Autor: Martina

Program 420People

PULPS, Y/WHY, THE WATCHER, naposledy EVER, letní Lipnice i premiérové novinky

Renomovaný soubor současného tance 420PEOPLE zve v následujících týdnech hned na několik výrazných představení. Od intimních projektů ve Studiu Maiselovka po energické večery v La Fabrice nabídne oceňované choreografie, výrazné osobnosti české scény i premiérové novinky. Diváky čekají emoce, fyzická preciznost a mimořádný zážitek z pohybu v mnoha podobách.

Speciálně pro prostor Studia Maiselovka v centru Prahy, domovskou scénu souboru 420PEOPLE, vznikla inscenace PULPS. Choreografie Simony Machovičové jazykem současného tance zobrazuje různé fáze mezilidského vztahu a reálnou podobu emocí. Taneční duet Simony Machovičové a Matyáše Ramby umocněný živou hudbou v podání hudebníka Václava Havelky, frontmana kapely Please The Trees, je ve Studiu Maiselovka na programu 5. a 6. 3. od 19.30. Simona Machovičová byla za inscenaci PULPS vybrána do širší nominace na Cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo.


Holešovická La Fabrika bude 15. 3. od 19.30 hostit představení Y/WHY. Jde o závěrečnou choreografii z pomyslného triptychu Václava Kuneše, uměleckého šéfa souboru 420PEOPLE. Všechny tři choreografie na sebe vzájemně (nejen časově) navazují: EVER Y WHERE, společná mozaika jejich názvů tvoří jednoduchou strukturu propojujícího prvku, a tím je základní princip – pohyb.

Taneční show 420PEOPLE a rockový koncert kapely Please The Trees v jednom rozvibruje La Fabriku 24. a 25. 3. od 19.30. THE WATCHER – výsledek osvědčené spolupráce Václava Kuneše & Václava Havelky přinese nezapomenutelný zážitek v podobě taneční a hudební extáze, která je oslavou dokonalosti těla a pohybu. V rámci dvojitého uvedení proběhne v La Fabrice i pohybový workshop s živou hudbou.

Jedinečné téma (ne)morálního, eticky problematického charakteru lidského chování, které, ač často přehlížené, má závažné dopady na život všech okolo, přinese představení WHY THINGS GO WRONG. Každý už asi zažil situaci, kdy se vše vyvíjelo správným směrem, až se to nakonec celé pokazilo. Někdy za to může prostě jen náhoda, často je ale možné označit konkrétního viníka… Choreografie Sylvy Šafkové v podání dvojice tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky bude ve Studiu Maiselovka k vidění 9. a 10. 4. od 19.30.

Poslední příležitost vychutnat si derniérovou inscenaci EVER se naskytne 23. a 24. 4. od 19.30 v La Fabrice. V choreografii Václava Kuneše se představí čtyři tanečníci a tanečnice „v tom nejlepší světle, v záři reflektorů na výstavních podstavcích“. Neutichající tempo elektronické hudby ve speciálním setu od jednoho z nejvýraznějších českých DJs a zvukového mága Ladislava Zensora alias Exhausted Modern přenese diváky na intimní místo, kde čas a ani prostor nehrají roli. Zatímco hudba vytváří pocit energie a naléhavosti, esej Václava Havla, která v představení zazní, poskytuje reflexivnější a hlubší pohled. Jeho esej o „živém divadle“ stále platí i dnes, kdy se nacházíme mezi streamovanou online kulturou a živými vystoupeními.

Inscenace MOMENT IN TIME, kterou vytvořila kmenová choreografka souboru 420PEOPLE Sylva Šafková, odkazuje na relativitu času. Po úspěšné premiéře v září loňského roku a několika reprízách v interpretaci Elišky Hulínské, Francescy Amy Amante, Filipa Staňka a Viktora Konvalinky se na jeviště La Fabriky vrátí 24. a 25. 5. od 19.30.

Další zdařilá loňská novinka SMOKE AND MIRRORS je na programu Studia Maiselovka 28., 29. a 30. 5. od 19.30. Jde o sólové představení tanečnice Francescy Amy Amante a sólový koncert flamenco kytaristy Filipa Zubáka. V choreografii Václava Kuneše tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými levitujícími objekty. Inspirací pro scénografii se stala tvorba výtvarnice Vladimíry Klumparové, díky níž bylo sklo nedílnou součástí tvůrčího procesu.

