Přichází jeden z nejvíce očekávaných sportovních filmů tohoto roku

„Pravda se pořád vyplatí“ odhaluje tvář odvážné biatlonistky Gabriely Soukalové

Nadcházející film o biatlonistce Gabriele Soukalové slibuje být jedním z nejvíce očekávaných sportovních filmů tohoto roku. Tento inspirativní příběh vypráví o životě a kariéře jedné z nejúspěšnějších biatlonistek v historii Gabriele Soukalové. Nejenže oslavuje úspěchy na světové scéně, ale také představuje inspirativní příklad odhodlání, překážek, disciplíny a vytrvalosti.

Film se představuje v nové ukázce

p>

V připravovaném filmu o životě Gabriely Soukalové, který nám přinese režisér Petr Větrovský, se diváci mohou těšit na emotivní vzpomínky a komentáře nejen od legendární biatlonistky samotné, ale také od jejích kolegů z prostředí biatlonu, včetně Ondřeje Moravce, Michala Krčmáře nebo Ondřeje Rybáře. Ti nám přiblíží její nekonečnou sílu a odhodlání, ale také chvíle, kdy Gabriela čelila pádům a překážkám jak v osobním životě, tak v její kariéře na cestě k vrcholu.

Režisér Petr Větrovský odhalí temné stránky jejího osobního života, zejména vztah s Petrem Koukalem, který představoval zdroj bolesti „Vlastně nepochopitelný pro mě bylo, když byla na úplným vrcholu, tak spadla na úplný dno.’‘ vypráví Ondřej Moravec. Film zdůrazňuje chvíle, kdy se Gabriela potýkala s emocionálními ranami a bojovala s temnotou, která ji vedla na samotné dno „Její pád přišel, když šla do vztahu s Petrem Koukalem,“ říká Krčmář, který se účastnil natáčení. „Myslím, že to je i krásně vidět, že prostě po nějaké chvíli, kdy žila s Petrem, šla i výkonnostně dolů.“

Trenér mužského týmu ČR Ondřej Rybář se k danému tématu vyjádřil slovy: „Nechci být žádný soudce v tomhle tom, ale myslím si, že její pád v kariéře byl její vztah, kdy prostě trefila na člověka, který díky ní se chtěl zviditelnit.

Tento film o Gabriele Soukalové slibuje nejen dramatický příběh o jejích sportovních úspěších, ale také pohled do života jedné z nejvýznamnějších osobností v historii biatlonu. „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí“ není jen filmem pro fanoušky biatlonu. Je to příběh o odvaze, touze a vůli k vítězství, který osloví srdce každého diváka v kinech už od 7. března 2024.

 

Klára Duháčková

pro Taneční magazín

Tvrdé froté

Aktuální téma vztahů v kolektivu

Ve dnech 19. a 20. března od 19 hodin uvede Konzervatoř Duncan centre ve svém divadelním sále v Branické 41 v Praze 4 představení studentů 3. ročníku s názvem Tvrdé froté v choreografii Marty Trpišovské Vodenkové. Studenti spolu s autorkou zvolili pro ně aktuální téma vztahů v kolektivu. Dílo pro dnes výjimečný počet 16 tanečníků se vyznačuje dramatičností, dynamikou a nechybí v něm humor. Premiéru mělo v prosinci minulého roku a dvě březnová představení jsou poslední příležitostí vidět ho v Praze.

Marta Trpišovská Vodenková je zkušená choreografka a taneční pedagožka. K Tvrdému froté říká: “Inspirací nám byly požitky a noční můry, dvě protichůdné a extrémní emoce a situace – téma, které bylo studentům blízké. V rámci procesu tvorby se studenti ocitli v rolích kreativních tanečníků, kteří dávají základ pohybovému slovníku celého díla.”

Konzervatoř Duncan centre se zaměřuje na současný tanec, velká pozornost je věnovaná rozvoji tvůrčího potenciálu každého studenta. Studenti spolupracují s renomovanými domácími i zahraničními choreografy a tvoří vlastní díla.

Projekt 3. ročníku, jehož výsledkem je představení Tvrdé froté, je první významnou zkušeností studentů tohoto ročníku s profesionální praxí tanečníka a výsledky této práce rozhodně stojí za pozornost nejen pro osvěžující energii mládí, která při představeních tryská z jeviště, ale i pro uměleckou hodnotu děl vytvořených před Martou Trpišovskou Vodenkovou tvůrci jako Jiří Bartovanec, Kateřina Stupecká nebo Lenka Kniha Bartůňková. Ve vyšších ročnících pak studenti konzervatoře tvoří s tak věhlasnými choreografy jako Simone Sandroni nebo Eulalia Ayguade.

