Štítek: SENior

(K)roky

ělo jako kronika i laboratoř

Olomoucké Divadlo nacucky! uvede v pátek 24. dubna v 18:30 premiéru autorské inscenace (K)roky. Projekt seniorského Studia SEN přináší na jeviště výjimečný formát fyzického divadla, který v kontextu Olomouce nemá obdoby. Inscenace otevírá téma lidské blízkosti, paměti a sdílené zkušenosti způsobem, který je naléhavý i hluboce aktuální.

Divadlo, které se nehraje, ale prožívá

Soubor se pod vedením režisérky Kateřiny Šobáňové posouvá směrem k fyzickému divadlu, v němž hlavním jazykem není slovo, ale tělo. Divák nesleduje tradiční příběh, ale vstupuje do prostoru, kde významy čte skrze vlastní zkušenosti.

„Zajímá nás přítomnost, tedy to, co zůstává, když člověk přestane hrát a začne být. Senioři v sobě nesou vrstvy prožitků. Často je samotné překvapí, co dokážou sdělit beze slov. Někdy při hledání pohybového materiálu do inscenace mají pocit, že své fyzické jednání musí slovy dovysvětlit. Přitom už jejich samotná přítomnost v prostoru je silným příběhem,“ popisuje režisérka Kateřina Šobáňová.

Dotek jako společný jazyk

Ústředním motivem inscenace je dotek jako základní forma lidské komunikace, která překračuje věk, jazyk i životní zkušenosti. To, co na jevišti vzniká z osobních prožitků seniorů, se přirozeně otevírá každému v hledišti.

„Dotek nás provází od narození až do posledních okamžiků života. Mezi těmito body se rozprostírá široké spektrum zkušeností – od něhy a blízkosti po samotu a bolest. Příběhy, které na jevišti zaznívají, jsou v tomto smyslu univerzální. Bez ohledu na věk sdílíme stejnou potřebu blízkosti,“ doplňuje Šobáňová.

Studio SEN

Studio SEN, tvořené absolventy dramatických kurzů pro seniory, funguje při Divadle nacucky! jako svébytná součást jeho dramaturgie. V sezóně 2017/2018 se Dramatický kurz 50+ rozšířil o soubor SENior, který byl později přejmenován na Studio SEN. Členky a členové Studia SEN každoročně pod vedením profesionálních tvůrců připravují novou inscenaci, která je následně uváděna v programu divadla.

„Při Studiu SEN jsme se inspirovali modelem běžným na zahraničních scénách, kde jsou seniorská či studentská studia pevnou součástí divadelního provozu. U nás se tento formát teprve zabydluje, takže občas stále budí údiv. Je ale skvělé sledovat reakce olomouckého diváctva, když zjistí, že i v tomto směru nabízíme špičkové, plně profesionální divadlo,“ dodává s úsměvem umělecká šéfka Divadla nacucky!, Silvia Vollmann.

Každý projekt vzniká se stejnými nároky na umělecké kvality jako hlavní tituly repertoáru divadla. Jednou z hlavních vizí je narušovat stereotypní vnímání seniorů. Výsledkem je inscenace, která staví na sdíleném lidském prožitku. (K)roky přesvědčivě ukazují, že fyzické divadlo není výsadou mladých, a že každá životní etapa má svůj specifický a nosný způsob vyprávění.

Předprodej vstupenek naleznete na webu divadlonacucky.cz.

Premiéra: 24. 4. 2026, 18.30
Nejbližší repríza: 27. 6. 2026, 18.30

Kristýna Slavíková

pro Taneční magazín

Běž po zvuku

Dát hlas těm, kteří bývají neslyšeni

Dát hlas těm, kteří bývají neslyšeni: unikátní umělecký projekt propojuje lidi bez domova, sound designery i výtvarníky

Divadlo na cucky a jeho vzdělávací platforma EDU na cucky, Charita Šternberk a umělecká skupina Kolektif TU spojili síly v ojedinělém projektu Běž po zvuku, který zapojuje klienty nízkoprahového denního centra Charity Šternberk do tvorby interaktivního uměleckého projektu. Výsledkem této spolupráce bude audiovizuální instalace zachycující příběhy a zvukové stopy každodenního života osob bez přístřeší. Výstup z několika týdenního participativního projektu budou moci návštěvníci uvidět a uslyšet pouhý jeden den, v pátek 11. července ve sklepení šternberského kláštera, kde zvukové výstupy doplní svými výtvarnými pracemi členové umělecké skupiny Kolektif TU.


Autory projektu jsou režisér Tomáš Soldán a sound designér Jan Čtvrtník, kteří s klienty centra pracovali v terénu, a to přímo v místech, kde jejich osudy vznikají: v podchodech, na náměstích i v lesích kolem města. Pořídili desítky hodin zvukových záznamů, a zachytili tak unikátní atmosféru Šternberka – města, kde téma bezdomovectví silně rezonuje a vyvolává i ambivalentní emoce místních obyvatel. „Život lidí na ulici je ve všem jiný a ve všem stejný jako život lidí, kteří domov mají. Jeho akustika je ale odlišná,” vysvětluje princip projektu Soldán. “Město, ve kterém žijete svůj život, vnímají lidé bez přístřeší plné úplně jiných barev, pachů a zvuků. V našem projektu chceme skrze tyto zvuky a příběhy přiblížit jejich životní situace širší veřejnosti a narušit stereotypy, které s nimi bývají spojené,“ doplňuje režisér, kterého publikum Divadla na cucky může znát jako režiséra inscenace Bal@da. Tu pod jeho profesionálním režijním vedením nastudovalo Studio SEN, amatérský herecký soubor zformovaný z absolventů/tek Dramatického kurzu SENior.

Realizace projektu Běž po zvuku vznikla díky dlouhodobé snaze Divadla na cucky a jeho vzdělávacího pilíře EDU na cucky otevírat prostor pro marginalizované skupiny a společensky citlivá témata, která bývají v lokálním kontextu přehlížena. „Šternberk má v porovnání s Olomoucí méně možností důstojného života pro lidi bez přístřeší. Zároveň je toto téma v místní komunitě velmi živé, často však chybí přímá zkušenost s lidmi samotnými. Chceme tuto propast alespoň částečně překlenout,“ říká Kristýna Doubravová, vedoucí vzdělávací platformy EDU na cucky a přípomíná zároveň úspěšnou loňskou spolupráci s francouzským Collectif Grenade. „Věříme, že kultura by měla být dostupná všem a všichni by měli mít možnost účastnit se kulturního života. Loni jsme proto poprvé spojili síly se šternberskou charitou a vypsali jsme opencall na uměleckou rezidenci založenou na spolupráci s lidmi bez přístřeší. Přihlásilo se na padesát umělců a kolektivů z celého světa,“ uzavírá Doubravová. Loňský projekt za EDU na cucky vedl jeho tehdejší vedoucí Jan Čtvrtník, který doplňuje letošní tvůrčí tým společně s hudebním režisérem a sound designérem Českého rozhlasu Ladislavem Železným.

Projekt doplní vizuální vrstvou Kolektif TU, nově vzniklá umělecká skupina, která vzešla z komunity umělců sdružujících se při festivalu současného umění Tufest ve Šternberku. Cílem kolektivu je mimo realizací společných i individuálních uměleckých počinů podílet se na projektech, které pomohou propojovat lidi z různých vrstev společnosti, vytvořit prostor setkávání laiků i odborníků, a bourat tak vzájemné předsudky. „Členové kolektivu vytvoří vizuální objekty na základě vlastní interpretace audiozáznamů, konkrétních příběhů a malého množství fotografií z míst, kde se lidé bez domova vyskytují. Každý z umělců volí vlastní formu a způsob provedení od ilustrace až po prostorové objekty. Konečná prezentace pak propojí audiozáznamy míst s výtvarnými díly doplňující celou náladu konkrétního místa nebo životní situace,“ doplňuje Pavel Lacko, jedné ze zakládajících členů kolektivu.

Ze spolupráce se těší také Dana Axmannová, vedoucí střediska Charity Šternberk. “Loňský projekt nás i klienty nadchl a jsme proto rádi, že jsme i pro letošní rok byli s podobnou nabídkou osloveni. Propojení sociální a umělecké sféry vnímáme jako jeden z kroků, který může vést k destigmatizaci lidí bez přístřeší a těší nás, že jsme se v rámci tohoto projektu spojili právě s týmem z Divadla na cucky, s nímž máme pozitivní zkušenost již z minulé spolupráce,” uzavírá Axmannová.

Vyvrcholením projektu bude vernisáž, která bude zároveň dernisáží – výstup projektu budou moci návštěvníci zažít pouhý jeden den, a to v pátek 11. července od 18 hodin, v unikátních podzemních prostorách kláštera Šternberk. Akce nabídne návštěvníkům možnost projít si zákoutí, která dost možná dobře znají, jen pro ně nebyla tolik zajímavá, tolik důležitá a tolik přítomná jako pro klienty šternberské charity. Vedle zhlédnutí samotné audiovizuální instalace budou mít prostor také na setkání s tvůrci a debatu o procesu vzniku projektu. Vstup na akci je zdarma.

Mgr. Hana Sedláková

pro Taneční magazín

Bal@da

Studio SEN zpracovává v Divadle na cucky příběh prvního českého teroristy

Studio SEN, amatérský herecký soubor zformovaný z absolventů/tek Dramatického kurzu SENior, přichází každou sezónu v rámci programu Divadla na cucky s autorskou novinkou, která vzniká pod vedením profesionálních tvůrčích týmů. V prosinci minulého roku soubor v premiéře představil inscenaci Bal@da, kterou tentokrát nastudoval režisér Tomáš Soldán. Jednou z inspirací inscenace, zaměřující se na témata radikalizace, (ne)spravedlnosti a pomsty, byl příběh prvního českého teroristy Jaromíra Baldy. Hru v letošní sezóně Divadlo na cucky uvede ještě 28. února a 29. května na domovské scéně a také 16. března v Divadle Husa na provázku na Festivalu 60+.


Případ Jaromíra Baldy ukazuje, jak snadno lze podlehnout strachu a dezinformacím, což jsou témata, která se v dnešní době dotýkají nás všech. „To propojení se nabízelo od začátku. Jaromíru Baldovi bylo sedmdesát let, když se rozhodl ke svému činu. Vedla k tomu poměrně dlouhá cesta, na níž se postupně radikalizoval a slevoval z nároků na kritické myšlení, na objektivnější vnímání reality, až se nechal zcela pohltit strachem. Tento proces je zajímavý a je možné jej pozorovat pochopitelně nejen u seniorů a nejen s tak silnými následky. Ale právě kvůli Baldovu věku a jeho – dle sousedů a blízkých – do té doby bezproblémovému chování bylo zajímavé se tématem radikalizace zabývat i se skupinou Studia SEN,“ vysvětluje režisér Tomáš Soldán výběr zvoleného tématu.


Velká část textu inscenace vznikla na základě autentických zážitků členů Studia SEN. Přestože pracuje s vážnými motivy, nechybí jí nadhled a humor. „Ukázala se jedna důležitá věc – že jakékoli možné křivdy, pocity nespravedlnosti a případné touhy po pomstě, se v dobrém kolektivu otupují, proměňují, stávají se méně podstatnými. V inscenaci Bal@da se tak k případným křivdám přistupuje s nadhledem a někdy až laskavým humorem, a v tom je také síla naší společné práce,“ doplňuje Soldán.

Při tvorbě inscenace se také ukázalo, že věk v mnohém není rozhodující. „Překvapilo mě především to, jak se starosti a prožívání běžného života téměř neliší od toho, co zažívají lidé mého věku, tedy čtyřicátníci, nebo i lidé o mnoho mladší. Jsme všichni trochu bezbranní a všichni někdy strašlivě toužíme, nebo žijeme ve velkém opuštění. Věk je v tomhle jen trochu jiným filtrem, ale rozhodně není určujícím mechanismem,“ uzavírá režisér.

Členky a člen Studia SEN, kteří vzešli z absolventů Dramatického kurzu SENior, si díky představení mohli vyzkoušet různé žánry jevištního bytí a vyprávění. Nechybí rap, voiceband či dokonce maorský rituální tanec. Bal@da tak nabízí silný divadelní zážitek, který reflektuje současná společenská témata a zároveň dává hlas generaci, která má stále co říct. „Jedním z dlouhodobých cílů Divadla na cucky je poskytovat profesionální vzdělávání lidí ve zralém věku v oblasti dramatického umění. Chceme tím podpořit jejich osobní rozvoj a seberealizaci a také narušit stereotypní vnímání seniorů u veřejnosti. Každoročně otevíráme Dramatický kurz 50+, kde se věnujeme autorské divadelní tvorbě, práci s hlasem a tělem. Další běh bude otevřen opět na podzim,“ doplňuje Jan Čtvrtník, vedoucí edukačních aktivit EDU nacucky.

Více informací o titulu a předprodej vstupenek naleznete na webu: https://www.divadlonacucky.cz/studio-sen-bal-da

Mgr. Hana Sedláková

pro Taneční magazín