Tantehorse & Jiří Bartovanec & Experimentální prostor NoD: Lessons of
Touch (punch line) Manifestace těla v jeho krajních podobách
Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje
Ohledávání tématu intimity a zjišťování, kam až sahá
naše vnitřní tolerance
.
Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si
kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a
kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity
Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry,
který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými
podstupuje zkoušku sebe vystavení.
Část první:
Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují,
prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají.
Část druhá:
Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy,
smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do
mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože
vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál.
Část třetí:
Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat?
Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího?
hrají: Radim Vizváry, Nina Vangeli a vybraní diváci
choreografie: Jiří Bartovanec
koncept, režie: Miřenka Čechová
hudba: Matouš Hekela
kostýmy: Jiří Bartovanec
světelný design: David Prokopič
fotografie: Nina Zardalishvili
produkce: Lenka Bočková
Na představení navazuje zvuková instalace WHITE ROOM/Lessons of Touch –
Trenažér vnitřního zraku a vytěsněné krajiny nevědomí, ve které Matouš Hekela s Miřenkou
Čechovou zkoumají propojení zvuku a imaginace, dotyku v akustické formě a jeho působení na
diváckou percepci.
Moje vlastní otázky:
“Žiji v New Yorku, kde se lidé až hystericky bojí intimity. Jsou přátelští, otevření, zábavní, mají sex, ale nedokáží být intimní. Intimita, je téměř zakázané území. Je to moment, kdy jsme zranitelní, kdy se vydáváme druhému všanc. Kdy mu bezmezně věříme. “
“Neustále kolem sebe vidím hesla a slogany o tom, jak člověk má být silný, nezávislý, nemá si nic nechat líbit, má se ozvat, říkat nahlas, co chce a co nechce, bránit si svá prává a svůj prostor. Zvláště u žen, které přebírají role mužů a jsou drsně ambiciózní, na jednu stranu vyzývavé a na druhou stranu neustále ve střehu, aby s nimi nebylo zacházeno jako se sexuálním objektem. Chybí měkkost, laskavost, vnitřní vyrovnaná síla, oddanost a především skutečná lidská blízkost.” “Provokace nežností.”
“Jsem schopna stvořit intimitu mezi lidmi, kteří se vůbec neznají? Dovolí mi proniknout k sobě blíž. Vpustí mě do svého těla? A přijmou to moje? Jaké emoce to vyvolává? U některých odtažitost, u jiných agresi, u mé matky dojetí. “
Miřenka Čechová, Jiří Bartovanec
Předprodej vstupenek: https://goout.cz/cs/listky/lessons-of-touch/feh/
Facebook událost: https://www.facebook.com/events/1600257276901161/
