Konflikty na FAMU se opět rozhoří v satiře FA(R)MU!

Premiéra hybridní inscenace

Únik soukromé e-mailové konverzace pedagogů na prestižní filmové škole FAMU, kterým vyvrcholily dlouhotrvající spory fakulty, zpracoval jako svébytné dramatické celky divadelní autor a spisovatel Miloslav Vojtíšek tvořící dlouhodobě pod pseudonymem S.d.Ch. v knize pojmenované Filmařská trilogie. Nyní druhou část trilogie nazvanou FA(R)MU! – hra jako škola hrou uvede spolu s GPO Platformou a  A studiem Rubín jako hybridní, tedy filmovou i divadelní, inscenaci. Režie se ujali S.d.Ch. a Jakub Wagner. Ve filmových obrazech aktéry kauzy představuje S.d.Ch., Saša Rašilov nebo Jan Vlasák, v divadelních např. Rostislav Novák st., Antonín Novotný, Ivana Wojtylová nebo Jan Strejcovský. Premiéra se v A studiu Rubín odehraje 20. října.


„Na jaře roku 2022 jsme oslovili satirického divadelního autora a spisovatele Miloslava Vojtíška (S.d.Ch.), aby zpracoval tzv. ,Hackerskou aféru‘ na FAMU. Jako absolventy Katedry dokumentární tvorby FAMU se nás tato kauza přímo i nepřímo týkala. Naší snahou bylo podívat se na celou za nás směšnou kauzu z odstupu a nadhledu a vytvořit divadelní hru v žánru scénického čtení, aby se tak prostředí kolem FAMU a kolem jistých ,pseudosporů‘ očistilo,“ komentují producenti GPO Platform, kteří stojí za oceňovaným dokumentárním filmem Zkouška uměním.

Vznikla tak univerzální společenská satira o filmové elitě vycházející původně z kauzy uniklých soukromých emailů pedagogů FAMU, která loni proběhla všemi mainstreamovými médii. Namísto věcného popisu kauzy napsal S.d.Ch. Filmařskou trilogii, která vyšla letos v červnu v nakladatelství RUBATO. Obsahuje hry FAMUSTEIN, FA(R)MU! a NAPROTI FAMU o kulturních válkách a mocenských bojích, které odráží situaci i na jiných vysokých školách. Všechny tři hry jsou charakteristické autorovým silným a živým stylem, nesmlouvavým kriticismem a nelítostným humorem. Texty fungují jako svébytné dramatické celky, které se obejdou bez uvedení do kontextu. Reálné postavy filmařského světa a kulturního života se tak nestávají svými vlastními karikaturami, ale naopak univerzálními typy tvořenými tuzemským společenským procesem posledních čtyř desetiletí.

Druhou část trilogie FA(R)MU! s podtitulem hra jako škola hrou realizuje režisérké duo S.d.Ch. a Jakub Wagner filmově-divadelním způsobem. Inscenace využívá dvou předtočených filmových obrazů metaforicky znázorňujících „filmařský očistec“ a tří divadelních obrazů odehrávajících se v údržbářské dílně na FAMU.

Nová hra S.d.Ch. FA(R)MU! autorovým osobitým a dosti nabroušeným humorem reflektuje aktuální kauzu, současně ale vytváří jakýsi metafyzický prostor, který existuje i mimo čas a vzniká tak nejen velmi povedený, ale také zneklidňující celek. Ten je navíc umocněn scénickým uchopením, které integruje i filmovou část. Věřím, že scénické čtení bude velkým zážitkem i pro ty, kteří FAMU sledují spíše z povzdálí,” komentuje projekt umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Inscenace FA(R)MU! bude v premiéře uvedena v pražském A studiu Rubín 20. října. První reprízy se odehrají 21. října a 28. listopadu. Vstupenky jsou dostupné na www.astudiorubin.cz. Premiérově bude scénické čtení uvedeno také v rámci 27. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 26. a 27. října od 20:00 v rámci offscreen doprovodného programu.

Projekt byl podpořen Státním fondem kultury.

Foto: Kristýna Stránská 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín 

Pomerančové puntíky

Kniha, zápisník, skicák nebo společenská hra? Režisérka Hana Strejčková vydává další hravou knížku pro děti

Do této knížky můžete s dětmi psát a kreslit, jak se vám zalíbí: kreativní zápisník i kniha plná kreseb, fotografií a her, to jsou Pomerančové puntíky. Nová publikace pro děti autorky Hany Strejčkové zve do fantazijního světa, v jehož středobodu se nachází pomeranč. V neděli 15. října bude slavnostně pokřtěna v Trutnově ve společenském centru UFFO.

Kreativní knížka Pomerančové puntíky na svých stranách nabízí svět viděný z perspektivy pomeranče. A je to svět veselý, dobrodružný, kouzelný i záhadný. Stačí ho jen otevřít, ať s rukama plnýma pastelek nebo ulepenýma od sladkých dílků pomeranče.

„Knížka přizpůsobená schopnostem od nejmenších kreslířů po největší čtenáře rozvíjí představivost a širokou škálu dovedností, cílí na aktivizaci smyslů, vybízí k pohybu, ke hře a pokusům. Objevuje kouzlo v každodennosti a radosti z maličkostí, jejichž význam může být nesmírný,“ přibližuje Hana Strejčková, čím vším může nová hravá publikace být. Na několika místech je možné si přes QR kód také pustit ukázky hudby z inscenace Pomerančová loď.

Pomerančové puntíky jsou kreativní a literární zápisník, který není určen na jedno, ale na velice mnoho „použití“! Knížka je navíc dvojjazyčná – mohou ji číst a hrát si s ní také děti, které mluví anglicky. Ocení ji bilingvní rodiny a může sloužit i k hravému procvičení angličtiny.

Křest publikace proběhne v neděli 15. října v 17:00 hodin v prostoru UFFO v Trutnově, hned po zahajovacím představení nové divadelní sezóny z cyklu pro rodinné publikum UFFOkousky. Tím bude inscenace Nina plete slona souboru FysioART. Výběr místa není náhodný, právě zde totiž měla v červnu premiéru inscenace Pomerančová loď v rámci festivalu CirkUFF. Knížku společně pokřtí všechny přítomné děti, ředitel společenského centra UFFO operní pěvec Libor Kasík a tanečnice Markéta Elblová.

Pomerančová trilogie

Pomerančové puntíky uzavírají celou trilogii uměleckých počinů inspirovaných pomeranči, mezi které patří inscenace Pomerančová loď a výstava Pomerančová Odyssea. Kniha a kreativní zápisník v jednom jsou v pořadí třetím. Do fantazijního světa, v jehož středobodu se nachází pomeranč, autorka přizvala výtvarníka a grafika Martina Dohnala, na fotografiích se podílel Tomáš Strejček. Kniha je spojením citlivé vkusné grafiky a poetických fotografií.

Co jí předcházelo:

Pomerančová loď režisérky Hany Strejčkové a souboru FysioART voní a chutná po šťavnatém ovoci, ale také po přátelství. Nonverbální inscenace propojuje fyzické divadlo, pantomimu a nový cirkus na cestě pomerančovou lodí za dobrodružstvím. Děti díky ní nejen poznávají hned několik uměleckých žánrů, které probouzejí jejich představivost, ale osloví je i příběh o sounáležitosti a pomoci. Nad celým dobrodružstvím se totiž vznáší důležitá otázka: „Kdo mi pomůže oloupat můj pomeranč?“ Na představení navazuje tvůrčí dílna, v jejímž centru samozřejmě také stojí – pomeranče. Inscenace se již představila v divadlech i pod širým nebem v Praze, regionech ČR či na turné v jihovýchodní Francii.

„Roztomilý duet dvou vtipných postav s nadhledem a nápady beze slov zpracovával téma společného soužití na malém prostoru. Diváci byli vtaženi do situací, s nimiž se obě performerky potýkaly. Ať už šlo o neznámý dárek, ke kterému nejprve pojaly nedůvěru, o přetahování se o pomeranč, snahu zahrát si na pomerančové housle, anebo jednoduše sesbírat míčky do misky. Cokoli se jim ‚nedařilo‘, dokázaly humorně vytěžit, jejich souhra byla skvělá. Ohlas publika během představení sílil, ozývaly se salvy dětského smíchu a vrcholem pak byly mnohé natažené ruce, které oběma účinkujícím chtěly pomoct oloupat jejich pomeranč. Nakonec se všichni svého pomeranče dočkali a tvůrčí tým (FysioART) zaslouženě dlouhého potlesku.“ 

„Pomerančová loď se nese lehce a křehce jako model z papíru, klaunky jsou jako dětské bezelstné duše. Dění podbarvují zvuky i jednoduchá melodická hudba, která podporuje uvolněný pocit z letní plavby. Ještě více než hru s pomerančovými míčky dětské publikum kvituje stavbu z měkkých kostek, z nich vznikají neúprosně nestabilní věže, přístavní molo nebo nakonec stůl, u kterého by konečně mohlo dojít k oloupání pomeranče – ale to už je ve hře zpátky právě publikum, kde vystřelí les malých rukou ochotných k pomoci.“

Pomerančová Odyssea následovala vzápětí v podobě putovní výstavy v Městském divadle Varnsdorf, od poloviny srpna do října letošního roku. Série dvaceti velkoformátových fotografií rámuje celý projekt, který vzešel z autorčiny fascinace pohybem a tancem:

„Zajímá mne pohyb linií a tvarů, ze kterého mohu odvodit vztah objektů a architektury k tělu performera, tanečníka. Básník Reiner Maria Rilke ve svých Sonetech Orfeovi napsal: ‚Tančete pomeranč‘, tedy ‚Tantzt die Orange‘. Na fotografiích proto nebyla tančící těla, ale právě pomeranč. Proč by se ovoce, které se v našich vzpomínkách často objevuje jako vzácnost spjatá s adventními svátky, se svou vůní, chutí, pevnou kůrou, měkkou dužinou a lepkavou šťávou nemohlo doslova ‚protančit‘ do mnoha míst a příběhů?“ ptala se Hana Strejčková. Pomeranče tedy vtančily na jeviště, do fotografií a nyní i na stránky knihy-zápisníku!

O autorce

Hana Strejčková vydala již dvě knihy pro děti navázané na autorské inscenace, které vytvořila: Už běžím domů a leporelo plné her Tik Ťap, které vydalo Národní divadlo k premiéře inscenace BatoLaterna v Laterně magice. Je také autorkou publikace 222 a 2 příběhy 20. století, která popisuje (ne)obyčejné lidské příběhy, střípky a okamžiky na pozadí historických událostí 20. století s odkazem na dobové předměty, dokumenty a fotografie. Spolupracovala na několika publikacích o trénování paměti či o komunikaci se specifickými skupinami. Je divadelní režisérkou, pedagožkou a arteterapeutkou, publikuje odborné texty v recenzovaných knihách a časopisech i v publicistických médiích. Je zakladatelkou uměleckého uskupení FysioART.

Právě na představeních souboru FysioART si budou moci diváci publikaci také zakoupit.

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín 

Závěrečný koncert série Nová hudba v Atriu

Alois Hába a výběr z jeho málo známých klavírních skladeb

Koncertní série Nová hudba v Atriu nahlíží do té nejbližší hudební historie, která do koncertních sálů vstupuje poměrně zřídka a je tak posluchačstvu známá méně, než si zaslouží. Tentokrát představíme tvorbu skladatele Aloise Háby v interpretaci klavíristy Miroslava Beinhauera. Do centra pozornosti se dostanou skladatelovy méně známé klavírní skladby – jejich výběr zazní 19. října v Atriu na Žižkově.

Alois Hába (1893-1973) je širší veřejnosti znám zejména pro své inovátorství na poli mikrointervalové hudby; už není ale tak dobře známo, že mikrointervalové skladby tvoří pouze třetinu jeho tvorby. Jednou z neprávem opomíjených oblastí jsou jeho klavírní skladby, z nichž ještě část stále čeká na studiovou nahrávku či premiérové živé koncertní provedení. Právě na ty se zaměří říjnový koncert, který uzavírá cyklus Nová hudba v Atriu. Komplexní přehled Hábovy klavírní tvorby uvádíme u příležitosti padesáti let od skladatelova úmrtí a zároveň sto třiceti let od jeho narození. Čtvrteční koncert proběhne za osobní účasti Hábova dědice Jana Andresky, který se stará o jeho odkaz a je propagátorem Hábových skladeb.

