Ve Švandově divadle chystají Peníze, hru o touze po štěstí
Světová premiéra 18. března 2017 ve Velkém sále Švandova divadla na Smíchově
Když je jich nedostatek, provedou lidé i nečekané věci. Peníze. Hru pod tímto názvem připravují ve Švandově divadle. Podle scénáře Doda Gombára, s Evou Josefíkovou, Robertem Jaškówem, Lubošem Veselým, Tomášem Petříkem, Andreou Buršovou a dalšími stálými herci i hosty smíchovské scény ji zde režíruje Mikoláš Tyc, premiéra bude 18. března od 19ti hodin ve Velkém sále.
Dva ztroskotanci odhodlaní prorazit věčnou smůlu (Jacob Erftemeijer a Tomáš Červinek), věkově nerovný pár kupující boty na svatbu za účasti svérázné prodavačky (Eva Josefíková, Robert Jašków a hostující Ivana Krmíčková), mazaný majitel autobazaru (Tomáš Petřík), člen bankovní ostrahy, jeho až příliš pečující matka a jeho tajná láska (David Punčochář, hostující Daniela Bakerová a Andrea Buršová) a k tomu ještě bývalý holič Miško Láska čelící exekuci, který teď vyhrává v pasáži na harmoniku (Luboš Veselý). Ti všichni si s sebou nesou svoje příběhy, sny i své samoty. A peníze – a s nimi i kousek štěstí – by rozhodně uvítali. A tak se jednoho dne někteří z nich rozhodnou, že si jich naberou, co to jen půjde…
Text napsaný z radosti
Hra se opírá zejména o výborně napsaný divadelní scénář, jehož autorem je Dodo Gombár, respektovaný režisér a zároveň i umělecký šéf Švandova divadla. Jeho text Peníze napsaný jako„divadelní povídky, které se nečekaně stanou jedinou hrou“ vznikal dlouhých sedm let. „K psaní Peněz jsem se různě vracel, psal velice svobodně, ničím a nikým netlačen. Je to prostě text napsaný z radosti,“ říká Dodo Gombár.
„Peníze jsou pozoruhodnou skládankou obrazů a situací, které postupně odkrývají drobné příběhy jednotlivých postav. S každým dalším výjevem ale otáčejí jejich perspektivu a posléze se všechny linie příběhu neúprosně protnou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská, která na hře oceňuje i její humor. „Ostré střihy a občas až krutá upřímnost replik činí z textu Doda Gombára hru, v níž lze nalézt řadu velmi humorných scén. Byť občas s poněkud hořkým nádechem,“ dodává Kinská.
Gombárův text zvítězil v anonymní Dramatické soutěži agentury Aura-Pont za rok 2015 a v podobě scénického čtení byl (v režii Braňa Holička) uveden už v roce 2016 na Nové scéně Národního divadla v Praze. Nyní se Peníze konečně dočkají i svého plného inscenačního ztvárnění v režii Mikoláše Tyce.
Herci jako inspirace
„Při práci mě vždycky zajímají především herci. Jejich energie. Jejich přístup a tvořivost,“ říká Mikoláš Tyc, který u Švandů režíruje poprvé a do inscenace obsadil téměř celý herecký soubor smíchovského divadla. Při jejich vedení pak Mikoláš Tyc naplno uplatnil svůj cit pro detail, podtrhl vtip a důvtip celé hry, podpořil svéráz jejích hrdinů a rozhodl se v některých momentech pracovat i se záměrným zcizením – vystupováním herců a hereček z jejich rolí, do nichž se po chvíli opět vracejí.
„Každá postava je pro hru nějak důležitá a svým způsobem mě baví všichni. Je to asi jako s lidmi v tramvaji – každý má svůj příběh, ale koneckonců bychom se měli všichni trochu sebrat, podívat se životu do tváře a uznat, že zas tak slavné to tedy není. Víme snad, jaký má život smysl – navíc když má ta tramvaj zpoždění a řidič evidentně nemá svůj den?“ptá se Mikoláš Tyc. Ten působil mj. jako umělecký ředitel sdružení BuranTeatr a má za sebou řadu zdařilých režií v divadlech v Brně, Pardubicích, Uherském Hradišti, Liberci, Mladé Boleslavi nebo Českých Budějovicích.
Živé příběhy i hudba z městské pasáže
Ke spolupráci na inscenaci přizval Mikoláš Tyc osvědčené spolupracovníky. Scénograf Karel Čapek vytvořil na jevišti důmyslné řešení v podobě kovových „domků“, které se podle potřeby mění v domácnost, banku, prodejnu obuvi i pasáž, do níž se postupně všechny příběhy sbíhají.
Autorku kostýmů Anetu Grňákovou inspirovaly reálné předobrazy nejrůznějších městských typů.
A hudebník Jiří Hájek, který ve Švandově divadle spolupracoval už na inscenacích Heda Gablerová nebo Frankenstein, zas v představení využívá i „živou muziku“ v podobě sborového zpěvu účinkujících herců či melodie tahací harmoniky. Výraznou složkou inscenace je i pohybová stylizace: k ní byla v této sezóně již podruhé (po titulu Je to tu v režii Viktorie Čermákové) přizvána Halka Je Třešňáková. Ta pracuje mimo jiné s vědomým vystupováním herců a hereček z „kůže“ jejich hrdinů.
A o čem je hra Peníze pro Luboše Veselého, představitele Miško Lásky? „Je o paralelních světech… o mávnutí motýlích křídel někde ve staré Petržalce… o plivnutí do Dunaje… o mojí neschopnosti… o hlouposti… o bezbožnosti,“ říká Luboš Veselý, který se kvůli představení naučil na akordeon zahrát několik lidových písní a jeden valčík.
Hra Peníze bude mít premiéru 18. března, reprízy jsou naplánované na 20. a 29. března. Všechna představení budou uvedena i s anglickými titulky.
Peníze
Trapnosměšné historky, které se nečekaně spojí v jednu překvapivou událost.
Scénář a překlad ze slovenštiny Dodo Gombár
Režie Mikoláš Tyc
Dramaturgie Martina Kinská
Scéna Karel Čapek
Kostýmy Aneta Grňáková
Hudba Jiří Hájek
Pohybová spolupráce Halka Je Třešňáková
OSOBY A OBSAZENÍ
JOJCO……………………..Jacob Erftemeijer
MIREC………………………Tomáš Červinek
MIŠKO LÁSKA……………Luboš Veselý
DAN…………………………..David Punčochář
JEHO MATKA……………..Daniela Bakerová
MILENA………………………Eva Josefíková
PETR…………………………..Robert Jašków
ZDENĚK………………………Tomáš Petřík
ERIKA………………………….Andrea Buršová
PRODAVAČKA……………..Ivana Krmíčková
KDO JE KDO
Mikoláš Tyc (*1982)
Absolvoval činoherní režii na pražské DAMU (2010). Od ukončení školy pravidelně režíruje v českých i moravských divadlech – Divadlo Petra Bezruče (Úklady a láska), MD Mladá Boleslav (Kabaret), Slovácké divadlo v Uherském Hradišti (Hra o pyžama), Moravské divadlo Olomouc (Láska a peníze) a další.
V letech 2013-2015 byl (poté co tam pohostinsky režíroval Walczakovu Amazonii a Joyceovy Vyhnance) uměleckým šéfem brněnského BURANTEATRu, kde inscenoval 39 stupňů, Goethova Fausta a Markétku a Schimmelpfennigovo Létající dítě – tato inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla 2014.
Pravidelně se jako režisér vrací do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (Škola základ života, Soudné sestry, Pohani) a Městského divadla Brno (Podivný případ se psem, Princ Homburský, Splašené nůžky – v sezóně 2015/2016 oceněno diváckou cenou MdB).
Dodo Gombár
se narodil 3. června 1973 na Slovensku. Pochází ze Smolenic, malebné obce na úpatí Malých Karpat. V Trnavě vystudoval gymnázium a na činoherní fakultě VŠMU v Bratislavě pak divadelní režii. Během studia pobýval v rámci roční stáže na Circle in The Square, Theater School on Broadway v New Yorku. Po absolutoriu na VŠMU (1998) se na dvě sezony stal kmenovým režisérem a uměleckým šéfem Komorného divadla v Martině. V letech 2006-2009 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem v Městském divadle Zlín.
Ve Švandově divadle je uměleckým šéfem a kmenovým režisérem od září 2010. Svou první sezonu tu otvíral Dorstovým Merlinem. Pro ŠD dále zrežíroval např. Crash u potoka, moderní přepis románu Karoliny Světlé, brutální outsiderskou grotesku Eskalátor spjatou s nedalekou stanicí metra Anděl, současný text Vladimirova děvka s Michalem Dlouhým v hlavní roli, divadelní adaptaci novely Iana McEwana Betonová zahrada (podle scénáře Petry Hůlové), hru Závislosti navzdory s tématem alkoholismu (vytvořenou spolu s kolektivem Švandova divadla) a naposledy i adaptaci Dykova Krysaře v hlavní roli s Klárou Cibulkovou.
U Švandů režíroval také cyklus zhudebněných balad Český kalendář, na němž spolupracoval s Michalem Horáčkem, a Zemi Lhostejnost, hru inspirovanou porevolučními esejemi a texty Karla Kryla. Mezi jeho další projekty patří nevšední inscenace Kafkovy Proměny odehrávající se místo na jevišti v hledišti, studiová hra Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa a muzikál Popeláři s hudbou Romana Holého. Mezi další jeho úspěšné inscenace patří drama Žítkovsk&ea cute; bohyně podle románu Kateřiny Tučkové v Městském divadle Zlín, které na letošní jaro chystá v nové adaptaci i pro Městské divadlo Brno. V současné době připravuje pro Národní divadlo Brno vlastní adaptaci knihy Květy Legátové Želary.
Dodo Gombár je také respektovaným autorem. V roce 2011 dokončil film Smíchov pláče, Brooklyn spí (scénář, režie), dvakrát slavil úspěch jako dramatik v soutěži Ceny Alfréda Radoka s texty Hugo Karas a Třetí věk, do finále Cen Alfréda Radoka se dostala i jeho hra Dům bez Boha. Jeho text Peniaze zvítězil v roce 2015 v anonymní soutěži o nejlepší původní divadelní hru, kterou vyhlásila agentura Aura-Pont, a brzy se chystá i jeho uvedení na jevišti: v režii Mikoláše Tyce bude mít hra premiéru už v březnu 2017 ve V elkém sále Švandova divadla. Mezinárodně úspěšná je také jeho hra Mezi nebem a ženou, která se v roce 2015 uváděla v Melbourne v La Mamma Theatru. Hra Euroroom byla představena v bruselském La Bellone.
Foto: Alena Hrbková, Michal Hančovský
Magdalena Bičíková
Taneční magazín