Štítek: Taneční magazín

Unikátní pohled za kulisy

Málokomu se podaří podívat se na natáčení filmu z opačné strany. TANEČNÍ MAGAZÍN dostal exkluzívně tuto možnost díky režisérce Haně Pinkavové, která natáčela s mladým a úspěšným tanečníkem Jiřím Bartovancem jeden z dílů cyklu „Jít za svým snem“ pro Českou televizi.

Pojďme se podívat na osud i úděl tanečníka jinak. Tak, jak jej cítí citlivá režisérka dokumentaristka paní Hana Pinkavová. Ta nám rovněž poskytla exkluzívně i unikátní fotografie z natáčení svého díla. Mimo hlavního protagonisty Jiřího Bartovance je na nich pochopitelně i ona a také kameraman Josef Nekvasil.

Odmala cítil, že je jiný. Zažil šikanu a posměšky. Brzy ale všechny přesvědčil, že není outsider. Kluk z malé vesnice hledal své africké kořeny, šel za svým snem a přes všechny své osobní trable dobyl taneční svět.

V patnácti se dostal ze sta uchazečů na pražskou taneční konzervatoř Duncan Centre, v devatenácti začal svou kariéru ve věhlasném berlínském souboru výrazového tance Sasha Waltz & Guests. Procestoval s ním svět a svět se stal také jeho multikulturním domovem.

Významná zahraniční angažmá, vlastní choreografie a vyhledávané workshopy moderního tance jsou kosmopolitním programem špičkového tanečníka Jiřího Bartovance, o kterém světová choreografka a tanečnice Sasha Waltz říká: „Velký člověk i velký umělec, což v uměleckém světě rozhodně není samozřejmostí. Mnohé těžké životní zkoušky, kterými prošel, i bolest, kterou v životě poznal, jej posílily. Vyrostl z bolesti a roste z ní dál“.

Právě uznávaná dokumentární režisérka Hana Pinkavová právě tomuto umělci věnovala jeden z dílů svého cyklu o mladých umělcích „Jít za svým snem“, který odvysílala Česká televize 11. 5. 2017 na programu ČT Art a jistě jej bude v podzimní době reprízovat.

 

Foto: archiv Hany Pinkavové

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Film s požehnáním kardinála Duky

TANEČNÍ MAGAZÍN se pravidelně věnuje článkům o lidech, kteří úspěšně překonávají nástrahy nemocí či těžkých zranění. Tím druhým příkladem byl nedávný rozhovor s tanečnicí a choreografkou Martinou Henrichovou. Za prvním příkladem nás zavede mladá režisérka Eva Toulová. I jí už představil TANEČNÍ MAGAZÍN v samostatném rozhovoru. A vydáme se společně s ní až do Španělska.

„Camino na kolečkách“ byl nevídaný a nesmírně fyzicky náročný projekt šestatřicetiletého Jana Duška postiženého roztroušenou sklerózou a tím pádem upoutaného na invalidní vozík. Ten se odhodlal (spolu se svým devítiletým synem Jendou), zkušeným poutníkem Petrem Hirschem a dalším týmem – režisérkou Evou Toulovou, Petrem Slavíkem, Vítem Kohoutem, Tomášem Lénárdem a Michalem Černým, absolvovat uznávanou pouť z Logroňa do Santiaga de Compostela. Současně jde i o název dokumentárního celovečerního snímku pod režijní taktovkou Evy Toulové.

Jedním z významných patronů cesty bylo i České velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Oficiální přání panu Duškovi i souputníkům osobně poslal rovněž přední český velkopřevor Jan hrabě Dobrzenský z Dobrzenic. A zejména – na cestu všem požehnal samotný kardinál Dominik Duka, kterého tento nezvyklý počin nesmírně zajímal.

