Zpěvák ze Stardance na vánoční party

Zpěvák Michal Cerman, který se stal doprovodnou pěveckou stálicí soutěže Stardance a tanečnice a muzikantka Jarmila Chromíková z kapely “ Glanc“ vás rádi uvidí v pátek 23. prosince od 21 hodin na předvánoční hudební párty v žižkovském klubu „KAIN“, který se nachází pouhých 100 metrů od tanečního divadla „PONEC“…

Taneční televizní soutěž Stardance doprovází hudební těleso „Moondance Orchestra“ kapelníka, dirigenta, skladatele a aranžéra Martina Kumžáka. Tento absolvent prestižní americké hudební školy Berklee v Bostonu vede i menší obsazení kapely pod názvem „Pajky Pajk“. Jako zpěváci se s ním pravidelně představují zlínská rodačka Dasha Sobková, pedagožka konzervatoře Naďa Wepperová (obě možná znáte i z doprovodného sboru Karla Gotta), Dušan Kollár (populární ze seskupení „4tet“ Jiřího Korna) a charismatický Michal Cerman, který nejen čtenáře Tanečního magazínu zve tímto na vánoční muzikantský večer.

Pražský rodák křtěný Vltavou jedenapadesátiletý Michal Cerman, absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka (přímo u někdejšího přísného porotce v soutěži Superstar profesora Klezly), se do povědomí rockového publika dostal jako jeden ze zpěváků neopominutelné kapely „Brutus“. Ta byla svého času známá téměř po všech tanečních zábavách. Zejména těch letních, pod širým nebem. Zde nabíral Michal popularitu po boku „pábitelského“ frontmana Saši Plesky. Brutus získal věhlas i účinkováním v generačním filmu „Indiánské léto“ jiného Saši – Gedeona. Michal Cerman zpívá v muzikálech, vedle nich s bluesově jazzovou kapelou „The Cell“ a také je leadrem rockového seskupení „Second Band“.

1_-michalcerman

Michal Cerman  (foto. Richard Tuscany)

A právě v prosinci má Michal Cerman, jako většina muzikantů, nabitý program. 16. 12. bude křít v pražské Malostranské besedě s již výše zmíněnou bluesovou partou „The Cell“ nový CD nosič pod názvem „Memories“.

Naopak se „Second Bandem“ nejen vás chce pozvat v pátek 23. prosince do významného pražského rockového klubu „KAIN“ v budově bývalých žižkovských lázní (pouze 100 metrů od taneční divadelní scény „PONEC“) na přesné adrese Husitská 1/106, Praha 3-Žížkov, kde bude jedním z hlavních „tahadel“ předvánoční hudební party. Vedle „Second Bandu“ se na něm představí i kapela „Glanc“. Celá předvánoční hudební veselice bude probíhat od 21. hodiny do půlnoci.

2-_second_band

Michal Cerman a „Second Band“ (foto: archiv „Second Band“)

Hudební skupina „Glanc“ se zde představí ve složení: Zděněk Beran, Jarmila Chromíková (čtenářům Tanečního magazínu již známá i jako protagonistka bollywoodského tance v „Om Dance Academy“), Gabriela Urbánková, Tomáš Beran, Tomáš Stloukal a Lukáš Jílek. V „Second Bandu“ boku Michala Cermana budou hrát a zpívat Vít Havlíček, Jiří Hrubeš, Tomáš Doležal a Oldřich Borovička.

3-_glanc

Kapela „Glanc“ (archiv „Glanc“)

Věříme, že se vám – uprostřed všech těch předvánočních nákupů, shánění, uklízení a dalších nezbytných i zbytných činností – dostane nazbyt trocha volného času a vypravíte se (možná téměř stejnou cestou jako do divadla „PONEC“) v pátek 23. prosince do rockového klubu „KAIN“. Všichni účinkující se na vás budou těšit!

4-_stardance

Doprovodný sbor  Stardance: zleva Michal Cerman, Naďa Wepperová, Dasha Sobková a kapelník Dušan Kollár  
(foto: archiv)Jarmila CHROMÍKOVÁ.

FOTO: Richard Tuscany,

archiv „Second Band“,

archiv „Glanc

ONDRÁŠ tancuje i podotýká

V brněnském Sono centru zaujal jediný profesionální folkloristický a ještě k tomu vojenský taneční a pěvecký soubor ONDRÁŠ zbrusu novou premiérou nekonvenčního pořadu „Náš svět“. Přiměl nás současně k zamyšlení nad profesionální folklórní taneční scénou..

Před mnnoha lety mělo na programu legendární pražské divadlo Semafor hru „Ondráš podotýká“ od nezapomenutelného scenáristy a textaře Karla Gotta Jiřího Štaidla. Existuje však také brněnský vojenský taneční umělecký soubor Ondráš, který 30. listopadu zaujal brněnské Sono centrum svými folklórními tanečními kreacemi v benefiční premiéře představení „Náš svět“.

Tradice folklórního tance má v naší armádě dlouhou historii. Stačí připomenout velkolepé taneční soutěže na někdejším ASUTu v Kroměříži. Nezapomenutelnou osobností byl velký propagátor a iniciátor lidového tance v armádních složkách pan Viliam Dekan, jehož jméno bylo také spojeno s mladými folkloristickými tanečníky ze souboru Rosénka. Je dobře, že v páně Dekanových šlépějích jde mnoho nových souborů. Zapálených amatérských, poloprofesionálních a v neposlední řadě těch profesionálních, jakým je právě Ondráš. Ten ostatně patří k folklórní špičce nejen na půdě armádního tance, ale v rámci celé scény lidových písní a tanců. A pohříchu zůstal jediným profesionálním souborem svého druhu. Z jeho úspěchů by měl jistě, již zesnulý,  Viliam Dekan velkou radost.

ondrasnassvet

Čím bylo nedávné představení brněnského Ondráše ojedinělé? Nejlépe to uvede jeho zástupkyně Gabriela Ševčíková: „V našem jedinečném představení došlo k vzájemnému propojení folklóru, ale i modernějších tanečních stylů. A to nejen v tanci, ale také v hudbě a v neposlední řadě rovněž v kostýmech. Díky tomu vzniklo svébytné a neotřelé představení. Naše lidové tance i písně čerpají především z moravských lidových tradic.“

Nositeli myšlenky zbrusu nového jevištního tvaru byla dvojice choreografů VUS Ondráš – Hana Achilles a Rudolf Danajovič. Mimo choreografie však „Náš svět“ zaujal i scénickým zpracováním tanečního prostoru a již výše uvedenými poněkud méně konvenčními nadčasovými kostýmy.

Skvělá podívaná s návratem k tradičním kořenům folklóru – tak hodnotila většina nadšených diváků brněnské představení „Náš svět“. Špičkový lidový tanec na nové platformě a v nových rozměrech, tak lze také shrnout tento zbrusu nový projekt Ondráše.

Velmi zapálení a skvěle připravení tanečníci, okouzlující zpěvačky i milí zpěváci. Neustálý proud neotřelých choreografických i inscenačních nápadů by si zasloužil velkou podtrženou jedničku ještě s hvězdičkou. Pouze je mně (a doufám, že i dalším příznivcům kvalitního folklórního umění) tak trochu dost smutno, že Ondráš zůstává ojedinělým solitérem v oblasti profesionálního folklórního tanečního a pěveckého umění. Z toho asi tam někde ve výškách pan Viliam Dekan moc radost nemá? Anebo se obrací v hrobě? Je to otázka financování celé kul turní politiky. Ale rovněž malého zájmu mladých nástupců… Co na chvíli vyměnit počítač či tablet za hodinku lidového tance a zpěvu?

 ondras-logo

FOTO: VUS Ondráš – Jan Dvořák

Michal  Stein,

Taneční magazín

Až příliš dlouhé plynutí

Každá skupina s tak bohatou inscenační praxí jako VerTeDance má právo na přešlap

 

 

Skupina VerTeDance představila pod vedením režiséra Jiřího Havelky v divadle Ponec novou inscenaci Flow. Po mnoha předchozích úspěších včetně oceňovaného minimalistického kusu Korekce se soubor nyní rozhodl pracovat znovu s velmi jednoduchými prostředky, ve výsledku však nikoli tak úspěšně jako dříve. Každá skupina s tak bohatou inscenační praxí jako VerTeDance však má právo na přešlap a podívejme se proto, jaké byly klady a zápory nového představení.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova_4703

