Divadlo po francouzsku, přiveze do Prahy už poosmé současnou frankofonní divadelní tvorbu
Současné francouzské divadlo, hudba a program pro děti. Osmý ročník festivalu Sněz tu žábu se po roční pauze uskuteční od 24. do 27. května v pražském Divadle NoD a opět představí v české premiéře několik současných divadelních her frankofonních autorů. „Hlavní letošní inscenací je představení Blok – divadlo zvukových objektů pro děti od tří let, které vypráví příběh městského vesmíru, jeho zvuků a světel. I letos představíme čtyři divadelní skici, jejichž režie se ujme například Daniela Špinar a chybět nebude ani doprovodný program, třeba i na střeše divadla NoD,“ zve na festival ředitelka Natálie Preslová Strýčková.
Budova Divadla NoD se od střechy, přes kavárnu po divadelní sály naplní po čtyři dny francouzskou kulturou „Dlouhodobě se zaměřujeme na to, abychom z Francie do českého prostředí přivezli témata a formy, které jsou tady méně zastoupené nebo úplně opomíjené. Letos se nám to, myslím, povedlo nejen díky inscenaci pro dětskou diváckou skupinu, ale i skrze texty o ekologii a ženských právech,“ říká šéfdramaturgyně festivalu Linda Dušková.
Hlavním hostem festivalu je tentokrát jeden z nejlepších francouzských souborů, jehož tvorba je zaměřena na nejmladší diváky od tří let. Režisérka Céline Garnavault a technolog a sound designér Thomas Sillard (Compagnie La Boîte à sel) vytvořili systém šedesáti navzájem propojených reproduktorů, který jim umožňuje pracovat se zvukem jako s materiálem a nekonečným důvodem k tomu si hrát. Bloky ovládá během představení sama herečka, která ve spolupráci se zvukařem a osvětlovačem vytváří symfonii zvuků, pohybů, materiálů a různých tváří města.
Režie čtyř divadelních skic, tedy dramatických textů, které dosud nebyly přeloženy do češtiny, se ujme čtveřice režisérek a režisérů. Daniela Špinar režíruje hru (nejen) o přežraném leguánovi Nebraska autorky Sophie Merceron. „V moderní variaci na dramaticku klasické americké generace mísí autorka poetický jazyk s drsnou realitou, lidskou pudovost s kultivovaností a krásou. Nabídku režírovat takový text nešlo odmítnout,“ doplňuje dramaturg festivalu Jacques Joseph. Další režisérka Josefína Formanová se ujala absurdně laděné hry belgické autorky Mireille Bailly Odchod, která rozebírá právo na jinakost na pozadí široké škály všech možných bizarností v rodinných vztazích. Příběh značky La Chiquita spojený se zotročováním původních obyvatel, korupcí a financování teroristických skupin zachycuje dokumentární text Banana (and kings) autorky Julie Timmerman pod režijním vedení Marty Hermannové. Braňo Mazúch převede na divadelní prkna sugestivní výpověď o vysvobození s názvem Gloria Gloria dramatika Marcose Caramés-Blanco.
Divadlo doplní doprovodný program s hudbou či česko-francouzskou konverzací pro začátečníky. Vstupenky na festival je možné koupit přes portál GoOut, ceny za představení jsou od 100 do 200 Kč.
Velkolepá show! Scénický koncert propojí nový cirkus a písně s Horáčkovými texty. Cirk La Putyka, jak ho neznáme
Nový cirkus, akrobacii, tanec, divadlo a překvapivě zazpívané písně s texty Michala Horáčka v podání známých hudebníků propojí scénický koncert Horáček GEN XYZ.
Jeho premiéra proběhla 19. dubna v šapitó Azyl 78 na Výstavišti Praha, ale ještě 18. dubna, kdy jsme na tiskové konferenci sledovali, co se chystá, probíhaly poslední změny a neustále se tvořilo.
