztahy, to vše tvoří jeden ženský svět. Ale ženy jsou někdy opravdu i unavené. Je tu ale naděje – když to všechno zvládnou a vydrží, udrží v rukou celou galaxii a to není málo!

Tímto komponovaným večerem byla 24. sezona zahájena a následoval raut v divadle Ponec.

Hodně štěstí do nové sezony!

Foto, text: Eva Smolíková

Taneční magazín