V lednu začínají nové kurzy
Přihlášky e-mailem.
Při platbě do 30.12. 2016 je sleva Kč 200,. na kurz.
Videa pro radost:
„Mám ráda ,špínu´ v tanci“
Doslova si podmanila brněnský taneční festival a veletrh Dance Life Expo. A nebyla tam poprvé se svým – ve světě již léta uznávaným, ale v našich zeměpisných rovinách nikoli tak běžným – tancem Vogue. Slovenka Monika Prikkelová, známá pod uměleckým jménem MONIKA MILAN. To dostala dle mezinárodního amerického voguového housu „House of Milan“, jehož je členkou. Je taktéž aktivní členkou slovenského neformálního seskupení tanečníků „Diera Fellaz“ , s Viktorem Bukovým je spoluzakladatelkou „House of Velvet“ a minulý rok založila uměleckou agenturu „mondance, s.r.o.“. Objevila se na pódiích i v televizních přenosech a záznamech po boku takových pěveckých stál i c jakými jsou Conchita Wurst, Dara Rollins, Michal David či Helena Vondráčková i mnoha dalších. Také proto jsme pro Taneční magazín tuto aktivní pětadvacetiletou tanečnici, choreografku a lektorku vyzpovídali. Jelikož naše jazyky nejsou tak vzdálené, ponecháváme její odpovědi autenticky ve slovenské verzi.
„Pre tanec som sa nadchla (až) keď som mala 10 rokov a navštívila som na jeden rok krúžok v družine, ktorý sa volal ,Tanečno-pohybový krúžok´. Dovtedy mi nikdy nenapadlo, že by som chcela tancovať. Bola som skôr študijný typ, chodila som na kurz nemčiny, angličtiny a na klavír. Ani neviem, čo bolo zlomovým momentom, ale od momentu ako som začala tancovať som už stále tancovať chcela. Určite má na tom zásluhu moja trénerka Lívia a vtedajšia kamarátka Dáška, s ktorou sme najbližších pät rokov vymýšľali choreografie u nej do ma na chodbe. Rodičia dnes vravia, že na návštevu reálneho tanečného krúžku som potom už nemala čas v rozvrhu. Tak na som si naň musela počkať až na nástup na strednú školu.“
„Do reálnej tanečnej som sa teda prihlásila sama, v deň ako som nastúpila na strednú školu. Prihlásila som sa k Lacimu Strikeovi do Street Dance Academy, kde som počas nasledujúcich šiestich rokov tancovala, vystupovala a stala sa aj lektorkou. Roku 2012 sa nám cesty rozdelili, a ostala som sa vzdelávať v tanci na vlastnú päsť a najmä oveľa viac učiť.“
„To, že sa v sekunde stanem niekym iným. Takú slobodu a vyčistenie myšlienok nedokážem pocítiť pri žiadnej inej činnosti. Tanec vnímam ako spôsob sebavyjadrenia vo forme, ktorá by nebola v bežnej spoločnosti akceptovaná. Samozrejme nie je to len o tanci (t.j. o pohybe tela) ale aj o hudbe. Len vďaka hudbe tancujeme. Takže, láske k tancu predchádza najprv láska k hudbe.“
„Moje tanečné vzory sa menia, vzhliadam ku každému tanečníkovi, ktorý je niečim originálny. Mám rada živelnost a tzv. ,špinu´ v tanci. Niečo, čo Vás nikto na lekcii nenaučí v zásade nedokážete vysvetliť, že čo to je. Niečo také, čo príde len v tom momente, a Vás ako diváka to donúti pokrčiť tvár a zakričať alebo si aspoň povedať, že ,Uffff! ÁNO´ A možno aj preto na druhú stranu sa veľmi rada pozerám na baletky, ktoré sú pravým opakom toho čo som práve popísala.“