Jak již bylo řečeno, autoři vsadili na jednoduchost. Čtvercovitý bílý baletizol, v prostoru rozvěšené podzimní listy na vlasci a mezi nimi pomalu se pohybující čtyři protagonisté. Flow zachycuje – ať už podle anotace autorů anebo podle významu slova – plynutí. Především plynutí energie. V živém, převážně klávesovém doprovodu Beaty Hlavenkové se tak tanečníci pokoušeli zachytit a nějakým způsobem uchopit tok pohybu. Měli jednu společnou choreografii, kterou občas mírně obměňovali, v základu však zůstala po celou cca. hodinu stejná, a s tou pracovali. Občas tančili sestavu synchronně v témž rytmu a provedení, jindy některý z tanečníků vystoupil z akce a ostatní sledoval. Někdy proti sobě v různém tempu tančily dvě dvojice a samozřejmě zde bylo množství situací, kdy se každý projevoval vlastním způsobem nezávisle na ostatních. Naprostá většina scén se ovšem držela zaběhnuté choreografie a podobných hudebních motivů.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova_4781

Velmi podobnou strukturu scén výrazněji narušovaly snad jen světelné změny. Spíše chladný odstín první části představení se posléze změnil ve hřejivou žlutou a nakonec ještě prolnul do stínohry, kdy byli tanečníci spíše statičtí a světla je postupně ozařovala do kolečka z různých stran, a měnila tak pozici jejich stínu. Kromě toho byla velmi poetická scéna, kdy shora začalo padat velké množství listí, ovšem ani tento jindy velmi působivý výjev už nedokázal zachránit celek. Nemluvě o tom, že i po této scéně, kdy by si divák představoval zakončení, Flow pokračovalo několik desítek minut ve stále stejné choreografii a jen málo obměněné zvukové stopě.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova_4863

Jistě, plynutí stále stejné choreografie na vlnách různé energie a různých prostorových vztahů mezi protagonisty, to je zajímavá myšlenka, ovšem funkční maximálně dvacet minut a bohužel nedostačující pro celovečerní představení, kdy už po určité době působí spíše jako trápení připomínající čínské mučení znovu a znovu dopadající kapkou vody na hlavu. Přes veškeré dosavadní úspěchy VerTeDance je Flow zkrátka přešlapem a ukazuje, že co se může někdy zdát jako geniální nápad, je třeba umět včas opustit a posunout se.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova4834

foto: archiv divadla Ponec

Alexej Byček

Taneční magazín

Roman Zach opouští Stardance spokojený, odnáší si 40 bodů od poroty!

Soutěžící celebrity musely 30 sekund tančit bez svých protějšků

Sobotní večer 3. prosince přinesl jednu kuriozitu – podle Marka Ebena by v souvislosti se zavedením EET i porota měla vydávat na body účtenku!

Tentokrát museli soutěžící celebrity  tančit 30 sekund samotné, jinak by jim byly body

odebrány

dsc_0450

Roman Zach a Andrea Třeštiková

Roman uvedl na pravou míru, jak je to s tvorbou choreografií. On se  prý do tvorby  neplete, nějaký krok si přizpůsobí, ale to je všechno.

Marek Eben připomněl, že jedna z divaček se poptávala, kde je ruský šlechtic, (Roman změnil účes)

Honza Révai ohodnotil tanec slovy, že ruské divadlo jde Romanovi dobře. Ale má se hlouběji ponořit do tance, dělat  delší kroky, tanec byl  totiž kostrbatý. Ale  dojem velký. Pro Tatianu  to byl také velký  tanec,  který obsahoval všechny možné kroky, ale byly „žďuchané“. Radek Balaš se trošku pozastavil nad tím, že valčík přeci znamená dominanci muže, Roman a Andrea  předvedli  ; ovšem prvky demokratizační a trošku kostrbaté. Zdeněk Chlopčík se vůbec nemazlil, z jeho pohledu valčík  zkrátka nebyl povedený, Roman hrozně poskakoval, s lokty dolů a  šel před hudbou. Ocenil ale, že Roman nezasahoval do tvorby choreografie.

Tereza Kostková soucítila a zeptala se: „Chtěl jsi toho někdy nechat, po tak ošklivém hodnocení?“

Roman: „Určitě,  několikrát.“

dsc_0433 dsc_0438

27 bodů

 

Ondřej Bank a Eva Krejčířová

Ondra si stěžoval, že Eva byla při tréninku na  něho  ošklivá

Porota moc spokojená nebyla. Jejich jive by se prý dal věnovat expertům na polku, Ondrovo sólo bylo výborné, zábavné, ale ani jeden pohled dopředu! A ruce nekonfigurovaly se spodkem. Tedy nic moc.

Ondra vypadal stabilně spokojený, jako vždy.

dsc_0472

26 bodů

Zdeněk Piškula a Veronika Lálová

(plyšáci, kteří na ně stabilně dopadají, poputují do dětských domovů)

Veroniku při tréninku  bolí noha a Zdeněk ji uklidňuje, že  je to stářím.

Pár předvedl v choreografii postavičky  na klíček i s povedenými výrazy.

Zdeněk Chlopčík  byl opět kritický, choreo sice hezké i trhané pohyby pěkné, ale  Zdeněk trošku Veroniku odhodil, otáčka byla rozhozená, jinak vynikající

Honza Révai v tomto tanci viděl jejich nejlepší výkon, měli energii, výraz, trhané pohyby byly perfektní

dsc_0390

37 bodů

 

Jana Plodková a Michal Padevět

Jana: „Jsem jako dřevěná koza“

Radek Balaš viděl dvě hrající si štěňátka, ale vystoupení malinko spadlo v okamžiku, kdy  mělo začít gradovat. Honza Révai nejvíce ocenil padající ramínko u Janiných šatů.

dsc_0380dsc_0376

33 bodů

 

Roman Zach a Andrea Třeštiková podruhé

 

Podle Tatiany pár netančí  lehké věci. Někdy to tedy nevyjde a je to úplně zlé, ale tentokrát  fakt perfektní! Zdeněk Chlopčík ale viděl hodně nejistoty v rovnováze, těžké figury, ale pokud divákovi běhá mráz po zádech, je všechno ostatní jedno,  byl to prý úplně nejlepší tanec

dsc_0466

40 bodů!!

Ondřej Bank a Eva Krejčířová podruhé

Ondra zakopl, a komentoval to slovy – mělo to tam být, to byl můj vklad do choreografie!

Honza Révai řekl chápavě: „Přečetl jsem, že to bylo schválně“, ocenil, že Ondra zakopnutí  ustál, ale v okamžiku, kdy tančil sám, ztrácel prý  kontrolu nad výrazem i figurami

Zdeněk Chlopčík kritizoval nečitelný rytmus, nerozeznal, zda je pomalý či rychlý, kladně hodnotil  zakopnutí

dsc_0410 dsc_0418

24 bodů

Veronika Lálová, Zdeněk Piškula podruhé

Radek Balaš  kladně hodnotil jejich herectví, tanec  měli dokonale pod kontrolou, pro Tatianu to bylo jednoduše nádherné, ale mělo být  více entusiasmu

Zdeněk Piškula byl  při tanci prý spokojený, protože má rád  vážné naštvané výrazy

 

38 bodů

Jana Plodková, Michal Padevět podruhé

Zdeněk Chlopčík  se  místo hodnocení zvedl a Jana vyděšeně křičela „Míšo, braň mě!“ , ale Zdeněk ji políbil za nádherný slow fox. Podle Radka Balaše přenesli  krásu na parket, Tatiana řekla, že všechno bylo krásné, Honza dodal, že řečeno bylo už vše. Jana je zosobněním něhy, rozkoše, elegance a dává jim minimálně desítku

dsc_0377

40 bodů

 

Soutěž opouští: Roman Zach a Andrea Třeštiková

Roman Zach: „Nic jsem si na začátku nepředstavoval, ale říkal jsem si tak od druhého kola, že jsem otevřel dveře někam, kde jsem nikdy nebyl a kde jsem asi ani nechtěl být, ale teď  jsem rád, že jsem je otevřel. Svým kolegům nepřeji ten závěr, to bude hrozné..!“

 

 

 

Jak snášel dnešní vyřazení pár, který nepostoupil do finále?

Zeptali jsme se ….

TM: Cítíte  spíše radost, že nebudete před Vánoci trénovat čtyři tance nebo je Vám  líto, že končíte?

Roman Zach: „Zatím je můj pocit smíšený. Myslím, že nějaký stálý pocit přijde až tak za dva dny. V zásadě   jsem rád, že jsem si zatancoval něco, co mě opravdu bavilo a že jsme dnes  dostali čtyři desítky. Kdybychom  získali   8 bodů, nebo ještě méně a odešel bych s pocitem,  že jsem zase něco zkazil, tak bych se cítil trošku  divně,  asi v tom smyslu, že jsem zase nedotáhl něco  do konce. Ale teď  vím, že je tu pointa. Říkal jsem dnes  mé taneční partnerce, pokud teď  vypadneme, tak mně to vůbec nebude vadit.   Samozřejmě, na jedné straně  bych chtěl zůstat  úplně do konce soutěže, ale  pociťuji  celkově radost, že jsme se Stardance  zúčastnili a smutek  z dnešního vyřazení ve mně není.“

dsc_0433

Děkujeme, TM

 

TM:  Vypadala  jste zklamaně. Chtěla jste jít do finále nebo  jste dnes čekala takový výsledek?

Andrea Třeštiková: „To je  komplikované, člověk třeba doufá, že by to i mohlo klapnout, ale tady  je opravdu velká konkurence.  Snažili jsme se  na maximum, dále  už záviselo všechno na divácích,  ale jsme spokojení,  došli jsme daleko. Celkově je to dobré.“

TM: Představte si, že byste trénovali čtyři tance. Zvládal by to Roman?  Dělal na nás dojem, že se mu do tréninků moc nechce…

Andrea Třeštiková:  „Určitě by to zvládnul a byl by nadšený. Měl  strašně moc povinností, natáčení,  divadlo, obdivovala jsem ho, kolik práce má kolem a zvládá i tréninky. Chtěl trénovat a chodil na ně, rozvrhl si všechno tak, aby mu zbyl čas cvičit.“

TM: Mrzí Vás, že končíte  zrovna v okamžiku, když máte plný počet bodů od poroty?

Andrea Třeštiková:  „Ne, já jsem ráda, že jsme tohoto  hodnocení vůbec dosáhli,   takže jsme spokojení.“

Děkujeme, TM

 

 

 

Do tanečních kreací Ondry a Evy se vloudila chybička, zaškobrtli… Jak to nesli?

Zeptali jsme se….

TM: Lekl jste se?

Ondřej bank: „Tak lekl jsem se, že spadneme úplně, ale nakonec jsme to  ustáli. Nedá se s tím už nic dělat.  Já  jsem  tušil, že stejně budeme mít nejhorší body, takže je to jedno.“

TM: Opravdu Vám nevadí špatné hodnocení,  nebo je to jen taková maska?

Ondřej bank: „Nevadí mně to,  na 50 procent chci postoupit,  na 50 procent nechci.“

TM: Takže vnitřně soutěž nijak neprožíváte?

Ondřej bank: „Tedˇ už vůbec ne, já už jsme někde,  kde jsem vůbec neměl být….“

TM: Cítil jste větší nervozitu při sjezdech, když šlo o výsledky?

Ondřej bank:

„Ne, tady cítím větší nervozitu.“

dsc_0418

Děkujeme,TM

 

TM: Když jste zakopli, vypadalo to, že se smějete. Bavili  jste se tím opravdu?

Eva Krejčířová: „Ano, opravdu  jsme se smáli. Nám se totiž stává  při  tréninku, že se něco nepovede a oba se těm problémům  smějeme. Když jsme šli na parket, říkali jsme si, pokud se  to nepovede, tak  je to jedno a budeme se smát. Takže nám to přišlo směšné doopravdy.“

TM: Kdybyste opravdu spadli, smáli byste se také?

Eva Krejčířová: „Ano, smáli. Zvedli bychom se a tančili dál, my dva určitě ano.“

 

Děkujeme

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín