Rozhovor s herečkou ADRIANOU SOBOTOVOU

Cítila by i Adina trému před tanečním vystoupením?

„To asi ano. Trému mám i v divadle, takže určitě ano.“

Adina Sobotová – herečka

 

1. Tančíte Vy a Váš manžel Luděk Sobota, rádi?

„Já ráda tančím. Luděk nerad, když se ale roztančí, je k nezadržení.“

2. Chodíte někam tančit? Společně? Kam?

„My tančit nikam nechodíme, to tedy ne.“

3. Ale vy byste třeba šla  ráda?

“ Ale no tak ráda, no , …. tak já, když chci, tak si zatančím i sama doma. Jezdíme na tenisové turnaje a jeden takový skvělý turnaj je v Mohelnici. A tam musím říct, že na večírku po turnaji všichni tančíme  (i ti, co netančí rádi).“

4. A co máte nejraději?

„Rockn´roll.“

5. Ale na to je třeba kondička!

Dovedete si představit, že byste byla taneční „profík“? Co tréninky ?Chtěla byste dělat něco takového, nebo byste k tomu cítila spíše odpor?

„Bavilo by mě to. Je to náročný, ale každopádně se mi to líbí, takže si to dovedu představit.“

6. A tančíte raději sama nebo se díváte, jak tančí jiní?

„Ráda se dívám. Ale je pravda, že na baletu jsem byla před mnoha lety. Líbil se mi balet Gizelle, v Kyjevě jsem viděla Labutí jezero.“

7. Rusové umí, že?

„Ano, Rusové umí… Labutí jezero v Kyjevě byl pro nás  s mým mužem opravdu velký zážitek.“

8. Co se vám nelíbí při tanečním vystoupení?

„Tak to jste mě zaskočila. Nelíbí ….
Já mám ráda tanečníky, z kterých vyzařuje mužnost – např. Baryšnikov a pak se mi líbil moc i Patrick Swayze. “

9. Na jaký tanec byste se šla podívat?

„Tango, moc se mi líbí.“
10. A co třeba moderní styly? Hip hop, street dance?

„Ano, také, obdivuji to. Opravdu, když to někdo umí, tak je to úžasný.“

11. A tanec na diskotékách? Myslíte, že takové to spontánní vyjádření pocitů, že to je taky ještě tanec? Dá se na to koukat, nebo raději ne?

„No, ….  nevím, taková párty, kde se  tančí 3 dny, tak to tedy nemusím. Ale na druhé straně, tanec na diskotékách je určitě vyjádření emocí a pocitů, když někdo rád tančí, tak mi nevadí, že je třeba legrační.
Vždyť Indiáni také vyjadřují emoce tancem.“

12. Určitě, člověk dřív tančil, než mluvil.

Takže  podle Vás by tanec měl spíše vyjadřovat radost,že?

„Rozhodně.“

13. Ale vezmeme si třeba balet. Příběh je poněkud dramatický, řekněme. Tanečníci jsou vyčerpaní, bledí, je to prostě dřina. Jaký to na Vás dělá dojem? Mně je například trochu smutno.

„Já bych chtěla, aby z nich vyzařovala ta radost, i když ta únava tam asi je, ale důležité je vidět radost. Člověk by měl dělat umění tak, aby únava nebyla vidět.

Tak jako herec. Když už Vám divadlo dělá hodně velký potíže, tak by to člověk neměl snad dělat. Jednou jsem seděla v divadle v první řadě a ten herec se tak ponořil do hraní, že stříkal pot až na nás,…

Musím říct, že to bylo nepříjemné.“

14. Věřím. Když byste měla taneční vystoupení, cítila byste trému?

„To asi ano. Trému mám i v divadle, takže určitě ano.“

15. Při tanci se lehce stane, že paměť zklame, stává se Vám to na jevišti také? Jak se s tím vyrovnáváte?

„Ano, stává se mi to. Je to příšerné, minuta je jako půl hodina, prostě úplně šílené.“

16. A jak to překonáte?

„Tak hraju takové improvizované divadlo, můj muž vůbec pořád improvizuje, takže čekám, že mě nějak zachrání……. chacha.“

17.Takže nějaký recept,  jak se tomu vyhnout asi neexistuje…Musíte trénovat svoje „role“ doma?
„To ano. Pokud to představení nějakou dobu nehrajeme, tak rozhodně se musí udělat zkouška.“

18. Někdo má třeba takovou paměť,  že trénovat nemusí….

„Ano, někdo je na tom lépe, někdo hůř.“

19. Kolik času musíte věnovat trénování paměti, co pro sebe děláte?

„Tak to neumím přesně odhadnout, protože se těmto cvičením nevěnuji každý den nějak cíleně, ale i četba a cizí jazyky pomáhají udržovat paměť. “

Cizí jazyky jsou nejen důležité, ale udržují nás fit. Tak to je prima výzva pro studenty od Adiny Sobotové.
Atˇ se Vám daří a děkuji za rozhovor.

Eva Smolíková


Rozhovor se zpěvákem JIŘÍM ŠTĚDROŇEM a hercem VÁCLAVEM KOPTOU

Umělci Jiří Štědroň a Václav Kopta o přestávce při tenisovém turnaji, znaveni výkonem, hovoří o tanci.

Zpěváka a herce Jiřího Štědroně a herce Václava Koptu jsem zastihla o přestávce při tenisovém turnaji. Znaveni výkonem, ale přesto souhlasili, že se o tanci pobaví.

 

Eva Smolíková: „Na jaké taneční vystoupení byste se nikdy nešli podívat?¨

Václav Kopta: „Záleží na tom, kdo tančí, jaký je to projev, ale nešel bych na balet“

Eva Smolíková: “ Proč?“

Václav Kopta: „Vystudoval jsem konzervatoř, kde byli i tanečníci, chodili tak divně, tady asi vznikl můj nevztah k baletu. Taky nechápu tu emoci, kterou chtějí vytančit. Nemám rád, když u pánů není projev stoprocentně mužný.“

Jiří Štědroň: „Vadí mi, když ten pohyb nemá smysl. Mně se líbí, když tanec chce něco vyjádřit, šel bych na balet. Líbí se mi. Také obdivuji spontánní tanec, viz Kuba, kde to z tanečníků jen prýští, ale není mi to dáno.“

Eva Smolíková: „Jste zpěvák, svého času velmi populární. Tanec i zpěv vyžaduje soustředění. Měl jste někdy „okno“?“

Jiří Štědroň: „Škoda, že jsme tu dva.“

Václav Kopta: „Ano, měl. V duetu.“

Jiří Štědroň: ….. (potichu)“ Měl.“

Eva Smolíková: „Tak se za to nestyďte, to potěší ostatní lidičky, že v tom nejsou sami….“

Václav Kopta: „Ha ha … Nepotěší, to přímo na…..“

“Náš pan šéf v Semaforu, Jiří Suchý, si s oblibou chodí poslechnout písně. A jeden mladý kluk – Michal Stejskal, byl tak nervózní, že šéf poslouchá, že jeho poslední smysluplná slova byla … píseň s překrásným textem Jiřího Suchého a „okno“. Tak zpíval jen „tam ta dam.“ Ale byl dobrý trumpetista, tak to chtěl dotroubit na trumpetu, ale ani to nešlo… řekl jen „To nejde“. Slyšeli jsme to v odposlechu a běželi dolů a říkali si, že na toto budeme dlouho vzpomínat….ha ha, „  líčí Václav Kopta a Jiří Štědroň zvesela jeden přes druhého své zážitky….

“A další příhoda – ne zrovna veselá. Bývalý tanečník ND, baleťák, měl zaskočit za nemocného kolegu, myslím to byla hra Romeo a Julie. Připomenul si choreografii, všechno dobré, šel do rozštěpu a praskla mu kyčel. Volal na jevišti – kyčel, ale nikdo mu nešel a nechtěl jít pomoct“, pokračuje Václav Kopta.