Marta Trpišovská Vodenková absolvovala Konzervatoř Duncan centre, studijní pobyt na Brighton University – obor tanec s vizuálním uměním a HAMU – obor taneční věda (2009). Od roku 2000 se začala intenzivně věnovat vlastní choreografické tvorbě, kterou prezentovala v České republice, Rakousku, Německu, Holandsku, Anglii, Číně a Makedonii. Je spoluzakládající členkou sdružení NANOHACH, spolupracovala s Divadlem bratří Formanů. Během své kariéry získala II. a III. cenu v Mezinárodní choreografické soutěži Cena Jarmily Jeřábkové a byla vícekrát nominována na Cenu SAZKY. V současné době spolupracuje s SE.S.TA – Centrum pro choreografický rozvoj na uměleckých projektech se vzdělávacím přesahem.

Vstupné je dobrovolné, vstupenky je nutné si rezervovat na e-mailu rezervace@duncancentre.cz.

Maria Kožíšková

pro Taneční magazín

Štyrský/Toyen/Heisler

Komorní hra Martiny Kinské o nevšední umělecké trojici

Novou autorskou inscenaci oceňované dramatičky a režisérky Martiny Kinské s názvem Štyrský/Toyen/Heisler uvede 27. března v premiéře Švandovo divadlo na studiové scéně. Hlavními postavami příběhu jsou tři významní představitelé české avantgardy: výtvarník Jindřich Štyrský, malířka Marie Čermínová známá jako Toyen a mladý židovský básník Jindřich Heisler. Inscenace se odehrává během jedné noci v předjaří roku 1942 v žižkovské garsonce. Ta se mění v prostor imaginace a snu, ale zůstává i bezpečným místem pro vzájemnou oporu, přátelství a jemný humor. Sugestivní komorní hra zaujme silným hereckým obsazením: Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, Toyen ztvární Anežka Šťastná a jako Heisler se představí Mark Kristián Hochman.


 

Kde končí jeden, začíná druhý

Podobně jako v úspěšném titulu Pankrác ´45, i ve své nejnovější hře Štyrský/Toyen/Heisler pracuje Martina Kinská s reálnými motivy ze života skutečných osob, jejichž příběh zasazuje do konkrétního historického rámce. Na pozadí faktů a dobových reálií pak rozvíjí fascinující vyprávění o lidech, kteří měli spolu tolik společného, že se nemohli odloučit.

„Provokovala mě představa, co to mohlo být za setkání – ve smyslu fyzickém, psychickém i tvůrčím. Co je to za blízkost, kdy není jisté, kde končí hranice jedné bytosti a začíná hranice té druhé,“ říká autorka hry a režisérka inscenace Martina Kinská. „Stejně tak byl pro mě přitažlivý moment toho, kdy se člověk dobere nějaké hrany vnímání, snad horizontu bytí… A kdy se rozhodne jít na ni za každou cenu, nebo se na ní ocitne souhrou okolností, včetně tlaku dějin,“ vysvětluje Kinská.

„Vycházíme z reálných motivů a někdy i událostí, ale situace ve hře jsou smyšlené. O životech a povahách těchto tří osobností se toho příliš neví, a tam si vyhrazujeme právo na uměleckou svobodu,“ doplňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

 

Erftemeijer/Šťastná/Hochman

„Je zde vážně nemocný Jindřich Štyrský, jehož stav se rapidně zhoršuje, neboť se nemůže v Protektorátu dostat k potřebným lékům. Dále je tu Jindřich Heisler, který se odmítl přihlásit k povinné registraci Židů, tím pádem se ocitl v ilegalitě a většinu času se ukrývá u Toyen v žižkovské garsonce v Krásově ulici; dle legendy tu spal celou dobu ve vaně… A pak Toyen, která se o oba dva starala a, zdá se, neměla tehdy ani později už bližší osoby, než právě je,“ popisuje autorka a režisérka výchozí situaci hry. V ní však podle ní brzy začne jít více o postoj ke světu, o jeho prozkoumávání a uchopení. „Jakou daň si může vybrat odvaha „uvidět“, stát se „vidoucím“ v rimbaudovském duchu… Jak se mohou na světě „střídat“ básníci – básníci slov i obrazu,“ naznačuje Kinská.

Přitažlivost komorního dramatu s prvky magického realismu podtrhuje i jeho herecké obsazení. Jindřicha Štyrského hraje Jacob Erftemeijer, všestranně nadaný umělec, který je mimo jiné talentovaným výtvarníkem. Toyen, umělkyni z vlastního rozhodnutí záhadnou a nejednoznačnou, ztvárňuje neméně nadaná Anežka Šťastná. Jindřicha Heislera, který s Toyen později emigroval do Francie, ztělesňuje Mark Kristián Hochman. Vycházející herecký talent se od příští divadelní sezóny stane stálým členem souboru Švandova divadla. 

Dojít až na hranici snu

V inscenaci popsané události v noci z 20. na 21. března 1942 jsou vyfabulované, opírají se však o doložená fakta (autorka čerpala mj. z knihy Toyen: První dáma surrealismu Andrey Sedláčkové, která je v inscenačním týmu odbornou poradkyní). V působivém celku využila Kinská i texty Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera, citace z knihy Kašpar noci Aloysiuse Bertranda či Dopis vidoucímu Arthura Rimbauda. „Inscenace pracuje mimo jiné s fragmenty skládanými do koláže, která byla oblíbenou technikou Jindřicha Štyrského,“ upozorňuje dramaturgyně Johana Součková Němcová a dodává, že jako výtvarnou poradkyni tým přizval Adélu Kostkanovou.

Důmyslně pojatá je také kostýmní a scénická výprava, jejichž autorem je Jozef Hugo Čačko. Ten sklepní prostor Studia rozčlenil pohyblivými paravány tak, aby se divák spolu s hlavními hrdiny postupně nořil do jiné dimenze vzpomínek a snů, přičemž hranice mezi podvědomím a realitou zůstávají volně prostupné. Jednotlivé předěly slouží zároveň jako projekční plocha pro představy ústřední trojice i jako promítací plátno. Čačkovy návrhy kostýmů inspirovaly dobové fotografie, přičemž odkazují na oblíbené barvy Toyen – modrou a zelenou.

Výslednou podobu inscenace dotváří i hudba skladatelky Gabriely Vermelho.

Premiéra se uskuteční 27. března ve Studiu Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 9., 27. a 31. května 2024.

Víte, že…

… Martina Kinská je jako autorka a režisérka podepsána i pod titulem, který vypráví o osudech pěti žen v pankrácké věznici?

Hra Pankrác´45 byla v roce 2015 nominována na nejlepší původní českou hru a dočkala se scénických čtení v USA a Německu. Inscenace je stále na repertoáru Švandova divadla a bývá pravidelně vyprodána. Za režii hry Agent tzv. společenský (spoluautor Radek Schovánek) získala Kinská Cenu Marka Ravenhilla za rok 2018.

  

… Štyrský a Heisler měli společné nejen křestní jméno?

Oba si byli blízcí s Toyen, jíž Štyrský říkal Manko, oba experimentovali s možnostmi poezie i vizuality, oba zemřeli „na srdce“. Štyrský podlehl vleklé chorobě, jíž patrně trpěla i jeho milovaná, předčasně zesnulá sestra. Heisler zemřel náhle v důsledku srdečního selhání v roce 1953 v Paříži. Bylo mu pouhých osmatřicet let.

… před válkou i po ní, kdy Toyen pobývala nejprve s jedním Jindřichem, a poté i s druhým v Paříži, dostávala za své obrazy minimální částky?

Dnes jde o nejlépe prodávanou malířku nejen na českém aukčním trhu. Nejdražším dílem Toyen v domácí aukci je zatím kubistický obraz Cirkus z roku 1925, jenž byl na jaře 2021 vydražen za 79,56 milionu korun (včetně aukční přirážky). Surrealistický obraz Jindřicha Štyrského Trauma zrození se před nedávnem prodal ve Francii v přepočtu za 92,3 miliony korun.

Magdalena Bičíková     

pro Taneční magazín            

Proč bychom si netančili

Celostátní soutěž v oblasti současného tance

Výběr finalistů celostátní soutěže neprofesionálních tanečníků v oblasti současného tance ve věku od 6 do 26 let Proč bychom si netančili 2O24 byl ukončen posledním soutěžním kolem 27. února ve Smetanově domě v Litomyšli. Do programu oslav Smetana2OO konaných k poctě narození Bedřicha Smetany byl z iniciativy Aleše Březiny, hudebního skladatele a kreativního ředitele celé akce zařazen také tanec jako sesterská umělecká disciplína, která nebyla Bedřichu Smetanovi nikterak cizí. Ke spolupráci oslovil Evu Blažíčkovou a společnou úvahou připravili tvar této mimořádné celostátní soutěže v české polce na originální verze smetanovských polek, ale i jejich nejrůznější úpravy. Jedním z cílů soutěže bylo iniciovat ke tvůrčí spolupráci choreografy a muzikanty.

Veřejně přístupné Představení finalistů soutěže Proč bychom si netančili se uskuteční v předvečer Pražského jara v sobotu 11. května 2024 v 16 hodin v pražském divadle ARCHA.

 

Foto: Vojtěch Brtnický, Petra Malotová 

 

Tomáš Čivrný

pro Taneční magazín