S Jiřím Ježkem se diváci loučili s úctou a ve stoje

Třetí večer ve StarDance 2024

Třetí večer ve StarDance byl věnován sedmdesátým létům. Tančila se rumba, cha-cha a valčík.

 

 

Výkon, který diváci ohodnotili potleskem ve stoje a vyjádřili tak svou úctu, předvedl Jiří Ježek.

Podle tipovacích soutěží na tom Jiří Ježek nebyl špatně, přesto ale vypadl.  Inu, ve StarDance to tak chodí, jsou to večery plné překvapení pro všechny.

 

Jiří Ježek  zhodnotil svoji účast slovy: „Byla to fakt velká jízda, děkuji za tu šanci.“ A Lenka Nora Návorková jen dodala: „Klobouk dolů, jsi borec!“

Jak celý večer probíhal?

 

Martina Ptáčková a Dominik Vodička

 

Zatančili svou vesmírnou fantazii:  cha-chu v kosmu. Marek Eben chápal celý příběh a ohodnotil slovy: „Někdy příběhům nerozumí, ale teď je to jasné..  ti dva se prostě udusili!“ Geňa už hodnotil i tanec, který byl sice strašně veselý, ale nohy Martiny byly strašně smutné. „Vy byste něco potřepala do těch bot, aby tam byl stav beztíže“. Martina odpověděla  jednoznačně: „Je hrozně těžké tančit cha-chu ve vesmíru, málo kyslíku, proto všechny ty problémy. A Tatiana se jí zastala: „Jdete správným směrem, je jednoduché někoho kritizovat, ale tady se dře… Vy děláte maximum, standard je super, ale latina má trošku těžké nohy, no, snad příště bude lépe. (17 bodů)

 

Jana Paulová a Robin Ondráček

 

Na začátku své choreografie se jevilo, že cosi vyhlíží. Na tuto otázku odpověděli: „Oblohu! Lepší zítřky!“ Tatiana Drexler byla vstřícná, pravila, že vyšší věk je handicap, ale to v případě Jany není vůbec pravda. Vyjádřila Janě svůj velký obdiv, trošku vytkla nohy, prý Jana trošku ťapká… I Jan Tománek nešetřil chválou, chvílemi byla Jana Paulová hudba sama, to, že občas skákala, není důležité.  Více snížit kolena. Geňa byl spokojený, prý měl chuť vzít si pyžamo, chleba a podívat se na to ještě jednou… Jana Paulová vysvětlila, že její kolena se už víc nesníží, až je bude mít odoperované, tak ano, ale teď to nejde. (21 bodů)

 

Lucka Vondráčková a Lukáš Bartuněk

 

Jan Tománek pochválil slušnou techniku, hezké choreo, ale lehce pokrčená kolena, to je prý trošku problém  a chybělo mu, že nebyl více zatažen do děje.  Richard Genzer: „ Tam byl nakonec asi nějaký problém, ne?“  Lucka: „Já jsem se tak zamotala..“  Geňa na to: „Vítej  v jiném světě…“ Tatiana Drexler: „Mě to rušilo na konci,  říkala jsem si, zda je Vám snad  zle, mám jít  pomoct, mně strašně vadí, když někdo tančí celou rumbu na pokrčených kolenou a jsou tam nošené figury. To  nebyla rumba, to byl pěkný romantický tanec. Ale na vině je Lukáš,  on to měl naučit,  Vy jste skvělá tanečnice!“

Tereza Kostková se po té kritice skoro rozplakala. Ale Lucka pravila statečně: „Tatiana má pravdu, buď  se soustředím na boky nebo na kolena,  dnes jsem se soustředila na boky, tak to je.“  (19 bodů)

 

 

Filip Blažek a Adriana Mašková

 

Za svoji cha-chu nesklidili právě vysoký počet bodů. Geňa to vysvětlil po svém: „Konec skvělý, kdybychom hráli na schovávanou, tak já Tě nikdy nenajdu, Ty jsi tak dobře tu cha-chu schoval. Když se objevila chtěl jsem křičet deset dvacet ča-ča!“ Tatiana pochválila tanec, ale ani ona cha-chu neviděla. Jan Tománek sdílel tentýž názor, prý nastoupil chlapák, krásné charisma, ale nikdo neví, jaký to byl tanec.

