Chyťte příležitost za pačesy!
Skvělá příležitost pro divadelní tvůrce, autory a také výtvarníky! Sněz tu žábu/Mange ta grenouille – festival francouzského divadla vyhlašuje tři výzvy na festival českého divadla ve Francii Fais un saut à Prague/Na skok do Prahy
Rezidence pro divadelní tvůrčí tým a výtvarníka v úžasném prostoru Anis Gras na předměstí Paříže a pro autory možnost překladu do francouzštiny a uvedení na festivalu!
Termín uzávěrky je 31. 8. 2018.
Více zde.
Velká show Brnokoncertru – francouzské představení Gilla Marsala „Paris“ zaujalo Prahu i Brno. Nepostrádalo výborné taneční kreace, vrcholné pěvecké výkony, scénické nápady a zápal všech. Postrádalo však velmi citelně tištěný program (či sled písní, autorů a interpretů) pro české diváky…
Na originálně a scénicky nápaditě připraveném i nasvíceném jevišti se odehrávalo představení, které chytlo za srdce starší generaci pamětníků, ale současně si podmanilo i ty, které uváděné slavné tituly šansonů ještě nemají tolik pod kůží.
Hlavními protagonisty byli zpěváci. Ale zaměření našeho magazínu nás přímo nabádá se zaměřit prioritně na tanec. Na scéně se po celý večer objevoval pár tanečníků. Nikoli „objevovalo pár tanečníků“ – šlo skutečně o pouhou dvojici. Tanečníci Karine Soucheire a Jeff Dubourg však nejen skvěle dotvářeli atmosféru, ale často byli i nositeli děje. Posouvali příběh zamilované dvojice a Edith Piaf někam dál. Představili hned několik tanečních stylů, od valčíku až po burlesku.
Kladně kvituji, že celý program doprovázela pětičlenná živá kapela. Přece jenom, často používané jsou nahrané základy (tzv. halfplayback). Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na interprety písní. Konkrétně na: Anne Carrere, Stephani Impoco a Julese Grisona. Jejich výkony byly příslibem další možné muzikálové kariéry.
Repertoár se skládal z nezapomenutelných hitů Edith Piaf, která měla i ve scénáři své osobité místo, Maurice Chevaliera, Lucienne Boyer, Charlese Treneta, nezapomenutelné Josephine Bakerové, spíše herecké hvězdy Yvese Monntanda, Charlese Aznavoura i předčasně zesnulého Jaquese Brella či Georgese Mostakiho. Skutečně, nechyběl snad žádný ze známých hitů těchto hvězd šansonové scény.
Samotná dějová osa představení se odvíjela spíše po povrchní rovině. Je nutné však uvést, že mnohý český „takymuzikál“ má daleko banálnější a půlytší scénář. A to se „Paris“ nikdy nepovažovala a ani neprezentuje jako muzikálový tvar! Za to však citelně chyběl tištěný program představení, respektive alespoň sled písní s autory a interprety. To považuji za vážnou chybu a nedostatek.
Simon Ghery vystavuje v Praze, 6. – 15. květen 2014
Dovolujeme si upozornit na vernisáž výstavy konanou 5. května v 18.00 hodin
v kapli Italského kulturního institutu (vchod z Vlašské ulice, naproti
Velvyslanectví SRN, Praha 1).
Výstava je součástí dlouhodobého mezinárodního projektu italského architekta
a fotografa Simona Ghery, který je soustředěn na fotografování exkluzivně
baletních umělců.
Fotografie promlouvají o sepětí tance, beze slov mezinárodně srozumitelného,
s géniem locí architektury, které je vždy odlišné: tvůrce fotografie snímal
na neobvyklých místech Vatikánu, Moskvy, Madridu, Paříže i v kolébce ruského
baletu v Petrohradě…
V Praze fotografoval sólisty Baletu Národního divadla v jejich přirozeném
prostředí, v divadle i mimo něj, např. v barokních prostorách Italského
kulturního institutu.
Slavnostní zahájení zpestří vystoupení členů Baletu Národního divadla v
Praze.
Výstavu pořádá spolu s fotografem Italský kulturní institut v Praze ve
spolupráci s Baletem Národního divadla v Praze.