Interpretace se ujme přední český klavírista a odborník na soudobou hudbu a hudbu 20. století Miroslav Beinhauer, který je zároveň dramaturgem klasické hudby v Atriu na Žižkově a také jediným na světě, kdo dokáže hrát na unikátní šestinotónové harmonium Aloise Háby. „K Aloisi Hábovi mám speciální vztah už od roku 2018, kdy jsem se začal jeho hudbou zabývat intenzivněji a v těchto měsících dokončuji kompletní nahrávku jeho klavírní tvorby. Málokdo ví, že Hába napsal obrovské množství klavírních skladeb různých stylů a je velká škoda, že se jeho hudba takřka neobjevuje na programech koncertů. V Atriu na Žižkově představím jen její, o to více však reprezentativnější část.“ dodává k Hábově tvorbě Beinhauer.

Některé Hábovy skladby byly v minulosti několikrát uvedeny, jiné jsou téměř zapomenuté a v koncertních programech se v posledních desetiletích neobjevují. Výjimečnost cyklu spočívá zejména ve zvoleném repertoáru. Hábova hudba se dlouhodobě nachází na jakémsi pomezí mezi tradiční klasickou hudbou a hudbou současnou. Ačkoliv jeho rané skladby vychází z pozdně romantického stylu přelomu 19. a 20. století, lze v nich nalézt vlivy nových uměleckých směrů první poloviny 20. století kombinované s folklorismem, jenž se stal pro Hábovu hudbu typický.

Cílem cyklu Nová hudba v Atriu je přiblížit technicky náročná, avšak posluchačsky atraktivní díla, z nichž část zůstává široké veřejnosti téměř neznámá. Poslední koncert série navazuje na dva předchozí, které přivedly pozornost ke klavírní tvorbě renomovaných žijících skladatelů a mnohé skladby se zde dočkaly vůbec poprvé koncertního uvedení. Na večery s novou hudbou se ale můžete těšit i v další sezóně, během které vás seznámíme s dalšími jmény soudobé vážné hudby, tentokrát ve spolupráci se zahraničními interprety.

Vstupenky na koncert Nové hudby v Atriu na Žižkově jsou dostupné v síti GoOut.

Cyklus vzniká ve spolupráci s re-set production.

Petra Hanzlíková

pro Taneční magazín 

StarDance propuklo a s ním taneční šílenství

Sobotní jednička – úvod dvanácté řady StarDance sledoval téměř jeden a půl milionu diváků

„StarDance – to je touha po vítězství, snížený práh bolesti a něco, co Vás žene dopředu“ – říká Marek Eben, jedinečný a nepostradatelný moderátor, bez kterého už by soutěž nebyla tím, na co všichni čekají

Po roční pauze se do vysílání ČT1 vrátila mimořádně oblíbená soutěž StarDance. Její začátek si nenechal ujít 1 milion a 472 tisíc fanoušků v divácké skupině 15+. Na taneční parket se postavila desítka párů, kterou tvoří známé sportovní, herecké či hudební osobnosti a profesionální tanečníci. Svoje choreografie společně tvořily už od července.

S podzimem se pomalu, ale jistě, přesouváme do toho nejkrásnějšího ročního období, do adventu. Jsem velmi rád, že právě tento čas je opět spojený se StarDance, tedy s pořadem, který je u diváků České televize stále mimořádně oblíbený, a na který se těší. První díl 12. ročníku je úspěšně za námi a dámy byly, jak jinak než půvabné a pánové ukázali, že noblesa jim rozhodně není cizí. Soutěžícím přeji do dalších dílů hodně bezchybně zatančených kreací, porotě pomyslné vševidoucí oko a divákům opravdu příjemně strávený čas u obrazovek s našimi hvězdami, které tančí,“ vzkazuje generální ředitel ČT Jan Souček.

Kreativní producentku Lucii Kapounovou, která se přípravám pořadu věnuje se svým týmem víc než rok dopředu, těší stabilně vysoký divácký zájem: „Podle statistik společnosti ATO – Nielsen je start této řady druhý nejúspěšnější od roku 2008. A z toho mám samozřejmě velkou radost. Vyšší sledovanost prvního večera měl od té doby jen jedenáctý ročník vysílaný během pandemie covid-19, během které lidé častěji usedali k televizním obrazovkám.“

Jubilejní sté pokračování soutěže StarDance, kterou Česká televize vysílá od roku 2006, je připraveno už na tuto sobotu 21. října 2023. Do hlediště usednou osobnosti, které se účastnily uplynulých jedenácti ročníků, tančit se bude tango, samba a valčík. Do dalšího, třetího, mimořádně vysílaného dílu v neděli 29. října, pak postoupí už jen devět párů.

„Letošní sestava soutěžících je velmi silná a plná překvapení. Někdo sází na víc technických prvků, někdo má víc entuziasmu. Myslím si, že dvanáctá řada bude velmi zajímavá,“ říká moderátor Marek Eben a jeho kolegyně Tereza Kostková dodává: „V průběhu prvního přenosu jsem mezi jednotlivými páry nezaznamenala vůbec žádnou rivalitu. Všichni si i mimo kamery fantasticky fandí, podporují se a navzájem si přejí úspěch.“

Z úvodního kola letošního ročníku StarDance si nejvyšší hodnocení od tříčlenné poroty odnesly hned dva taneční páry – Eva Adamczyková s Jakubem Mazůchem a Richard Krajčo s Dominikou Roškovou. Od Tatiany Drexler, Zdeňka Chlopčíka a Richarda Genzera získali tanečníci shodně dvaadvacet bodů.

Inu, tipovat si teď, kdo je favoritem, není vůbec lehké. Démonický Jan Tománek a oblíbená Ivana Chýlková? Krásná Iva Kubelková s krásným Martinem Prágrem?  Zrovna tak démonická a sršící energií Dominika Rošková a  milovaný, energický, hudebně nadaný a sexy Richard Krajčo? Eva Adamczyková, která je velice výraznou osobností?  Půvabný Vavřinec Hradilek, který touží vyhrát? Ale i všichni ostatní jsou těžké váhy… Tentokrát si StarDance vybrala opravdu silné soutěžící. Tak se tedy, diváku, poper s takovým oříškem.

A jak vlastně soutěžící dopadli?

Darija Pavlovičová přiznala, že má strach ze „zvedaček“. Richardovi Genzerovi neušlo, že Darija je známá především z pohádky O léčivé vodě  a tančí s Dominikem Vodičkou. Podle Tatiany Drexler je Dominika ohromný talent, ale chce to více samostatnosti. Zdeněk Chlopčík by chtěl více energie.  (14 bodů)

Ivana Chýlková, vedená Janem Tománkem, který místo v porotě opět vyměnil za taneční parket, sklidila sice pochvalu, ale relativně vlažnou. Podle Tatiany, která chápe, jak se cítí tělo, kterému už není 17 let, by měla jít pánev více dopředu, kroky více přes patu, Zdeněk Chlopčík by chtěl větší odklon, ale jinak uznal, že páru to spolu sluší a Richard Genzer nepronesl tentokrát nic zlomyslně vtipného. (také 14 bodů)

Josef Maršálek je sladký, sladký, všechny zasytí sladkým, jenže porotu neuplatí. Podle Zdeňka Chlopčíka je precizní, jenže nožky pomalé, málo energie a opatrný. Richard Genzer využil svůj neúprosný vtip a pravil: „Pohoda, až úplně velká, až nejpohodovější pohoda“.  Tatiana Drexler pochválila rytmus, ale víc se snažit a zvedat nohy. Na to ale reagoval Richard Genzer slovy: „A proč mají lidi furt zvedat nohy???“ (Hm. Ale hodnocení bylo pouhých 12 bodů.)

Iva Kubelková zaujala především svou krásou, kdo ví, zda porotci vůbec stihli sledovat i tanec. Richard Genzer hodnotil jednoznačně, tak prý vypadá tanec, když se setkají dva krásní lidé. A Zdeňkovi Chlopčíkovi se zase líbily nohy Ivy Kubelkové. Ale stihl i hodnotit, nohy rychlé, krásná technika, ale více uvolnit.  Tatiana byla také spokojená s nožkami, i rukami, vynikající choreografie a tento večer prý zatím nejlepší tanec.  (20 bodů)

Marek Adamczyk byl pochválený jen napůl, Tatiana Drexler sice  ocenila postavení, ale waltz není charakteristický figurami, je více do prostoru. Totéž vytkl i Zdeněk Chlopčík, pohyb se mu líbil. A Richard Genzer neopomněl zavtipkovat – prý jako barák, bydlet se v tom dá, ale chtělo by to rekonstrukci. (17 bodů)

David Prachař patří k těm, kteří dobře hrají, ale zase tak moc tanec  sami nevyhledávají. Také si to vyslechl. Tatiana Drexler okamžitě  pronesla: „Vy se budete snažit to na nás uhrát, ale ten jive tam chyběl!“ A Richard Genzer dodal: „To byl jive, který odmoderoval.  Bylo to  takové jako po kolena v bažinách, takové utopené.“ Zdeněk Chlopčík tentokrát nebyl tak přísný, řekl jen, že energie byla dobrá, ale  v kopkách je třeba mnohem více energie. (14 bodů)

Tereza Mašková  má podle Tatiany svěžest, dynamiku, ale má narovnat kolena. Richard Genzer jen pronesl, že to bylo fajn a dalších komentářů se zdržel. A přísný Zdeněk Chlopčík tentokrát chválil,  pro změnu zkritizoval Tatianu Drexler, prý to není jen o kolenou, ocenil živelnost a energii.  (18 bodů)

Vavřinec Hradilek je sportovec, ale jak říká, na vodě také nějakým způsobem tančí, takže mu tanec není cizí. Navíc má sportovního ducha a chce samozřejmě vyhrát….. Tatiana ocenila měkoučký pohyb, prý zbytečně schovával nohy na té vodě, ale pobavila všechny tím, že si nemohla vzpomenout,  v čem že to vlastně Vavřinec závodí, v kajaku snad?  I Zdeněk Chlopčík pěl chválu, cit pro situaci  se prý odráží na parketu, ale byly tam nějaké chyby v technice, jinak krásné. Richard Genzer  utrousil jen: „Dobrý, až postoupíš do šestého kola, tak budeš mít vodu v kolenou!“  (21 bodů)

Tentokrát se nezdržel komentáře ani Marek Eben: „Tady snad tančil Harapes!“  A musíme mu dát za pravdu. Vavřinci to nesmírně slušelo. Elegance, cit.

Eva Adamczyková sršela energií, což Zdeněk Chlopčík ocenil a také jejich choreografie byla krásná.  Zdeněk Chlopčík řekl, že Jakub Mazůch je taneční blázen, tedy ke konci už Eva nestačila jeho energii. Richard Genzer spokojeně zavrněl, že až se mu vybije mobil, tak jim ho dá na záda a on se zase dobije. Tatiana jásala nadšením, prý je Eva  absolutní hvězda, je jejím fanouškem a takový tanec nečekala! (22 bodů)

Poté se objevil Richard Krajčo v lesklém oblečení, protože i coby muž a fotbalový nadšenec má třpytivé a lesklé zkrátka rád a spolu s Dominikou už bourali celý sál. Tatiana nešetřila chválou, prý multitalent, výborná choreografie, krásná práce rukama, krásná kolena, možná snad trošku zastrčit bříško. Zdeněk Chlopčík celkově hodnotil jako skvěle zatančené, ale neušlo mu že v úvodní chůzi Richard trošku poskakoval, měl by více pracovat pažemi, které pro jistotu schoval do kapes.  Richard Genzer zase chvilku podezříval Richarda, že se narodil bez kolenních kloubů. (22 bodů)

Tedy jakoby to nejlepší přišlo nakonec. A my se už těšíme na 100. díl, který bude 21. října

 A co na svůj výkon sami soutěžící?

„Moje první reakce? Nadšení a překvapení z toho, jaké hodnocení a kolik bodů jsme za náš první tanec od poroty dostali. Možná jsme si na sebe upletli bič, ale jsem moc ráda za to, jak skvělou a nadupanou choreografii Jakub postavil,“ chválí svého tanečního partnera snowboardistka Eva Adamczyková.

Herec a zpěvák Richard Krajčo bezprostředně po skončení přímého přenosu přiznal, že na parket nastupoval s obavami: „Měl jsem strach z toho, že něco pokazím. Teď jsem samozřejmě nadšený. A věřím, že v našem případě nebude platit, že první vyhrání z kapsy vyhání. Do příští soboty tedy budeme muset ve zkušebně zamakat. Dominika je ale tvrdá a disciplinovaná trenérka, takže se budu řídit jejími radami a uvidím, kam až mě v soutěži dotáhne.“

Foto: Mikuláš Křepelka, Česká televize

Radek Konečný, tiskové oddělení České televize, 

Eva Smolíková

Taneční magazín