Marek  Eben tu kritiku ukončil: „Neposlouchejte to, lidi jsou u televize, mají telefony…

Filip Blažek se nenechal vyvést z míry a pravil: „Ale já si myslím, že mě to lízlo!“ (18 bodů)

 

Patrik Hartl a Tereza Prucková

 

Tatiana Drexler pochválila pravdivý valčík, Patrik se dobře držel v hudbě, oba dva by se měli více zaklonit (Marek Eben upřesnil, že toto je v procesu). Podle Jana Tománka si jistě i pozorní diváci všimli, že Patrik vnese na parket každý večer jinou atmosféru. V technice byly těžké rytmické přechody a dobře zvládnuté, jen zlepšit rám a prodloužit krok. Podle Richarda Genzera se Patrik konečně osamostatnil. (21 bodů)

 

Jiří Ježek a Lenka Nora Návorková

Sklidili obdiv, za to, že se Jiří Ježek tak dobře naučil choreo a Lenka zase za to, že hledá v lidech, co v nich je a dobře se jí to daří. Padla řeč i na to, zda je to zase jiný typ nožky a prý ano. Tato v pořadí již třetí umí šlapat na špičku, ale zase neumí stát na patě. Existují prý asi čtyři varianty přezutí. (20 bodů)

Chili Ta a Jakub Mazůch

Jan Tománek Chili velice chválil: „Máte jistotu a výraz profi tanečníka, jste černý kůň soutěže. Richard Genzer: „Pro mě nejlepší ča-ča večera a ještě mi tu dnes tančí nejlepší plakát stomatologické kliniky (Chili má hezké zuby).  Móda je  recyklovaná, ekologická, zbytek sukně se hodi…. (Chili si tentokrát dala pozor, aby zase neztratila část sukně). (21 bodů)

Marta Dancingerová a Martin Prágr

Tatiana Drexler se rozplývala chválou, to byl prý  balzám pro  duši, napnutá kolena, rychlost, ještě více přenést do těla ty pomalé pasáže, ale jinak wou! Marta Dancingerová nepřestává  překvapovat ani Jana Tománka. Prý jestli je divák tak nadšený jako on, tak je strašně nadšený, trošku více povolit tělo, ale to už by  byla dokonalá. A Geňa? Pláče a štká: „Jak to mám hodnotit? Hezké“ (24 bodů)

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

Předvedli asi nejkrásnější  tanec večera. Jan Tománek: „To se strašně těžko hodnotí, Vy máte krásné ruce a všechno, pokud hodnotím  číslo jako takové, to je na desítku, ale valčík byl špatně, ten tam byl nepodstatný.“  Geňa ale ocenil, že valčík doleva si na parketu málokdo „střihne“.  Tatiana nemá moc ráda show a málo tance, ale tady se snoubilo všechno. Pravila: „Kdyby mi bylo 18 let, tak já udělám všechno, abyste si mě všimnul.“ (25 bodů)

 

Foto: Eva Smolíková, Mikuláš Křepelka

Taneční magazín

Divadlo LETÍ získalo Cenu Josefa Balvína

V 19. sezóně uvede jevištní debut Kláry Vlasákové i imerzivní inscenaci

Pražské nezávislé Divadlo LETÍ získalo za svou inscenaci Láska/Argumentační cvičení Cenu Josefa Balvína, kterou v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka uvede 13. listopadu. V nové sezóně pak plánuje hned dvě premiéry inscenací her současných českých autorů. Očekávanou novinkou bude na konci listopadu divadelní debut spisovatelky a scénáristky Kláry Vlasákové Lhářky. Hra vznikla přímo pro herečky Pavlu Tomicovou, Natálii Drabiščákovou a Simonu Lewandowskou. Sezónu LETÍ zakončí imerzivní inscenací Poslední zhasne, pro niž vytvořilo scénář hned šest českých autorů nejmladší generace. Vzápětí po pražské premiéře ve VILE Štvanice se inscenace představí také na festivalu Divadelní svět Brno.

Divadlo LETÍ vstoupilo do své 19. sezóny úspěšně. Za svou inscenaci LÁSKA/Argumentační cvičení v režii Kashy Jandáčkové získalo Cenu Josefa Balvína, ocenění pro nejlepší českou inscenaci původně německojazyčného textu. Pražský divadelní festival německého jazyka, který cenu udílí, ve své tiskové zprávě uvádí: „Inscenace  je v mnoha ohledech výjimečná. Otevřeně pojednaným tématem ženské sexuality i s jejími nejintimnějšími tělesnými projevy počínaje a ztvárněním trojjediné protagonistky Olive Oylové Annou Kameníkovou, Karolínou Vágnerovou a Marií Kieslowski konče.“ Inscenaci textu oceňované autorky Sivan Ben Yishai, jejíž dílo LETÍ nastudovalo jako první scéna v Čechách, uvede na festivalu 13. listopadu.

První premiérou nové sezóny Divadla LETÍ bude inscenace Lhářky. Příběh dvou stárnoucích žen, Jiřiny a Kamily, které už neumí žít ani vedle sebe, ani bez sebe. Jména hlavních postav vzešly z prvotního námětu, s nímž autorka Klára Vlasáková vstupovala do rezidenčního programu Divadla LETÍ. „Inspirovala se skutečným přátelstvím Jiřiny Švorcové a Kamily Moučkové, které přes naprosto odlišné politické názory dokázaly ke konci života krátce navázat na své dávné přátelství. Tahle myšlenka nám v dnešní době kulturních válek připadá zásadní,“ říká dramaturgyně inscenace a umělecká šéfka Divadla LETÍ, Marie Špalová. „Rozhodně se ale nejedná v žádném ohledu o životopisnou či historickou hru. Reálné předobrazy postav se objevují jen v ozvucích, příběh je jinak úplně smyšlený a současný.“ doplňuje.

Autorka hry Klára Vlasáková touto hrou v divadle debutuje, přestože na poli literatury a scenáristiky má za sebou už řadu úspěchů. Její románová prvotina Praskliny byla nominována na Cenu Jiřího Ortena, nejnovější román Těla získal v anketě Deníku N titul kniha roku podle čtenářů i odborné poroty a za scénář k filmu Běžná selhání (2022), který byl uveden i na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, získala cenu pro nejlepší scénář na kanadském Festival du Film Auteur de Val-Morin a nominaci na Cenu české filmové kritiky v kategorii Nejlepší scénář. „Všechny tři postavy – stárnoucí kamarádky i mladá neteř jedné z nich – mají zcela odlišné představy o tom, jak by měla vypadat budoucnost i společnost. Pod tlakem krize jsou však nuceny své představy přehodnotit a hledat nové cesty. Právě to mi při vývoji příběhu připadalo nejzajímavější: jak dlouho si dokážeme lhát, že máme ve všem jasno, a v jakém momentu si konečně přiznáme, že vlastně nevíme nic?“ říká autorka, Klára Vlasáková.

Režisérkou inscenace bude Natália Deáková, která s LETÍ v minulých letech spolupracovala na inscenacích Rozhovory s astronauty a Králíček. Do VILY si s sebou přivádí svůj tým, scénografy Pavla Svobodu a Janu Smetanovou a hudebního skladatele Jakuba Kudláče. Hra vznikla v rámci rezidenčního programu LETÍ přímo pro herečky Pavlu Tomicovou, Natálii Drabiščákovou a Simonu Lewandowskou.

Premiéry proběhnou 30.11. a 2.12. 2024.

Na jaře se LETÍ plně ponoří do příprav imerzivní inscenace Poslední zhasne, jejíž tým tvoří nejmladší divadelní generace. Již podruhé je LETÍ součástí evropského projektu Fabulamundi Playwrighting Europe, jehož současný běh s podtitulem New Voices se zaměřuje na práci s nejmladší generací dramatiků. LETÍ vedlo dvouletou rezidenci se skupinou šesti mladých českých autorů a autorek ve složení Ondřej Kulhavý, Tomáš Ráliš, Antonie Rašilovová, Daniela Samsonová, Lenka Skalická a Štěpán Vranešic. Lektorem workshopu, z něhož vzešel scénář připravované inscenace, je dramaturg a kmenový autor Divadla LETÍ, David Košťák, který o přípravách a společných workshopech řekl: „V Čechách chybí vzdělávací program zaměřený na psaní pro divadlo. Noví dramatici se i tak naštěstí stále objevují, ale chybí jim možnost vzájemného networkingu a sdílení. Chtěl jsem vytvořit prostředí, kde se autoři a autorky budou moci rozvíjet v bezpečném prostoru pod vedením různorodých dramatiků, ale i odborníků v jiných oborech. Kromě zahraničních hvězd jako je srbská autorka Biljana Srbljanović to byl například sociální ekopsycholog Jan Krajhanzl. Naše společná setkání vedla k touze napsat scénář pro imerzivní inscenaci, která by se věnovala přípravám na konec světa, aniž by diváky paralyzovala a uvedla je do pasivity.”

