Manosféra, mladí muži a nová inscenace

Nově z Tantehorse:

Milí sledovatelé Tantehorse,

 

pojďte s námi nahlédnout do našich hlav a tvůrčí kuchyně, na to, jak pokračuje výzkum a příprava nového projektu S(t)IGMA, který bude mít premiéru již 9. června.

Znovu jsme se vrhli do světa mladých mužů, tentokrát ještě blíž k okrajům manosféry, která jde ruku v ruce s příklonem ke krajně pravicovým myšlenkám. Navazujeme na performativní přednášku Za muže! a rozšiřujeme ji o osobní žitou zkušenost mladých mužů a vlivy, které na ně působí.

Spolu s performery Matějem Šímou, Sebastianem Vopěnkou a Matějem Šumberou se bavíme o vlivu sociálních sítí, tlaku na výkon, obavách z budoucnosti, partnerských vztazích, práci s hněvem, ale také o tom, kde cítí svoje místo ve společnosti a proč vůbec uvažují o tom, co to znamená být ten „správný muž“.

Dramaturgyně projektu Barbara Herz zorganizovala dvě fokusové skupiny se středoškolskými studenty, kterých se ptala na jejich ovlivnění manosférou a vzory, které sledují.

„U mě to bylo reálný a fakt se za to stydím. Svému otci bych to v životě asi neřekl. Doufám, že se o tom nikdo dozví, ale já jsem fakt měl období, kdy mi Andrew Tate přišel jako člověk, kterej… v nějakých větách má pravdu. A zpětně mám pocit, že jsem mlel úplný blbiny a přijde mi to vlastně strašně smutný a myslím, že jsem měl v tomhle štěstí, že mám fakt brutálně liberální a super rodiče, který mě z toho dostali.“

(student gymnázia Praha)

 

„Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že on nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ 

(středoškolský student)

Ještě před nějakou dobou jsme mohli mít pocit, že manosféra v Čechách tolik nebují, že v bublinách sociálních sítí k nám toxický obsah tolik nedoléhá. Na rozdíl od mladých mužů, teenagerů, dokonce už i dvanáctiletých dětí, jsem já nebyla cílovou skupinou algoritmů. Nyní se nenávistný narativ krajně pravicových politiků, influencerů šířících dehumanizující komentáře nejen k ženám, ale i dalším skupinám, stává veřejným. Dostává se do politiky, do veřejných prohlášení, je přebírán onlinovými médii. Platformy, kde se tyto myšlenky šíří, získávají stále více pozornosti. Jak zaznělo na konferenci Muži dnes pořádané Ligou otevřených mužů, které jsme se v rámci projektu zúčastnili: toxický obsah sociálních sítí je pouze odrazem toho, co se děje ve společnosti. Tyto obsahy mají reálný dopad na životy nás všech.

„V těch studentských volbách jsem sledoval výsledky a tam zrovna ty Motoristi byli silnější než ANO, což taky vypovídá o tom, že zejména na středních školách a učilištích to asi bude populární. Studentské volby si myslím, že jsou dost ovlivněný tím, co se děje na sítích.“

(středoškolský student)

Představení S(t)IGMA: Možná nejsem problém já se snaží rozkrývat pasti, které na mladé muže čekají. V online prostředí i v reálném životě. Hledáme důvody, proč nepodlehnout svůdným myšlenkám privilegovaného mužství a zjednodušujícím řešením vlastních problémů. Ptáme se, kde hledat skutečné hodnoty a vztahy. A co můžeme udělat pro to, aby tam neskončili ti druzí.

Neděláme představení pouze pro naši bublinu. Formou hudebního divadla cílíme především na mladé publikum. Chceme vás proto vyzvat:

 

Pojďte s námi spolupracovat. 

Pomozte nám nabídnout představení středním školám a učilištím. 

Pomozte nám uspořádat přednášku a performance přímo na školách. 

Přijďte na otevřenou zkoušku a sdílejte s námi váš pohled. 

Kdo se na projektu podílí:

S(t)IGMA vzniká ve spolupráci s filosofkou Alicí Koubovou, která bude přímo součástí představení.

Navazujeme na její výzkum týkající se mladých mužů a jejich volebních preferencí, podpořený Evropským grantem Horizon a EHMK České Budějovice. Režisérka Barbara Herz se ujala dramaturgické role a vytváří rešerše, spoluautorsky se podílí na sběru materiálu skrze konkrétní rozhovory, např. se socioložkou Lindou Coufal. Dokumentaristka a animátorka Linda Arbanová připravuje vizuální materiál ovlivněný každodenní dávkou manosférického obsahu sociálních sítí. Scénografii a kostýmy připravila architektka Kateřina Radakulan, kterou nově vítáme v týmu. Dále spolupracujeme s Ligou otevřených mužů, s níž budeme vytvářet doprovodné akce k představení. Máme v plánu připravit také pracovní listy pro učitele středních škol, které mohou využít jako přípravu nebo reflexi k představení.

 

Pokud chcete být u toho s námi, lístky na premiéru najdete tady:

Za celý tým Tantehorse vás zdraví

Mířenka 

Tanterhorse, Taneční magazín

Bienále Ve věci umění 2026

Program Zahajovacího víkendu

Tranzit

pro Taneční magazín

(K)roky

ělo jako kronika i laboratoř

Olomoucké Divadlo nacucky! uvede v pátek 24. dubna v 18:30 premiéru autorské inscenace (K)roky. Projekt seniorského Studia SEN přináší na jeviště výjimečný formát fyzického divadla, který v kontextu Olomouce nemá obdoby. Inscenace otevírá téma lidské blízkosti, paměti a sdílené zkušenosti způsobem, který je naléhavý i hluboce aktuální.

Divadlo, které se nehraje, ale prožívá

Soubor se pod vedením režisérky Kateřiny Šobáňové posouvá směrem k fyzickému divadlu, v němž hlavním jazykem není slovo, ale tělo. Divák nesleduje tradiční příběh, ale vstupuje do prostoru, kde významy čte skrze vlastní zkušenosti.

„Zajímá nás přítomnost, tedy to, co zůstává, když člověk přestane hrát a začne být. Senioři v sobě nesou vrstvy prožitků. Často je samotné překvapí, co dokážou sdělit beze slov. Někdy při hledání pohybového materiálu do inscenace mají pocit, že své fyzické jednání musí slovy dovysvětlit. Přitom už jejich samotná přítomnost v prostoru je silným příběhem,“ popisuje režisérka Kateřina Šobáňová.

Dotek jako společný jazyk

Ústředním motivem inscenace je dotek jako základní forma lidské komunikace, která překračuje věk, jazyk i životní zkušenosti. To, co na jevišti vzniká z osobních prožitků seniorů, se přirozeně otevírá každému v hledišti.

„Dotek nás provází od narození až do posledních okamžiků života. Mezi těmito body se rozprostírá široké spektrum zkušeností – od něhy a blízkosti po samotu a bolest. Příběhy, které na jevišti zaznívají, jsou v tomto smyslu univerzální. Bez ohledu na věk sdílíme stejnou potřebu blízkosti,“ doplňuje Šobáňová.

Studio SEN

Studio SEN, tvořené absolventy dramatických kurzů pro seniory, funguje při Divadle nacucky! jako svébytná součást jeho dramaturgie. V sezóně 2017/2018 se Dramatický kurz 50+ rozšířil o soubor SENior, který byl později přejmenován na Studio SEN. Členky a členové Studia SEN každoročně pod vedením profesionálních tvůrců připravují novou inscenaci, která je následně uváděna v programu divadla.

„Při Studiu SEN jsme se inspirovali modelem běžným na zahraničních scénách, kde jsou seniorská či studentská studia pevnou součástí divadelního provozu. U nás se tento formát teprve zabydluje, takže občas stále budí údiv. Je ale skvělé sledovat reakce olomouckého diváctva, když zjistí, že i v tomto směru nabízíme špičkové, plně profesionální divadlo,“ dodává s úsměvem umělecká šéfka Divadla nacucky!, Silvia Vollmann.

Každý projekt vzniká se stejnými nároky na umělecké kvality jako hlavní tituly repertoáru divadla. Jednou z hlavních vizí je narušovat stereotypní vnímání seniorů. Výsledkem je inscenace, která staví na sdíleném lidském prožitku. (K)roky přesvědčivě ukazují, že fyzické divadlo není výsadou mladých, a že každá životní etapa má svůj specifický a nosný způsob vyprávění.

Předprodej vstupenek naleznete na webu divadlonacucky.cz.

Premiéra: 24. 4. 2026, 18.30
Nejbližší repríza: 27. 6. 2026, 18.30

Kristýna Slavíková

pro Taneční magazín