Antonín Holub vítězem tanečního klání divadel

7. ročník Roztančeného divadla zná svého vítěze

V neděli 12. října se v Divadle na Vinohradech konal sedmý ročník exkluzivního tanečního projektu autorské dvojice Martin Šimek & Tereza Řípová Roztančené divadlo, kde se utkalo šest reprezentantů pražských divadelních scén. Králem parketu se stal devětadvacetiletý herec Antonín Holub, který po boku půvabné tanečnice Elišky Stehnové vytančil titul nového krále parketu pro Vršovické divadlo MANA. Ohromil nejen porotu ve složení Jany Paulové, Ondřeje Soukupa, Ilony Svobodové, Ládi Hrušky, Adély Gondíkové a Petrose Michopulose, ale dle reakcí z hlediště také přítomné diváky.

,,Nešel jsem soutěžit nebo soupeřit, ale pro nové zážitky a proto, abychom si to co nejvíce s Eliškou Stehnovou užili.  Já se jen snažil ji poslouchat na slovo a moc jí to nekazit. Párové tance mě neuvěřitelně bavily. Je to obrovská dřina, obdivuji všechny tanečníky, protože opravdu něco umí. Speciální díky patří Martinovi a Tereze, kteří nesou celý projekt na svých bedrech, i když to není jednoduchý, tak to má cenu” popisuje první dojmy letošní vítěz.

Mezi dalšími hereckými tvářemi, které se na jeden večer převtělily do tanečníků, byli  Justýna Drábková alias herečka na volné noze, Regina Řandová za Divadelní společnost Háta, Dáša Zázvůrková za Divadlo v Řeznické, Max Dolanský za Letní scénu Musea Kampa a Tomáš Vaněk za divadlo GoJa.

Historie této exkluzivní události sahá do roku 2016, kdy se tančící herci představili na jevišti mladoboleslavského divadla. Projekt se poté rozrostl do dalších měst – Chebu a Prahy, kde bavil diváky vždy jinak tematicky zaměřeným programem a právě se tak zařadil mezi očekávané události sezóny. V taneční úloze se představila řada osobností české kulturní scény, z nichž obhájili titul divadelního tanečníka roku Jiří Hána, Anna Fialová, Oskar Hes, Monika Sommerová, Jan Fanta, Nina Horáková, Vladimír Polívka, Marie Křížová, Lucie Borhyová, Lucie Pernetová nebo Václav Jílek.

„Byla to opět jedinečná a neopakovatelná show. My děkujeme především vynikající partě letošních šesti soutěžících párů, protože do jednoho byli všichni bezvadní. Šťastní jsem také z toho, že projekt stále baví a že se ta jedinečná atmosféra plná tance, živé hudby, zábavy a známých tváří může konat v krásném Divadle na Vinohradech. Gratulujeme těm nejlepším a děkujeme všem! A teď vzhůru k přípravě mladoboleslavského devátého ročníku.” doplňují autoři a pořadatelé projektu Martin Šimek & Tereza Řípová, kteří samozřejmě nebudou chybět na tanečním parketu.

Zveme Vás srdečně na devátý ročník tohoto projektu do Mladé Boleslavi, kde se v sobotu 29. listopadu utkají soutěžící reprezentující jednotlivé  divadelní scény: Denisa Nesvačilová za divadlo Kalich, Lenka Zbranková za Divadlo v Řeznické, Renata Drössler za Městské divadlo Mladá Boleslav, Petr Komínek za divadlo Kalich, Pavel Liška za Studio DVA a za Městské divadlo Mladá Boleslav Daniel Mišák.

Eliška Stehnová a Antonín Holub

Foto: Archiv Roztančeného divadla 

Nikol Kouklová

pro Taneční magazín

Roztančené divadlo 2025

Letošní taneční klání je opět tu

Taneční show nabídne herecké tváře, jak je neznáte

V Praze  již po sedmé, v Mladé Boleslavi dokonce již po deváté


symboly Roztančeného divadla 

 

 

V neděli 12. října se již tradičně v Divadle na Vinohradech rozvlní boky šesti reprezentantům pražských divadelních scén, kteří v rámci sedmého ročníku autorského projektu dvojice Martin Šimek a Tereza Řípová Roztančené divadlo představí ve svém podání dva společenské tance. O titul královny nebo krále roztančeného jeviště pro nadcházející sezónu se utkají:

pražský VII. ročník:

Justýna Drábková, herečka na volné noze

Regina Řandová za Divadelní společnost Háta

Dáša Zázvůrková za Divadlo v Řeznické

Antonín Holub za Vršovické divadlo MANA

Max Dolanský za Letní scénu Musea Kampa

Tomáš Vaněk za divadlo GoJa

 

mladoboleslavský IX. ročník:

Renata Drössler za Městské divadlo Mladá Boleslav

Denisa Nesvačilová za divadlo Kalich

Lenka Zbranková za Divadlo v Řeznické

Petr Komínek za divadlo Kalich

Daniel Mišák za Městské divadlo Boleslav

Václav Liška za Studio DVA

 

Moderátorská dvojice Světlana Witowská a Jan Řezníček provedou neopakovatelným

Finálovým galavečerem v Praze, který se ponese v duchu The Greatest Hits. Do poroty usednou bývalí reprezentanti této exkluzivní soutěže Adéla Gondíková, Láďa Hruška, či známé osobnosti jako Jana Paulová, Ilona Svobodová  a další.

Historie této exkluzivní události sahá do roku 2016, kdy se tančící herci představili na jevišti mladoboleslavského divadla. Projekt se poté rozrostl do dalších měst – Chebu a Prahy, kde bavil diváky vždy jinak tematicky zaměřeným programem a právě se tak zařadil mezi očekávané události sezóny. V taneční úloze se představila řada osobností české kulturní scény, z nichž obhájili titul divadelního tanečníka roku Jiří Hána, Anna Fialová, Oskar Hes, Monika Sommerová, Jan Fanta, Nina Horáková, Vladimír Polívka, Marie Křížová, Lucie Borhyová, Lucie Pernetová, Václav Jílek.

„Jsme moc rádi, že opět nabídneme divákům skutečnou taneční podívanou. Jednak se nám podařilo dát dohromady silné složení tanečníků a samozřejmě také soutěžících herců a hereček. Neopakovatelnou show umocní živá hudba kapely Jakuba Žídka. Výkony všech účinkujících musí splňovat požadavky projektu, tedy propojení divadla (příběhu, show) a tanečního umění” doplňují autoři a pořadatelé projektu Martin Šimek & Tereza Řípová, kteří samozřejmě nebudou chybět na tanečním parketu.

Soutěžní tance jsou vždy propracované a na vysoké úrovni, takže diváci se mohou těšit na skvělou podívanou.

 Martin Šimek – jé, to bude….

 

Zajímalo nás, na co se můžeme letos těšit

 Tereza Řípová a Martin Šimek

 

Letos je tu dokonce jedna novinka, jak Martin Šimek upřesňuje:

„V Mladé Boleslavi nás čekají akrobati z La Putyky, kteří tam budou mít dvě vystoupení. Chtěli jsme náš program něčím obohatit, protože soutěž je tam už po deváté, tak aby byl program  pestřejší.

Novinka v Praze je, že netancuje osm párů, ale šest. O to nabitější ale tance budou!“

Tereza Řípová dodává:

„Koncept se nám opakuje, ale zaměřili jsme se na top hity. Kapela  Gin in Jam opět zase předvede to nejlepší a těším se, které hity to budou, protože tanečníci  si vybírají hudbu sami. V Mladé Boleslavi jsme zacílili na 90. léta, kdo má rád tohle období, tak si určitě přijde na své.“

 

Dáša Zázvůrková byla na tiskové konferenci, která se konala 26. září v Praze, označena za favorita. Jak to vnímá sama Dáša?

Martin Šimek a Dáša Zázvůrková

 

René Skalský

 

Zeptali jsme se…

TM: Cítíte se  jako sebevědomý favorit soutěže?

 

Dáša Zázvůrková: „To tady řekl někdo jiný, ne já! Já jsem k té soutěži  přišla jako „slepý k houslím“! Tančím sambu a waltz, navíc s tanečníkem, který je výborný a sedli jsme si lidsky, takže se spíš těším na to, že si to společně užijeme. Nejdeme za výhrou. Řekla jsem rovnou, že pokud jde můj taneční partner za výhrou, tak ať si vymění partnerku. Já bych řekla, že tam budu spíše jako komická vložka, která to tam bude rozsvěcovat jiným způsobem než tancem. Já mám tanec samozřejmě ráda, dívám se na něj s oblibou, vystudovala jsem hudební akademii a nonverbální divadlo a pantomimu, ale tanec jako takový není úplně moje disciplína.“

 

TM: Jaké jsou teď Vaše nové klipy nebo nové projekty?

Dáša Zázvůrková:“Teď jsem dodělala vinylovou desku s názvem Dáša Zázvůrková zpívá Hanu Hegerovou. A s tímto programem vyjíždíme na turné příští rok. To bude k nedožitým 95. narozeninám Hany Hegerové. Na turné 2026 máme spoustu míst od Prahy až po Bratislavu a na to se těším moc. Teď v poslední době vlastně žiji tancem, každý den trénujeme a baví mě to. Je to zajímavé, výjimečné setkání s tak dobrým tanečníkem, nikdy jsem to nezažila. A právě  jsem měla premiéru v Divadle v Řeznické, hra se jmenuje „Vraťte nám Sophii Lorenovou a já hraji Sophii.“

TM: Byla to má oblíbená herečka, když jsem byla dítě. Mám dojem, že jste jí opravdu podobná. Jak se v té roli cítíte?

Dáša Zázvůrková: „Báječně, protože v divadle je výborná parta a já hraji s lidmi, které mám ráda, to je pro mě nejdůležitější.“

TM: Máte také nějaký nový klip?

Dáša Zázvůrková:„Nový klip jsem točila na Madeiře a jmenuje se „Jen my dva“.

TM: Děkujeme za rozhovor a jsme zvědaví na tanec!

 

Vstupenky jsou v prodeji na webových stránkách Divadla na Vinohradech.

Justýna Drábková

 

Lenka Zbranková 

Jana Bernášková

Regina Randová

Justýna Drábková 

Maxmilián Dolanský, Klára Adamová 

 Antonín Holub

Antonín láskyplně objímá partnerku, ta ale na tiskovce chybí..

Tomáš Vaněk 

Renata Drossler a René Skalský

Renata a René

Lenka Zbranková, Jan Pešek 

Daniel Mišák

Petr Komínek

Václav Liška

 Václav Liška

 

Na tanec!

 

Foto, rozhovor: Eva Smolíková

Nikol Kouklová

pro Taneční magazín

 

Trójanky

O ženách zasažených válkou

Švandovo divadlo uvede Trójanky, inscenaci o ženách zasažených válkou. Původní českou hru inspirovanou antickou předlohou nastudují ukrajinské divadelnice

Inscenaci Trójanky inspirovanou antickými motivy i skutečnými osudy současných žen uvede 27. května v premiéře Studio pražského Švandova divadla. Novou českou hru Davida Košťáka vyprávějící o třech hrdinkách z města Trója, které kvůli válce ztratily domov, nastudovaly ve Švandově divadle ukrajinské divadelnice v čele s režisérkou Annou Turlo. Ta v roce 2021 obdržela grant prezidenta Ukrajiny určený mladým uměleckým talentům. Tři hrdinky s různými povahami i osudy ztvárňuje Anežka Šťastná, Anna Grundmanová a Marie Štípková. Mužský prvek v podobě vítězného řeckého vojáka i boha Dia, vládce Olympu, ztělesňuje Jan Grundman.

Deset let obléhaná Trója je v troskách, její hradby jsou rozbořené. Všichni muži i synové jsou mrtví. Zbyly jen ženy, které odteď musí žít mezi bývalými nepřáteli. První z nich (Anežka Šťastná) je mladá a dychtí po možnostech, které jí může nový svět nabídnout. Druhá (Anna Grundmanová) se stala válečnou kořistí řeckého dobyvatele (Jan Grundman), vraha jejího manžela. Při životě ji drží naděje, že snad jednou znovu spatří svoji odvlečenou dceru. A ta třetí (Marie Štípková) je všem trnem v oku. Není zkroušená ani zbídačená a ranec, jenž tak žárlivě střeží, má dle mínění ostatních plný cenností. Na scénu ale vstupují i bohyně a bohové řeckého Pantheonu. Trpkost střídá dojetí, smutek rozpouští naděje, ale i žert a vtip…