„Môj prvý tanečný film, ktorý som videla je dokument o clowningu a krumpe a volá sa ,RIZE´. Originál DVD mám stále doma od svojich 14-tich rokov. Ten je dodnes mojím obľúbeným. Momentálne sa venujem najviac tanečnému štýlu Vogue, tak pre mňa je pochopiteľne stále najfascinujúcejší tanečný dokument ,PARIS IS BURNING´, vďaka ktorému som pochopila prečo Vogue vznikol.“
„Veľa tanečníkov odišlo zo Slovenska do Čiech. Máme taký interný vtip, že každý dobrý tanečník v Česku je Slovák 
Haha, ale nie… Je to prirodzené. V Česku je viac tanečných príležitostí a akcií než na Slovensku. Najmä v Prahe. Nájdete tam komerčné uplatnenie, aj battle, či párties. Brno má zas veľmi silnú tzv. undergroundovú scénu, ktorá sa navzájom ťahá hore. To je dobre. Na Slovensku mám pocit, že je nás už pomenej. Každ& ;yac ute; je v inom meste, má svoje vlastné projekty, občas sa spojíme, no cítim tu veľký individualizmus. Len je to taký kruh, lebo keď všetci lepší tanečníci odídu preč lebo u nás nie je toľko akcií a príležitostí, tak tu tie akcie ani príležitosti nikdy nepribudnú. Odísť je vždy dobré, ale potom je dôležité sa vrátiť, a získané skúsenosti posunúť aj našej komunitke. Nech to tu nemusí budovať stále niekto nanovo… Ale je nás pár skalných, ktorí to tu máme radi a chceme prinášať aj mladším tanečníkom akcie a vystúpenia.“
„Ak môžem porovnať voguovú tanečnú scénu u nás a v Česku, tak je nás tak málinko, že sme skôr v kontakte ako v rivalite haha. V Česku je veľa tanečníkov, ktorí sa venujú choreografiám a tam využívajú vogueové pohyby, no nie každý má za cieľ cestovať na čisto vogueové akcie. Freestyloví tanečníci sa podľa mňa v ČR stretávajú častejšie ako tí na SR. Ale ja mam pocit, že sme si veľmi podobní. Keď je príležitosť sa niekde stretnúť, vždy sa radi vidíme, pokecáme potancujeme a tešíme sa na ďalšie stretnutie. Ja si myslím, že máme peknú spoločnú komunitku. Aj keď spolu nie sme denne, vieme o s ebe a tešíme sa z toho.“
„Moja agetúra ,mondance´ vznikla veľmi prirodzene. Sme partia kamarátov, ktorí sa poznajú už veľmi dlho a spojil nás najmä street dance. Už len v rámci neho vieme, že sú štýly ako hip hop, poppin, lockin, house či breakin, ktorým sme sa venovali viac aj menej. A časom si každý našiel tú svoju srdcovku, v ktorej sa zdokonaľuje a ktorá stále určitým spôsobom súvisí s pouličným tancom. Ja robím teraz najmä Vogue a Waackin, Beshiu Dancehall, Deniska fusion afrických tancov, Nika hip hop, Mirko Chicago Footwork a každý z nás m& amp; aacute; svoje skupiny ľudí, ktorých ten tanečný štýl učí, tak je nás potom spoločne veľa. Radi tvoríme spolu a učíme sa jeden od druhého. Tomuto hovorím najužší mondance team. Mondance ako agentúra však funguje aj ako sprostredkovateľ iných tanečných žánrov, takže mám spriatelené tanečné skupiny, ktoré chodia vystupovať, keď si niekto zažiada latino tance, contemporary, pole dance, akrobatov, dokonca moderátora, dja, fotografa a podobne. S každým mám vytvorený vzťah, verím v ich kvalitu a pri klientovi dám za nich ruku do ohňa. Klienti sa potom vedia spoľahnúť, že keď im niekoho odporučím ja, dostanú kvalitnú službu. Takže dá sa to skĺbiť a celkom pekne 🙂 .“
„Vogue mi učaroval v roku 2012 a odvtedy je to môj hlavný štýl, ktorému sa venujem. Často ho spájajú s Madonnou, lebo práve ona ho komerčne preslávila v roku 1990. Vogue je tu ale oveľa dlhšie a ešte dlho bude, lebo to nie je len tanec ale celá alternatívna realita pre LGBTI komunitu. Počiatok je v travesty show, kde sa muži prezliekali za speváčky a robili show pre ľudí. Kedysi nebolo ľahké byť súčasťou LGBTI komunity, spoločnosť ich neakceptovala a odsudzovala. Oni ale chceli byť uznávaní, slávni, krásni a bohatí ako modelky na titulných stranách časopisov. Tak sa učili ich pózy, chôdzu, šili si podobné outfity a súťažili kto v nich vyzeral l epšie.“
„Vogue ako tanec vznikol asi 60tych rokoch, keď spomínané pózy dali do pohybu. Inšpiráciou sú stále modelky, ich chôdza a pózy, ale aj vojaci, hieroglyfy, gymnasti či akrobati. Veľa sa pracuje s líniami a tzv. boxami (krabicami) s pridaním extrémnych polôh tela, kde môžeme vidieť populárne vykĺbenie ramien či bedier. Vogue delíme na viacero štýlov alebo teda kategórií. Ja vnímam tieto 4 ako hlavné: Runway, Old Way, New Way a Vogue Femme. V runwayových kategriach sa netancuje, ale ,len predvádza´. Súťažíte kto má lepšiu chôdzu, krajšiu tvár, vyrysovanejšie telo, lepšie tenisky, bizardnejší outfit, kto je viac sexi, kto vyzerá viac ako žena a podobne. Old way bol prvý tanečný štýl, ktorý vznikol vo väzení, kde nebolo dovolené sa biť, tak súťažili tancom (respektivo, kto urobil lepšiu pózu najprv). New way priniesla nová generácia a pridala spomínaný extrém do pohybu. Rýchle ruky, presné línie, streč, vyklbovanie sa a geometrické tvary ho charakterizujú. Vogue femme je najmladší štýl a dodnes najpopulárnejší. Môžeme ho popísať ako prehnané vyjadrenie ženskosti, kde Vás ovládne Vaše alterego a zrazu je všetko dovolené. Vogue femme je moja dominantná kategória. Prináša najviac emócii ako tanečníkovi tak aj divákovi.“
„K tejto otázke sa neviem asi relevantne vyjadriť. Ja som tanec nikdy neštudovala, nemám absolvované základy klasiky, takže reálnu tanečnú pedagogiku ani nepoznám. Odpozorované mám najmä ako vyučujú tanečníci zo streetdancového prostredia. Snažím sa cestovať a chodiť na lekcie rôznych tanečníkov, nielen kvôli tomu čo učia ale aj ako učia. Je známe, že to, že je niekto dobrý tanečník, neznamená, že je aj dobrý učiteľ. Ja sa občas považujem za lepšieho učiteľa ako tanečníka, ale to by mali zhodnotiť skôr iní. Ono je potrebné vedieť koho učíte a čo tým chcete dosiahnuť. Nie každý tréner si to uvedomuje. Je iné ke ď chcete niekoho naučiť choreografiu alebo ho naučiť samostatne tancovať a premýšlať o tanci. Je iné učiť jednu lekciu, a iné mať pravidelné otvorené hodiny. Ten lektor to musí vždy zohľadniť. Ja mám svojich obľúbených lektorov, od ktorých sa snažím vždy, keď je príležitosť toho veľa odpozorovať.“
„Myslím, že som prvá a stále jediná na Slovensku, ktorá tu učí Vogue na pravidelnej báze. Preto každý môj študent je pre tzv. mojim dieťaťom a každý jeho sebemenší úspech ma extrémne teší. Napríklad moja Rebecca Velvet skončila niekoľkokrát už vo finále na vogueových báloch u nás aj v zahraničí. Moja Saška – Alexandra Velvet bola vo Viedni vo finále a naposledy u nás vyhrala vogue femme na House Meetingu vol.2! Moje študentky aj vďaka Vogueu získali tanečné angažmá v klipoch a na vys túpeniach a to ma veľmi teší. Niektorí dokonca už vedia učiť aj iných. A v neposlednom rade to milujú ako ja a to považujem za najväčší môj úspech. Lebo len preto som začala učiť. Aby som tu mala niekoho s kým by som sa vedela podeliť o tú radosť. Je ťažké byť šťastný sám. “
„Momentálne sa blížia Vianoce, tak len dokončujeme čo je rozrobené a chystáme s Deniskou afro-vogue show, ktorú odtancujeme na Silvestra v jednom klube v Bratislave. V januári máme druhú edíciu našej mondance tour, kde za víkend štyria tanečníci-lektori obehneme pät miest na Slovensku a v každej škole odučíme workshopy. Lebo nie každý má tú možnosť vycestovať za workshopmi, tak sa snažíme priblížiť tým ľuďom my. Víkend na to sa chystám ísť na bál do Helsiniek, tak musím začať kostýmy zháňať. Pripravujeme aj ďalšie dve edície párty Flying Shoes v KC Dunaji, kde ja ako mondance zabezečujem tanečné vystúpenia. No a pomaly začínam pripravovať druhú edíciu voguového bálu v Bratislave, ktorý by som opäť rada spojila aj s intenzívnym workshopovým víkendom, ktorý sme nazvali vogue intensive weekend. Dátum ešte nemáme stanovený.“
„To zatiaľ neviem povedať. Ale pevne verím, že sa tam čoskoro uvidíme .“
V brněnském Sono centru zaujal jediný profesionální folkloristický a ještě k tomu vojenský taneční a pěvecký soubor ONDRÁŠ zbrusu novou premiérou nekonvenčního pořadu „Náš svět“. Přiměl nás současně k zamyšlení nad profesionální folklórní taneční scénou..
Tradice folklórního tance má v naší armádě dlouhou historii. Stačí připomenout velkolepé taneční soutěže na někdejším ASUTu v Kroměříži. Nezapomenutelnou osobností byl velký propagátor a iniciátor lidového tance v armádních složkách pan Viliam Dekan, jehož jméno bylo také spojeno s mladými folkloristickými tanečníky ze souboru Rosénka. Je dobře, že v páně Dekanových šlépějích jde mnoho nových souborů. Zapálených amatérských, poloprofesionálních a v neposlední řadě těch profesionálních, jakým je právě Ondráš. Ten ostatně patří k folklórní špičce nejen na půdě armádního tance, ale v rámci celé scény lidových písní a tanců. A pohříchu zůstal jediným profesionálním souborem svého druhu. Z jeho úspěchů by měl jistě, již zesnulý, Viliam Dekan velkou radost.
Čím bylo nedávné představení brněnského Ondráše ojedinělé? Nejlépe to uvede jeho zástupkyně Gabriela Ševčíková: „V našem jedinečném představení došlo k vzájemnému propojení folklóru, ale i modernějších tanečních stylů. A to nejen v tanci, ale také v hudbě a v neposlední řadě rovněž v kostýmech. Díky tomu vzniklo svébytné a neotřelé představení. Naše lidové tance i písně čerpají především z moravských lidových tradic.“
Nositeli myšlenky zbrusu nového jevištního tvaru byla dvojice choreografů VUS Ondráš – Hana Achilles a Rudolf Danajovič. Mimo choreografie však „Náš svět“ zaujal i scénickým zpracováním tanečního prostoru a již výše uvedenými poněkud méně konvenčními nadčasovými kostýmy.
Skvělá podívaná s návratem k tradičním kořenům folklóru – tak hodnotila většina nadšených diváků brněnské představení „Náš svět“. Špičkový lidový tanec na nové platformě a v nových rozměrech, tak lze také shrnout tento zbrusu nový projekt Ondráše.
Tance se množí, nervů přibývá, energie ubývá
Tentokrát jsme viděli sambu, quick step, tango a walz
Zdeněk: „Samba, to je sexualita, ale walzu se bojím. Přál bych si, abychom postoupili, ale přál bych to i ostatním. To je těžké.“
Zdeněk: „Samba byla pro mě na naučení ten nejhorší tanec!“
Porota byla vcelku spokojená, Honza Révai: „Technicky jste splnili, tanec měl všechno, trošku větší nášlapy, ale chyběla mi energie, vnitřní exploze, která by celé to hezké tancování povznesla“. Jenže Tatiana viděla hrubé rytmické chyby, netrefené kroky do rytmu, i když tanec krásný, ale ne do hudby. Tedy jít mimo rytmus je to nejhorší, co se vůbec může stát.
Zdeněk Chlopčík nebyl ve svém hodnocení ani tak ukrutný jako obvykle, choreo ocenil, prý přesně odpovídá věku tanečníků, samba byla eroticky nerafinovaná, dětská a čeká na svůj rozpuk. Ale opravdu tam byly rytmické chyby.
Radek Balaš situaci příliš nevylepšil, i když možná původně chtěl. „Nesouhlasím se sexuologem! Samba je pohyb! Kolegové byli ostří, já to zjemním – šli jste mimo hudbu. Byl jsi trošičku nervózní, ztuhlý, když jsi stál a netančil, tančilo ti celé tělo. Škoda. Jinak to byla nádhera.“
Ondra kladl výmluvné dotazy, které hovoří o všem.
Ondra: „Já si to užívám, že jo? Můžeme už jít domů?“
Hudba z filmu Piráti z Karibiku, komu Ondra připomíná Johnyho Deppa, ten si přišel na své. Ondra měl tentokrát i černé pirátí oči
Porota spokojená jen na půl: „Na konci tanec hezky vygradoval, na začátku se nechtěl rozběhnout, špatné nášlapy, pár nepřehlédnutelných chyb, pokud se člověk nedíval jen do očí
Podle Radka Balaše tango vzniká ze dvou tendencí, černošské a bělošské, Eva jako černoška byla perfektní, Ondra jako běloch – nad věcí. Ale bylo tu opravdu pár nepřehlédnutelných chyb, nicméně kvalitní vstup do večera
Emanule: „Kroky byly!“
Lucie: „Ale já nevím, jestli dobré!“
Sem tam používají hůlku jako rekvizitu a sem tam ji použijí jako nástroj na sebe samotných (pokud zrovna Lucka Emanuela nechválí)
Lucka se nás snaží dojmout: „Tuto hudbu jsem poslouchala, když jsem večeřela topinky s česnekem“
Opominou-li technické chyby, pak to, že se všichni bavili, je dostačující
Manu: „Udělám trošku zábavy a snažím se u toho i trošku tancovat“
Jana: „Když budeme tancovat quick step, tak by mě velice bavilo, kdyby někdo zabavil pana Chlopčíka, třeba tím, že má telefon na vrátnici“
Jana: „Asi jsem se hodně zlepšila v rovnováze, není to sice dokonalé, ale lepší“.
Podle poroty jsme ve fázi, kdy už pata,špička nehraje žádnou roli. Tady je okamžik, kdy zíráme s otevřenou pusou, prý jsme viděli nejlepší tanec tohoto večera“.
Ale pro Honzu Révaie špičky i paty hrají velkou roli, protože se jde do finále a hotovo. Vášeň v páru byla, což o to. Ale technické chyby také.
Roman: Prostě plujeme po parketu, najednou se zaparkujeme a jsme v tom stavu dost dlouho..“
Roman: „Já tam na tu porotu třást rameny budu a hotovo, nezrušíme to!“
Tatiana byla nemilosrdná: „Vy jste dělal skoro všechno, co je v sambě špatné. Výraz agresivní, moc grimas, kroky mimo rytmus, mně se to opravdu nelíbilo
Pro Zdeňka Chlopčíka to nebylo zase tak úplně špatné, ale vadilo mu, že pár přechází z jedné figury do druhé skokem, nebyl tam žádný plynulý přechod. Jinak pěkná samba.
Tereza Kostková: „Hodnocení není nejlaskavější a není to poprvé“
Roman: „Mrzí mě to. Týden něco trénuji a tohle je můj strop, kterého dosáhnu, já už se dál neposunu. Ale hodnocení poroty věřím, nejsem tanečník“
Podle Marka Ebena a Terezy Kostkové nebyla na Zdeňkovi vidět únava. Jak to?
Zdeněk: „Dost spím, před tancem si vezmu energeťák. Dva tance jsou opravdu náročnější“
Radek Baláš: „Nejenže jste krásně tančili, ale dokonce tady i padal sníh, to musím jako divadelník ocenit“
Honza Révai: „Jsi více standarďák , měl jsi krásné nášlapy, choreo měla příběh a velice jste mě zaujali“
Eva vypadá spokojeně a Ondra smířeně jako vždy
Marek Eben: „Deprimuje tě, když se vidíš tančit v zrcadle?“
Ondra Bank: „Pokaždé, když se vidím, nejenom při tanci“
Nebylo co dodat……
Podle poroty lokty padaly dolů, záda nebyla propnutá, ale to se dá odpustit, protože všechny pobavili
Zdeněk Chlopčík tentokrát opravdu zjemnil, prý je hrozně těžké při tak těžkém tanci ještě myslet na držení, líbily se mu pasáže, kde Ondra netančil quick stepové figury. Při společném tanci byly patrné obrovské chyby v postavení paží, v rytmu, ale v rychlosti je to opravdu těžké“
Ondra Bank si trénuje řeč na rozloučenou a stále ji „piluje“, takže pokud postoupí dál, tak bude jeho řeč mít asi dvacet minut, pak si tedy něco poslechneme….
Tatiana zatoužila po dvou známkách, jedné za umělecký dojem a jedné za techniku. Občas tu rozpoznala i kroky, tango se dalo poznat, což hodnotí vysoko
Radek Baláš se rozhodl hodnotit tanec rovnou jiným úhlem pohledu, Řím dal světu klauny a existuje asi 13 druhů tanga a jedno z nich je určitě to, které Emanuel tento večer tančil
Podle poroty, radost se podívat, ale přesto, když se chytli do krásného postavení a držení, měl by být větší odklon, v přeskocích byla cítit trošku faleš, necítili jsme žádné nádherné tango, ale lehkou přetvářku, v přechodech nebylo žádné souznění
Tatiana se na tango těšila, viděla krásné tři kroky, ale pak přišly přechody a byla zklamaná. Čas je prý krátký a je třeba ho nějak přeskákat….
Zdeněk Chlopčík byl tentokrát rád, že se Roman vrátil opět k tanci, kdy byl šlechtic a démon, neměl by více kecat Andrei do choreografií
Radek chválil soulad a dokonalost, vynikající kvalitu, pluli jako loď, byli báječní a technicky zdatní, prostoroví, užívali si tanec
Lucie: „Dali jsme si cíl pět kol. Jsme v osmém kole! Na jednu stranu jsem smutná, na jednu stranu dojatá a největší dík Emanuelovi, který poctivě trénoval“
Emanuel: „Je to pro mě nová věc, která trvala dlouhé čtyři 4 měsíce, dostal jsem úžasný dárek , Lucie vydržela všechny mé blbé kroky!“