Eva Smolíková: „No nazdar.“

Eva Smolíková: „A co si rádi zatančíte Vy?“

Václav Kopta: „Já se rád vyřádím s manželkou na diskotéce, nebo na hudbě, která nám sedí.“

Eva Smolíková: „Když někdo nechce tančit, tak nechce projevit své  city. Souhlasíte s tím?“

Jiří Štědroň: „Ano, souhlasím. Nechce.“

Eva Smolíková: „Musíte tančit ve své profesi? Tančíte rád?“

Jiří Štědroň: „Musím tančit. Nebaví mě to, ale patří to k tomu výkonu, ale netěší mě to.
Mám rád profesionály a já to neumím.“

Eva Smolíková: „Jak to tedy překonáváte, když jdete na jeviště?“

Jiří Štědroň: „Říká se: „špatný herec, když nevydrží dvě hodiny ostudy.“ Člověk se musí překonat, jít do ringu, i když vím, že to může být ostuda.“

Eva Smolíková: „Musíte doma cvičit?“

Jiří Štědroň: „Musím i doma cvičit, já ano. Jsou lidi, kteří nemusí, ale já musím. Paměťový cvičení dělám každý den.“

Eva Smolíková: „Kolik času tomu musíte věnovat?“

Jiří Štědroň: „To záleží. Cvičím i zpěv i fyzicky cvičím. Dvě hodiny určitě. Hodinu jezdím na rotopedu, hraju tenis, nebo jdu na dlouhou procházku. Učím se tak dlouho, až to umím.“

Eva Smolíková: „Říká se, že talent je hlavně trénink.“

Jiří Štědroň: „Ano, ale talent znamená i to, jak dlouho jste schopni trénovat.“

Eva Smolíková: „Hluboká pravda.“

                     

Pánové Václav Kopta a Jiří Štědroň, dva veselí sportovci,  spěchají na další tenisový zápas a tak mi nezbývá, než jim popřát hodně štěstí.

 Eva Smolíková

Rozhovor s moderátorem ZDEŇKEM VRBOU

Vykřesal byste ze sebe tanečníka?

„To je taková hypotetická otázka“,říká Zdeněk.

Zdeněk Vrba – moderátor

1. Co Vy a tanec?

„Tanec mám rád, je to nádherný sport. Chodil jsem do tanečních dvakrát, mám k tanci opravdu kladný vztah.

Navíc jsem odehrál jako DJ přes 3000 diskoték.“

2. Chodíte někam tančit?

„Rád si zatančím, když je příležitost.  Mám tak „nabitý program“, že někdy třeba jeden den tančím, druhý den hraju tenis a pak večer jedu moderovat Noční proud. Ale jinak jsem pasivní účastník tanečních akcí. Uvádím rád taneční soutěžní programy.“

3. Nemáte chuť, když stojíte coby  DJ  za mixážním pultem, skočit na parket mezi lidi a pohybovat se v rytmu hudby, místo stání za pultem?

„Já se za pultem pohybuji, nezapojuji se do tance na parketu, ….ale ano, ….pohybuji se. Např. při přímém přenosu z Ambasadoru, bylo nás tam sedm moderátorů, já jsem nedělní, z těch sedmi jsem se pohyboval nejvíc.
Při BONEY M GROUP PÁRTY jsem se ale do tance zapojil.
Při disko to nejde, nemohl bych mixovat, ale lákalo by mě to.“

4. A co říkáte na profesionální tanec?

„Ale líbí se mi, určitě. Mám rád taneční studio BUFFO, byl jsem i na baletu. Jsem příznivcem tance, i divadlo je mi blízké.  Ale já jsem jinak zaměřený.
Celkově – tanec mám rád, obdivuji ty lidi, zmiňuji je ve svém programu.“

5. A co seVám při tanci nelíbí?

„Nelíbí se mi běžný  tanec, hrozně se mi nelíbí stereotyp – jedna póza celý tanec. Mám rád, když se lidi snaží vyjádřit to, co je v té písničce, i  vystihnout text písničky.“

6. Co se Vám nelíbí u „profi“ tance?

„Nejsem takový odborník, abych je posuzoval. Nemám rád vulgaritu, také preferuji originální záležitosti.“

7. Přitahuje Vás více tradice nebo originalita? Baví Vás, když se styly prolínají a hranice mezi nimi se bourají?

„Raději originální mix, zajímavý, včetně zajímavého kostýmu.“

8. Co „Stardance“?  Sledujete takové pořady?

„Ocenil jsem „Stardance“, Když hvězdy tančí, sledoval jsem to. Když jsem se nemohl dívat, nechal jsem si tyto pořady nahrávat.“

9. Vzal byste ve „Stardance“ roli tanečníka?

„Nejsem natolik dobrý, abych to zvládnul. Těžké rozhodování, lákalo by mě to, ale zase na druhé straně jsem „soudnej“.“

10. Tanec je hlavně trénink a trénink. Vykřesal byste ze sebe tanečníka?

„To je taková hypotetická otázka. Jsem dříč, asi bych k tomu přistupoval s tím, že je to dřina a dokázal bych to. Ale muselo by to být o dvacet let dříve.“

11. Poznáte u „profi“ tanečníků únavu, námahu při vystoupení?

„Ne, nepoznám.“

12. A co je ve Vaší profesi nového?

„Oslavili jsme 20 let Nočního proudu, byl to 4-hodinový přenos, objevilo se tam 25 známých interpretů, i Karel Gott. Jsem producent kulturních programů Zahrada Čech, s Pavlem Rothem se podílím producentsky. “

Ať se Vám daří a děkuji za rozhovor.

 

Eva Smolíková

 

Rozhovor s písničkářem MIROSLAVEM PALEČKEM

Rozhodli jsme se s mým kolegou Michaelem Janíkem,
že budeme sedět při vystoupeních jako pecky. A dospěli jsme k rozumnému rozhodnutí.

 

 

 

Miroslav Paleček – český písničkář

1. Asi máte k tanci blízko, když zpíváte, nebo ne?

„Ne, nemám. Rozhodli jsme se s mým kolegou Michaelem Janíkem, že budeme sedět při vystoupeních jako pecky, bylo nám tenkrát 24 let a vidíte, že už tehdy jsme dospěli k rozumnému rozhodnutí. Nikdy jsem k tanečnímu pohybu moc netíhnul. Jsem rád, když záleží víc na textu a na sdělení. Pro mě se v současné době využívá příliš mnoho světelných efektů, kostýmů a laserových show. pro mě je důležitý obsah.“

2. Kdybyste třeba v nějakém pořadu dostal za úkol zatančit, jaký styl byste si vybral?

„Zapřel bych se a netančil bych a netančil. Ale, ….. mám za sebou taneční pro pokročilé. Málokdy se na taneční parket dostanu, ale mám rád walz. Mám ráda ten kontakt, to nepatří mezi partnery.“

3. Upřednostňujete improvizaci- nějaké to disco, kde se každý vlní, jak chce nebo se Vám více líbí choreografie, natrénované a vyškolené pohyby?

„Nemám rád tance, když každý dělá, co chce a nejde mu to. Už proto, že já sám to neumím. Na mě je opravdu směšný pohled. Ale rád se dívám na dívky, když jim to jde.Ale jinak – nesmyslné natřásání se mi moc nelíbí.Mám raději jive, rock’n’rolly, tango. tango se mi líbilo moc, tam bych kontakt vyhledával.Nejdou mi pod vousy umělé a křečovité úsměvy při závodních tancích.Ale mám rád divadelní gesta.“

4. Takže máte raději vyškolené pohyby?

„Pohled na tančící pár by měl dělat ladný a estetický dojem. Diskotéka mi to až na pár výjimek neposkytuje.“

5. A chodíte na diskotéky?

“Nerad tam chodím.“Nepokecám si“, je tam hluk a tak dál.“

6. Při tanci i zpěvu musí být člověk soustředěný. Stalo se Vám někdy, že jste měl „okno“? A jak jste to řešil?

„Tak to se stane, hraju živě – to mám nejraději. Když zapomenu text – neřeším to. texty znám, mám je pro jistotu před sebou, a když zapomenu otočit list, nebo zapomenu text, přestanu zkrátka zpívat a posluchačům to vysvětlím. Člověk by měl mít určitou pokoru, když jde na jeviště, nesmí to brát jako samozřejmost. Hraju to už po padesáté, tak co… A právě to se vymstí.“

 

Souhlasím a díky za rozhovor

 

Eva Smolíková