„Když začala v únoru 2022 ruská invaze na Ukrajinu, otevřel jsem Eurípidovy Trojánky. Jenže toto řecké drama vypráví o urozených dámách z královských rodin. Já ale chtěl nechat zaznít hlasy obyčejných žen, jejichž životy válka bezprostředně zasáhla. Odložil jsem proto Eurípida a dal se do psaní vlastního textu,“ říká autor hry a dramaturg Švandova divadla David Košťák. A dodává, že právě Trójankami divadlo jasně vyjadřuje svůj občanský postoj k aktuální válečné agresi.

Díky spolupráci s ukrajinskou režisérkou Annou Turlo pak autor propojil antickou předlohu s osudy reálných žen, které nezávisí na časovém ukotvení. Text pak vystavěl na kontrastu starého a současného světa, což do něj vnáší humor a vtip. „V jednom obraze tak například Trójanky vzpomínají na to, jak krásná Helena Trojská, kvůli níž pak konflikt propukl, vyhrála Miss World a přála si světový mír,“ přibližuje dramatik, který podobnými odkazy a zcizeními téma posunul a odlehčil.

„Osudy tří ženských hrdinek reflektují časté výhrady a předsudky většinové společnosti vůči příchozím obětem války. My se těchto povrchních nálepek snažíme zbavit a nahlédnout za nimi skutečné lidi, s jejichž osudy se může ztotožnit každý z nás,“ doplňuje Košták.

Ženský hlas a pohled z Ukrajiny

V inscenaci zazní v živém podání hereček písně Zuzany Navarové. „Poslouchal jsem tuto hudbu při psaní a měl pocit, že emoci, kterou zprostředkovává, lépe vyjádřit nedovedu. Jsem proto rád, že jsem měl v Zuzaně Navarové – jako muž, který poněkud troufale píše hru o ženském údělu – skrze tyto písně i další spoluautorku,“ říká David Košťák.

Důležité podněty – například motiv mateřství spojený s touhou ochránit své děti – vnesla do Košťákova textu i režisérka Anna Turlo. Pro úspěšnou ukrajinskou divadelnici, jde o její první režii v českém jazyce. „Ráda bych, aby Trojánky promlouvaly o lidskosti. O tom, že jsme všichni silnější, než si myslíme. A že ať jsme jakkoli silní, je dobré mít vedle sebe lidi, kteří nás budou chápat a podporovat i v těch nejtěžších časech,“ říká Anna Turlo, která byla v roce 2019 ve své vlasti nominována také na cenu Kyiv Pectoral za nejlepší režijní debut.

„Velmi stručně řečeno: naše Trójanky jsou ženy postižené válkou, které musí najít způsob, jak nepřestat žít,“ uvádí režisérka. Do Česka přišla měsíc po napadení své vlasti ruskou armádou. Inscenaci tak vnímá i jako příležitost k zamyšlení se nad vlastní zkušeností a k hledání způsobu, jak ji zprostředkovat publiku. „Důležitým momentem je zde pospolitost – vzájemná podpora a pochopení, které různým ženám s podobnou životní zkušeností pomáhá najít i v cizím prostředí ztracený kus jejich domova,“ říká Anna Turlo.

Starý a nový svět  

Režisérka a kulturní manažerka Anna Turlo ke spolupráci přizvala i další talentované divadelnice z Ukrajiny. Všechny tak společně v Trójankách navazují na tradici inscenování antické tragédie a zároveň k publiku promlouvají jazykem současného divadla.

Napětí a současně i propojení mezi starým a novým světem odráží i nadčasová scénografie Ruslany Basenko. Ta zahrnuje i „pískoviště“ – prostor vyplněný hlínou. „Vše ze země vyrůstá a vše se do ní zase vrací. Pískovištěm tak odkazujeme k cykličnosti dějin, ale i k archeologii a ke snaze hrdinek vyhrabat alespoň nějaké pozůstatky ze svého starého života,“ říká Basenko. Oporu v novém prostředí symbolizují dřevěné pilíře se změtí kabelů. Jejich rozplétání je pak podle scénografky v souladu s tím, jak k sobě jednotlivé hrdinky hledají cestu.

Mnohovrstevnaté kostýmy Oleny Zahrebiny jsou inspirovány mimo jiné zdravotnickými a vojenskými materiály, včetně maskovacích sítí. Každá z žen si tak obléká i kus své osobní historie a jejich šaty se proměňují – od brnění až po korzet. „Hlavní složkou kostýmů jsou vzájemně kombinované sítě a lana, které odkazují na pocit z prolínajících se časů a z nekonečného propojení minulých i přítomných událostí,“ vysvětluje Zahrebina. Ta oblečení doplnila výztuhami a ortézami, které si Trójanky hrdě připínají jako vzácné šperky…

Hudbu k inscenaci vytvořil a vybral skladatel a scénograf Martin Šimek. Také on ve svých skladbách kombinuje odkazy na tradiční, lidovou hudbu s industriálními motivy.

Premiéra Trójanek je 27. května, nejbližší volné reprízy jsou 9. a 23. června. Inscenace bude na programu i v nové sezóně od září tohoto roku.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…

… David Košťák zapojil do textu i řecké mýty, které události líčily z pohledu žen? Osudy jeho hrdinek tak mohou připomenout například královnu Andromaché, jíž nepřátelé vyrvali syna z náruče. Anebo příběh urozené Bríseovny, konkubíny hrdiny Achilla, který zabil jejího muže. Trójanky jsou však především současnou hrou o ženách s těžko přenositelnou zkušeností války. Košťák je i autorem hry Srdce patří za mříže uváděné ve Studiu Švandova divadla v letech 2017-2021; také zde se věnoval lidským právům a důstojnosti člověka.

… Anna Turlo (31 let) působí i jako manažerka projektu ukrajinského divadla v Praze? Narodila se v Kyjevě a před studiem fakulty divadelních umění na Národní filmové, divadelní a televizní univerzitě absolvovala Národní leteckou univerzitu a ukrajinský Institut pro turismus. Její nejnovější inscenace pro divadlo v Kyjevě, kterou zde uvedla díky grantu prezidenta Ukrajiny určeného pro mladé umělce, se věnovala tématu manipulace vedoucí k volbě diktátora.

… Jan Grundman ztělesňující v Trójankách mužský element účinkoval i v seriálu o kyberšikaně, který získal v roce 2020 mezinárodní cenu Emmy známou jako televizní Oscar? Herec zde vytvořil roli otce, který postupně rozkrývá události vedoucí ke smrti jeho syna.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Happy End

Švandovo divadlo uvede poetickou komedii

Poetickou komedii Happy End zvoucí diváky na návštěvu bytu dlouholetých manželů uvede Švandovo divadlo v Praze. Režisérem a spoluautorem inscenace je Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény. Premiéra se uskuteční 25. března ve Studiu Švandova divadla. Díky improvizaci během zkoušení nese Happy End i autorský otisk obou hlavních představitelů – Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého. Ti jsou partnery nejen na jevišti, ale i v civilním životě.

Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý ztvárňují v Happy Endu manžele, jimž se svět v průběhu let vtěsnal do jediného bytu. Jako dva trosečníci na penzijním ostrově jsou zde jeden pro druhého majákem. Když na ně zazvoníte, pozvou vás na návštěvu. Vztah dlouholetého páru tak můžete pozorovat se vším, co k němu po šedesáti letech společného života patří – od rána až do večera…


Mlčet, přít se, milovat

„Happy End je pro všechny, kteří spolu žijí nebo teprve touží žít s někým druhým,“ říká režisér Daniel Hrbek. Ke zpracování tohoto tématu ho inspiroval mnoholetý vztah jeho rodičů. „Jejich soužití jsem vždy obdivoval. Ta každodennost, v níž spolu umějí být – mlčet, souhlasit, přít se, pečovat o sebe a navzájem se milovat,“ uvádí Hrbek.

Ten spolu s dramaturgem Davidem Košťákem napsal nejprve „pomocný scénář“. „Vyprávěl o jednom všedním dni starých manželů, který je možná dnem posledním,“ líčí Daniel Hrbek. Výslednou podobu inscenace pak režisér dotvořil s oběma herci pomocí improvizace. Do příběhu tak zapracoval i nápady, které se zrodily během zkoušení. „Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou na jevišti vždy výtečnými partnery, navíc spolu i v civilu sdílejí jednu domácnost. Jejich společná životní zkušenost i smysl pro humor tak dodává Happy Endu jeho originální a pravdivý punc,“ je přesvědčen Daniel Hrbek.

Partnerství na scéně a v životě

„Do každé inscenace se z člověka něco otiskne. V případě Happy Endu jsme věděli, že se s tím   vyloženě počítá,“ říká Luboš Veselý. „Když člověk zkouší už napsaný text, tak do toho samozřejmě promítá svoje zkušenosti, zaujímá ke své postavě určitý postoj. Tady byl ale scénář jen vodítkem a já se obával, že výsledek bude možná intimní až moc. Při zkoušení se ale ukázalo, že ne – že se nejedná o dokument, ale modelovou situaci. Jednou z důležitých režijních připomínek bylo, abychom vytvořili tvar, ve kterém se jako dvojice budeme cítit dobře,“ uvádí Veselý. V Happy Endu se tak objevuje například motiv seskoku padákem. Což je koníček, jemuž se herec opravdu věnuje.

Jiný pohled na propojení se svou postavou nabízí Bohdana Pavlíková: „Já se nikdy nesnažím s postavou ztotožňovat – já si od ní dělám odstup. Takže jsem si představovala paní, kterou mám ztvárnit, a byla jsem přesvědčená, že musí být jiná než já, i když má mou tvář. V mém případě to bylo asi o něco těžší v tom, že hraji mnohem vzdálenější věk, než ve kterém teď jsem. Jde mi tedy spíš o tvarování představy než o ztotožnění.“

Oba se však jednoznačně shodují, že partnerství v osobním životě jim pomáhá i v partnerství na jevišti: „Ano. Nám to pomáhá,“ potvrzuje Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková přitakává: „Stoprocentně.“

Oba herci jsou zajedno i v tom, že Happy End je určen divákům bez ohledu na věk: „My to hrajeme o dvou lidech. Takže je to i pro mladé lidi. Je to náhled toho, co je čeká,“ míní Pavlíková. „I když hrajeme osmdesátníky, myslím si, že témata, jichž se tu dotýkáme, jsou všeobecně platná i pro třicátníka,“ souhlasí Veselý.

Lákavá návštěva sehraného páru

Jak uvádí dramaturg David Košťák, zvolený žánr – poetická komedie – umožňuje nahlédnout na zralý vztah dvou lidí s nadhledem a bez sentimentu. „Happy End je určen pro každého, kdo se umí zasmát sám sobě,“ říká dramaturg. „Diváky tu zveme na návštěvu – a to doslova. Odpovídá tomu i scénografie mladého výtvarníka Martina Šimka. Ta začíná už příchodem do foyer studiové scény a pokračuje až do nitra bytu obou manželů. Následně na ně divák jako každá skutečná návštěva nejprve zazvoní,“ láká na Happy End David Košťák. Důvěrnému setkání odpovídá i to, že po dlouhé době se ve Studiu opět hraje na šířku, jen se dvěma řadami sedadel.

Mohlo by se zdát, že v domácnosti dvou starých lidí se toho už mnoho neděje. Právě blízký pohled na jejich letité soužití však tvůrci považují za velmi lákavý. „Ve skutečnosti tu lze zahlédnout téměř vše, co dlouholetý vztah obnáší: opakující se rituály, malicherné spory, láskyplné doteky i nenápadné přípravy na úplně poslední cestu do věčnosti,“ doplňuje David Košťák. A prozrazuje, že staří manželé se v Happy Endu občas povznesou nad každodenní rutinu. Ta jinak sestává ze společného jídla, rozdělování léků a rodinných telefonátů. „Vzpomínky na minulost se vzájemně proplétají, do reality vplouvá sen a nedovřenou lednicí do bytu nakukuje sněhulák,“ uzavírá dramaturg.

Premiéra inscenace Happy End je 25. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 13. a 17. května 2023.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín