Panelová diskuse na téma problematiky provozů profesionálních orchestrů

Diskuse je otevřena všem zájemcům

Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR pořádá v Olomouci panelovou diskusi k problematice zvažovaného slučování filharmonie a divadla

V úterý 10. října proběhne v Clarion Congress Hotelu v Olomouci panelová diskuse nezávislých odborníků na témata problematiky provozů profesionálních orchestrů, jejich rolí při poskytování veřejné kulturní služby, potenciálu pro budoucnost a možných modelů fungování u nás versus v zahraničí. Účast v diskusi přislíbil Tomáš Netopil, Lucie Pešl Šilerová, Ilja Šmíd a další osobnosti z řad výkonné i akademické sféry. Pasivní účast v diskusi je otevřena všem zájemcům po předchozí online registraci.

„Naše asociace bedlivě sleduje situaci v Olomouci, kde tamní politická reprezentace avizovala úvahy o případném sloučení filharmonie s divadlem. Aktuálně město Olomouc zadalo zpracování analýzy, která by měla zodpovědět, zda je, či není doporučeníhodné sloučení provést. Považujeme toto téma i problematiku samotnou za velmi důležitou nejen v této konkrétní situaci, ale také pro náš obor obecně. Proto jsme se rozhodli přispět k tomu, aby se takto komplexní, do značné míry odborné, a především nejednoduché téma dostalo co nejvíce do veřejného prostoru. Jde nám o to, aby debata nad ním byla vedena v maximální možné šíři a s fundovaností, péčí a významem, kterou si takto zásadní problematika a potažmo politické rozhodnutí zaslouží.“ uvádí k záměru Lenka Kavalová, předsedkyně Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR (ASOPS).

Panelová diskuse se uskuteční 10. října od 10 hodin v Clarion Congress Hotelu v Olomouci.

Pasivní účast je otevřena všem zájemcům po předchozí online registraci pod TÍMTO ODKAZEM*.

Pasivní účast je otevřena všem zájemcům po předchozí  online registraci pod tímto odkazem: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdMVy-NyyyowkSKTsf0_sqjDUHzCq_14-LUiYBZpCU2JK7new/viewform?vc=0&c=0&w=1&flr=0

*Pokud odkaz nefunguje, zadejte do adresního řádku v prohlížeči tuto adresu: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSdMVy-NyyyowkSKTsf0_sqjDUHzCq_14-LUiYBZpCU2JK7new/viewform?vc=0&c=0&w=1&flr=0

MgA. Michal Karban

pro Taneční magazín

Mime on the Moon

Premiéra Radima Vizváryho

Inscenace nabízí novou perspektivu pohledu – na svět i na umění pantomimy

Radim Vizváry, uznávaný představitel českého mimického divadla, chystá po pěti letech premiéru nového sólového projektu: inscenaci Mime on the Moon představní 2. října 2023 ve Švandově divadle. Své diváky zavede do světa lyrické pantomimy a imaginární reality, aby jim ukázal svět očima mima.

Radim Vizváry je mim, autor, režisér, choreograf a pedagog. Patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě. Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde dosáhl doktorského titulu Ph.D. Je držitelem Ceny Thálie 2016 za herecký výkon v autorské inscenaci Sólo, medaile International Theatre Institute za dlouhodobé vynikající výsledky v divadelním umění a dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA. Jako autor, režisér nebo choreograf má na svém kontě stovku představení, jako interpret představil svou uměleckou práci téměř v celé Evropě nebo v USA, Asii a Africe.

Pantomimu rozvíjí do současné podoby v autorských projektech a její techniku vyučuje na HAMU. Je uměleckým šéfem divadelního uskupení Mime Prague, spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu Mime Fest a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře Komedianti v ulicích. V současnosti je uměleckým šéfem Laterny magiky.

„Jednou z metafor Mime on the Moon je změněná perspektiva. Spočívá ve specifickém pohledu mima na svět a jeho realitu, a zároveň z mé pozice tvůrce je to jiná perspektiva pohledu na pantomimu jako žánr a techniku. To se prakticky odráží v tom, jak s ní pracuji a jaké nové způsoby fyzického vyjádření pro tuto inscenaci hledám,“ říká Radim Vizváry.

Jeho poslední sólovou inscenací bylo VIP v roce 2018. Na repertoáru stále zůstává i Sólo, které mu vyneslo cenu Thálie 2016, a také představení pro nejmenší děti Pejprbój. Zatímco v posledních letech se Radim Vizváry jako tvůrce věnoval především multižánrovým a multimediálním produkcím, nyní si dopřává návrat ke komornímu divadlu jednoho herce a k čisté pantomimě.

„V posledních letech jsem pantomimu propojoval s jinými uměleckými žánry a druhy, abych ji obohatil o nové vyjadřovací prostředky. To vše se samozřejmě propisuje i do mého těla a celého fyzického projevu jako určitý arzenál, ze kterého mohu vybírat. Rozhodl jsem se však vrátit ke kořenům, k čisté formě pantomimy. Nepřidávám žádné další pohybové techniky, multimédia nebo efekty. Vrátil jsem se k principu minimální scény a soustředil jsem se na výzkum minimalistického gesta, práci s detailem,“ vysvětluje, „a také jsem si při tvorbě sám pro sebe stanovoval nové výzvy.“

Mim a jeho svět

Inscenace Mime on the Moon je metaforou mima a jeho světa: protože mim žije ve své vlastní realitě, kde je cokoliv možné: „Když jsem na jevišti, ztvárňuji imaginární realitu, což je realita viděná očima duše mima, skutečnost jeho bytí a jeho opravdového já. I mim žijící v imaginárním světě musí ale mít spojení s realitou světa skutečného, aby se do něj mohl vrátit. Lyrická pantomima ztvárňuje vztah imaginární reality s realitou světa.“

Na rozdíl od Sóla nebude nový projekt složený z jednotlivých etud, ale sleduje jednotnou dramaturgickou linku. Měsíc představuje vnitřní svět člověka, jenž má pocit, že se nachází mimo společnost. Odkudsi z okraje, zpovzdálí pozoruje a prožívá okolní dění. Skrze samotu a skrze prostor poznává mim svět a dochází ke smyslu svého vlastního bytí. Vydají se s ním diváci na tuto poetickou cestu? Dokáží se ztotožnit s osamocenou postavou na scéně?

„Samota není ve skutečnosti depresivní. Člověk se dnes samoty obává a myslí si, že je špatná, ale tak to není, pokud ji přijmeme jako prostor pro sebe. Je to příležitost prozkoumat své nitro a hledat duchovní rozměr. Zní to banálně, ale v přítomném okamžiku není samota negativní,“ vysvětluje Radim Vizváry své pohnutky. Ostatně mim jako typ je vždy sám, na jevišti i tehdy, když je zobrazován jako objekt jiných uměleckých žánrů. Literatura, malířství nebo hudba vždy zachycují mima a podobně i klauna jako postavu, která stojí osamocena mimo dav. V různých obdobích tak mim sloužil i jako metafora a sebeidentifikace umělce a jeho vztahu ke společnosti.

Pantomima je živoucí umělecký žánr. Zaujme i přehlceného diváka?

Radim Vizváry zkoumá, jak zasadit klasickou pantomimu do současného vnímání diváka a zároveň i sebe jako tvůrce, hledá cesty, aby byla pantomima sdělná a současná. „Přeji si divákům ukázat, že čistá pantomima ještě existuje i funguje jako plnohodnotný jevištní tvar. Nikdy si ale nemohu být jistý, jak ji divák přijme, jestli dnes ještě unese lyriku beze slov. Protože je kolem nás množství podnětů a divák může být až otupělý, protože na něj útočí show a zábava na každém kroku. Dokážeme se napojit na společné vnímání? To je otázka, před kterou stojím vždy. Snažím se očistit techniku mimu od různých nánosů, které nabrala za desetiletí, a zároveň vnímám, jak důležitý je kontext a dramaturgie. Stejná technika nebo situace vyzní jinak v závislosti na prostředí, kostýmu a scéně, na tom, jaké jsou další části jevištního díla…“

Jako vždy pracuje i nyní Radim Vizváry s odkazem velikánů pantomimy, aby ho uchoval živý: inspiruje se například dílem Marcela Marceaua, od jehož narození letos uplynulo 100 let, nebo svého učitele a „pantomimického táty“ Borise Hybnera, který ho nasměroval k lyrické pantomimě. Konkrétní etudy byste ale v inscenaci hledali marně, Vizváry nejde cestou rekonstrukce, ale snaží se předávat vnitřní poselství, které je v pantomimě skryto. Hrát pantomimu stejným způsobem jako před padesáti nebo sto lety, by stejně postrádalo smysl. A to navzdory tomu, že stále hovoří o čistotě její techniky:

„Mám tělo člověka 21. století, které zapojuji jiným způsobem, a tak dostává pohyb odlišný výraz. V pohybu jsou jiné akcenty, jinak pracuji s dynamikou, důležitou složkou je také čas, jehož vnímání se mění. Jsou to subtilní, ale velmi důležité změny. Jsem přesvědčen, že lze pracovat s tradiční formou, s dědictvím umělců, z jejichž tvorby jsme vzešli, a přesto tvořit současné divadlo.“

Úcta k tradici i vizionářství

Radim Vizváry ve své tvorbě spojuje vizionářství současné dramaturgie s úctou k tradici a respektem k osobnostem, které poetický obor pantomimy formovaly v minulosti. Vlastní tvorbou i pedagogickou prací usiluje o rozvoj současné pantomimy v její čistotě a působivosti, ale zároveň ji aktualizuje rozvojem techniky a obohacuje o nové prostředky.

„Každý umělecký druh se musí vyvíjet, jinak by zakrněl a zanikl. Je velmi málo živých druhů a žánrů umění, které zůstávají v přísně kodifikované podobě, snad jen určité druhy asijského divadla. Ale v našem civilizačním okruhu jsme vnitřně naladěni na pokrok. V umění je to stejné jako v životě. Vnímání vývoje a pokroku jako hlavní hybné síly se odráží i ve všech oblastech včetně divadla. Pantomima jako žánr se vyvíjí, protože se mění diváci. Je obrovský rozdíl mezi způsobem, jak divák vnímal divadlo před sto lety a jak je vnímá dnes, to vše musíme v tvorbě zohledňovat,“ vysvětluje.

Jádro tohoto poetického umění je tak stále stejné – dělat neviditelné viditelným, vyjádřit to, co nelze popsat slovy, a dotýkat se duše diváka. „Pantomima potřebuje diváka trpělivého a otevřeného, ochotného se zklidnit a soustředit a zároveň otevřít prostor své vlastní fantazie. Pak je odměněn a umělec spolu s ním,“ dodává Radim.

Na premiéru Mime on the Moon se můžete těšit 2. října ve Švandově divadle od 19:00 hodin. Vstupenky jsou v prodeji na webu divadla. Repríza je naplánována na 8. prosince.

Detail inscenace: bit.ly/Mime_on_the_Moon

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Činohra Jihočeského divadla nabídne v nové sezóně komedii, divokou romantiku i kauzu století

Podivné odpoledne, Velká vodní loupež, Beckham

Činoherní soubor Jihočeského divadla zahájí sezónu premiérou grotesky Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho v režii Janusze Klimszi. Slavná komedie Ladislava Smočka z šedesátých let byla přeložena do čtrnácti jazyků a hrála se ve většině evropských zemí. O tom, že Smočkův brilantní jazyk a originální humor nestárne se budou diváci moci přesvědčit už 27. října. Hlavní roli Burkeho ztvární Tomáš Drápela. Po jeho boku se v dalších rolích představí Natália Drabiščáková, Věra Hlaváčková, Tomáš Kobr a Jiří Untermüller.

Druhou novinkou bude česká komedie nejen pro milovníky Budvaru Velká vodní loupež.

Hru napsanou přímo na objednávku Jihočeského divadla uvedeme ve světové premiéře 15. prosince 2023 netradičně v budvarské pivnici. Režie se ujala mladá režisérka Zuzana Burianová.  Scénu navrhl Ján Tereba a kostýmy Anna Hrušková. V hlavní roli David Krchňavý. Dále hrají: Jiří Untermüller, Daniela Bambasová, František Hnilička, Pavel Oubram, Jakub Koudela, Dana Verzichová, Eliška Brumovská, Jan Saska.

V druhé polovině zimní sezóny se podíváme do zákulisí bulvární kauzy v chytré komedii Beckham z pera významného českého dramatika Petra Zelenky. Premiéra v režii Martiny Schlegelové 16. února 2024 odhalí málo známou kauzu fotbalisty Davida Beckhama a jeho sekretářky Rebeky Loos. Byl to jen flirt nebo opravdu k něčemu došlo? Ať už to bylo ve skutečnosti jakkoli, šedá eminence britského bulváru Max Clifford se rozhodne z toho udělat skandál století…

Divokou romantiku s válkou v zádech nabídne dubnová premiéra Cyrano z Bergeracu Edmonda Rostanda ve volné adaptaci Martina Crimpa. Lovestory pro milovníky klasiky i moderního dramatu uvedeme v režii kmenového režiséra činohry Adama Svozila na Studiové scéně Na Půdě 5. dubna 2024.

  1. října startuje Na Půdě Jihočeského divadla festival Malá inventura. Jedná se o celorepublikový festival nového divadla, který v Českých Budějovicích proběhne již po osmé, a to na 3 místech.

Za České Budějovice je pořadatelem festivalu Kredance, z. s. ve spolupráci s Novou sítí a Výměníkem1. Letos poprvé se partnerem projektu stává i Jihočeské divadlo, které na své Studiové scéně Na Půdě hostí dvě inscenace. Pestrý program čeká na příznivce festivalu až do 2. listopadu.

Celý program na: https://kredance.cz/projekty/mala-inventura/ . V případě zájmu o jakékoliv další informace o Malé inventuře neváhejte kontaktovat ředitelku festivalu Hedviku Drenčeni hedvika@kredance.cz, tel: +420 774 310 582.

 

 

Foto: Michal Králíček

Lenka Cimlová Ostrá

pro Taneční magazín

 

Olomoucký Street Art Festival končí

Sedm veřejných ploch proměnil v moderní umění

V Olomouci skončil  už 16. ročník Street Art Festivalu, přehlídky současného pouličního umění, reprezentované českými i světovými jmény svého oboru.  Téma letošního ročníku Every day chronicles odkazovalo na Františka Palackého a jeho dějiny každodennosti.

Zhruba od poloviny srpna se umělecky zrealizovalo sedm ploch, mezi nimi např budova Farmaku, vysokoškolská kolej Univerzity Palackého, kotelna či hřiště.

„Letošní rok se opravdu povedl. Více než kdy dříve jsme cítili komunitní ráz akce. Například se hned několikrát stalo, že za umělcem přišla nějaká starší dáma ze sídliště a přinesla mu kávu či buchty. Nebo si vyptala jeden ze sprejů, by si mohla doma opravit oprýskanou koupelnu,“ uvádí s úsměvem ředitelka festivalu, Romana Junkerová.

Během festivalu se spotřebovalo 1200 kg barvy a 716 sprejů. Celého programu se účastnilo 14 umělců z 5 evropských zemí a jen do workshopů se přes léto zapojilo více jak 300 dětí, včetně škol, například Gymnázium Čajkovského, Střední odborná škola obchodu a služeb Štursova, Základní umělecká škola Miloslava Stibora či Moravská střední škola.

Kulturní event se konal i v rámci výročí 450. let od založení Univerzity Palackého a dalších akcí, jako jsou Dny evropského dědictví, či univerzitní Meet UP.

Street Art festival laskavě podpořili: město Olomouc, Olomoucký kraj, Univerzita Palackého, Farmak a.s., Cemix s.r.o., Boels Rental, Mapei a další sponzoři.

Míša Váchová 

pro Taneční magazín