Autor: Martina

Hudba jsme my

Rok české hudby v Moravské filharmonii

Moravská filharmonie Olomouc se připojuje k Roku české hudby, který se letos nese v duchu hlavního sdělení Hudba jsme my a zároveň připomíná významných 200 let od narození Bedřicha Smetany. Oslavy nabídnou široké spektrum hudebních žánrů od klasiky přes lidovou hudbu až po jazz a alternativu. Nezapomenutelný jazzově laděný Novoroční koncert byl jen začátkem mnoha dalších koncertních zážitků v Moravské filharmonii Olomouc. Únor zahájil
v olomoucké Redutě jeden z ambasadorů Roku české hudby 2024 houslový virtuóz Josef Špaček. Co dalšího přinese tato koncertní sezóna?

V polovině února program pokračoval třetím koncertem hlavní abonentní řady Moravské filharmonie, kde jako sólista vystoupil barytonista Tadeáš Hoza. Zazněla Orchestrální suita z opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka, jejíž úprava vyšla z pera Václava Talicha. Společnost jí dělala díla rodáka z českých zemí Gustava Mahlera, jehož profesní působení v Olomouci činí neoddělitelnou součást hudebních dějin hanácké metropole. Vedle jeho první symfonie Titan byl zařazen i výběr ze skladatelových Písní z mládí, a to v orchestraci šéfdirigenta Moravské filharmonie Z. Hamara.

Další vrcholný okamžik představuje koncert Něha a temperament české hudby 1. 3. 2024, kdy do olomoucké Reduty dorazí hvězda kontrabasu Roman Patkoló a kytaristka Miriam Rodriguez Brüllová. Společně zahrají Dvojkoncert Bruromano Sylvie Bodorové pod vedením Roberta Kružíka. Beseda s oběma umělci se koná v 18 hodin v Mozartově sále v den koncertu. „Úplnou raritou bude Dvojkoncert Sylvie Bodorové, skladatelky, jejíž tvorba napříč meridiány ohromuje svou bezprostředností a také balkánskými rytmy i židovskou a romskou melodikou, kterými je prosáknuta. Dvojkoncert pro kytaru a kontrabas zkomponovala v roce 2019 přímo na míru dvou umělců, které u nás přivítáme“ sdělila dramaturgyně filharmonie Ivana Kalina Tabak.

Dále Olomouc obohatí brilantní houslista Jiří Vodička 19. 3. skladbami komponovanými pro smyčcový komorní soubor hned tří velikánů české hudby (Dvořák, Suk, Janáček). Spolu s hudebníky Moravské filharmonie Olomouc rozezní Červený kostel v Olomouci.

Finální večer koncertní řady „Patriot“ Moravské filharmonie věnující se tradičněji zaměřenému publiku a nesoucí se ve znamení všeho, na co v Olomouci můžeme být hrdí, přinese vystoupení olomouckého rodáka – pianisty a skladatele Marka Keprta pod taktovkou Petra Vronského 18. 4. 2024 od 19 hodin v Redutě.

V úplném závěru koncertní sezony 10. 5. za klavír usedne Tamara Stefanović, vysoce respektovaná klavíristka, která si získala uznání publika po celém světě díky svým excelentním recitálům, stejně jako svým úspěchům jako komorní hráčka a sólistka při spolupráci s předními světovými orchestry. Je známá nejen svou virtuozitou, ale také schopností promýšlet a interpretovat náročné hudební programy. Moravská filharmonie provede se svým šéfdirigentem Zsoltem Hamarem velkolepou Symfonii č. 7 Antonína Dvořáka.

V oslavách Roku české hudby bude Moravská filharmonie pokračovat po celý rok 2024 i mimo Olomouc. Česká hudba je dlouhodobě jedním z nejdůležitějších vývozních artiklů, proto jsou

naplánovaná zahraniční turné konkrétně do Maďarska, Chorvatska a do Polska, kde bude MFO českou hudbu prezentovat také.

Jonáš Harman

pro Taneční magazín

La Strada Jiřího Bubeníčka

Nová inscenace Pražského komorního baletu na motivy Felliniho filmu

Na začátku března bude mít premiéru nové představení Pražského komorního baletu La Strada, strhující příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí podle stejnojmenného snímku Federica Felliniho. Celovečerní inscenaci pro soubor vytvořili světoznámý tanečník a choreograf Jiří Bubeníček a výtvarnice Nadina Cojocaru.

Pražský komorní balet nové představení premiérově uvede 10. března 2024 v 19 hodin v Divadle na Vinohradech.

La Strada vypráví příběh nevinně naivní, laskavé a dobrosrdečné Gelsominy, kterou její rodina prodá hrubému kočovnému cirkusákovi Zampanovi. Vyprávění sleduje jejich bouřlivý vztah během putování po Itálii. Jiří Bubeníček si téma z cirkusového prostředí nevybral náhodou. „Cirkus je fantastická a okouzlující říše divů, která přitahuje celé generace publika. Narodil jsem se v cirkusové rodině a právě toto nádherné prostředí plné fantazie se tak stalo bezprostřední součástí mého dětství a mé duše,” vysvětluje choreograf. „Prostřednictvím cirkusu vstupujeme do světa magie, jenž překypuje vzrušením a dobrodružstvím. Skrze smích a nečekaná překvapení přináší lidem okamžiky naděje a štěstí. Pod třpytivou fasádou se ale mnohdy skrývá i ponurá stránka cirkusu, která odráží drsnou realitu naší společnosti.“

„Pražský komorní balet je nejstarším nezávislým tanečním souborem v ČR, jehož zakladatelem je dnes už legendární Pavel Šmok. Patronem souboru je Jiří Kylián, jeden z nejvýznamnějších choreografů své generace. Soubor pokračuje v tradici, oslovuje přednostně české tvůrce a dává příležitosti českým tanečníkům. Proto padla volba i na Jiřího Bubeníčka, světově známého tanečníka a choreografa,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Manžel Ivan Dunovský, který byl za svého života dlouholetým podporovatelem a mecenášem souboru, navrhl Jiřímu v roce 2021 zpracovat titul La Strady podle původní předlohy Federica Felliniho. Už proto, že Jiří Bubeníček pochází z cirkusové rodiny. Jiří nabídku přijal, období covidu a následné období finanční nejistoty však oddálilo uvedení premiéry až na letošní rok. I přes velmi turbulentní a nejistou ekonomickou situaci souboru jsem velmi ráda, že se nám podaří premiéru inscenace La Strada už za několik dnů představit ve světové premiéře divákům.“

Premiéra vzniká v Domě tanečního umění v koprodukci s Tanečním centrem Praha, konzervatoří a vedle sólistů Pražského komorního baletu se představí i členové souboru Balet Praha Junior.

Další reprízy inscenace La Strada jsou plánovány na 14. dubna 2024 v Městském divadle v Mostě a 5. května 2024 v Divadle na Vinohradech

LA STRADA

Hudba: Nino Rota
Libreto, koncept a dramaturgie: Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru
Choreografie: Jiří Bubeníček
Scénografie: Nadina Cojocaru
Design kostýmů: Nadina Cojocaru
Světelný design: Jiří Bubeníček

Asistenti choreografie: Lenka Šustová Hrabovská, Igor Vejsada

Hudební dramaturgie: Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru

Hudební aranžmá: Petr Holman

Tančí: sólisté Pražského komorního baletu a členové Baletu Praha Junior

Hrají: Marie Hasoňová – housle, Karolína Blehová – trubka a Martin Lesa – akordeon/kytara

Délka: 90 minut

Světová premiéra: 10. března 2024, Divadlo na Vinohradech

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Tristan a Isolda jinak

Postapokalyptická verze staré keltské legendy

Prostor a čas je prý jen iluzí našich myslí….

  1. února2024  se v rámci Jižní spojky Jihočeské divadlo přesunulo do Prahy a ve Stavovském divadle proběhla nová hra Tristan a Isolda. Před  představením a po něm  proběhlo také setkání s tvůrci.

Setkání s tvůrci

Režie a choreografie se chopila  Alena Pešková, hudební režie Michal Vejskal.  V inscenaci zazněly také části hudebních dramat Richarda  Wagnera.

Verzí této keltské legendy je mnoho, ale vždy obsahují velký milostný příběh na pozadí válečných konfliktů a politických intrik, umírá se na bojišti, umírá se z lásky, z vášně. A každý prožívá tu vášeň  po svém.

Jihočeské divadlo tentokrát přináší ale zbrusu novou variantu – nejedná se tu pouze o milostný trojúhelník, ale čtyřúhelník. Inu, diváku, přemýšlej, i takto to klidně bylo možné, proč ne. Ty nejsilnější příběhy píše život sám.

Alena Pešková říká, že zpočátku přemýšlela spolu s ostatními tvůrci, jak se tento příběh může odehrát ve vybombardovaném městě. Znepřátelené země se snaží sblížit jakýmsi paktem, sňatkem. Místo skály se objevuje protiatomový kryt, který slouží jako trůnní sál, jeskyně i vězení. Inu, pozoruhodné asociace. Snad ale budeme podobná dramata prožívat pouze skrze umělecké zážitky, zakončuje své pocity Alena Pešková.

Zápletka uvěřitelná i neuvěřitelná, Isolda nejdříve Tristana zachrání, ačkoliv zabil jejího milence, ale poté, co ji chce přivést Tristan jako nevěstu svému pánovi, začne jej nenávidět a chce ho otrávit. Vezme si ale  dvě lahvičky, s jedem pro něho a drogou lásky pro sebe, aby sňatek vydržela. Tristan nechápe, proč Isolda vidí všechno jinak. Vždyť chtěl vše pro mír, pro ni…. Isolda mu chce podat jed, ale samozřejmě, jak už to chodí, dojde k záměně lahviček a oba si padají do náručí. A další dramata následují… Navíc se tu objevuje další tajná láska… a velice silná vášeň, ale ta nakonec zapříčiní  Tristanovu smrt.  Jenže Isolda nemůže žít bez něho! Starý, starý příběh ….

Samotná inscenace se skládá z několika  obrazů – Pobřeží Irska, Pracovna Markeho v Cornwallu, Vila Isoldiných rodičů v Irsku, Na lodi, Svatba, V Cornwallu po svatbě, Noční zahrada, Míjení, Párty v Cornwallu a Pobřeží v Cornwallu.

Taneční um Jihočeského divadla naplňuje divákovu duši nadšením, úžasem a harmonií. Opravdu krásně strávený večer, oko i srdce zaplesá. Velice dobře na mě zapůsobila scéna svatebního veselí, radostná, plná energie a harmonie. Ale právě tak i síla a souhra námořníků na lodi byla ohromující. V roli Tristana se objevil František Vlček, Isoldu ztvárnila Mai Iwamoto.

Kulisy na scéně jsou poměrně jednoduché, ale o to více vystihují celou atmosféru  v kombinaci s působivou hudbou, příjemnými kostýmy,  kouřovými efekty a dokonce  i výstřelem. Příjemné Stavovské divadlo dokreslilo radostný dojem a já jsem odcházela v povznesené náladě.

Nadšení po představení 

Foto: Eva Smolíková, archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

Taneční magazín

„Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí“

Návrat k vrcholu: Gabriela Soukalová a její cesta zpět ve filmu

Gabriela Soukalová, jméno, které zaznělo na biatlonových tratích po celém světě, a pak najednou přišlo ticho. Ticho, které však nebylo projevem slabosti, ale spíše síly a rozhodnutí. Po krátkém odmlčení se Gabriela vrací do arény biatlonu s plnou silou a touhou po comebacku.

Jiří Hamza, s nímž se Gabriela setkala, aby si promluvili o jejím návratu na trať, se stal klíčovou postavou v tomto comebacku. Gabriela ve filmu popisuje její cestu slovy: „Protože jsem se sešla s Jirkou Hamzou, se kterým jsme vlastně vymysleli plán, který by mi mohl pomoct se vrátit. Takže bych řekla, že mi opět poměrně hodně pomohl. Taky má zásadní zásluhu na tom, že se teďka můžu vůbec o něco takového pokoušet, takže jsem za to moc ráda.“

Režisér Petr Větrovský nás zavede do nitra tohoto dramatického příběhu o odhodlání, vytrvalosti a touze po znovunalezení vlastní síly. Přítomnost režiséra zajišťuje, že tento film nebude jen obyčejným záznamem událostí, ale pohledem do nitra jedné z nejvýraznějších postav českého sportu.

Velkou oporou v této obtížné době byl pro Gabrielu její současný partner Miloš Kadeřábek. Jeho přítomnost a podpora vynesly Gabrielu nad strachy a pochybnosti. Ve filmu představuje Kadeřábek pohled do Gabrieliných emocí, když se potýkala s rozhodnutím vrátit se na trať. „Dlouho jsme o tom mluvili a přemýšleli jsme, jestli to je vůbec možný, jestli to je vůbec v jejích silách se vrátit,“ říká její současný přítel Miloš Kadeřábek.

Gabriela a Miloš nejsou jen partnery, jsou i rodiči: „Dlouho jsme řešili, co všechno tomu budeme muset oba dva obětovat, protože máme malou dcerku a té chceme věnovat maximální čas.“ Dcera se stala středem jejich života, a když přišlo rozhodování o Gabrielině návratu do světa biatlonu, byla klíčovým bodem jejich rozhodování.

Označte si datum 7. března 2024 ve vašem kalendáři, protože právě v tento den film Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí otevírá dveře kin.

Trailer:

Klára Duháčková   

pro Taneční magazín