Štítek: tanec

 „Tanec je pro mě především radost,“ přiznává členka baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Anna Knollová, která působí také jako pedagožka v baletním studiu při divadle a lektorka jógy.

Vaše sestra Josefína jako malá ráda hrála fotbal a Vy jste při každé písničce tančila. Začínala jste lidovým tancem a pak jste se dostala do přípravky ND v Praze. Pamatuje si, ten pocit, když jste poprvé stála na jevišti? A co Vás ještě bavilo? 

„Moje poprvé na jevišti si pamatuji velmi dobře, bylo to tuším výroční představení Kouzelného Cirkusu v Laterně Magice a mám na to krásné vzpomínky. Pak si také velmi živě pamatuji na všechny Louskáčky v Národním divadle, které jsem tehdy jako členka přípravky tančila. Tanec vždycky převažoval. Z vyprávění nebo i videí a fotek z dětství jsem v kostýmech a při tanci nejčastěji. I když aktivit jsme dělali velké množství a různých, tak nejlépe mi asi bylo ve středu pozornosti.

Vaši rodiče byli svého času úspěšní tanečníci Laterny Magiky. V jednom rozhovoru jste řekla, že to byla jasná volba studovat tanec, jelikož pocházíte z taneční rodiny. A tak jste vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Praha. Jaké bylo vyrůstat v rodině plné tance a divadla?

„Bylo to krásné, se sestrou jsme byly v divadle často, chodily na představení, byly v kolektivu umělců, bylo to inspirativní. Rády na to vzpomínáme. Na konzervatoř jsem pak chtěla právě kvůli té divadelní atmosféře. Být obklopená hudbou, tancem, talentovanými lidmi, naši měli i partu kamarádů a táta hodně cestoval, i přes tu všechnu dřinu to byl krásný svět, alespoň pohledem dítěte.“

Během studia jste vystupovala v inscenacích souboru Bohemia balet Praha (Petr Pan, Děvčátko se sirkami), hostovala v baletu Státní opery Praha (Don Quijote, Giselle) a norském Orsta Ballettschulle v roli Gerdy ve Sněhové královně. A po škole jste nastoupila do souboru baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde tančíte v baletech – Carmen, Louskáček – vánoční koleda, Mahlerovy vzpomínky, Coppélia. V jednom rozhovoru jste řekla, že taneční sny jste si splnila nadmíru. Jaké role ráda tančíte? V čem byste si ráda zatančila?

„Mám ráda pestrost a té se mi v Národním divadle moravskoslezském dostává a vždy dostávalo. Zatančila jsem si jak v nádherných klasických baletech, tak opravdu úžasných choreografiích od choreografů jako Jiří Kylián či Johan Inger, Jiří Pokorný a dalších. Čím jsem starší, tak si na jevišti užívám i více hraní, ale nějaké budoucí sny asi prozrazovat nebudu, to by se pak nemuselo splnit.“

Čím je pro Vás tanec, tak okouzlující a fascinující? Je Vám bližší klasický nebo současný tanec?

„Tanec je pro mě především radost. Naplňuje mě. Vnímám ho jako takovou meditaci. Člověk na sále i na jevišti zapomene na celý svět a naplno prožívá přítomný okamžik. Mít zdravé tělo, které je schopno něco vyjádřit pohybem, je velký dar.“

Jak jsem již zmiňovala, mám ráda pestrost. Nikdy jsem si nedokázala vybrat. Miluji klasický tanec se vším všudy, možná kromě té touhy po dokonalosti. Z tohoto pohledu je mi zase bližší moderní tanec a jeho velká svoboda a vyjádření opravdovosti.“

V roce 2021 jste ukončila studia v Ateliéru Tanečního a pohybového divadla a výchovy na JAMU v Brně a svoji bakalářskou práci jste nazvala Jóga a její benefity. Proč právě jóga, čím Vás zaujala?

„Studium jsem ještě neukončila, respektive bakalářský stupeň ano, ale pokračuji na magisterském stupni. Józe se věnuji přes deset let a již během studií na konzervatoři jsem zjistila, jak obrovským pomocníkem může pro tanečníky být. Józe se věnuji nejenom jako praktikující, ale před několika lety jsem si udělala lektorský kurz a začala ji vyučovat. Kromě lekcí v jógových studiích, vedu lekce pro tanečníky i v divadle.

Když jsem přemýšlela nad tím, co si zvolit jako téma své bakalářské práce, volba byla jasná.“

A co choreografie nebo pedagogická činnost? Neláká Vás?

„Pedagogické činnosti se věnuji v Ostravě od své první sezóny, což je už devátým rokem. Vyučuji zde v baletním studiu při divadle a vzhledem k zaměření svých studií, věřím, že se jí budu věnovat i v budoucnu. Choreografovat pro tanečníky mě nikdy úplně nelákalo, mám k tomu velký respekt a raději to přenechám jiným. Každopádně v posledních letech jsem dostala nabídku spolupráce z opery a spolupracuji s operním režisérem Roccem na jeho nové premiéře. Tato spolupráce mě velmi naplňuje, pracovat s lidmi, kteří se s tancem třeba ještě nikdy nesetkali a snažit se pro ně najít vhodný pohybový slovník, kterým by mohli svou postavu ztvárnit, mě baví.“

Jak ráda odpočíváte? Je Vám práce také koníčkem?

„Mým největším koníčkem je jóga, je mou velkou součástí a kdykoliv mám chvíli volna, tak si najdu čas právě na ni. Dále také třeba výlety do hor, což je v Ostravě dostupnější než v Praze. Každopádně volného času v posledních letech vzhledem ke snaze skloubit práci a studium není tolik, proto se moc těším, až ho třeba bude více a konečně začnu s tím vším, na co nebyl čas, jako pletení svetrů, pečení kváskového chleba a chození po výstavách. J

Děkujeme za rozhovor

Anna Knollová

Narodila se v Praze do taneční rodiny. Oba rodiče Kateřina Knollová a Pavel Knolle byli tanečníci v Laterně magice v Praze a otec Pavel byl v letech 2010 – 2020 vedoucí souboru.

V roce 2014 absolvovala Taneční konzervatoř hl. m. Praha. Od sezóny 2014/2015 je členkou baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Veronika Pechová

pro Taneční magazín