K Leoši Marešovi neodmyslitelně patří role moderátora, ale i zpěv a tanec, také rychlá auta. Jak prožíval soutěž Stardance? Touží po kariéře zpěváka? Miluje opravdu rychlá auta?
Chtěl by vlastnit poslední model Ferrari? Účastnil by se soutěže Big Brother? Taneční magazín zná odpověď!
Kdybyste mohl vrátit čas, stal byste se profi tanečníkem?
Ne! (radikálně)
„Je to strašná dřina. Tanec na úrovni Stardance , který jsem absolvoval, je takový náznak vrcholového sportu. A já jsem nikdy nebyl vrcholový sportovec. Stardance je krásná show, je to super sport, hezky oblečení lidé, ale je to nesmírně náročné. Jsem rád, že jsem se dal cestou, kterou jsem se dal. Ale tanec miluji, samozřejmě.“
Cítil jste spíše obavu nebo radost v okamžiku, kdy jste dostal nabídku České televize účastnit se Stardance?
“No,… obavu. Nechtěl jsem se zesměšnit. Tato obava mě jednoznačně vedla k dřině a odříkání, k tvrdému tréninku. Nechtěl jsem, aby to dopadlo špatně a byla ostuda. Navíc jsem slyšel, že Stardance má skvělou atmosféru. A to se také potvrdilo. Říkal jsem si, že kdybych to odmítnul, tak by mi účast už nemuseli nikdy nabídnout. Chtěl jsem si to prostě zkusit, abych mohl říct, že jsem soutěž absolvoval. Teď jsem strašně rád, že jsem to všechno podstoupil.“
Myslíte, že byte neustál ostudu?
„Jsem perfekcionista, takže to je zajímavá otázka. Asi bych ji nějak ustál, ale nikdo přece nechce dobrovolně ostudu, že? Nikdo si nestoupne uprostřed restaurace a nezačne házet po někom knedlíky, tohle nejsou podle mě situace, které člověk vyhledává…“
Co bylo na celé soutěži pro Vás nejtěžší?
„Časová náročnost tréninků. Tréninky samotné mně později už nevadily, ale vůbec na nic jiného nebyl čas. Vadilo mi, že jsem neměl čas na děti, na partnerku ani na osobní život. Absolutně na nic. O mnoho zakázek jsem přišel. Nebral jsem lidem telefony, neměl jsem čas ani náladu, byl jsem úplně asociální. Buď jsem trénoval na Stardance , nebo jsem myslel na Stardance.“
Podporovala Vás Katarina v těžkých chvílích?
„Katarina byla záchrana, bez ní bych to vůbec nezvládnul. Byla pro mě motivací a důvodem, proč jsem to celé vůbec vydržel. A zrovna tak i moje přítelkyně Monika, která to snášela se mnou. Z jejího úhlu pohledu je všechno ještě mnohem horší. Pro účastníka spočívá náročnost v tom, že soutěž vůbec probíhá, ale je uvnitř a součástí dění. Prožívá sice stres, ale partner vedle něho bere situace stejně stresově, navíc ještě není součástí skupiny Stardance, což ho vlastně vyčleňuje. Nevidí do zákulisí, takže se stresuje ještě víc. V praxi to vypadá tak, že Vy stále mluvíte o Stardance, nebo někdo mluví s Vámi o Stardance. Váš partner ale není součástí celého kolotoče, takže se vlastně trápí.“
Vy jste v mládí tančil s taneční skupinou R.A.K. v Berouně. Který taneční styl byl Váš oblíbený?
„Tancoval jsem jenom jednu sezonu, dělali jsme show dance formations, takže tady se vůbec nejednalo o tance standardního nebo latinskoamerického typu. Tancovali jsme skupinové tance v kombinaci moderny a hip hopu. Ale to byl tenkrát hip hop roku 1993! Vystupovali jsme na skladby skupin ICE OF BASE nebo 2 UNLIMITED , to už je dnes takový pravěk….. „
Věnujete se zpěvu?
„Já jsem se zpěvu nikdy nevěnoval, ale v roce 2001, 2002, 2003 jsem natočil alba, se kterými neustále vystupuji. Písničky, které jsem udělal, stále prezentuji na akcích, jezdím na diskotéky, zkrátka prezentuji je živě. Potud se zpěvu věnuji. Jinak se mu nevěnuji a netočím nic nového a nedělám nic, co by nějak souviselo se zpěvem, kromě prezentace mých CD na vystoupeních.“
Takže nemůžeme mluvit o zájmu či vnitřní touze po zpěvu?
„Ne, ne. To byla taková má „odbočka“. Zkusil jsem si to, je to podobné jako s tancem. Prostě dobrý, ale stačilo. Zpěv jsem nevnímal jako dřinu, ale neumím to. Co víc říct?“
Co je těžkého na profesi moderátor?
„Já moderování nevnímám jako něco náročného. Samotná profese vyžaduje přípravu, koncentraci, musíte mít nějaký talent. Myslím, že dobří moderátoři jsou ti, kteří bez toho nemůžou být. Uvidí někde mikrofon a mají chuť něco lidem říct. Uvidí třeba kolegu, který moderuje akci, a oni by to nejraději vzali místo něho. Není to bavičství jako takové, to je pouze součást moderování, ale člověk musí mít touhu lidem něco sdělovat. To jsem já měl. A dál už nastupuje trénink. Musíte co nejlépe využít příležitosti vzít si do ruky mikrofon a mít z toho radost. Pokud Vám tato práce nepřináší radost, ale stres, pak je to špatné.“
Co je na profesi moderátor nejbáječnější?
„Mikrofon je skvělá zbraň, nejsilnější. Řeknete cokoliv do mikrofonu a lidé Vás poslouchají. Nejenom, že poslouchají, ale musí dělat to, co jim řeknete. A slyší to, co jim říkáte.“
Jste známý zálibou v silných autech. Do ČR přišlo právě nové Ferrari laferrari. Netoužíte po něm?
„NE. Tato otázka by patřila k nějakému starému Leošovi z minulosti. Nyní musím říct, možná je to věkem, rychlá auta se mi líbí, ale začal jsem jezdit mnohem pomaleji, protože mám strach. Nevím, čím to je, prostě mě to nebaví. Opravdu jezdím pomalu. Rozhodně mnohem pomaleji než dříve. Rychlá auta patří také k mé minulosti, zkusil jsem si to, naplnilo mě to, bavilo mě to, ale v současné době je pozoruji z povzdálí. Aktivně je nevyhledávám.“
Když naposledy zvonil můj telefon, jezdil jste právě v Thajsku na motorce. Jak je to s motorkami?
„To byl skútr. Svoboda, vezu holku na kafé, to je fajn. Představa, že jedu na lehké rychlé motorce, ta mě úplně děsí, to jsem si ani nezkusil. Vůbec bych do toho nešel.“
Věnujete se sportu? Uznáváte adrenalinový sport?
„V žádném případě. Skočil jsem si bungee jumping, jednou jsem skočil padákem, bavilo mě to, ale už po tom netoužím. Baví mě takové sporty, jako jsou různé hry. Dívat se na fotbal, hokej, basket, volejbal. Adrenalinové věci mě moc nebaví.“
Nesmazatelně k Vám patří také moderování show Big Brother. Zúčastnil byste se soutěže takového typu?
„Vždy jsem si myslel, že ne, ale s příchodem sociálních sítí čím dál více dávám nahlížet lidem do soukromí. Začal jsem vysílat přímé přenosy na facebooku nebo na periskopu, takže svým způsobem, asi trochu té reality show také prožívám, nějaká přirozená míra exhibicionismu ve mně je. Samozřejmě platí fakt, že lidé jsou rádi prezentování v situacích, kdy je jim fajn, kdy se cítí dobře, kdežto Big Brother je zabírá stále. Je nesnesitelné, když Vás natáčí v situacích, kdy Vám není dobře a nemůžete říct, aby se natáčení zastavilo . Takže rozhodně bych nechtěl jít do Big Brothera, ale chápu motivaci lidí, proč tam jdou. Nicméně Big Brother už je pro mě archaická záležitost.“
Co byste si ještě přál, když vlastně zpěv, tanec, moderování i rychlá auta, tedy všechno, co dnešní člověk vnímá jako vrchol snů a kariéry, to všechno Vy máte za sebou….
„Asi bych chtěl klid. Najít nějaký rytmus, vnitřní klid. Pracuji na tom. Tedy spíše duševně, vnitřně na tom pracuji.“
Jaký je Leoš Mareš?
„Miluji život, žiji naplno, ne rychle, ale naplno. Využívám příležitosti, které kolem mě jsou. Poslouchám lidi, snažím se jim dělat radost, snažím se dělat radost sobě, užívám si. Pracuji na sobě, abych byl lepším a lepším člověkem. Nemá rád rychlé odsuzování. Lidé všechno hodnotí zbrkle, bez známky informací. Jsou věci, které mě bolí.“
Děkujeme za rozhovor
Eva Smolíková
Foto: Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN
