Taneční kritici diskutují na téma porušení tabu a  překročení hranic v umění

Nedávno diváci mohli shlédnout show kanadské společnosti Dave St-pierra, kde diváci byli téměř napadeni tanečníky, jeden z umělců, celý nahý s blonďatou parukou, dokonce plivl divákovi na brýle.

LUKE:

“Pokud bych si měl vybrat mezi dvěma divadelními díly, v jednom by chlupatý chlapík ukazoval svůj zadek před mým obličejem, plival na brýle,  ale v druhém představení by toto nebylo, myslím, že bych šel na druhé představení. Ale to jsem jenom já.”

„Neviděl jsem, že by plivání sloužilo nějakému divadelnímu účelu. Když se podíváte na fotky z představení Dave St. Pierra, většina diváků (zejména muži) sedí zády s úšklebky na tvářích. Nikdo není výzva nikomu a ničemu.“

„Jsou hranice, které nemají být překročeny v umění? Zásadně bych řekl, že ne, pokud hovoříme o  skutečném uměleckém vyjádření. Ale dá se o tom hovořit v tomto díle?”

SANJOY:

“Ano, pokud mluvíme o uměleckém vyjádření. Myslím, že jsme uhodili hřebíček na hlavičku.. Když se vrátím, k tvému předchozímu prohlášení, mít výběr mezi blbým představením plným nahoty a dobrým představením, my oba bychom šli na to druhé. Šel bych i na představení plné nahoty, kde bych viděl plivání, zadky, cokoliv, ale v nějakém kontextu.  A mohli bychom se přít, co je dobré a proč.”

“Ale je jasné, že diváci vnímají dílo odlišně.”

LUKE:

“ Je ale  zajímavé, že právě poté, co jsem napsal kritiku, že tanečníci zašli příliš daleko, dostal jsem dopis, že toto představení je založeno na  taktice francouzského autora her Antonína Artauda, který věřil, že jedině pohled na fyzické nebo psychické zlo může šokovat a vyburcovat diváky z jejich líné spokojenosti. Možná to je právě to, co se snaží St-Pierre udělat. Ale Artaud tvořil začátkem dvacátého století, ale dnes, v dvacátém prvním století  takové divadlo krutosti není možné.”

“U  takových divadelních společností, jako je La Fura dels Baus, kde jsme mohli vidět  motorové pily, krev a syrové maso, sex s Ilonou Staller, pornohvězdou, jsme se naučili přijmout extrém.”

“Nahota, rouhání, vnitřnosti – to je jedna část uměleckého vyjádření. Ale diváci jsou stále odolnější, méně šokovaní, pokaždé, když se zvýší laťka. Myslím, že toto je cesta do slepé uličky.”

SANJOY:

„Myslím, že můžeme náš šok posuzovat z různých úhlů. Nejsem si jistý, zda nás St-Pierre  chtěl prostě jen šokem dostat z naší  spokojenosti. Mám dojem, že se chtěl  dostat pod kůži, chtěl, abychom pochopili, že herci jsou naše zrcadlo, bez příkras,  a chtěl nás přinutit mít pocit, že také  diváci jsou herci na jevišti. „

„Takže toto překročení hranic pro nás nemusí být nové, nemusí být až tak šokující. Ovšem, já si myslím, že by divadlo posloužilo svému účelu i bez plivání, to bylo bezdůvodné. Tady je právě ta hranice, kterou není třeba překračovat, ani pro umělecké účely.”

LUKE:

“Clara Giraud chystá další taneční představení “OH So Totally Rad”. Jaká další příšerná podívaná by se tam  mohla divákovi  naskytnout? Uvidíme se tam!”

 

Taneční magazín