Jan Dušek se podle dostupných informací stal prvním Čechem, který na invalidním vozíku překonal vzdálenost přes šest stovek kilometrů svatojakubské cesty. Do Santiaga de Compostela dospěli všichni za devětadvacet dobrodružných dnů. Mají za sebou přes šest set třicet kilometrů cesty. Kolikrát komplikovaným složitým terénem. Invalidní vozík velmi často i přenášeli přes skalnaté i jinak neprůjezdné úseky. Doslova na vlastní kůži překonávali nejroztodivnější výkyvy počasí. Od lijáků až po tropická vedra. Dostali se i na nejvýše položené místo své španělské cesty – Cruz de Ferro. To se tyčí v tisíci pěti stech metrech nadmořské výšky. Bez nadsázky lze konstatovat, že Jan Dušek prověřil odolnost a výdrž elektrického vozíku. Nejen to. On totiž větší část cesty byl nucen (pro obtížnost terénu) absolvovat na vozíku manuálním, s přídavným předním kolečkem a taženým na lanech.

Ve čtvrtek 8. června se Janu Duškovi splnil jeho odvážný se. Po měsíčních strastích a dobrodružstvích se zúčastnění dočkali odměny – stanuli v cíli camina. Před katedrálu svatého Jakuba, patrona všech poutníků. Pan Dušek všem poděkoval za cestu. Společně se pak zúčastnili poutní mše svaté. Jan Dušek se pomodlil za příznivější průběh své nemoci a vzpomněl na lidi s tímto onemocněním. „Děkuji pánu Ježíši Kristu a přátelům, že jsem mohl vykonat tuto pouť jako důkaz skutečnosti, že na vozíku život nekončí.“

Nakonec se celá výprava dopravila na břeh Atlantického oceánu. Do Fisterru, rozléhajícího se necelých devadesát kilometrů od Santiaga západním směrem. Do míst, jenž byly za středověku považovány za konec světa.

Režisérka Eva Toulová a kameramani Tomáš Lénárd i Vít Kohout, kteří putovali spolu s Honzou Duškem, natočili cestou velké množství materiálu, ze kterého se dokončuje dokumentární film „Camino na kolečkách“. Ten bude ještě letos na podzim uveden do kin. „Distribuovat nám jej bude v kinech po celé ČR Panonia entertainment. Konkrétně od října 2017. Nebude se jednat o multiplexy, nýbrž běžná kina (tedy nikoli pouze klna klubová či ARTkina),“ vysvětluje režisérka Eva Toulová.

A dodává: „Ke spolupráci na projektu jsem se dostala tak, že jsme se kdysi potkali poprvé s Petrem Hirschem. V divadle Kámen na vernisáži mé výstavy obrazů. Tím jsme se seznámili. Tenkrát jsem byla ještě studentkou FAMU. Během pár let jsme se několikrát setkali. On mi jako herec zahrál epizodní roli v mém celovečerním debutu ,Šťastná´. A já jemu na večeru poezie malovala báseň, kterou on napsal a přednášel.“

Ale konkrétněji k cestě Jana Duška. „A právě on mě po letech oslovil s tímto ambiciózním projektem. Ačkoli se osobně specializuji spíš na film hraný, než na dokument, ale tento projekt byl opravdu mimořádný. Stejně tak, jako hlavní aktér Honza Dušek. Můžu říct, že na to, že se jednalo o poměrně náročné a dlouhodobé natáčení, tak probíhalo, díky důsledné přípravě, nečekaně pohodově. J á sama jsem ušla celou trasu přes šest stovek kilometrů poctivě pěšky. Abych se tím více vcítila do pozice pravého poutníka. Musím prozradit, že pro jakýkoli případ jsme měli v záloze doprovodné natáčecí auto. Nesmím zapomenout na skvělého kameramana Tomáše Lénárda i jeho asistenta Vítka Kohouta. Měli jsme k dispozici tak pokročilé technické zázemí, že jsme mohli natáčet za jakéhokoli počasí a v jakýchkoli podmínkách. Včetně dronu. Jediné, v čem jsme byla trošku přísnější bylo, že celá výprava měla neutuchající tendenci mávat na dron pokaždé, když jsme z dronu točili. To jsem vyřešila trošku radikálněji – utrhla jsem pokaždé místní bodláčí a začala jím přes mávající ruce šlehat a do konce výpravy se to perfektně všichni odnaučili,“ dodává se smíchem Eva Toulová.

Nezbývá než se těšit na podzim. Popřát filmu mnoho diváků a všem obdobně postiženým, aby se jim stal Jan Dušek příkladem a inspirací.

Foto: EVA TOULOVÁ

MICHAL STEIN

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

 

 

Festival Tanec Praha skončil

Closing party v divadle Ponec zakončila letošní taneční festival

Festival  Tanec Praha zakončila Closing party, která proběhla v divadle Ponec. Umělci a  hosté oslavili festival, dobrého jídla  i pití bylo dost a slavilo se do pozdních nočních hodin.

Mezi hosty byla také Monika Rebcová s rodinou, která je  milovnicí africké kultury a  jejíž semináře a ukázky z nich vám Taneční magazín během roku přináší

Yvonu Kreuzmannovou, ředitelku festivalu Tanec Praha letošní ročník velmi těšil

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA s výstižným mottem „Tancem proti předsudkům“ představil během jednoho měsíce divákům pestrou nabídku představení z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 17 zemí, konkrétně to byly: Belgie, Brazílie, Česká repub lika, Finsko, Francie, Ghana, Izrael, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Německo, Nizozemí, Senegal, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie a Venezuela. Festival letos nabídl rekordní počet akcí, jejichž součet poprvé přesáhl 100 (50 v Praze a 60 v dalších regionech ČR).

V rámci hlavního programu v Praze měli diváci šanci zhlédnout 18 představení na jevišti, konkrétně v prostorách Fóra Karlín, PONCE – divadla pro tanec, Jatek78, Divadla ARCHA či netradičního interiéru GHMP Colloredo-Mansfeldského paláce. Kulisami festivalu nebyly však jen divadelní sály, dalších 8 představení se konalo přímo pod širým nebem – na náměstí Václava Havla a dalších náměstích či na neobvyklých místech, jako je EXPO 58 či Skautský institut.

Doprovodný program nabídl letos v Praze celkem 18 akcí a 4 moderované debaty po vybraných představeních. Do tance se mohli opět zapojit i diváci. Každou středu se proměňovala veřejná prostranství v Tančírny (4) pod širým nebem. Nechyběly ani     tematické workshopy (7), zaměřené nejen na tanec, ale i dramaturgii či fotografii. Festival nezapomněl ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM.  V této linii se kromě obvyklých divadelních představení konalo 7 specifických akcí, nechyběly ani Opening a Closing party.

V dalších 18 městech a obcích se celkem odehrálo 60 akcí. Festival měl letos zastávky v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Chocni, Jihlavě, Karlových Varech, Kladrubech,  Liberci, Malovicích, Mlázovech, Nečtinech,  Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Táboře a Ústí nad Labem. Mimo Prahu viděli diváci 45 představení a měli možnost se účastnit 15 workshopů či projekcí, to vše za účasti umělců nejen českých, ale i z dalších 8 zemí světa včetně Afriky, Koreje či Brazílie.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila rostoucí zájem veřejnosti o oblast současného tance s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festivalový program přilákal přes 8.500 návštěvníků, z toho více než 5.500 v Praze a přes 3.000       v dalších 18 městech a obcích ČR. Dalších vice než 3.000 diváků dorazilo na promo akce a doplňující program vybraných zahraničních hostů, především Ghana Dance Ensemble. Tyto akce probíhaly nejen v Praze, ale i dalších obcích, jako jsou Brandýs nad Labem, Brno, Čkyně, Holice, Jablonec nad Nisou, Strážnice, Ostrava, Znojmo a  Žďár nad Sázavou. Celkem tak festivaloví umělci dokázali oslovit více než 11,5 tisíc diváků.

„Atmosféra letošního festivalu byla mimořádná, ovacemi ve stoje ocenili diváci umělce nejen při Openingu ve Fóru Karlín, ale i v dalších divadlech, užívali si mimořádnou kvalitu i pestrost, která naznačila, kam se chceme vydat k 30. výročí festivalu TANEC PRAHA. Objela jsem několik kontinentů, abychom dokázali navázat na letošní zájem o Afričany, Brazilce i umělce z Asie stejně úžasnými zážitky v příštím roce. Už nyní máme přes 70 % programu připraveno a těšíme se i na celou 17. sezonu v PONCI, kam můžete chodit na skvělý tanec po celý rok, dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka.

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín