Měsíc: Listopad 2023

První rána kapitána

Premiéra mezigeneračního divadelní projektu ve Vzletu

Projekt, který dává hlas nejmladší generaci

Vzlet uvede 1. a 2. prosince premiéru autorské inscenace První rána kapitána, na které se podílí 15 teenagerů

Divadelní soubor 11:55 ve spolupráci s úspěšnou režijně-dramaturgickou dvojicí Anny Klimešové a Petra Erbese oslovil skupinu teenagerů, se kterou připravují nový divadelní projekt pro vršovickou kulturní křižovatku. Projekt přibližuje očima nejmladší generace téma budoucnosti, autorit, útlaku nebo očekávání. Nejmladší účastnici jsou rovnocenně zapojení do všech úrovní přípravy inscenace: od dramaturgické asistence, přes návrhy kostýmů až po propagaci.  

První rána kapitána je mezigenerační divadelní projekt teenagerů a profesionálních tvůrců, kteří v posledních deseti letech absolvovali pražskou DAMU. Ve spolupráci s vršovickým Vzletem uspořádali letos v červnu konkurz, na který se přihlásilo bezmála 40 mladých adeptů. Autoři z této skupiny vybrali 15 teenagerů ve věku 12 až 18 let a obracejí se na ně s otázkou, jak si představují svoji budoucnost a z čeho mají strach. Na oplátku s nimi o generaci starší tvůrci sdílí, jak se dostali do bodu, ve kterém se nachází právě teď, a v čem se jejich představy o tom, co bude, minuly s realitou.

„Rozhodli jsme se oslovit teenagery, protože máme pocit, že tahle skupina nemá ve veřejném prostoru dost silný hlas, a pokud už jsou slyšet, tak je tam pořád jakási nedůvěra ze strany „dospělých” způsobená věkovým rozdílem. Vedle toho nás divadelně zajímá s mladými herci a herečkami, kteří nejsou profesionálové, zkoumat herectví a vůbec různé podoby jejich autentického projevu,” představuje projekt Petr Erbes, který mimo jiné působí v Divadle Na Zábradlí.

Vybranou skupinu 15 performerů v otevřené výzvě zaujalo téma budoucnosti. Zástupci mladší generace se blíží věku, v němž se například rozhodují, na jakou vysokou školu se hlásit a jestli vůbec. Projekt První rána kapitána jim poskytuje rovnocenný, dospělý prostor pro vyjádření se ke zkoumanému tématu. Teenageři se na inscenaci podílí jako herci, členové kapely, režijně-dramaturgičtí asistenti, kostýmní výtvarníci, scénografové nebo autoři propagačních materiálů.

„Nepředstavovala jsem si, že se tak sblížíme. Jsme na stejné vlně–vážím si toho, jak jsou k námi otevření a zrovna tak my k nim. Jsou to pro mě úžasně inspirativní lidé,” pochvaluje si spolupráci s profesionálními tvůrci zástupkyně mladší generace Mariana Udatná. Její bratr-dvojče Vojtěch ji doplňuje: „Překvapilo mě, jak rychle jsme se všichni spřátelili. Představoval jsem si je jako herce, divadelníky a vedoucí. Oni jsou naopak velmi přátelští a já si připadám jako jejich kolega.”  

„Nejvíc mě vyděsilo, že ve třiceti pořád řešíte to stejný jako my,” zaznělo na jedné ze zkoušek a stalo se podtitulem inscenace. Jedním z cílů První rány kapitána je ukázat obě generace takové, jak se doopravdy cítí, a zmírnit předsudky, které o nich ve společnosti panují. Hledají, co sdílí a jestli se v sobě navzájem vidí. Herci ze souboru 11:55 se smíchem přiznávají, že občas nerozumí slovům, která mladší generace používá. Přesto se ale s teenagery potkávají v osobních otázkách, kterými se zabývají, a navzájem se inspirují.

„Zástupci mladší generace jsou odvážnější než já, tak se to od nich zkouším naučit. Vidím se částečně v každém z nich. Myslím, že by se z nich dal poskládat kompletní profil mého patnáctiletého já. Společně zjišťujeme, že lidský život není přímka, která někam směřuje. Spíš občas připomíná takové zamotané klubíčko,” dodává s úsměvem člen souboru 11:55 Jan Hofman.

První rána kapitána bude mít premiéru ve Vzletu 1. a 2. prosince v 19:30. Veřejná generálka proběhne 30. listopadu v 11:00. Inscenace je vhodná jak pro teenagery, tak pro dospělé nebo rodiče s dětmi.

Vzlet otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.

Lucie Kecová

pro Taneční magazín 

Podzim v Jihočeském divadle

„Nevýchovný podzim“

Poslední říjen bude v Jihočeském divadle “nevýchovný”. Opera Jihočeského divadla startuje svou zimní sezónou premiérou Nevýchovného koncertu v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a hudebním nastudování Davida Švece. “Nevýchovný koncert je interaktivní hudební zážitek s několika nečekanými zvraty a extra porcí humoru. Neformální aranžmá zahrnuje ztrátu moderátorky, tančícího roztoče a Imperiální pochod z Hvězdných Válek, který můžete doprovodit hrou na kazoo.


V tomto projektu pro děti, rodiny a školy neakcentujeme životopisná data skladatelů, ale sdílíme nadšení z toho, že hudba tu je pro radost nám všem,” prozrazuje režisér a umělecký šéf opery T. O. Pilař. Premiérová uvedení 31. října a 1. listopadu v divadelním sále DK Metropol.

I listopad bude patřit dětem. Malé divadlo uvede v premiéře 4. listopadu souborné dílo Julesa Verna. Verneovka v režii Jiřího Jelínka a dramaturgii Terezy Lexové slibuje dobrodružnou jízdu, lodí, raketou, vzducholodí, ponorkou, letadlem, ale i životem a dílem J. Verna.

Koncem listopadu se na prkna Malého divadla vrátí divácky oblíbená inscenace Ježíšek Superstar.   Obnovená premiéra legendárního Ježíškova mejdanu v doprovodu Jesus Christ Superbandu připadá na 25. listopadu.

Svou první premiéru sezóny 2023/2024 uvede 16. listopadu baletní soubor. Jednoaktový balet Deník přání v choreografii Adama Sojky nabídne mini příběhy o rozhodnutích, která se stala, mohla by se stát, nebo zůstanou jen naším snem. “Deník přání je další inscenací, kterou balet Jihočeského divadla vstupuje do prostoru tvůrčího tanečního divadla. Adam Sojka vytvořil nejen choreografii, ale také libreto a hudbu. Jsem velice rád, že můžeme tvořit i tato odvážnější představení, která mají své pevné místo v našem repertoáru,” doplňuje umělecký šéf baletu Lukáš Slavický.

Pestrý program si pro své příznivce připravil i Ateliér 3D. Do talkshow Kupé Na Půdě 3. listopadu přijal pozvání kmenový dramaturg Malého divadla, autor a překladatel David Košťák a zpěvačka a skladatelka Jitka Charvátová.

17. listopad bude patřit již tradičnímu průvodu Rozsviťme demokracii. Akce začne v 16:30 u Jihočeského divadla, od kterého odejde průvod na náměstí, kde členové orchestru opery Jihočeského divadla v 17:11 zahrají státní hymnu ze střechy radnice. Třetí listopadovou sobotu se uskuteční jedenáctý ročník Noci divadel, letos s podtitulem „HOŘÍ!“  Diváci budou moci vyrazit na tematické prohlídky divadlem, nakouknout do příprav baletní premiéry Deník přání nebo si zazpívat u ohně na Zlatém mostě. Na Půdě to rozpálí slam poetry. Pozvání přijali: jeden z předních českých básníků a mistr republiky ve slamové kategorii „Duoslam“ za rok 2019 Tim Postovit, čerstvá mistryně Slovenska 2023 Potopa Baša a hlavní hvězda jihočeského slam poetry Šimon Felenda. Do Malého divadla budou moci diváci vyrazit na Malé divné pohádky.

Od 1. listopadu 2023 spouštíme prodej vstupenek na Otáčivé hlediště Český Krumlov 2024. Divákům letní sezóna Jihočeského divadla nabídne opět pestrý program. Na své si přijdou milovníci romantických příběhů, komedií, muzikálů i tanečního divadla. Celý program a vstupenky na www.otacivehlediste.cz.

Foto: Petr Zikmund

Mgr. Lenka Cimlová Ostrá

pro Taneční magazín

 

Branické pověsti

Losers v tajemné říši

Vstupte do tajemných, běžně nepřístupných prostor Branického divadla. Cestu lemují těla. Legendy ožívají. Bojíte se?

Místo plavců, vorařů, víl, vodníků, bludiček, močálů, slatin a pověstí. Zvláštní místo. Braník.

Tentokrát Lůzři přichází se zcela nezvyklou formou představení. Propojují akrobacii, nový cirkus, živé vyprávění, hudbu a zpěv, stínohru a navíc si můžete projít zákulisí a prostory branického divadla, které nejsou běžně přístupné, můžete nahlédnout i do šatny Lůzrů a jako dárek navíc se také můžete sami aktivně zapojit do představení, pokud o to stojíte. Divák, který raději zůstává divákem, není k ničemu nucen.

Staré pověsti říkají, že rybářská osada se  postupně stala majetkem českých královen, církve a husitů, původní knížecí sídlo bylo právě na vrcholu branických skal.

Ve večerní mlze podzimního večera vstupuji do mírně  osvětleného  divadla Bravo. Náš dobrodružný příběh minulostí  se začíná v kavárně a pokračuje v temném sklepení. Odsud putujeme dále a musíme překročit těla postav z dob dávno minulých, která začínají ožívat v legendách a mýtech.  O jejich pravdivosti si můžeme myslet ledacos. Malý sál a stínohra jsou příjemné prostředí pro barvité vyprávění Justina Svobody, který se zápalem, humorem a trochou nadsázky předává divákům  legendu  o sličné služebné. Tiše žasnu nad těmi zapletenými událostmi. Zrovna tak nad tím, jaké detaily  se uchovaly!?   Další pověst  je o krásné a věčně mladé paní, která jednoho dne zmizela, protože  měla velké tajemství. V tuto chvíli mě až zamrazí!

Na nevelkém jevišti branického divadla ožívá jiná postava. Krásná, statečná, bohabojná dívka, která se nebála jít v noci v bouřce přes močál. A co se nestalo? Z bažin se začala zjevovat strašidla a přízraky. A mezi nimi se zjevil také principál divadla Bravo! v oblečku v pravdě „jožinobažinovském“, sám Petr Horníček. Strašidla to nebyla zlá, ukázala dívce cestu z bažin a divák, který se nebojí, může po té cestě také přejít a dostat se tak z bažin do hlediště. Ten, kdo se bojí, využije spásné běžné schody.

Poslední část Branických pověstí patří příběhu o nešťastné lásce, zde uslyšíme zpěv Sáry Milfajtové a hudbu Kirilla Yakovleva.

Tvůrci Branických pověstí Justin Svoboda, Petr Horníček a Tomáš Pražák stvořili pro zvědavého diváka unikátní představení. Nabízí se možnost nahlédnout do zákulisí, vnímat tajemnou atmosféru okořeněnou vtipnými historkami, obzvláště v nevlídných podzimních dnech je vhodná doba pro strašidla, můžete si  vychutnat  jejich  akrobacii, zpěv a hudbu, zkrátka, malí i velcí a zejména ti zvídaví si přijdou na své. Branické pověsti nejsou na programu často,  a to z kapacitních  důvodů.  Ale pokud ano, spěchejte! Vynikající představení a Lůzrům opět patří pokřik Bravo!

Foto: Archiv divadla Bravo! (Pavel Hejný)

Eva Smolíková

Taneční magazín

On/a

Nová inscenace Pražského komorního baletu, v pouhých dvou reprízách do konce roku

 Pouhé dvě reprízy inscenace s názvem On/a uvede v letošním roce Pražský komorní balet. V nekonvenčním večeru současného tance, který měl premiéru letos v červnu, soubor představí díla tří zahraničních choreografů: Lidie Wos (Švédsko/Polsko), Ji-Eun Lee (Jižní Korea) a Lóránda Zachára (Maďarsko). Na jevišti KD Mlejn tančí Pražský komorní balet novinku ze svého repertoáru tento čtvrtek 2. a pátek 3 listopadu 2023 v 19:30.

„Naši nejnovější inscenaci můžete do konce roku zhlédnout jen ve dvou listopadových reprízách,“ říká Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Jsme rádi, že máme možnost znovu představit našim divákům tři talentované choreografy z různých koutů světa. Díla Lidie Wos, Ji-Eun Lee a Lóránda Zachára přinášejí osobitý taneční jazyk a pohled na tanec z různých perspektiv.“

První částí večera je nové dílo jihokorejské choreografky Ji-Eun Lee, které jeho autorka nazvala Špetka krutosti. Choreografie ukazuje, jak se v lidské mysli rodí zloba a jak negativní emoce ničí lidského ducha. S Pražským komorním baletem nepracovala Ji-Eun Lee poprvé, už v roce 2013 vytvořila pro soubor úspěšnou choreografii The Condition of Disappearance (Podmínka zániku).

Druhým choreografem je Lóránd Zachár z Maďarska. Ten vytvořil dvacetiminutové dílo Ornament, které připomíná atmosféru barokních bálů. Na jevišti se střídají groteskní návaly energie s něžnými cituplnými výjevy tu v rychlém, tu v pomalém tempu, což přináší něco přes čtvrthodinku zábavné podívané a příjemného odpočinku.

Lidia Wos je švédsko-polská choreografka známá pro svůj specifický taneční slovník. Typickým znakem její tvorby je muzikalita. Ve svém novém díle Na hraně iluze, které na hudbu Johanna Sebastiana Bacha vytvořila přímo pro Pražský komorní balet, zve diváky do světa pokřivených obrazů a dějových zvratů. Do světa, kde hranice mezi fantazií a realitou existují jen v naší představivosti.

ŠPETKA KRUTOSTI

Choreografie: Ji-Eun Lee

Hudba: Hildegard von Bingen

ORNAMENT

Choreografie: Lóránd Zachár

Hudba: Marin Marais

NA HRANĚ ILUZE

Choreografie: Lidia Wos

Hudba: Johann Sebastian Bach

 

Vstupenky na reprízy jsou dostupné na webu KD Mlejn nebo v prodejní síti Goout.

Ji-Eun pochází z Jižní Koreje. Vystudovala univerzitu Hanyang v Soulu, kam nastoupila jako nejlepší studentka. Absolvovala zde s vyznamenáním bakalářský program a dokončila i magisterské studium, při kterém rovněž pracovala jako odborná asistentka. Po ukončení studia působila jako profesionální tanečnice v Koreji, kde získala první cenu ve dvou nejprestižnějších tanečních soutěžích pořádaných Korejskou taneční asociací a v Národní taneční soutěži. Jako nejmladší choreografka byla oslovena, aby vytvořila a zatančila vlastní choreografii v Tokiu a Soulu. Během studia na Akademii múzických umění získala za svou choreografii třetí cenu v německé soutěži Euro-Scene Dance Choreography Competition. Zvítězila také na mezinárodní výstavě Art Expo v Itálii. Jako choreografka byla přizvána ke spolupráci a účinkování do více než 23 zemí, mimo jiné Irska, Estonska, České republiky, Mexika, Německa, Itálie, Velké Británie, Kazachstánu, Sarajeva, Bruneje, Koreje, Řecka, Turecka, Polska, Bulharska, Číny, Spojených států amerických, Rumunska, Japonska, Ekvádoru a dalších.

Lóránd Zachár se narodil v roce 1969 v maďarském Gyöngyösu. Studoval na Maďarské hudební a taneční akademii Talentum. Tančil v Budapešťském souboru lidových tanců, v divadle Rock Theater, v Budapešťském baletu a v divadle Vig. Dále působil jako tanečník v Madáchově divadle, Budapešťském tanečním divadle, Baletu Pécs a rovněž v souborech současného tance Djazz-ex a Danceworks v Rotterdamu. V současné době stále tančí, ale především se věnuje výuce, vede workshopy a vytváří choreografie, v nichž uplatňuje svůj jedinečný styl a s nimiž slaví úspěch po celém světě. Je kmenovým choreografem Budapešťského tanečního divadla a stálým profesorem na nizozemské Akademii múzických umění Codarts v Rotterdamu. Spolupracoval s vynikajícími mistry a choreografy, jako jsou Andrea Ladányi, Attila Egerházi, Gábor Bakó, Gyula Berger, Béla Földi, Pál Frenák, József Gajdos, István Herczog, Tamás Juronics, György Krámer, Éva Matetics, Iván Markó, Tibor Somogyi, Béla Szirmai, Annabelle Lopez Ochoa, Bruno Listopad, Dana Caspersen, Doug Elkins, Glenn van der Hoff, Neel Verdoorn, Phillip Adams, Rafael Bonachella, Raza Hammadi, Sana van der Putt, Sean Curran, Ton Simmons, Tom Stuart, Vassilij Sullich, Sean Curran, Randall Scott, Thomas Noone a další. Je autorem choreografií Mikrokosmos (Balet Debrecín, Maďarsko), Transit (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Unreachable Territories (Balet Pécs, Maďarsko), Lightcach (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Spark (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko / Badora Dance Company, Maďarsko), Sec. (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko / Ballet Jazz Art Paris, Francie), Lisztomania, Complicated Balkan Wedding (Balet Pécs, Maďarsko), Firebird-Stravinsky (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko), Aida-Verdi (Inversedance Company, Maďarsko), Waving floor (Balet Pécs, Maďarsko), Shadows and Desires (Szeged Contemporary Dance Company), Translucent (Karma Dance Project, Paříž, Francie) a mnoha dalších. Lóránd je rovněž hostujícím profesorem moderního tance (art jazzu) na Maďarské taneční akademii, Akademii Codarts v Rotterdamu, Akademii múzických umění ZHdK v Curychu, portugalské Státní taneční akademii EADCN, Henny Jurriëns Studio v Amsterdamu, Centro Formazione Aida v Miláně, NOD Nuova Officina della Danza v Turíně, Tanečním institutu v Bělehradu, Budapešťském operetním, divadelním a baletním souboru a Baletu Pécs.

Lidia Wos je švédsko-polská tanečnice a choreografka žijící ve švédském Malmö. Profesionální tanečnicí se stala po absolvování Veřejné baletní školy ve Varšavě, kde studovala v letech 1981–1990. Poté působila jako tanečnice v Opera Baltycka v Gdaňsku (PL), v Polském tanečním divadle v Poznani (PL) a ve Skånes Dansteater v Malmö (SE). Ve své taneční tvorbě se věnuje různým žánrům, od klasického baletu a současného tance po konceptuální umění a činohru. Účinkovala v dílech, která vytvořili Rui Horta, Örjan Andersson, Václav Kuneš, Didy Veldman, Uri Ivgi, Angelin Preljocaj, Hofesh Schechter, Alen Lucien Öyen, Jo Strömgren, Mats Ek, Jorma Uotinen a další. Jako choreografka se Lidia Wos vyznačuje zvláštním osobitým stylem. Vytváří přirozené, organické pohyby, které nicméně často doplňuje o dynamičtější prvky. Její choreografie jsou plné fantazie, díky níž objevuje nečekané nové úhly a pozice těla. Ve své choreografické práci se nezaměřuje pouze na pohyb a taneční kroky, ale věnuje velkou pozornost každému detailu. Ve světě, který vytváří, hrají stejně důležitou roli i ostatní složky – hudba, kostýmy, scéna, rekvizity, světelný design a další. Díla této umělkyně jsou obrazivá, často s nádechem absurdna a humoru. Je autorkou choreografií pro taneční soubory, divadla a opery ve Švédsku, Dánsku, Polsku, Nizozemsku, České republice a Spojených státech amerických. Ve svém repertoáru má celou škálu tvarů, od krátkých tanečních sól, přes celovečerní inscenace pro větší taneční soubory, až po činohru, muzikál a operu. Její díla jsou uváděna po celém světě, například v Kennedyho centru ve Washingtonu, divadle The Place v Londýně, Královské opeře v Kodani, divadle Jayu v Soulu a na řadě dalších míst. Kromě umělecké tvorby se Lidia dlouhodobě věnuje výuce a pořádání kurzů a různých workshopů. Jako hostující profesorka pravidelně vyučuje herectví na Divadelní fakultě v Malmö (Lundská univerzita) a tanec na Baletní akademii v Göteborgu, Kodaňské škole současného tance a Dánské národní škole múzických umění v Kodani.

Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. V roce 1975 pak choreograf Pavel Šmok založil Pražský komorní balet, což způsobilo velký zlom ve vývoji československého baletu. Na repertoáru souboru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů. Soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, získal řadu významných ocenění.

Současná tvář PKB – to je deset stálých tanečníků a šest stážistů, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od technik vycházejících z klasického tance až po tanec současný, vlastní technický tým a management. Uměleckou vedoucí je Linda Svidró, která pokračuje v tradici s jasným zřetelem na uchování původní tvorby Pavla Šmoka. Spolupracuje se sólistkou a pedagožkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou a baletním mistrem Igorem Vejsadou. Rezidenčním choreografem souboru je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu. Pro PKB vytvořil divácky velmi úspěšnou inscenaci Kytice (sólista Dominik Vodička získal roku 2019 Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii tanec a pohybové divadlo, Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek čestné uznání za výtvarné řešení v rámci celostátní přehlídky Balet 2019). Pražský komorní balet získal v posledních letech také dvě širší nominace na Thálii – Tereza Hloušková (2020) za nejlepší ženský výkon (sólo v choreografii Petra Zusky Fo(u)r One) a Ondřej Vinklát (2022) za nejlepší mužský výkon (sólo v choreografii Petra Zusky Epitaf).

Foto: Serghei Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín