Český tanec v datech

IDU vydává již 10. studii v edici

Publikace Mapování 2022 – taneční vzdělávání a zřizované soubory se věnuje zhruba s pětiletým odstupem situaci na konzervatořích a některých vysokých školách, v baletních a tanečních souborech zřizovaných divadel a v jediném poloprofesionálním souboru lidového tance Ondráš. Studie vychází jako 10. svazek ediční řady Český tanec v datech, kterou vydává Institut umění – Divadelní ústav. Celou edici prostupuje sběr informací a konkrétních údajů z různých oblastí českého tance.

Díky dlouhodobému sledování a sběru informací můžeme poukázat na řadu zajímavých trendů v českém tanci. Jak se vyvíjí zájem o studium na tanečních konzervatořích, jak razantně se proměňuje národnostní složení baletních souborů nebo jak strmě narůstá konkurence. V centru našeho zájmu jsou nadále sami umělci a mimo jiné jejich pracovní a ekonomické podmínky,“ uvádí autor poslední studie Roman Vašek. Publikace přináší nové informace o studiu na tanečních konzervatořích a některých katedrách a v ateliérech HAMU a JAMU. Analyzuje proměnu struktury baletních souborů, věnuje se zaměstnaneckému statusu tanečníků a jejich platům nebo podává podrobnou zprávu o současném fungování Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Výzkum vycházel z obsáhlého dotazníkového šetření a k interpretaci a kontextualizaci zjištěných dat využíval další podklady a zdroje, např. údaje Českého statistického úřadu či Asociace tanečních umělců ČR.

Desátým výstupem onlinová edice Český tanec v datech nekončí. Díky podpoře výzkumné činnosti, kterou IDU na dalších pět let získal, jsou už naplánována další témata ke zpracování. „Český tanec může někomu připadat jako relativně přehledné, malé a uzavřené pole. Společně s Romanem Vaškem však mapujeme tento terén už od roku 2010 a stále je co objevovat. V dalším období se chceme mj. zaměřit na fenomén pouličních a klubových tanců a také se pokusíme zmapovat, jak je to s tancem v rámci zábavního průmyslu,“ nastiňuje editorka Jana Návratová a dodává: „Věnovat se budeme také taneční kritice a publicistice nebo taneční medicíně a nadcházející cyklus uzavřeme dalším zevrubným monitoringem českého tance.

Publikace Mapování 2022 – taneční vzdělávání a zřizované soubory je stejně jako předchozí studie volně ke stažení na e-knihkupectví Prospero.

Publikace ke stažení
Edice Český tanec v datech

Anna Poláková

pro Taneční magazín

Klec bláznů

Jiskřivá francouzská komedie o lásce, partnerství a kráse být sám sebou, prvky drag show

Klec bláznů, kultovní francouzskou komedii Jeana Poireta vyprávějící o lásce milujících rodičů, o vztahu dlouholetých partnerů i o kráse být sám sebou, chystá v režii Daniela Hrbka Švandovo divadlo v Praze. Hru známou českému publiku i díky filmovým adaptacím uvedou u Švandů v novém českém překladu Jacquese Josepha, premiéra titulu bude 24. února ve Velkém sále. Ústřední dvojici ztvární Tomáš Petřík s hostujícím Filipem Rajmontem, dále v inscenaci hrají Oskar Hes, Robert Jašków, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková a hostující Katarína Mišejková. V neobvyklých rolích vystoupí Jan Mansfeld, Jan Grundman, Jakub Tvrdík a David Punčochář.  

 

Po derniérách oblíbených komedií Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení a CRY BABY CRY se na repertoár Švandova divadla opět dostává důvtipná, herecky i divácky přitažlivá komedie, jejíž kvalitu navíc prověřila hned dvě úspěšná, cenami ověnčená, filmová zpracování.

Na půl století starou předlohu se režisér Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény, spolu s dramaturgem Davidem Košťákem a Martinem Františákem rozhodli nahlédnout z dnešního pohledu, aniž by ji ochudili o ikonické scény s nezapomenutelnými replikami.

Prostřednictvím hudebních a tanečních čísel navíc diváky zvou na netradiční podívanou – vystoupení ve stylu drag show, při nichž si muži oblékají dechberoucí dámské róby, aby se na scéně nočního klubu nazvaného Klec bláznů proměnili v oslnivé ženské bohyně…

Nový titul tak diváky zavede do slunného přímořského letoviska Saint-Tropez, konkrétně na návštěvu dlouholetých partnerů Georgese a Albina, z jejichž bytu lze vejít přímo do jednoho specificky zaměřeného podniku…

Vítejte v Kleci bláznů!

Georges (Tomáš Petřík) to jako ředitel Klece bláznů, podniku plného blyštivé nádhery a rafinovaně odhalených těl, nemá snadné. Každý večer musí citlivě usměrňovat zjitřené emoce všech protagonistů. A k tomu snášet vrtochy svého druha Albina (Filip Rajmont), který touží slyšet, že jako hlavní hvězda programu i coby Georgesův životní partner je stále milován a žádoucí…

Když domů přijede Georgesův syn Laurent (Oskar Hes), jehož s Albinem společně vychovali, nastane další svízel. Mladík oznámí, že se bude ženit a rodiče jeho nastávající (Katarína Mišejková) přijdou na seznamovací večeři.

Pan a paní Dieulafoiovi (Robert Jašków s Andreou Buršovou) jsou však ultrakonzervativní lidé, tatínek je dokonce poslancem stavícím svůj politický program na obhajobě tradičních rodinných hodnot. A tudíž by pro ně bylo nepřijatelné, aby svou dceru vdali za mladíka, který vyrostl u dvou gayů. Zvlášť, když jeden z nich vede klub nabízející travesty show, zatímco ten druhý zde cupitá po jevišti pod uměleckým jménem Zaza…

Co by však Georges s Albinem neudělali pro jediného syna? Rodinné setkání, při němž se podává tradiční francouzská bujabéza, mužně namazané toasty a „servírována“ má být i Laurentova biologická matka (Bohdana Pavlíková), tak může začít…

 

Komedie o rodičích, dětech a svobodě sebevyjádření

„Komedii Klec bláznů, uvedenou poprvé v Théâtre du Palais-Royal v roce 1973, jsme vybrali proto, že skrývá mnoho vrstev, a lze ji tak s citem a vkusem předvést i současnému publiku,“ uvádí režisér Daniel Hrbek.

„Poiretův text jsme nechali znovu přeložit a soustředili se na zachycení vnitřku postav a jejich vzájemných vztahů. Po odstranění bulvární slupky se tak objevil daleko jemnější a emotivnější příběh. Ten vypráví zejména o kráse být sám sebou a o svobodě sebevyjádření. A také o lásce dlouholetých partnerů, kteří v zásadním okamžiku fungují jako milující rodiče. Slovo dostávají i zastánci tradiční rodiny a dojde i na nezdárné děti,“ uvádí režisér Daniel Hrbek.

Středobodem i této inscenace však zůstávají herci. Roli Georgese, ředitele nočního klubu Klec bláznů, svěřil režisér Tomáši Petříkovi. Dlouholetý člen smíchovského souboru takřka po celou dobu představení „nesleze z jeviště“. V neméně důležité úloze jeho partnera Albina uvidíme Filipa Rajmonta, jehož návštěvníci Švandova divadla znají z hostujícího titulu Lordi.

Jako zaťatý poslanec Dieulafoi, který musí své konzervativní postoje pod tíhou okolností značně přehodnotit, se divákům představí Robert Jašków. V roli jeho upjaté ženy, skrývající pod fasádou oddané manželky divokost a nespoutanost, se můžeme těšit na Andreu Buršovou. Zdaleka nejen sympatickou, pro zápletku klíčovou postavu Laurenta, Georgesova syna, hraje Oskar Hes. Jako Muriel, jeho nastávávající, se objeví Katarína Mišejková, která na sebe u Švandů upozornila už v dramatu Kabaret Winton. Terapeutku Simone, Laurentovu biologickou matku, ztvárňuje Bohdana Pavlíková. Jako sluhu Jacoba obsadil režisér Hrbek absolventa JAMU, hostujícího Michala Krause.  Klec bláznů by nebyla úplná ani bez výstupů dalších postav v podání Jana Mansfelda, Jana Grundmana, Jakuba Tvrdíka Davida Punčocháře.

 

Pozvání do jiného vesmíru

Přitažlivost novinky podtrhuje i fakt, že publikum sleduje „divadlo na divadle“. „S divákem rozehrajeme hru, kdy si nebude zcela jist, jestli se dívá na příběh samotný, na kabaret v klubu Klec bláznů nebo na prostor Švandova divadla, kde se právě cosi děje… Pohled na jeviště Velkého sálu otevírá například opona z růžových třásní, která je zároveň oponou klubu Klec bláznů. Také hledištní personál Švandova divadla překvapí při reprízách každý večer speciálními kostýmky,“ vysvětluje režisér Daniel Hrbek.

Do světa divadelní iluze vtahují diváky i Hrbkovi talentovaní spolupracovníci, kteří se na inscenaci podílejí. „Hned od začátku zve diváky do jiného vesmíru hudba DJ Lumiera. Matador českých dýdžejů působil v Paříži, Německu, Švédsku a své „kosmické“ zvuky mixoval i pro módní přehlídky světových značek. Pozornost jistě upoutají i originální taneční a hudební čísla, na nichž spolupracoval Martin Talaga. Choreograf, tanečník a performer se fenoménu drag show věnuje dlouhodobě s důrazem na její vnitřní prožívání. Také scéna a kostýmy Marka Cpina jsou fascinující: nápadité, vtipné, a tak trochu z jiného světa špičkové francouzské módy,“ uzavírá režisér Daniel Hrbek.

Premiéra inscenace Klec bláznů je 24. února 2024 ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy se uskuteční 7., 16. a 27. března 2024.

Víte, že …

… komedie Klec bláznů byla poprvé zfilmována v roce 1978 ve francouzsko-italské koprodukci v režii Édouarda Molinara?  

Film byl ve třech kategoriích nominován na Oscara, vyhrál Zlatý glóbus a Michel Serrault, představitel Albina, získal za svůj výkon ceny César a Donatellův David. Návštěvností se snímek zařadil mezi vůbec nejúspěšnější francouzské filmy 70. let. Amerického remaku pod názvem Ptačí klec se námět dočkal v roce 1996 v režii Mikea Nicholse. Za roli v tomto filmu získal Nathan Lane (Albin) ocenění American Comedy Awards v kategorii Nejvtipnější herec v hlavní roli a Hank Azaria (sluha Agador) nominaci v kategorii Nejvtipnější herec ve vedlejší roli.

… Daniel Hrbek je jako spoluautor a režisér podepsán i pod úspěšným titulem Happy End, pojednávajícím s humorem a bez sentimentu o láskyplném soužití dlouholeté manželské dvojice?

U Švandů inscenoval i autorskou komedií Smrt mu sluší sarkasticky nahlížející svět divadelníků a divadla a režíroval i tituly Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení, které po mnoho let představovaly stálice „švanďáckého“ repertoáru.

… Klec bláznů ve Švandově divadle se dotýká i témat jako jsou proměny genderových rolí, otázky manželství pro všechny nebo výchovy dětí stejnopohlavními páry?

Ve Švandově divadle se společenským tématům věnujeme soustavně,“ říká Daniel Hrbek. „V Kleci bláznů je ale nahlížíme s nadhledem a často tak, abychom se jim mohli zasmát. Klidně je můžeme předvést v žánru jiskřivé vztahové komedie, což je nezbavuje jejich naléhavosti.“

 

Magdalena Bičíková   

pro Taneční magazín                           

LA STRADA

Premiéra Jiřího Bubeníčka pro Pražský komorní balet

Pražský komorní balet chystá velkou premiéru, která bude událostí divadelní sezóny. Celovečerní inscenaci pro soubor tvoří světoznámý tanečník a choreograf Jiří Bubeníček a výtvarnice Nadina CojocaruLa Strada je strhující příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí, který vzniká na motivy stejnojmenného filmu Federica Felliniho. Pražský komorní balet nové představení poprvé uvede 10. března 2024 v 19 hodin v Divadle Na Vinohradech.


La Strada vypráví příběh nevinně naivní, laskavé a dobrosrdečné Gelsominy, kterou její rodina prodá hrubému kočovnému cirkusákovi Zampanovi. Vyprávění sleduje jejich bouřlivý vztah během putování po Itálii. Klikatá stezka příběhu, která se vine krajinou, nám přibližuje jejich propletený vztah plný zkoušek a dramatických momentů a odhaluje dojemnou cestu Gelsominy, duše plné laskavosti a lásky, k hrubému Zampanovi. V hledáčku má přitom především Zampanovy probouzející se city a proměnu, jíž pod vlivem Gelsominy prochází.

Jiří Bubeníček si téma z cirkusového prostředí nevybral náhodou. „Cirkus je fantastická a okouzlující říše divů, která přitahuje celé generace publika. Narodil jsem se v cirkusové rodině a právě toto nádherné prostředí plné fantazie se tak stalo bezprostřední součástí mého dětství a mé duše,“ vysvětluje. „Prostřednictvím cirkusu vstupujeme do světa magie, jenž překypuje vzrušením a dobrodružstvím. Skrze smích a nečekaná překvapení přináší lidem okamžiky naděje a štěstí. Pod třpytivou fasádou se ale mnohdy skrývá i ponurá stránka cirkusu, která odráží drsnou realitu naší společnosti.“

La Strada je dojemný, tragický příběh o lásce, krutosti a osobní proměně.

Premiéra vzniká v koprodukci s Tanečním centrem Praha, konzervatoří a vedle sólistů Pražského komorního baletu se představí i členové souboru Balet Praha Junior.

Vstupenky na premiéru jsou v prodeji na webové stránce Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/La-Strada

LA STRADA

Hudba: Nino Rota
Libreto, koncept a dramaturgie: Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru
Choreografie: Jiří Bubeníček
Scénografie: Nadina Cojocaru
Design kostýmů: Nadina Cojocaru
Světelný design: Jiří Bubeníček

Tančí: sólisté Pražského komorního baletu a členové Baletu Praha Junior

Hrají: Marie Hasoňová – housle, Karolína Blehová – trubka a Martin Lesa – akordeon/kytara

Světová premiéra: 10. března 2024, Divadlo na Vinohradech

Foto: Jan Chaloupka, Martina Deylová 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Kontroverzní proces sloučení dvou velkých organizací

Moravská filharmonie Olomouc ztrácí důvěru v transparentnost procesu sloučení s Moravským divadlem Olomouc

Dne 18.1. 2024 se v olomoucké Redutě uskutečnilo další setkání zaměstnanců Moravské filharmonie Olomouc s náměstkem pro kulturu a školství Magistrátu města Olomouce, panem Viktorem Tichákem. Tentokrát nepřišel sám, neboť hlavním tématem bylo představení tzv. manažera sloučení. Tento manažer by dle důvodové zprávy, kterou Tichák předložil na posledním zasedání zastupitelstva města Olomouce, měl připravit celý kontroverzní proces sloučení či splynutí dvou příspěvkových organizací města – Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc a to po právní, formální a také provozní stránce.

Po krátkém úvodu byl zaměstnancům MFO jakožto manažer sloučení představen pan David Gerneš, současný ředitel MDO, což vzbudilo v plénu nemalé rozčarování.

Jednotícím prvkem nespokojených hlasů zaměstnanců byl možný a vysoce pravděpodobný střet zájmů pana ředitele Gerneše. Dle filharmoniků totiž, jakožto současný ředitel MDO, není už z podstaty věci schopen dostát požadavku rovného přístupu k oběma organizacím v rámci následného procesu slučování a zdaleka nejen to.

Mějme na paměti, že již v březnu tohoto roku by dle důvodové zprávy mělo být vyhlášeno výběrové řízení na ředitele budoucí nové zastřešující organizace, sdružující MFO a MDO. Bude pan ředitel Gerneš aspirovat i na tuto pozici? Jaká bude přesná role, velikost a autonomie a způsob fungování MFO v nové  instituci?

Tyto a další otázky se ozývaly z řad rozmrzelých zaměstnanců, ale bohužel zůstaly bez kontrétních odpovědí. Pan náměstek Tichák s ředitelem Gernešem představili pouze jediné nové stanovisko a sice, že ona tolik skloňovaná analýza bude v dalším procesu pouze inspirací, nikoliv dogmatem pro další kroky. Reálně tedy stále není dán jasný cíl transformace, tím méně jak k němu dospět.

Filharmonici v debatě opakovaně poukázali mimo jiné i na fakt, že nejistota plynoucí z nejasné budoucnosti se musí časem zákonitě projevit nejen na rozsahu nabízených kulturních služeb, ale hlavně na jejich kvalitě, neboť už v současné době se začíná projevovat tendence odlivu špičkových hráčů do těles s předvídatelnější budoucností.

Výsledkem debaty bylo zklamání a rozhořčení zaměstnanců nad způsobem optimalizace kulturních příspěvkových organizací města. Na základě vyznění celého setkání, ztráty důvěry a jmenování ředitele MDO pana Davida Gerneše do funkce manažera sloučení zaměstnanci MFO deklarují několik následných kroků.

Jedná se o zaslání otevřeného dopisu primátorovi města Olomouce panu Miroslavu Žbánkovi (text otevřeného dopisu přiložen k tiskové zprávě).

Abonentní koncert filharmonie oděné v protestních tričkách „My jsme MFO“, kterými zaměstnanci vyjadřují zásadní nesouhlas se způsobem řešení financování a budoucího fungování MFO.

Spuštění facebookového profilu „My jsme MFO“, který bude přinášet aktuální informace ohledně vývoje slučování organizací a napomůže veřejné debatě, která se díky nedostatku informací nikterak neodehrála.

Zorganizování speciálního vystoupení pro sympatizanty a podporovatele MFO. Výtěžek z této akce pak má být předán jako symbolická pomoc statutárnímu městu Olomouc, při řešení tíživé situace financování zřizované kultury.

Jakub Látal

pro Taneční magazín