Režisér Rostislav Novák ml. se souborem Cirk La Putyka, 7krát3, Jan Cina, Rozálie Havelková, Katarzia, Bára Poláková, Albert Romanutti, Ondřej Ruml, Naďa Válová nebo Vladimír 518 v doprovodu kapely CLPBND pod vedením Davida Hlaváče a Jana Balcara zazpívají celkem sedmnáct písní – Levandulovou, S cizí ženou v cizím pokoji a jiné. Projekt Horáček GEN XYZ zahájí letošní program šapitó Azyl78. Bude uveden celkem sedmkrát do 25.dubna 2023.
Poté ovládne šapitó Azyl78 jako další program úspěšná velkolepá inscenace Cirku La Putyka Cesty (2. – 21. května 2023) a rodinné, hudebně taneční představení Kniha džunglí, které vzniklo ve spolupráci Divadla bratří Formanů, České filharmonie a Dekkadancers (28. května – 18. června 2023).
Proč název GEN XYZ?
Rostislav Novák ml. vysvětluje: „Tvorba Michala Horáčka, to jsou pro mě slova a texty, které mají vedle obrovské poetické síly šanci spojovat. Což je důležité zvlášť v době, kdy lidi tyto věci dost často naopak rozdělují. V představení tak spojíme generace i osobnosti z různých žánrů, proto – GEN XYZ.
Všem je vlastní touha hledat, kde jsou hranice naší fantazie. Jak se můžeme navzájem obohatit a učit. Jak můžeme prožít to, co se nebude opakovat. Výjimečnost okamžiku a setkání. Zda půjde o poetický koncert,nový cirkus, kabaret nebo tanec, to se ale těžko popisuje. Je lepší to zažít.“
Proč právě toto seskupení umělců? Mají snad něco společného?
„Vybrali jsme umělce, kteří jsou nám blízcí, které respektujeme, kteří náš baví, ale se kterými jsme se během naší tvorby třeba nikdy nepotkali, to byl tedy základní odrazový můstek. Poté jsme teprve hledali skladby.
Jak vidím celý projekt já? Chtěl jsem udělat nějaký ucelený tvar, kde nebudou rozdíly mezi umělci, respektujeme každý každého a to, co za sebou máme. A to mně přijde zajímavé a zábavné, právě to, že každý je jiný a dostali jsme se na jedno jeviště. V hlavě mi běží i varianta, že GEN XYZ by mohl pokračovat jako nějaká platforma. Dále by mě třeba bavilo zpracovat téma Voskovec – Werich.
Příští rok oslavíme 15 let naší cesty, je to doba, kdy se potkávají zakládající členové s nastupující generací. Máme tady na jevišti i ty nejmladší. Zjišťovali jsme, jak dostat mladou generaci do divadla a cirkusu, galerie, na koncert. Znamená to riskovat. Jméno Horáček třeba mladá generace vůbec nezná, ale tohle představení možná přiláká mladé a propojí naše světy více generací, proto je tady takové různorodé obsazení.
Skutečně jsou tu jména, která se asi jinde nikdy nepotkají. Zda je výsledek koncert, cirkusové představení, performance, kabaret, opravdu nevím, nedokážu to říct. Je to tak unikátní tvar, že se to nedá vyjádřit. Dali jsme dohromady nesourodou skupinu lidí, základem je ale Horáčkův text, který propojuje lidské generace.
Řekl bych, že covid a pandemie zocelily Jatka78 a naučili jsme se být aktuální. Nestavěl jsem ten projekt na žádném příběhu, ale na obrazech a metaforách, vkročil jsem do velké nejistoty, neužíval jsem žádné tradiční cirkusové rekvizity, žádné trampolíny, žádnou šálu, žádnou houpačku, tvořili jsme v jiných podmínkách. Nejvíce mě baví objevovat nové výrazové prostředky, nové materiály, a to si myslím, že se daří.“
Jan Balcar, který spolu s Davidem Hlaváčem má na starosti celé hudební provedení, říká: „Duo Petr Hapka a Michal Horáček je v Čechách tak „kanonizováno“, že jediná naše motivace byla najít v jejich textech ještě něco nového, novou vrstvu a podívat se na písně ještě jinýma očima. Zda se to povedlo, bude snad vidět i slyšet. Skvělé na naší tvorbě bylo, že jsme měli úplně volnou ruku, vzali jsme si třeba jen fragmenty textu. Takže se nedržíme původní formy, ani jsme nechtěli, neuslyšíte nic, co znáte z CD. Aranže jsme zkusili kreativním způsobem předělat a vybrali jsme schválně ty, které v sobě mají něco nadčasového a můžeme na ně pohlédnout i současnýma očima. Nebyl to vůbec jednoduchý úkol a pouštíme se do risku. I interpreti sami vystoupí ze své komfortní zóny, i pro ně zazní něco nového a nezvyklého.“
Zeptali jsme se….
TM: Zvítězil jste ve Stardance, zpíváte, hrajete a teď jste se pustil do cirkusu. Co Vám běželo hlavou, když jste dostal nabídku účinkovat v cirkusu? To je přece novinka, ne?
Jan Cina, herec, zpěvák, tanečník
„V něčem je to novinka, ale vystudoval jsem alternativní divadlo, přesněji loutkové divadlo na DAMU, které má k tomuto typu umění blízko. Člověk se tam s netradičním pohybem setkává. Mě to vlastně vždy bavilo, ale věnoval jsem se tomu jen velmi málo, spíše na amatérské úrovni.
I tady jsem více v roli zpěváka v konečném výsledku, ale jsem součástí cirkusového představení. Jenže zrovna v projektu Horáček GEN XYZ je klasických cirkusových dovedností poskrovnu. I sami cirkusoví umělci objevovali pro ně zatím neobjevené, to je cítění pohybu nebo vyjádření pohybem, takže pro všechny z nás jsou to takové novinky. Tato syntéza tady právě v současné době probíhá, vlastně ještě těsně před uveřejněním projekt stále vzniká, takže proces tvorby neustále pokračuje.“
TM: Znáte film, divadlo, tanec, zpěv, i cirkus. Co je Vaší duši nejbližší?
„Hm. No, upřímně – pro Honzu Cinu coby diváka, mám asi úplně nejradši tanec. Baví mě totiž, že tam právě nejsou ta slova. Vnímáte něco opravdu jenom duševně a fyzicky. Když se dívám na taneční představení, hýbe to nějakým způsobem mými emocemi nebo tělem, a ta informace je o to cennější. Myslím si, že slova často něco jenom ‚okecávají‘. Ale zážitek z tance je spojen s hudbou nebo i s tichem a vstupuje rovnou do srdeční komory.
Mám to opravdu moc rád, i jako interpret, ale v mé práci se k tomu dostávám v rámci mých disciplín bohužel nejméně. Možná se to ale teď změní, dostal jsem nabídku od Constanzy Macras, berlínské choreografky, byl jsem s nimi v New Yorku. To by bylo skvělé. Také mě čeká práce s Formanovými na projektu ‚Ptačí sněm‘. Myslím, že tam půjde hodně o pohyb a propojení všeho. Bude to takový celkově estetický projev a na to se moc těším.“
Už 16. ročník japonského filmového festivalu Eigasai s podtitulem NEVIDĚNÉ JAPONSKO bude ve dnech 20. – 25. 2. hostit pražské Kino Lucerna. Od pondělí do soboty divákům představí skryté fenomény Japonska a přinese oblíbené workshopy, kde si budou moci návštěvníci sami vyzkoušet ryze japonské dovednosti.
“Prostřednictvím filmů se snažíme Japonsko a jeho kulturu přibližovat všem zájemcům v České republice již 16 let. Letos jsme filmy vybírali tak, aby divákům představily ty aspekty japonské kultury, které nejspíše neuvidí, ani když se sami do Japonska vypraví. Vše ne zcela vyjevené, skryté, podporuje naši představivost. Tradiční japonská kultura s tímto konceptem vědomě pracuje a zesiluje tak zážitek účastníků jak představení, tak třeba i čajového obřadu. Navíc úplně celé Japonsko se podaří zcela procestovat i málokterému Japonci. Film nám ale dává šanci přemisťovat se v prostoru i čase, kam nám je jen libo. Odtud se zrodil motiv letošního festivalu Neviděné Japonsko,“ přibližuje Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti, která je organizátorem festivalu.
Letos festival Eigasai uvede 7 filmů a Japonskem diváky provede od mrazivého severu po tropické ostrovy Okinawa, historicky pak od doby samurajů až po žhavou současnost.
S hlavním hrdinou úvodního snímku Země Ainuů (20. 2.) se diváci budou moci do hloubky seznámit s kulturou původních obyvatel Japonska, dnes žijících na severním ostrově Hokkaidó, ale také si uvědomit, jak těžké je uchovat tradice vlastního národa, zejména pokud nejste součástí majoritní společnosti.
Snímek Zabíjení (21. 2.) nás zavede do života róninů – samurajů bez pána na sklonku 19. století. Tradiční výchova mladé samuraje stále vede k hrdinské smrti, ale doba i společnost se překotně mění. Ve filmu Krok (22. 2.) se přesvědčíme, že vychovávat dceru jako single otec je v Japonsku extrémně těžké, i když se vám okolí snaží pomáhat.
Mnoho středoškoláků zakládá hudební skupiny, ale málokdo má takový nedostatek talentu, jako ústřední trojice animovaného filmu pro dospělé diváky Správnej sound (23. 2.).Jedná se o naprosto unikátní filmový počin vytvořený metodou rotoskopie, realizovány prakticky jediným člověkem v průběhu 7 let, který až s těžko představitelnou věrností vykresluje atmosféru japonského rocku počátku 21. století. “Snímek je tím nejlepším, co minimalistické pojetí mangy může divákovi v tom nejlepším nabídnout. Z filmu přímo dýchá atmosféra letních hudebních festivalů,” dodává Ondřej Hýbl.
Na ostrov Honšú nás zavede film Sanka: Horští tuláci (24. 2.) Svobodní kočovníci se potulovali krajinou, sbírali dřevo, lovili a pomáhali na polích i v Japonsku. Dnes je už ale jejich byť pouhá existence zapomenuta. Společně s přírodou ustoupili ekonomickému rozvoji Japonska a jinak, než právě ve filmu, je již poznat nemůžeme. Vyvrcholením festivalu pak bude sobotní produkce filmu Omývání kostí (25. 2.) Ten nás zavede na japonské nejjižnější souostroví Okinawa a představí nám tamější pohřební obřad senkocu. Tato rozlučka se členem rodiny se zde dle tradice koná až několik let po jeho skonu. Ale i toto velice dojemné a intimní rodinné setkání může vyústit ve sled nečekaně vtipných událostí. Pro dětské diváky jsme přichystali animovaný film Školačka lázeňskou(26. 2.). Jediná se již tradičně o to nejlepší z japonského anime pro děti. Dívka školou povinná spravuje za pomoci strašidel a duchů tradiční termální lázně. Všechny filmy budou s českými titulky a ve většině případů půjde o jejich jediné uvedení v ČR.
Pestrý doprovodný program:
Workshopy, divadlo, koncert, origami, kaligrafie a výroba talismanů pro štěstí
Součástí letošního programu bude také Japonský den, a to v sobotu 25. 2. od 10 do 17 hodin. Divákům přinese Divadlo kjógen, bubenickou show, taneční vystoupení, ale i rukodělné workshopy v Galerii Lucerna. Zájemci se budou moci naučit skládat origami, vyzkoušet si psaní kaligrafie štětcem nebo výrobu talismanů pro štěstí. Většina workshopů bude zdarma a na stáncích bude k ochutnání i japonské jídlo.
“Do Japonska se sice již cestovat dá, ale pořád jsou možnosti dost omezené. Festival naštěstí letos už nic neomezuje. Japonsko v Praze si tak můžeme užít všemi smysly. Přijďte do Lucerny, Japonsko projedeme od severu k jihu. Třeba vás to bude inspirovat, kam při návštěvě země vycházejícího Slunce směřovat své kroky,” uzavírá Ondřej Hýbl.
Informace k účasti a systém rezervací na workshopy najdete na www.eigasai.cz, Japan.cz, kinolucerna.cz
Dáváte si novoroční předsevzetí? A daří se vám je dodržovat?
Někdy můžou být předsevzetí tak absurdní, že je není možné splnit.
Někdy jsou ale realistická, třeba že se budete častěji a více smát. A co vás rozesměje víc než klaun? Možná, když je těch klaunů pět.
I kdyby smích mezi vaše novoroční předsevzetí nepatřil, tak prokazatelně prodlužuje život.
Přijďte si k nám pro pár minut života navíc. Třeba cestou do Braníka zhubnete, přestanete kouřit, naučíte se francouzsky a uděláte dobrý skutek.
PŘECHÁZENÍ / SQUADRA SUA
Pět jedinců na cestě — z jedné strany jeviště na druhou, ale i na cestě vnitřním světem.
Nikdo se nevyhne příběhu, i kdyby sebevíc kličkoval.
Pět klaunů v elegantně padnoucím saku přichází s tíživou otázkou Být či nebýt – tak tíživou, že by aspoň jeden z nich měl zhubnout. Pět klaunů vytyčuje cestu – a nikdo se neptá, kde se tu ty tyče vzaly. Logika snu a absurdita každodennosti, které se obřadně smíchávají v zavěšených kbelících. Ale stačí jen zaškobrtnout a je to všechno v kýblu!
HOTEL LAPUTA / AIRGYM ART COMPANY
Akrobaté z AirGym Art Company v režii Ondřeje Holby předvedou špičkovou závěsnou akrobacii, jakou už znáte, i takovou jakou jste dosud neviděli.
Jedinečný večer mezi nebem a zemí. Fantaskní svět umělců, kteří se nebojí létat.
V mládí jsem měl tři velké sny: Vydělat spoustu peněz, oženit se s krásnou dívkou a navštívit Hotel Laputa. Ty první dva se mi nesplnily…
Stoupáte-li vzhůru za svou touhou, musíte otevřít všechny dveře a nahlédnout do všech oken. A kde je víc oken a dveří než v Hotelu Laputa?
WENDIGO / AIRGYM ART COMPANY
Tam za peřejemi je něco jinak.
Vzduch je tam stejný.
I voda a skály.
I sníh a nebe, tak blankytné, až přechází zrak.
Ptáš se, má nejdražší, co je tam jiné?
Lidé…
Wendigo je příběh o létání, které nemusí být skutečné.
Wendigo je příběh o lásce, která zcela jistě skutečná je.
Wendigo je příběh o zlu, které na sebe bere nejrůznější podoby, a přitom je neviditelné a nepolapitelné.
Je také příběhem o dobru, které je v souboji se zlem vždy tím slabším, a přesto se nesmí vzdát.
Nový cirkus, netradiční závěsná akrobacie, živá hudba…i to je Wendigo
A CO V ÚNORU DÁL?
Únorový program nabízí spoustu představení dětem. Najdete v něm i „pilotní díl“ našeho festivalu BATOLIŠTĚ určeného pro nejmenší diváky. Samozřejmostí jsou představení z produkce LCC, nechybí Nebesa, a možná, možná přijde i kouzelník.
