Rozhovor s TEREZOU PRUCKOVOU (Bufkovou), tanečnicí ze StarDance

,,Na StarDance vzpomínám s láskou a nostalgií”

Pod svým dívčím jménem jako Tereza Bufková třikrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí, a jejími partnery na tanečním parketu byli herec Jan Čenský, hokejista Martin Procházka a zpěvák Radek Banga. Hlavní pracovní náplní Terezy Pruckové je výuka tance v Taneční škole Vavruška, kde je také šéf-trenérkou tanečního klubu se závodními páry. Vystupuje také v divadle La Fabrika v představení Tango, ó, tango a práce je pro ni velkým koníčkem.

Tanci se věnujete od osmi let. Co nebo kdo Vás k němu přivedl?

,,Rodiče mi často vypráví, jak jsem pumpovala u rádia už v plínkách.J Pravda je taková, že jsem absolvovala soukromou základní školu, kde jsme měli v rámci rozvrhu povinně jednu hodinu jógy a jednu hodinu tance týdně. V první třídě si mě všiml taneční mistr a vzal mě do svého kroužku. No a tam to všechno začalo…”

Tanec Vás okouzlil do té míry, že jste se mu začala věnovat naplno a zúčastňovala se různých soutěží. Jste držitelkou mezinárodní třídy a finalistkou mistrovství ČR v kombinaci deseti tanců. Přesto jste vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze – matematiku a francouzštinu. A pak jste rok učila, ale tanec byl láskou na celý život…  Proč jste si vybrala obor francouzština a matematika?

,,Původně jsem toužila po uměleckých školách. Jsem z divadelní rodiny, babička byla režisérkou ochotnického divadla a maminka dnes v její činnosti pokračuje dál. Ze všech koutů jsem ale poslouchala, abych si vystudovala něco ,.normálního´ a vedle toho dělala umění. Nakonec zvítězila učitelská profese, kterou mám z poloviny v genech. A jelikož byly francouzština a matematika moje nejoblíbenější předměty na gymplu, vybrala jsem si tuto nezvyklou kombinaci humanitních a přírodních věd.”

V roce 2006 se konal první ročník TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a Vy jste byla taneční partnerkou herce Jana Čenského, v páté řadě s hokejistou Martinem Procházkou jste obdrželi stříbro a v sedmé řade jste se se zpěvákem Radkem Bangou protančili do semifinále. Ve všech ročnících jste tančila pod svým dívčím jménem Tereza Bufková. Jak vzpomínáte na soutěž a na taneční partnery?   

,,Vzpomínám na všechny ročníky s láskou a lehkou nostalgií. Byla to pro mě obrovská zkušenost, která mě obohatila nejen profesně, ale i lidsky. Navázala jsem tam mnohá přátelství, která trvají dodnes. Možnost účinkovat v tak prestižním televizním pořadu mi otevřela nejedny dveře a já jsem za to moc vděčná. Pokaždé jsem měla štěstí na tanečního partnera. Honza byl na parketě i mimo něj nesmírně galantní a noblesní. Bohužel nedostal šanci ukázat dál, co v něm je, jelikož jsme skončili celkem brzy. Martin byl neskutečný dříč, před každým tréninkem se pečlivě rozcvičoval, vždy byl na sále dřív než já a spolupracovat s ním byla velká radost. Díky jeho sportovně profesionálnímu přístupu jsme se dostali až do finále soutěže. Radek měl zase smysl pro rytmus a cit pro hudbu obecně. V rámci jednoho našeho tance dokonce i repoval. S Radkem jsme si, stejně jako s Honzou a Martinem, skvěle rozuměli.”

V ateliéru 9 Barrandovských ateliérů se uskutečnil živý přenos sedmé řady taneční soutěže Stardance České televize.

Coby tanečnice jste se objevila i na scéně a to Kongresového centra v muzikálech Rocky a Mamma Mia, v divadle La Fabrika v představení Tango, ó, tango, v Hudebním divadle v Karlíně (Aida a Lucie, aneb větší než malé množství lásky). A co dnes? Vystupujete někde v divadle?

,,Dnes se starám především o naše dvě malé děti, ale ráda bych se na prkna, co znamenají svět, zase někdy vrátila. J Provoz divadel se díky karanténě na chvíli pozdržel, ale jinak ještě vystupuji v divadle La Fabrika ve zmiňovaném představení Tango, ó, tango. Ostatní tituly už bohužel odehrály svoji derniéru.”

Vaší hlavní pracovní náplní posledního období je výuka tance všech věkových kategorií v Taneční škole Vavruška. A vlastně jste se k pedagogické činnosti vrátila. Jaký je o Vaše kurzy zájem?

,,Díkybohu veliký. J Taneční škola Vavruška, ve které vyučuji s dalšími patnácti lektory, nabízí kurzy pro veřejnost od klasických tanečních pro mládež přes vysokoškoláky až po dospělé, a to v několika úrovních. Tančí se v krásných pražských sálech a troufám si říct, že se k nám lidi rádi vrací. J

Kromě toho v TŠ Vavruška jste také šéf-trenérkou tanečního klubu se závodními páry. Jak se daří klubu a co je jeho náplní?

,,Ano, je to takové moje další dítě. J Taneční klub vychovává především závodní páry, ale stará se i o sólo dívčí skupiny a tanečníky, kteří se chtějí zlepšovat a dále vzdělávat v technice jednotlivých tanců, ale zatím si na soutěže netroufají. Začínala jsem před asi deseti lety úplně od nuly a dnes už má klub poměrně slušnou základnu, na což jsem opravdu pyšná. J

Jaký tanec máte nejraději? Co Vás na tanci nejvíce baví a jste tanečnicí tělem i duší?

“Každý má v sobě něco jinak krásného. U mě hraje roli především hudba, na kterou tančím, a choreografie, která mi musí sednout. Myslím, že jsem tanečnicí tělem i duší. Momentálně hlavně duší … J

Jednou jste řekla, že výuka tance je Vašim největším koníčkem. Platí to stále? Jak ráda odpočíváte?

,,Platí, stejně jako divadlo. Je strašně fajn říct si, že je moje práce mým největším koníčkem. Beru to jako takový nadstandard a moc si toho považuji. A jak odpočívám? Mám ráda lyže, kolo, běh, vodu a spoustu dalších tanečních stylů a fitness sportů. Nyní mi dělá radost i krátký výběh do přírody, kde si pročistím hlavu. V poslední době také s dcerou hodně malujeme, což mě navrací do školních let, kdy jsem se malování trochu věnovala. Je to příjemný relax. J

Foto: archiv  Terezy Bufkové 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Český národ pomáhá

Charitativní večer pro Centrum Paraple

Sedmý večer ve StarDance byl charitativní. Tančilo se pro Centrum Paraple, už počtvrté.

Lidé oceňují myšlenku pomáhat tancem. Charitativní večer společně s Plesem pro Paraple vynesl částku 15 a čtvrt milionu korun.

Centrum Paraple

Na charitativním večeru  jsou krásné především dvě věci: V noblesním a krásném pořadu se přeneseme k  problémům těch méně šťastných a člověk vidí, že i v době různých agresivních reakcí, na které si už pomalu v každodenním životě zvykáme, to jde i jinak.

Porota posílená o Zdeňka Svěráka

V šestém večeru se rozloučil se soutěží pár Miroslav Hanuš a Adriana Mašková a zbylých pět párů se ujalo choreografií ve spolupráci s klienty centra Paraple, ale každý pár si ještě přizval posilu, někoho z tanečníků z předchozích kol.

Tereza Kostková

Moderátoři Marek Eben a Tereza Kostková

Marek Eben

Hosté:

Tonya Graves

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Xindl X a Markéta Dostálová

Radek Banga s přítelkyní

Porota byla posílena o Zdeňka Svěráka. Ten ale  dával jen desítky. Ovšem zbytek poroty hodnotil  přísně jako vždy a výsledky  se přenáší do příštího týdne.

Zahájení večera se ujalo duo  Jana Drdácká a Eda Zubák, naši špičkoví tanečníci  flamenca. Marek Eben dokonce pojmenoval po Edovi Zubákovi své dva psy…

Tančilo se  argentinské tango a latinskoamerická cha-cha. Jak si soutěžní čtveřice vedly?

Jakub Vágner, Michaela Nováková, David Svoboda a Eliška Šulcová

Tanečníci byli oděni v černém a bílém, což symbolizovalo souboj mezi životem a smrtí, jak Tanečnímu magazínu po přenosu tanečníci vysvětlili. Nápad prý byl z Michaeliny hlavy.  Michaela sama si  pak vyzkoušela vozík a Jakub s Davidem se starali o pohyb po parketu. Působivý byl zejména okamžik, kdy se čtveřice seřadila za sebou a dělala pohyby pomocí rukou. Richard Genzer hodnotil opět po svém, jaképak lámání si hlavy se smrtí, zkrátka dostal při pohledu na černou a bílou chuť na kafe s mlékem. Tatiana Drexler všechny pochválila, líbil se jí nápad i to, že nebylo patrné, kdo je vlastně na vozíku a kdo ne. (body 8,9, 8, 7,  10)

Jakub Vágner a taneční tým

Černá a bílá v podání dvou fajn kluků… Jakuba Vágnera a Davida Svobody

Veronika Arichteva, Veronika Khek Kubařová, Petra Ptáčníková, Daniel Vodička

Svižné, vtipné a zábavné vystoupení.  Obě tanečnice rozsvítily své čelenky  v závěru tance,což symbolizovalo světla automobilu. Jan Tománek byl okouzlen, ale postrádal ještě trochu cha-chi, jinak by byl nadšen.  Zdeněk Chlopčík označil vystoupení za úžasné, ale musí být víc propnutá noha přece!  Zdeněk Svěrák pronesl směrem k Petře,  že pažemi říká všechno a nohy  nepotřebuje. (body 9,7,8,10, 10)

Veronika Khek Kubařová a taneční tým

Tanec Petry Ptáčníkové  byl  skutečně oceněn, nepotřebuje prý nohy

Karel “Kovy” Kovář, Veronika Lišková, Jiří Marsín a  Jana Plodková

Tanec obsahoval napětí a náboj. Celá čtveřice byla v souhře, Jiří byl přirozenou součástí celého týmu. Tatiana Drexler ocenila napětí a krásné tango, Janu s dlouhými nohami, lepší to být zkrátka nemohlo.  Jan Tománek označil tanec za nápaditý, dramatický, je těžší pracovat ve čtyřech než ve dvou, je také těžké pracovat s rekvizitou. (body  8,8,9,10,  10)

Kovy a taneční tým

Matouš Ruml, Natálie Otáhalová, Dana Batulková a  Lucie Gachi

Tento tanec byl bezesporu tím nejlepším, co bylo možno v sedmém večeru vidět. Matouš předvedl  naprosto perfektně technicky zvládnutou chůzi cha-chi. Nadprůměrné bylo i zapojení vozíčkářky do tance,  celé vystoupení pak bylo zábavné. Lucie přiznala, že prý je tancem nepolíbená. Richard Genzer viděl skvělou čaču. Zdeněk Chlopčík se rozplýval nad technicky výborným základním krokem a označil čaču za báječnou, i s vozíkem. Lucie je šťastná jak dívka, ale je přece máma od pěti dětí!!, podotkl Zdeněk.   Geňa opět zažertoval, že on sám si plete ruce a nohy, ale na vozíku se musí zvládnout jen ruce, ne?  Prý krásné.  (body 10,10, 10, 10,    10)

Matouš Ruml a taneční tým

Matouš Ruml  Jeho skvělá tanečnice, máma od pěti dětí

Zeptali jsme se…

Jak se Vám tančilo s vozíčkem?

Matouš Ruml: „Pro mě to úplně nové není, hraji v divadle s Honzou Potměšilem, který na vozíku je, jistou zkušenost už mám,  třeba jak zdolat schody… takže já jsem se toho úplně nebál. Ale  StarDance je něco jiného, takže celkově to byla opravdu úplně jiná záležitost, musím přiznat…”

Gabriela Koukalová a taneční tým

Gabriela Koukalová, Martin Prágr, Kateřina Baďurová a Libor Bohdanecký

Poslední tanec večera byl dojemný, tedy nejen tancem.  Gabriela předala jednu ze svých trofejí Liborovi. Prý ona sama si uchovává vzpomínky a přemýšlela, jak s trofejemi co nejlépe naložit, proto je dává někomu, koho si váží a udělá mu radost. Povedlo se vystihnout charakter tanga, i dobře zapojit vozíčkáře Libora. Obě sportovkyně začaly ve sportovním úboru,  na který si nasadily červené sukně,což udělalo vlastně symbolické barvy české státní vlajky. Tatiana Drexler byla dojatá. Líbil se jí krásný tanec, podotkla, že tance s vozíčkáři mají postupem času čím dál tím víc dynamiky a porota už nestíhá všechno sledovat….  Zdeněk Chlopčík byl rovněž nadšený,  všichni se  perfektně zapojili do tance a poznamenal, že bez červených sukní se mu to líbilo víc. Zdeněk Svěrák obdivoval optimismus všech vozíčkářů. Ale připustil, že vlastně hasiči také vyjíždí, aby požár uhasili a nevyjíždí s tím, že ho neuhasí!  (body 9,8,8,8)

Martin Prágr zdraví  čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Zeptali jsme se…

Jaký význam měly Vaše červené sukně?

Gabriela Koukalová: „Znamenalo to, že jsme obě místo našeho celoživotního sportovního úboru už odhodily medaile, popadly sukně a šly si konečně zatancovat!“

Zeptali jsme se…

Co říkáte na dnešní dárek?

Libor Bohdanecký:

„Něco takového jsem vůbec nečekal a jsem moc rád, že jsem se zúčastnil StarDance!“

Charitativní večer s vozíčkáři se hodnotí velmi obtížně. Běžně lze posuzovat techniku kroků, provedení figur, vystihnutí charakteru a atmosféry tance. Jenže tady to až tak nejde. Co dodat? Porota má těžký úděl.

Zdeněk Chlopčík dává desítku!

Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák v akci, právě zvedá  svou desítku!

Příští týden nám  páry předvedou scénický tanec (který se rovněž prakticky nedá hodnotit).

Text, foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN