Kultúrne centrum Eleuzína a fenomenálny Kosmopol potrebujú pomoc
S Eleuzínou zhorel aj Kosmopol
Milí priatelia, diváci, kolegovia,
18. marca vypukol v Banskej Štiavnici požiar, ktorý fatálne zasiahol aj Kultúrne centrum Eleuzína. Jedinečné miesto, ktoré bolo domovom aj pre našu divadelnú inscenáciu Kosmopol.
KC Eleuzína začalo vznikať pred 6. rokmi, kedy sa Marek Pavlík s množstvom dobrovoľníkov pustili do rekonštrukcie schátraného meštianskeho domu v centre Banskej Štiavnice, aby z nej za dva roky vybudovali kultúrny stánok – živé miesto pre kultúru, miesto podnetných stretnutí Štiavničanov a návštevníkov Banskej Štiavnice. Za ostatné 4 roky sa tu zrealizovalo množstvo čítačiek, koncertov, diskusií, workshopov a festivalov. Všetko čo Eleuzína vybudovala zhorelo vo veľkom požiari v centre mesta.
Kosmopol a Eleuzína sú neoddeliteľná súčasť – Kosmopol zhorel spolu s Eleuzínou. Veríme však, že je to iba krátka tragická epizóda v živote kultúrneho centra aj nášho divadla.
Bez pomoci to však nedokážeme. Na pomoc pri sanácii škôd a rekonštrukčných prácach zriadila Eleuzína darcovskú výzvu na portáli donio.sk. Prosíme, ak môžete, prispejte ľubovľnou čiastkou a pomôžte nám tak vstať z popola. Aby sa z tohto požiaru stala iba epizóda vo veľkých dejinách či našich osudoch a nie naša labutia pieseň.
Tento rok mal Kosmopol v pláne zahrať 8 repríz na prelome mája a júna. Dali sme si veľa námahy, aby sme získali finančné prostriedky na jeho reprízovanie. V tejto chvíli vieme, že tento rok hrať nebudeme. V budúcom roku by sme však chceli zahrať až dva bloky po ôsmych reprízach, takže nahradíme aj tohtoročné predstavenia. Aj na to však budeme potrebovať finančné prostriedky.
Ak chcete podporiť priamo Kosmopol, môžete nám poskytnúť 2 percentá z daní, alebo si zakúpiť našu knižku Kosmopol – Ako sa tvorí imaginárium, ktorú je možné kúpiť v štiavnických kníhkupectvách, ale aj sieti kníhkupectiev Artforum, v predajni divadelného ústavu Prospero, či priamo u nás cez náš email divadlokosmopol@gmail.com
Zo srdca ďakujeme!
Autorky Kosmopolu Klára Jakubová, Mila Dromovich, Veronika Hajdučíková a celý tvorivý tím Kosmopolu
Milan Paľa přednese houslový koncert Jeana Sibelia
Moravská filharmonie připravila na čtvrtek 16. a pátek 17. března program s názvem Jedinečnost hudební kompozice, který spojuje tvorbu Felixe Mendelssohna, Edvarda Griega a Jean Sibelia. Koncert pro housle a orchestr d moll posledního z trojice autorů přednese slovenský houslista Milan Paľa, jenž je odbornou veřejností řazen mezi elitu světových interpretů mladé generace. Orchestr povede dirigent Tomáš Brauner. Oběma koncertům bude předcházet beseda s umělci.
Dramaturgyně Moravské filharmonie Ivana Kalina Tabak propojila v nadcházejícím programu hlavní koncertní řady a její repríze díla, s jejichž zrodem se pojí pozoruhodné příběhy a okolnosti. „Na koncertě nazvaném ‚Jedinečnost hudební kompozice‘ představíme našemu publiku málo známou Symfonii c moll Edvarda Griega. Od své jediné symfonie se samotný autor distancoval a nepřál si její další uvádění, avšak půvab melodických myšlenek skladby nás přesvědčí o tom, o jak plnohodnotné dílo se jedná. I další skladba programu – Sibeliův houslový koncert, který je neoddělitelnou součástí repertoáru všech houslových mistrů, je ojedinělou kompozici svého druhu ve tvůrčím odkazu Jeana Sibelia,“ uvedla k programu Tabak.
Německý romantik Felix Mendelssohn se od dětství věnoval zhudebňování literárních děl, která si pro tyto účely vybíral s vytříbeným vkusem. Sedmiminutovou předehru Ruy Blas zkomponoval v roce 1839 na základě prožitku ze stejnojmenné veršované tragédie Victora Huga. Přestože autorovi Hugovo dílo připadalo krvavé, násilnické a naprosto opovrženíhodné, vytvořil na jeho základě brilantní kompozici.
Finský skladatel Jean Sibelius si v dětství zamiloval housle a toužil se stát virtuózem, a i když se nakonec věnoval skladbě, láska k nástroji ho neopustila. Potvrzuje to svým Koncertem pro housle a orchestr d moll, který zkomponoval v roce 1903. Zejména obě krajní věty koncertu obsahují řadu interpretačně náročných postupů a dávají sólistovi možnost naplno projevit virtuozitu. Zamyšlená lyrická melodika je silně ovlivněna finskou lidovou hudbou a má výrazně exotický, severský ráz. Publikum ho uslyší v podání houslisty Milana Paľy, který je jednou z nejvýraznějších osobností dnešní hudební scény. Unikátnost jeho hry je nepřehlédnutelná a mezinárodní pozornost si získal už během studií a na evropských soutěžích. S jeho jménem se dávno vžilo okřídlené úsloví „enfant terrible sólových houslí“. Je autorem unikátního rozsáhlého projektu nahrávek kompletní slovenské tvorby pro sólové housle a za tento historický počin mu bylo na Slovensku uděleno několik ocenění: Cena ministra kultury SR (2014), Cena Frica Kafendu (2015) a Cena Ludvíka Rajtera (2009). V současnosti se věnuje projektu Cantūs Moraviae, ve kterém mapuje a postupně nahrává kompletní tvorbu pro sólové housle a violu moravských skladatelů. Vystupuje na prestižních pódiích v oblasti nové hudby, z nichž mezi nejvýznamnější patří ISCM World New Music Days, 28. Muzički Bienale Zagreb či Arcus Temporum. Dráha sólisty ho přivedla ke spolupráci s dirigenty jako Theodor Guschlbauer, Howard Arman, Ondrej Lenard či Jakub Hrůša.
„Jsme velmi rádi, že na půdě MFO můžeme být svědky první spolupráce dvou výjimečných umělců – slovenského houslisty Milana Paľy, jenž svým interpretačním zápalem a technickou zdatností bourá veškeré obvyklé limity a skvělého dirigenta Tomáše Braunera, který s naší filharmonií naposledy vystoupil před více než pěti lety,“ doplnila Tabak.
Koncert uzavře symfonická prvotina nejznámějšího norského skladatele Edvarda Hagerupa Griega, který studoval hru na klavír a hudební kompozici v německém Lipsku na tamní konzervatoři. Díky tomu poznal německé mistry Beethovena, Schumanna i Mendelssohna. Svou Symfonii c moll dokončil roku 1864 a následně byly uvedeny její samostatné věty. Na titulní stránku partitury napsal červeným perem „må aldrig opføres“ (nikdy nesmí být provedeno) – zejména kvůli německým vlivům, které jsou v Griegově raném díle cítit, a kvůli nedostatečné přítomnosti „norského tónu“, který doba vzniku díla vyžadovala. Zákaz byl respektován 113 let až do roku 1981, ani dnes se symfonie neobjevuje na koncertních pódiích příliš často, ale dostává přívlastky mladistvá, svěží a tematicky přitažlivá.
Koncerty začínají v 19 hodin.
Beseda s umělci se koná každý den před koncertem od 18.00 hodin v Mozartově sále. Provede jí moderátorka Veronika Paroulková, předplatitelé mají vstup na besedu zdarma.
Podrobný program a vstupenky naleznete na webových stránkách Moravské filharmonie Olomouc www.mfo.cz
Tomáš Vaněk a Roman Tomeš vyrážejí na turné se zábavnou koncertní show
Duben 2023 bude patřit čtyřem koncertům hvězdných muzikálových harcovníků Tomáše Vaňka a Romana Tomeše. Společně s pianistkou Kristinou Brachtlovou se vydají na turné po vlasti české, moravské i slezské a divákům představí energickou koncertní show plnou populárních písní, která se bude dotýkat až stand-up comedy!
Tomáš a Roman se poprvé potkali jako kolegové přesně před deseti lety při české premiéře amerického muzikálu RENT v Divadle Na Prádle, kde oba hráli hlavní dvojici kamarádů a na tento projekt vzpomínají s láskou dodnes. Od dob RENTu stáli na společném jevišti spíš výjimečně při koncertech s dalšími účinkujícími. Tentokrát jeviště ovládnou pouze oni dva za klavírního doprovodu Kristiny Brachlové.
Muzikál RENT Tomáš a Roman připomenou písní „Jen dnes se dá žít“, dále zazní skladby z muzikálů Bonnie a Clyde, Jesus Christ Superstar, Les Miserables, Spamalot, Ples upírů, Biograf Láska a dojde i na písně z Romanovy vlastní tvorby, z nichž některé uslyší diváci poprvé právě na těchto koncertech, a dokonce i na operní árii!
To vše bude ale především protkáno jejich neotřelým těžkotonážním humorem a jak se pánové shodují: “Jedna židle nezůstane suchá! Ostravo, Brno, Budějice a Praho, těšte se!”
Poetickou komedii Happy End zvoucí diváky na návštěvu bytu dlouholetých manželůuvede Švandovo divadlo v Praze. Režisérem a spoluautorem inscenace je Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény. Premiéra se uskuteční 25. března ve Studiu Švandova divadla. Díky improvizaci během zkoušení nese Happy End i autorský otisk obou hlavních představitelů – Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého. Ti jsou partnery nejen na jevišti, ale i v civilním životě.
Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý ztvárňují v Happy Endu manžele, jimž se svět v průběhu let vtěsnal do jediného bytu. Jako dva trosečníci na penzijním ostrově jsou zde jeden pro druhého majákem. Když na ně zazvoníte, pozvou vás na návštěvu. Vztah dlouholetého páru tak můžete pozorovat se vším, co k němu po šedesáti letech společného života patří – od rána až do večera…
Mlčet, přít se, milovat
„Happy End je pro všechny, kteří spolu žijí nebo teprve touží žít s někým druhým,“ říká režisér Daniel Hrbek. Ke zpracování tohoto tématu ho inspiroval mnoholetý vztah jeho rodičů. „Jejich soužití jsem vždy obdivoval. Ta každodennost, v níž spolu umějí být – mlčet, souhlasit, přít se, pečovat o sebe a navzájem se milovat,“ uvádí Hrbek.
Ten spolu s dramaturgem Davidem Košťákem napsal nejprve „pomocný scénář“. „Vyprávěl o jednom všedním dni starých manželů, který je možná dnem posledním,“ líčí Daniel Hrbek. Výslednou podobu inscenace pak režisér dotvořil s oběma herci pomocí improvizace. Do příběhu tak zapracoval i nápady, které se zrodily během zkoušení. „Bohdana Pavlíková a Luboš Veselý jsou na jevišti vždy výtečnými partnery, navíc spolu i v civilu sdílejí jednu domácnost. Jejich společná životní zkušenost i smysl pro humor tak dodává Happy Endu jeho originální a pravdivý punc,“ je přesvědčen Daniel Hrbek.
Partnerství na scéně a v životě
„Do každé inscenace se z člověka něco otiskne. V případě Happy Endu jsme věděli, že se s tím vyloženě počítá,“ říká Luboš Veselý. „Když člověk zkouší už napsaný text, tak do toho samozřejmě promítá svoje zkušenosti, zaujímá ke své postavě určitý postoj. Tady byl ale scénář jen vodítkem a já se obával, že výsledek bude možná intimní až moc. Při zkoušení se ale ukázalo, že ne – že se nejedná o dokument, ale modelovou situaci. Jednou z důležitých režijních připomínek bylo, abychom vytvořili tvar, ve kterém se jako dvojice budeme cítit dobře,“ uvádí Veselý. V Happy Endu se tak objevuje například motiv seskoku padákem. Což je koníček, jemuž se herec opravdu věnuje.
Jiný pohled na propojení se svou postavou nabízí Bohdana Pavlíková: „Já se nikdy nesnažím s postavou ztotožňovat – já si od ní dělám odstup. Takže jsem si představovala paní, kterou mám ztvárnit, a byla jsem přesvědčená, že musí být jiná než já, i když má mou tvář. V mém případě to bylo asi o něco těžší v tom, že hraji mnohem vzdálenější věk, než ve kterém teď jsem. Jde mi tedy spíš o tvarování představy než o ztotožnění.“
Oba se však jednoznačně shodují, že partnerství v osobním životě jim pomáhá i v partnerství na jevišti: „Ano. Nám to pomáhá,“ potvrzuje Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková přitakává: „Stoprocentně.“
Oba herci jsou zajedno i v tom, že Happy End je určen divákům bez ohledu na věk: „My to hrajeme o dvou lidech. Takže je to i pro mladé lidi. Je to náhled toho, co je čeká,“ míní Pavlíková. „I když hrajeme osmdesátníky, myslím si, že témata, jichž se tu dotýkáme, jsou všeobecně platná i pro třicátníka,“ souhlasí Veselý.
Lákavá návštěva sehraného páru
Jak uvádí dramaturg David Košťák, zvolený žánr – poetická komedie – umožňuje nahlédnout na zralý vztah dvou lidí s nadhledem a bez sentimentu. „Happy End je určen pro každého, kdo se umí zasmát sám sobě,“ říká dramaturg. „Diváky tu zveme na návštěvu – a to doslova. Odpovídá tomu i scénografie mladého výtvarníka Martina Šimka. Ta začíná už příchodem do foyer studiové scény a pokračuje až do nitra bytu obou manželů. Následně na ně divák jako každá skutečná návštěva nejprve zazvoní,“ láká na Happy EndDavid Košťák. Důvěrnému setkání odpovídá i to, že po dlouhé době se ve Studiu opět hraje na šířku, jen se dvěma řadami sedadel.
Mohlo by se zdát, že v domácnosti dvou starých lidí se toho už mnoho neděje. Právě blízký pohled na jejich letité soužití však tvůrci považují za velmi lákavý. „Ve skutečnosti tu lze zahlédnout téměř vše, co dlouholetý vztah obnáší: opakující se rituály, malicherné spory, láskyplné doteky i nenápadné přípravy na úplně poslední cestu do věčnosti,“ doplňuje David Košťák. A prozrazuje, že staří manželé se v Happy Endu občas povznesou nad každodenní rutinu. Ta jinak sestává ze společného jídla, rozdělování léků a rodinných telefonátů. „Vzpomínky na minulost se vzájemně proplétají, do reality vplouvá sen a nedovřenou lednicí do bytu nakukuje sněhulák,“ uzavírá dramaturg.
Premiéra inscenace Happy End je 25. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 13. a 17. května 2023.