Představení HEART OF NOISE v choreografii Sylvy Šafkové nabídne 10. a 11. 6. od 19.30 v La Fabrice novodobý pohled na futurismus v pohybu, hudbě i scénografii. Industriální hluk, ale i zvuky lidského těla, hlasy, tlukot srdce. To vše na vodní hladině přímo na jevišti! Živě zazní kultovní nástroj futuristů intonarumori. Francesca Amy Amante byla za svůj výkon vybrána do širší nominace na Cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo.

Letním sídlem 420PEOPLE je už tradičně Lipnice nad Sázavou a idylický hrad Lipnice. Letos se tady soubor usadí rovnou na celý prázdninový týden – od 6. do 11. července. Na programu je 420PEOPLE Summer Dance Intensive – šest dní pro všechny nadšence do tance, začínající tanečníky a profesionály.​ Lekce povedou kmenoví tanečníci Filip Staněk s Veronikou Tököly a umělecký šéf souboru a choreograf Václav Kuneš. V rámci 420PEOPLE Summer Dance Intensive nově proběhne také Open Impro Jam Session, večer improvizace současného tance a hudby určený účastníkům workshopu i veřejnosti. Týdenní soustředění vyvrcholí 4. ročníkem festivalu TANEČNÍ LIPNICE 2026 s novinkami z repertoáru 420PEOPLE, improvizací i workshopy.

Podzim bude v souboru 420PEOPLE patřit dvěma premiérám: Originální japonská technika opravy rozbitých předmětů inspirovala Václava Kuneše k vytvoření KINTSUGI – pozitivní, hravé choreografie se sedmi tanečníky a ambientní hudbou. (Předprodej vstupenek na premiéru bude spuštěn v dubnu). Druhou novinkou bude autorská inscenace tanečníka Filipa Staňka s živou hudbou – DENSER. (Předprodej vstupenek na premiéru bude spuštěn v květnu).

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Čeští umělci nahrazují dekor z velkých řetězců

Stop dekorativní šedi

Projekt Zartu nahrazuje anonymní plakáty designovými printy od tuzemských tvůrců

 

Po úspěchu projektu 100ks, který skrze limitované edice uměleckých tisků přinesl do českých a slovenských domácností špičky galerijní scény, přichází stejný tým s novou vizí. Platforma Zartu se zaměřuje na nelimitované, ale pečlivě kurátorované designové printy od českých ilustrátorů, fotografů, tatérů i street artistů. Cílem je nabídnout kvalitní alternativu těm, kteří se nechtějí spokojit s generickým dekorem z velkých řetězců, a zároveň zajistit lokálním tvůrcům nejférovější podmínky na trhu.

V Zartu věří, že umění a vizuální kultura si zaslouží být součástí každodenního života. Svou pozornost přitom zaměřuje na tvorbu českých umělců a umělkyň, kteří se nemusí nutně pohybovat v galerijním nebo sběratelském světě. Jedná se o ilustrace, fotografie, street art, ale také například o díla tatérů nebo grafických designérů.

Misí projektu je představit tuzemskou tvůrčí scénu v celé její šíři, dostat lokální autorskou tvorbu do českých domácností a nabídnout výběr designových printů, které mají jasně rozpoznatelný rukopis. Kurátorský výběr zároveň garantuje, že za každým motivem stojí konkrétní autor. Tím se Zartu vymezuje proti uniformnímu a generovanému dekoru z velkých řetězců a představuje alternativu ke všem „poster storům“. Namísto anonymní produkce tak Zartu sází na odvážnější a osobnější díla od českých tvůrců.

„Za každým návrhem stojí skuteční autoři a autorky, nikoli AI. Při výběru umělců pro Zartu se neřídíme trendy, ale hledáme především silný rukopis, energii a nápad. Nechceme další anonymní dekorace do každého obýváku. Chceme, aby bylo jasné, kdo za daným motivem stojí,“ doplňuje Jakub Svoboda.

Mezi zastoupenými autory se objevují jak významná jména jednotlivých uměleckých oblastí, tak nedávno objevené talenty. Zdi českých interiérů mohou nově zdobit printy například od ilustrátora, tvůrce animovaných filmů a držitele Českého lva Filipa Pošivače, dokumentárního a reportážního fotografa Ondřeje Trojana, výtvarníka Josefa Sedláka aka Akrobada, knižní ilustrátorky a animátorky Lihn Dao nebo režisérky, animátorky a ilustrátorky Alexandry Májové. Momentálně lze vybírat z tvorby téměř 70 umělců a umělkyň, další budou postupně přibývat.

Podobně jako ve 100ks je i v Zartu klíčovým pilířem etický přístup k tvůrcům. „Ve 100ks jsme umělcům rozdělili už víc než 20 milionů korun a stejnou filozofii držíme také  v Zartu. Našim tvůrcům dáváme výrazně největší podíl ze všech podobných evropských platforem. Chceme, aby měli z vlastní tvorby férový a dlouhodobý příjem, který jim umožní dál tvořit s reálným dopadem,“ vysvětluje Jakub Svoboda, zakladatel Zartu.

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

Křesťanský svátek, příchod jara, tradice

České Velikonoce v novém televizním dokumentu

Jak se vyvíjely oslavy nejvýznamnějšího křesťanského svátku v českých zemích a jaké tradice a obřady se stále udržují?  Nový dokument České televize v režii Michaely Fišer Rozbrojové uvede ČT2 v úterý 31. března 2026 ve 20:55.

Dokument zachycuje proměny oslav Velikonoc na našem území za posledních zhruba sto padesát let. „Je celkem zajímavé, že už koncem 19. století se někteří národopisci pozastavovali nad tím, jak je možné, že se tolik zvyků přestává dodržovat a postupně se vytrácí. Přitom z našeho pohledu je tato doba nejen na velikonoční tradice bohatá,“ zamýšlí se režisérka snímku Michaela Fišer Rozbrojová. 

Nejrůznější obřady spojené s koncem zimy a příchodem jara byly mezi lidmi silně zakořeněné už v pohanských dobách a křesťané si toho byli vědomi. I proto je církev nerušila, ale postupně je začlenila do velikonočního příběhu. Ve 20. století se velikonoční svátky v Česku postupně zúžily v podstatě jen na pondělní pomlázku, protože Velikonoční pondělí bylo, na rozdíl od ostatních dnů, státním svátkem. Lidé zdobili vajíčka, pekli mazance a beránky. Duchovní charakter Velikonoc se vytrácel. Dnes je situace jiná a lidé mnoho náboženských tradic obnovují.

 Štáb natáčel v místech, kde je folklór stále živý, kde jsou lidé, kteří mají k historii i tradicím vztah a nechtějí se jich vzdát. Diváci uvidí třeba velikonoční jízdu na koních v bývalých Sudetech na Šluknovsku. Tu se podařilo obnovit teprve před několika lety, je rok od roku oblíbenější a jezdí na ni lidé z Česka i Německa. „Ověřili jsme si, že zvyků se stále dodržuje hodně, i když některé už jsou jen lokální. I proto nám přišlo důležité je zdokumentovat pro budoucí generace a také je zasadit do historického kontextu. Diváci si tak spolu s námi mohou projít zvyklostmi velikonočního týdne, upéct jidášky, seznámit se s tradičními technikami zdobení kraslic nebo nahlédnout do prapůvodu velikonoční pomlázky, který už většina lidí dnes vůbec nezná,“ láká ke sledování snímku režisérka Michaela Fišer Rozbrojová.

„Točili jsme třeba na Zlínsku, kde stále chodí kluci s hrkačkami po vesnici a nahrazují tím zvuk zvonů, které podle tradice odlétají na Zelený čtvrtek do Říma. Opravdu intenzivní byl zvuk kostelního hrkače v Pozořicích na Brněnsku, při kterém byste bez kvalitních sluchátek přišli o sluch,“ vzpomíná na natáčení dramaturgyně Martina Burešová a připomíná národopisné programy, které se před Velikonocemi konají v mnoha českých i moravských skanzenech a muzeích v přírodě. Seznamují návštěvníky s tím, jak prožívali předvelikonoční čas naši předci. „Ostatně, to uvidí diváci dokumentu i prostřednictvím archivních záběrů Filmového týdeníku, které přinášejí svědectví o velikonočních tradicích v poválečných letech,“ doplňuje dramaturgyně.

Nový dokument naleznete také v iVysílání ČT.

Režie: Michaela Fišer Rozbrojová // scénář: Josef Fišer // hlavní kamera: Jonáš Nepustil // dramaturgie: Martina Burešová // vedoucí produkce: Hana Kopecká // kreativní producent: Patrick Diviš // výkonný producent: Diana Tuyet-Lan Kosinová

Foto: Ivo Dvořák

 Michal Pleskot, Česká televize

pro Taneční magazín

Spejbl a Hurvínek jsou zpátky doma!

326 dní, tak dlouho bylo divadlo uzavřeno

326 dní. Přesně tak dlouho bylo uzavřeno Divadlo Spejbla a Hurvínka z důvodu plánované rekonstrukce a výstavby nové zkušebny. Nyní jsou však již všechny stavební práce ukončeny a divadlo opět vítá své diváky na staré známé adrese v Dejvické ulici.

Nejvýraznější novinkou po znovuotevření divadla je vybudování zkušebny, která zároveň slouží jako nová studiová scéna pro uvádění tzv. miminích představení a dalších komorních projektů. Prostor pokladen se proměnil v moderní zákaznické centrum. Kromě dalších drobných stavebních prací byla rovněž provedena kompletní výměna topného a vodovodního potrubí, výraznou inovací prošly i divácké toalety. Divácký komfort zlepšila také výmalba hlavního sálu a hlavně kompletní obměna všech 281 sedadel. Foyer se pyšní novou podlahou, výmalbou a na stěnách všechny malé i velké návštěvníky vítají celoplošné tisky známých postav celé loutkové rodinky.


„Přijde mi až neuvěřitelné, že se po téměř roce vracíme do našeho domovského divadla, které prošlo tak výraznou proměnou. Tak, jako každá stavba, jsme v průběhu čelili mnohým nečekaným nástrahám a překvapením, které bylo nutno operativně řešit, zároveň jsme se však těšili na věci, které se více a více rýsovaly jako zhmotněný sen, tedy krásnější, modernější a více funkční divadlo, které může nabídnout širší záběr repertoáru a doprovodných programů,“ říká  David Janošek, umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka, a upřesňuje: „Divadlo konečně disponuje oficiální zkušebnou, výtečným diváckým zázemím, kvalitními bezpečnými sedačkami a sálem, který přináší originální zážitky spojené s našimi ústředními postavami Spejblem a Hurvínkem, které diváky vítají už z ulice skrz nové zákaznické centrum. Kéž si z krásně zrekonstruovaného divadla naši diváci odnášejí pouze milé zážitky plné radosti a spokojenosti.“

Plakátová kampaň HURVÍNEK 100

Letošní Hurvínkovo jubileum se Divadlo Spejbla a Hurvínka rozhodlo oslavit mimo jiné i speciální plakátovou kampaní HURVÍNEK 100 navazující na v lednu uveřejněnou premiérovou sérii plakátů, které předurčily celý vizuální styl této důležité výroční sezony. Na rozdíl od premiérových plakátů, kde Spejbl, Hurvínek i Mánička nevystupovali na fotografiích tradičně jako loutky, ale jako charaktery animovaných příběhů, na této sérií plakátů se divadlo rozhodlo prezentovat mimo své legendární loutky i ty, kteří loutkám vdechují život – loutkoherce.

„Pořídili jsme vlastně Hurvínkovi k jeho narozeninám fotoalbum s jeho nejlepšími přáteli. S dětmi, které potkává den co den v hledišti našeho divadla, a s loutkoherci, kteří jsou běžně před zraky diváků skryti. Dětští diváci vzešli z veřejného konkurzu, do kterého se přihlásilo přes sto dětí. Každá fotografie z celé řady pak reprezentuje předem zvolené období ze sta let Hurvínkova výročí,“ doplňuje Pavel Novák, vedoucí obchodního oddělení a marketingu Divadla Spejbla a Hurvínka.

Autorem konceptu výroční plakátové série je Petr Novák, který se postaral o art direkci, a fotograf Václav Jirásek, který na fotografiích dále pracoval i s fotografkou Kateřinou Sýsovou. Kostýmní výtvarnicí projektu byla Linda Holubová a o make-up se postaraly Eva Svobodová a Silvie Hadžiefendičová. Autorem grafického designu je Jakub Konvica z brněnského NEON studia.

„Osobně mám nesmírnou radost, že se nám podařilo v průběhu roku 2025 připravit všechny projekty – dárky pro Hurvínka – které ale potěší i naše diváky. Letos je jeden po druhém rozbalujeme.  Hurvínek začíná u příležitosti 100. narozenin ,od nuly´ ve skvělém zázemí a s vynikajícím týmem v zádech,“ dodává Denisa Kirschnerová, ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka.

Co se chystá

Divadlo je otevřeno jen pár dní a už má za sebou první úspěšnou premiéru inscenace Mánička a bubáčci pro nejmenší diváky od 2 let. Naplno běží přípravy další novinky, která bude uvedena přímo v den Hurvínkových 100. narozenin v sobotu 2. května – Kabaret Hurvajz v režii Hany Mikoláškové. Do prázdnin divadlo ještě stihne uvést premiéru pohádky Hurvínkův pohádkový expres v režii Jana Suši.

Nová sezóna pak bude zahájena zveřejněním nové vizuální identity divadla a na konci září se uskuteční čtvrtá premiéra oslavného Hurvínkova roku, tentokrát půjde o inscenaci Mikiho Kirschnera Spejbl a elixír pošetilých myšlenek. Závěr roku bude patřit premiéře legendárního představení Hurvínkův sněhulák v režii uměleckého šéfa divadla Davida Janoška. A kromě spousty dalších divadlo připravuje i jedno velké překvapení na úplně poslední den tohoto roku, kterým se završí oslavy Hurvínkova významného jubilea.

Během rekonstrukce Divadlo Spejbla a Hurvínka hrálo v náhradních prostorech Grand hotelu International, v pražské zoo či v prostoru Purkrabství na Vyšehradě a rovněž vyrazilo na zájezdy po České republice i do zahraničí. Bez své domovské scény tak divadlo zvládlo odehrát 172 představení v Praze a 103 na zájezdech, včetně zahraničního turné po Balkáně a Spojených státech amerických.

Tím však Hurvínkovy zahraniční výpravy zdaleka nekončí a divadlo se po 20 letech opět představí v Japonsku – 15. 4. v Kjótu. Tentokrát s novými interprety Janou Mudrákovou a Martinem Trechou, kteří, jak je zvykem Divadla Spejbla a Hurvínka, odehrají představení v japonštině. Výprava divadla je součástí oficiální cesty zástupců Magistrátu hl. m. Prahy při příležitosti 30 let partnerství měst Praha a Kjóto.

O Divadle Spejbla a Hurvínka

Divadlo Spejbla a Hurvínka založil v Plzni roku 1930 Josef Skupa, tehdy šlo o první české profesionální loutkové divadlo. Od samého počátku hrálo pro děti i dospělé. V Praze divadlo působí od roku 1945 – původně v Římské ulici na Vinohradech a od roku 1995 pak v Dejvicích. Po zakladateli Josefovi Skupovi divadlo zásadním způsobem formovali Miloš Kirschner, Helena Štáchová, Martin Klásek a další umělecké osobnosti. V současné době je ředitelkou divadla Denisa Kirschnerová.

Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl (1920) a Hurvínek (1926) – otec a syn – každý z nich zastupující jednu generaci a její pohled na svět. Jejich už tradičním protihráčem je jim podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená „bábinka“, paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů doplňuje Spejblův a Hurvínkův pes Žeryk (1930) a podle potřeby autorů i další postavy. Spejbl a Hurvínek spolu se svými přáteli do dnešního dne navštívili 33 zemí čtyř kontinentů a promluvili čtyřiadvaceti jazyky.

Michaela Fialová Rozšafná

pro Taneční magazín