Šest původních her jako šest možností příprav na konec světa bude do prostoru VILY Štvanice a jejího okolí přenášet trojice mladých režisérů Jan Froněk, Ctibor Němec a Emma Žežulová, společně s trojicí mladých scénografek. Inscenace se bude hrát v omezené sérii nejprve v Praze na Štvanici, poté se na několik dní přesune na festival Divadelní svět Brno, který je jejím koproducentem.

Vedle pravidelného repertoáru připravuje LETÍ další atraktivní projekty. Pokračování se dočká divácky úspěšný projekt Večeře s novou hrou, včetně speciální trampské verze u ohně, která se představila už z kraje sezóny v rámci festivalu …příští vlna/next wave… Ve spolupráci s Agenturou DILIA představí LETÍ 10. prosince 2024 výsledky překladatelské dílny pro mladé překladatele divadelních her z angličtiny. I v letošním roce bude předán Kožich Marka Ravenhilla, cena pro česká divadla za počin v inscenování současné dramatiky. Vedle textů, které se v nastávající sezóně dočkají inscenací, vznikají v rámci Rezidenčního programu Divadla LETÍ jednak krátké hry českých autorů pro Večeře s novou hrou, a také hra Anny Saavedry, která v režii Mariána Amslera otevře výroční 20. sezónu, jež LETÍ čeká v letech 2025/26.

Klára Vlasáková

LHÁŘKY

Režie: Natália Deáková

Jedna věří v kapitalismus plný disciplíny, druhá v socialismus plný salámu. Hořká komedie o tom, že nejsilnější pravda je jen lež, které se neumíme vzdát.

Dvě stárnoucí ženy, jeden dům. Jiřina sní o uznání a métském salámu, Kamila sní o tom, že neumře, a radši nevychází. Svět venku je totiž příliš nebezpečný. Viry a ledovka číhají na každém kroku. Jiřina chodí do sámošky pro salám a obdiv – ale už dlouho nebude. Přichází totiž mladá Eliška s děsivou vizí budoucnosti. Starý svět jde k zemi, nový je už za rohem. Ale je o co stát? A kdo vydrží déle lhát, aby se nemusel měnit?

Česká spisovatelka a scénáristka Klára Vlasáková debutuje na divadelních prknech s hořko-směšnou hrou Lhářky, kterou napsala v rámci rezidenčního programu LETÍ přímo pro herečky Pavlu Tomicovou, Natálii Drabiščákovou a Simonu Lewandowskou.

Text hry vznikl za podpory Nadace Český literární fond a Ministerstva kultury České republiky.

Antonie Rašilovová, Daniela Samsonová, Lenka Skalická, Ondřej Kulhavý, Tomáš Ráliš, Štěpán Vranešic

POSLEDNÍ ZHASNE

Režie: Jan Froněk, Ctibor Němec a Emma Žežulová

Konec světa může mít tisíce podob.

Hodiny posledního soudu ukazují 90 vteřin do půlnoci. Je čas si začít balit kufry. Jak se ale připravovat na konec, když člověk nesnáší loučení a plamínek naděje ještě pořád nezhasl? Vytěsňování, restart společnosti, osvobození ducha od těla, hledání planety B – strategií je spousta, ale která bude ta tvoje? Jsou to střepy tříštícího se světa, nebo jen sklíčka dotyků?

Imerzivní inscenace autorstva a režisérstva nejmladší generace, která se vzdala alarmistických výkřiků ve prospěch hledání způsobů přežití.

Inscenace je výsledkem dvouletého workshopu zaštítěného mezinárodní sítí Fabulamundi – Playwrighting Europe. Šestičlenné autorstvo společně se tříčlenným režisérstvem předkládá svou originální vizi příprav na konec světa a umožňuje divákům zažít je na vlastní kůži. Hlasy mladé generace ukazují, že budoucnost může přinést i větší hrozby, než je inkluzivní jazyk.

Inscenace vzniká v koprodukci s festivalem Divadelní svět Brno.

Denisa Chuchlová

pro Taneční magazín

Událost Y: Slow TV Cinema

Přespávací kino v Divadle X10

Divadlo X10 se 8. listopadu na 24 hodin promění na přespávací kino. Promítání 24 hodinových filmů v žánru slow TV od 24 českých i zahraničních umělců a umělkyň mohou návštěvníci sledovat z pohodlí matrací, peřin a polštářů.

Žánr Slow TV je velice inkluzivní, co se týče požadavků na techniku a schopnost práce s videem. Proto se nám tentokrát na jednom plátně (místo podiu) setkává umělectvo s různorodou životní zkušeností, různými přístupy k tvorbě i velmi různou praxí. Filmy pro nás vytvořily osobnosti pohybující se v oblasti současného tance, herectví, režie; ale i tvůrci a tvůrkyně s malířskou a konceptuální galerijní praxí,“ říká kurátorka Anna Chrtková.

Mezi tvůrci jsou například divadelní režisér Jan Frič, režisér*ka dokumentárních filmů Kateř Tureček, kolektiv současného tance T.I.T.S. performance group, letošní finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého Oskar Helcel nebo umělecké a rapové duo lobbyboy&saab920turbo. Ze zahraničních osobností například nizozemský choreograf Dries Verhoeven, který se českému publiku představil v roce 2018 na festivalu 4+4 dny v pohybu, nebo hudebník a vizuální umělec Julian Hetzel.

Událost pomalého kina nabídne netradiční diváckou zkušenost a pobídne k přemýšlení nad současným tlakem k výkonnosti a možnostmi naší pozornosti.

„Y: Slow TV Cinema chce být oslavou chvil, kdy nám čas prokapává mezi prsty, kdy sami sebe odevzdáváme hedónskému ponoru do pohyblivých obrázků na promítací stěně. Pozornost je nezaostřená, soustředění rozprostřené po nejširším okolí, spánek přichází a odchází v nepravidelném rytmu,” doplňuje k formátu události kurátor Petr Dlouhý.

Začátek události: 8. 11. 2024 v 16:30

Událost potrvá non-stop do 9. 11. 17:00

V prostoru události je možné přespat, nebo z něj kdykoli odejít a vrátit se

Místo události: Divadlo X10, Charvátova 10/39, Praha 1

Umělci 

Agnese Krivade, alaa minawi, Bára Bažantová & Adam Smrekovský, BUI, Dries Verhoeven, Dzintars Krūmiņš, Guiot Duermeijer, Ikars G & Karu T, iona&rineke, Jan Frič, Jānis Šneiders, Kateř Tureček, Katrīna Rudzīte, Kirils Ēcis & Guna Zariņa, Laura Stašāne, lobbyboy saab900turbo, Mailo Mēness, Matěj Nytra, Oskar Helcel, Shar&Kiek, Studio Julian Hetzel, T.I.T.S. performance group, Tamara Moyzes & Shlomim Yaffe , Venuri Perera

Koprodukční partneři:

New Theatre Institute of Latvia

SPRING Utrecht

 

 

Autor Andrejs Strokins (z festivalu Homo Novus, Riga)

 

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

„Našikmo 4:05“

Daniela Baráčková v Galerii NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž sólového autorského výstavního projektu Našikmo 4:05 malířky a vizuální umělkyně Daniely Baráčkové, která proběhne ve středu 23. 10. 2024 od 18:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD
Daniela Baráčková
Našikmo 4:05
Kurátor: Pavel Kubesa

Text: Mariana Serranová
Vernisáž: 23. 10. 2024, 19:00
24. 10. – 17. 11. 2024

 

Autorský výstavní projekt Našikmo 4:05 Daniely Baráčkové v Galerii NoD se soustřeďuje na reflexi kolektivních emocí a otázce touhy po smyslu v dnešní rozporuplné společnosti. Baráčková zkoumá různé vnitřní paradoxy a kontrasty společenského prožívání a intersubjektivního vztahování se odrážející aktuální společenské klima. Ve vzájemně provázaných sériích obrazů z posledních let a site-specific intervenci do prostoru Galerie NoD se pod vrstvou estetizující abstrakce zaměřuje na neurčité i jednoznačné symboly, pocity a prvky každodennosti a ptá se po možnostech jednoduchosti a její nedosažitelnosti v roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška.

Daniela Baráčková (*1981) je absolventkou UMPRUM ateliéru Jiřího Davida, prošla také stáží na Akademii výtvarných umění v Praze u Vladimíra Skrepla. V roce 2007 absolvovala stáž na Willem de Kooning Academy v Rotterdamu. Ve své tvorbě se zaměřuje na transformaci subjektivního prožívání v perspektivě proměnlivé povahy současného sdíleného světa do symbolických akcí. V médiu malby, v němž hledá možnosti průniku mezi minimalistickou jednoznačností a zobecňující abstrakcí, se dlouhodobě věnuje také potenciálu přesahu malby mimo jeji klasické prostorové a materiálové určení. Systematicky se také věnuje médiu videa, instalacím, performance či site-specific strategiím. Byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2013.

Výstava Našikmo 4:05 a program Galerie NoD vzniká za kontinuální grantové podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.

 

NoD, Taneční magazín